Jak jsem se mýlil v Miloši Zemanovi

22.12.2022

Tohle není až tak překvapivé, když si uvědomím, jakou cestou a kudy Martin Komárek k pomyslné slávě novináře přišel... nestyda.

19.04.2020

Myslím, že čtenáře, kteří jsou velkými obdivovateli pana prezidenta Zemana, ale i ty, kteří jej bytostně nesnášejí, tato kniha zcela jistě naštve. Autor se totiž snaží na M. Zemanovi hledat nejen chyby, jak bývá zvykem zejména v našich médiích, ale popisuje i jeho kladné osobnostní rysy. Osobně nepatřím ani do jedné skupiny, emoce mnou tudíž necloumaly a některé části knihy jsem si docela užila. Je tam třeba spousta věcí z naší politické scény z 90. let a krátce po roce 2000, kterých kdysi byly plné noviny, ale s tím, jak se hlavní protagonisté postupně odklidili (nebo byli odklizeni) ze scény, anebo prostě změnili barvy, rétoriku, nebo měli to štěstí, že přišly jiné události, jsme na mnoho z toho dávno zapomněli. A je fajn si to všechno připomínat, protože současnost nelze pochopit bez kontextu minulosti – vzdálené i té docela nedávné.

Vše je psáno s lehce ironickým nadhledem, takže jsem se i zasmála. Co mi vadilo, byly jednak překlepy a gramatické chyby (ve spoustě souvětí chybějící čárky na správných místech – čekala bych, že novinář si s takovými věcmi poradí!) a pak nekonečné opakování některých skutečností. Osobně sice považuji opakování za matku moudrosti a i když sama píšu nějaký delší text, občas se snažím (jen jinou formulací) nějakou skutečnost připomenout kvůli návaznost. Ale tady toho bylo skutečně moc i na mě, a to i při stylu čtení, kdy jsem knihu četla asi půl roku, vždy několik kapitol za týden, někdy taky jen jednu (knihu totiž dostal k předminulým Vánocům můj táta a má ji pořád na nočním stolku, jakože ji bude číst :-)... četla jsem vždy o přestávce během sobotního úklidu :-) ). Kdyby kniha byla poloviční, přinesla by čtenáři více.

Kniha Martina Komárka je spíše výpovědí o autorovi. Je slohově podprůměrná. Myšlenky se v ní často opakují. Mohla by být o dvě třetiny kratší.

Je napsaná velmi sebestředně. Nenašel jsem v ní stránku, kde by autor nepsal o sobě. Určitou výpovědí je i výběr fotografií. Řada z nich je s tématikou Marin Komárek cestuje po parlametech, řídí schůze a rozmlouvá se sochami.

O Zemanovi jsem se nic zásadního nedozvěděl. Kromě toho, že je sebestředný, posedlý mocí, mstivý a údajně velmi chytrý. Jak se v něm Martin Komárek mýlil, netuším. V knize je o tom napsán pouze název kapitoly.

Pokud měla být kniha formou terapie základního rozporu kterým autor trpí, tedy rozporu mezi jeho ambicemi a schopnostmi, doufám, že pomohla. Pro čtenáře je totiž podle mého názoru téměř bezcená. Její kvalita zvláště vynikla ve srovnání s knihou Madeleine Albrightové " Fašismus - varování", kterou tímto vřele doporučuji.

S přítelkyní jsme knihu Marina Komárka po přečení odnesli do tříděného odpadu.

20.04.2019

Čekal jsem od pana Komárka více. Nejsem fandou pana Zemana, ale i přesto si jej respektuji (a četl jsem kniho jak jeho, tak i o něm). Přesto jsem nebyl schopen knihu pomalu dočíst.
Opakování klišé ničemu nepomůže a snaha posuzovat pana Zemana prizmatem, že to dělají vlastně všichni, není vhodnou cestou.
Děsivou částí pro mne bylo, kdy pan Komárek popisuje alkoholické opojení pana Zemana při vystavení korunovačních klenotů, z mého pohledu, způsobem, kdy pokud by snad klenoty byly vystaveny stále, nemusel se tam pan Zeman tak motat, jako zcela "imbecilní" návrh.
Snaha omluvit pana Zemana tím, že chce šokovat, upozornit, očekývý se to od něj, nebo, že se tak chovaji všichni, je z mého pohledu dětinské. Je našim prezidentem a očekával bych od něj více příkladu (kterého z mého pohledu rozdával dříve mnohenm více) a ne aby se choval jako jeden z nás - s podprůměrnám intelektem s alkoholickými sklony (viz citát pana Zemana)