Jak jsem rodila indiánského syna z kmene Čerokí
Danka Štoflová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/517589/bmid_jak-jsem-rodila-indianskeho-syna-z--647df070bae27.jpg
4
199
199
Danka Štoflová, autorka úspěšného blogu na portálu iDNES, představuje knižní podobu vtipně a s nadhledem vyprávěných příběhů ze života indiánů kmene Čerokí o velké rodině, muži a dětech, společně žijících na půdě, která indiánům po staletí patří, uprostřed hlubokých lesů v Severní Karolíně, na úpatí pohoří Great Smoky Mountains. Vtipně, svěže a poutavě se šarmem Betty MacDonaldové předává mýty, životní postoje a jednoduché moudrosti okořeněné sžíváním se s naprosto odlišnou, evropskou kulturou v osobě samotné autorky. S pokorou vypráví příběhy indiánů a ve snaze moderního člověka jednoduše zušlechtit se zamýšlí nad svým životem, zažitými stereotypy, nad ctí, hrdostí, láskou, vztahem k rodičům, dětem, starým a nemohoucím, k přírodě, ke zvířatům, ke smrti a k hvězdné obloze. Každý si totiž hluboko uvnitř, přeje být právě tím, co v dětství tolik obdivoval. Indiánem.... celý text
Přidat komentář
Čtivé, zábavné, žádné drama. Neřešila jsem, jestli autorka fabuluje. Bavilo mě číst o indiánském životě, i kdyby byl zčásti vymyšlený. V záplavě dramatických a těžkých témat, kterých jsou v poslední době knihy plné, bylo humorné vyprávění milou změnou a osvěžením.
Já jsem na rozpacích, asi tomu hvězdy dávat nebudu. Knížku jsem našla náhodou u mamky na stolku, která si ji půjčila od babičky. Oddychovka, čtivý styl psaní, vtipný i dojemný. Po prvních dvou kapitolách jsem byla nadšená, pak přišly první pochybnosti o pravdivosti příběhu a já začala trochu pátrat. A skoro nic jsem nevypátrala. Jen to, že něco je pravda a něco fikce. Snažila jsem se to prostě brát jako fikci celé, a neřešit, ale v hlavě mi už pak po celou dobu hlodal červík pochybností. Byla autorka někdy v Americe? Vážně probíhají tamní porody takhle? Opravdu je tohle pravá kultura a mystika z kmene Čerokí, nebo je to fantazy svět inspirovaný původními obyvateli USA? Jsou Smoky Mountains místem magické přírody, kde jsou všichni moudří, s bezmezně milujícími muži, kteří vám přes den přivedou 8 fantastických orgasmů a večer jdou v poklidu zírat do ohně? Ptám se hlavně kvůli té přírodě, že jo (a jestli jo, mám šanci i když nejsem blond?). Nevadily mi „ezo“ sny a tak, ty mě baví, ale chtěla bych vědět, jestli je tohle opravdu o kultuře Čerokézů nebo je to náhodný výběr, kam zasadit fiktivní děj. A ano slovo „klišoidní“ v komentářích níže mi přijde docela trefné. Vyznělo to na mě v některých pasážích tak trochu moc idealisticky, pohádkově.
Takže, mě ta knížka vlastně chvílemi dost dráždila. Jenže… jsem ji stejně přečetla celou za dva dny, při odpolední procházce lesem jsem ho tak nějak víc vnímala a nakoplo mě to vytáhnout po dlouhé době vlastní štětec a barvy. Vlastně mi v tom autorčině světě bylo hezky. Je to oddechová literatura (ani to nic jiného nepředstírá) a já si hezky odpočala.
Jako je to dobré, autorka psát umí, ale nějak jsem čekala víc, tak od půlky už je to pořád to samé dokola a ztrácí to trochu spád. Druhý díl číst určitě nebudu.
Pro mě opravdu nádherná a vyjímečná knížka! Veselá, vtipná, dojemná, k zamyšlení, k pohlazení. Někdy jsem měla slzy od smíchu, někdy dojetím. K některým věcem si člověk musí sám dojít a pochopit. Já moc děkuji za takou krásnou knihu....Howgh.
Na články na blog je to zajímavé téma. Na knihu mi to nepřišlo dost.
Začátek byl slibný, těšila jsem, že se dozvím něco o kultuře, která je mi cizí. Bohužel se z toho stalo odsuzování jakékoli jiné společnosti než té indiánské, a i když je jasné, že moderní svět je uspěchaný a lidem by bylo lépe v přírodě, nemyslím si, že jeho odsuzování v každé kapitole je nutné. Některé příběhy byly zajímavé, někdy jsem se i zasmála, ale čekala jsem víc.
... přiznám se, že miluju knížky...
a taky se musím přiznat, že v mé rozsáhlé knihovně byste našli jen nepatrné množství knih od českých autorů - nevím proč, stejně jako nevím, proč nečtu detektivky ...
a taky se musím přiznat, že je v ní spousta knih o stromech a taky o indiánech...
možná právě proto si ke mně našla cestu právě tahle kniha...
párkrát na mě někde vykoukla a když už to začalo být podezřelé (náhody neexistují), i přesto, že je od Blonďaté a České autorky a přesto, že jsem jí ve skrytu duše šancí moc nedávala, mě nakonec Absolutně Pohltila...
možná jsem v ní dokonce našla přesně to, co pořád úplně v knihách o indiánech a o stromech nemůžu najít... totiž přesnou podstatu toho, co cítím, že tam být má ale zatím to nikdo neuměl správně nacítit a na(po)psat...
když jsem se ale začetla do téhle knížky, dýchlo na mě přesně to indiánské, svobodné, spjaté s přírodou, naslouchající, užaslé... takové to krásno, které umí tak, jako indián, vypovědět jen málokdo...
a proto, pokud si chcete přečíst něco hladivého po duši, a zároveň se zasnít po indiánsku, počtěte si... Howgh...
Autorku ani blog neznám, ale úplně náhodně kniha na mě vykoukla a anotace mě navnadila. Vyprávění bylo úžasné moc jsem si knihu užila takový jiný čtenářský zážitek, kulturní život indiánu mě vždy přitahoval. Já to měla jinak jak autorka od mládí jsem vyrůstala na dobrodružných knihách, filmech Vinnetou nebo spisovatel Karel May - Poklad ve Stříbrném jezeře, Old Surehand atd to byli moji hrdinové...
Už na mě čeká pokračování, vřele doporučuji
Poslechnuto jako audio kniha. Začátek mě nadchnul a už jsem si v mezičase hledala druhý díl. Mrzelo mi, že kniha je jen z části pravdivá a zbytek je fikce, ale nepřišlo mi to přehnané. Moje nadšení asi po třetině knihy úplně opadlo. Autorka začala hnát všechno do extrémů a nevěřila jsem jí už vůbec nic. Je to škoda, téma je určitě zajímavé a není potřeba z toho dělat komický výstup.
Poslouchala jsem jako audioknihu a bylo to velmi milé překvapení. Kniha byla vtipná, téma bylo zajímavé a poslouchala se velmi snadno. Jako odpočinkové čtení nebo poslech určitě doporučuji. :)
Nejdřív jsem objevila autorčin blog a když jsem zjistila, že vyšla i kniha, musela jsem ji mít. Kniha je psaná lehce, čtivě a místy i dojímavě. Jediné, co mně trochu mrzí, je přeskakování časových období, v tom jsem se trochu občas ztrácela (jednou pohřeb a pak je ten člověk o pár stránek živý jakoby nic).
Jinak je to kniha, u které se zasmějete i zamyslíte vhodná snad pro každého. Kulturní rozdíly jsou popsané s nadhledem a často humorně, jsem ráda, že jsme měli možnost nahlédnout do života indiánů, byť není známo, které části jsou realita a které fikce. Přínosné byly i části, jak indiáni souznějí s přírodou, jak vnímají vztahy mezi sebou, život i smrt.
Líbil se mi o pohled indiánských žen na vztahové problémy a jejich řešení, chování k nejstarším členům rodiny je taky moc hezké a měli bychom se inspirovat. Kdo čeká vysokou literaturu bude asi zklamán, nicméně pro ostatní, kteří mají rádi příběhy psané srdcem vřele doporučuji.
Me knizka moc bavila. Navrat k prirode, tema k zamysleni. Humorna i plna zajimavych postrehu a myslenek.
Kniha pobavila. Zároveň v ní najdete řadu celkem jednoduchých a zapomenutých rád do života.
Na tuto knihu mě navedla televizní nominace na Magnesia Litera a budu této náhodně mnohokrát děkovat. Tohle bylo přesně to, co jsem na léto potřeboval. Je vidět, že je autorka blogerka, takže jsou kapitoly krátké a pravděpodobně převzaté z jejího blogu. Každá kapitola se dá číst samostatně a mě se osvědčilo nespěchat. Autorka Češka tu popisuje manželství s čerokézkým indiánem a jeho rodinou v panenské přírodě Kouřových hor. Při střetu kultur tu zažívá někdy tak vtipné situace, že se s radostí z plných plic zasmějete. Některé kapitoly jsou k zamyšlení a některé i inspirující. Autorka pochází z mého kraje a já na rozdíl od Danky vidím chemičku v Litvínově celý život. Jenže já se snažím najít tu indiánskou krásu přírody tady u nás v Krušných horách, či Českém Středohoří. Indiánské příběhy si vyprávíme v teepee na táboře, či v potní chýši. Nadšení z četby ovlivnilo i mnoho mých přátel, pro které je kniha také součástí tohoto léta. Poslední dvě kapitoly zasáhnou plně srdce i duši. Jedinou kaňkou je pochybnost, jestli to vše autorka opravdu zažila. Budu věřit, že ano a také budu věřit, že ten můj strom na mě čeká tady někde u nás...díky za čtenářský zážitek.
Svižně napsaná kniha o manželství, které je budováno na základech naprosto odlišných kultur. S nadhledem, lehkostí a humorem je líčen každodenní život. Příběh je otevřenou zpovědí umělecky orientované české ženy, hledající štěstí na americkém kontinentu a o rodinném životě s přímým potomkem kmene Čerokí, který buduje kariéru v americké automobilce. Zábavné, moudré, poučné, úsměvné, lehké čtení na letní období nebo na období chmurů. Pasáž popisující indiánský polibek jsem si ofotila. Dost mě bavily pasáže s babičkou ZeePee, Benem nebo českou rodinou... Nakonec jsem se s nadhledem podívala i na ten svůj život a zkonstatovala jsem: Jak je ten život jednoduchý, když ho člověk žije s takovým nadhledem jako Danka....
Skvělá kniha pro chvíle, kdy se chcete pobavit, trochu zasnít, trochu zapřemýšlet, prostě když máte náladu na něco milého. Velkou výhodou jsou krátké kapitoly, vlastně každá je malý příběh sám o sobě, takže knihu můžete vzít do ruky kdykoliv a začíst se tam, kde ji zrovna otevřete. Takže ideální pro odreagování se nebo když nemáte náladu na čtení něčeho delšího.
Prvních pár kapitol jsem se smála nahlas, zamilovala jsem se do autorčina stylu, píše s nadhledem a pořádnou dávkou sebeironie, o indiánech, o rodině, o přírodě a životních situacích, které přicházejí. Ne všechny příběhy jsou úsměvné, některé jsou spíše k zamyšlení a nutí ohlédnout se za vlastním životním stylem a zvážit, jestli je vše, po čem se pachtíme, nutné a v souladu s naší duší a touhami.
Také mě mrzí, že není jasné, kolik je skutečnost a kolik fikce, moje indiánská naivní duše by si moc přála, aby to vše byla pravda, ale i tak jsem z knihy nadšená. Je to kniha, ze které vyzařuje pohoda, trochu moudrosti, smích, láska k přírodě a nadhled. Je to kniha, kterou bych chtěla mít doma, až budu tohle všechno potřebovat zpátky načerpat.
Doporučuji.
Nevěděla jsem co mám od této knihy čekat, a fakt se mi moooc líbila. Chvílemi vám tečou slzy smíchu a vzápětí slzy smutku. Čtivá, milá.
Jak jsem rodila indiánského syna z kmene Čerokí. Příběh české holky „krev a mlíko“, která se vdala za krásného indiánského kluka. Nejdříve žili ve velkém městě a později se přestěhovali poblíž rezervace v Severní Karolíně. Příběh je plný indiánského moudra a pověstí. Autorka píše skvěle a čtenář nepozná co je pravda a co fikce. Lidičky to bylo parádní čtení, dávám 5 hvězd a doporučuji!
Pravda je, že kniha je velice čtivá, místy i pobaví a rozesměje. Ale to je vše. Protože sama autorka prozradila, že polovina knihy je pravda a zbytek fikce, nevím, čemu mám věřit a čemu ne. A tak se o životě indiánů vlastně nic nedozvím a to je škoda. Kniha tak pro mě zůstává jen sice vtipným, ale jinak zbytečným čtením.
Podle kladných recenzích se se těšila na veselou Indiánskou jízdu a to jsem dostala zhruba do strany 120. Pak už mi to lezlo v celku na nervy, všechno indiánský je nejlepší, Indiáni jsou nejlepší v posteli, hulení bylin, povídání si se stromy..no uf, nic na mě. Přišlo mi to jako vydávané knihy snad up komiků, vtip a humor za každou cenu a to není moje parketa. V neposlední řadě jsem narazila na autorčin instagram a mám pocit, že na Severu sice je, ale Čech. Tím pádem mi to připadá ještě víc mimo, že někdo prezentuje svůj indiánský život, který je s největší pravděpodobností fikce.
Autorovy další knížky
| 2023 |  Jak jsem rodila indiánského syna z kmene Čerokí |
| 2024 | Indiánský erotikon: Zaručený recept na chutné manželství |
Knihu jsem četla ve vlaku. Smála jsem se tak moc, až jsem málem spadla pod sedadlo. Ty dojemné části, u kterých jsem brečela přišly naštěstí až doma. Trošku mě mrzí, že to není celé skutečné, ale způsob psaní mě bavil tak moc, že jsem si knihu okamžitě koupila (čtená byla z knihovny). Občas ji jen tak náhodně otevřu, najdu začátek kapitoly a nechám se pohladit po duši. Kniha je v mé TOP5 pro rok 2024.