Jak jsem vyhrál válku
Patrick Ryan
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/121511/jak-jsem-vyhral-valku-121511.jpg
4
1291
1291
Pohled na válku z božské perspektivy vládců a vojevůdců, čerpaný ze samolibých vzpomínek, vybraný z příhodných deníků a důkladně prošpikovaný dodatečnou jasnozřivostí, vykouzluje z chaosu navzájem nesouvislých událostí přehledný obrázek. Ten se dobře vyjímá v pamětech pánu jedině zodpovědných za vítezství v bitvách druhé světové války odměněných poctami a vyznamenánímí. Nenápadným svědkům těcho událostí, kteří je viděli zcela jinak, však nezbyalo ne si z nich dělat legraci, aby se nerozplakali.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1994 , Knižní klubOriginální název:
How I Won the War, 1963
více info...
Přidat komentář
Srdeční záležitost. Jedna ze dvou knih, ke kterým se pravidelně vracím, a jediná, u které mám i na popáté záchvaty smíchu.
Knihu jsem poprvé četl jako náctiletý tuším kolem roku 1989 či 1990 poté, co jsem ji objevil u rodičů v knihovně, a pamatuju si, že jsem se tehdy bavil. Tak jsem si řekl - poté co jsem v antikvariátu narazil na vydání z r. 1987 (bratru za krásných 80 Kč) - že ji zkusím znovu, abych zjistil, co to se mnou po letech udělá. No a....za mě super, nádhera, úžasný suchý anglický humor, nebylo snad stránky, která by ve mě nevykouzlila úsměv, tichý smích či hlasité huronské chechtání. Fakt moc dobré zábavné čtení...kdyby takhle probíhaly všechny války, myslím by byl svět mnohem lepší, klidnější, bezpečnější, veselejší a přívětivější (jen škoda, že tomu tak není).... Dávám zábavných 5*
Taková britská kombinace Hlavy XXII a Švejka. Nicméně ani jednomu z nich to nesahá ani po kotníky. Humor trochu za každou cenu se stále dokola omílanými stejnými tématy. Audiokniha namluvená amatérsky, navíc strašně rušily přidané ruchy.
Suma sumárum, nebýt tam pár zábavných kapitol (Italové, tramvajové bomby, koupě mostu), tak by to byla úplná ztráta času.
Chtěla bych říct úžasná odpočinková kniha a to taky je, jen kdyby nebyla o válce ... je však pravdou, že pokud se nad tyto válečné hrůzy nedokážeme povznést pomocí humoru, tak nás ta absurdnost, beznadějnost a hrůznost dokáže srazit na kolena a semlít.
Musela jsem se smát při popisu scény, kdy Goodbody čte vojákům pověst o zlatém rounu z knihy pro 7leté děti a ti to poslouchají s dovětkem Hajaja na dobrou noc...
Některé slovní obraty a spojení se mi nesmazatelně zapsali do mysli -
Veze vám nejlepší špatné ženy v celém Tunisu...
Jste velký srandista. Nezasmáli se tak od té doby co jim spadl muezín z minaretu...
Zkoušeli jsme na ně střílet skrz strop a oni na nás skrz podlahu.
Našlo se však i dost myšlenek, které jsou k zamyšlení a ne jen pro pobavení čtenáře např. každý národ je odpovědný za své vládce.
V každém případě jsem přesvědčena, že jsem ji nečetla naposled.
Tak mne napadlo (prominte za ponekud "nekorektni" myslenku), ze Ti, kteri nejsou schopni akceptovat tento styl humoru, ci navic jim tento zpusob chovani hlavniho hrdiny tzv. trha zily, by mohli byt potomky s prevahou germanskeho genofondu :-)
S prislovecnym nemeckym smyslem pro humor ;-) :-p
Dokonalá ukázka suchého anglického humoru a ironie! Poručík Goodbody, génius průměrnosti, plní rozkazy energicky a s vysokým osobním nasazením, a není vždy jeho vinou, že se dobré úmysly zvrtnou špatným směrem. Mojí oblíbenou kapitolou je Goodbodyho křížová výprava do Castello Montepico pro proslulé italské víno!
"Bůh nám pomáhej. "
Ten Goodbody je příručkové pako. Jeho doslovné dodržování pravidel, je akorát na škodu a nebýt mušketýrů, kterým taky leze na nervy, kdo ví, jak by skončil. V několika případech jsem se doslova odbourala smíchy, ale jinak vyprávění tak nějak příjemně plynulo. Dobrá kniha na pobavení a odpočinek.
Účetní Ernest Goodbody je odveden na vojnu a protože dodržuje přesně veškeré rozkazy a přírůčky, tak je neštěstím pro každého důstojníka, proto je rychle povyšován, aby se to vždy ten který rychle zbavil. Goodbody prochází bojištěmi druhé světové války a v jeho patách jdou trapasy a pohromy. Co se například stane, když učiní geniální rozhodnutí a od německého důstojníka koupí most? Vynikající satirický román, ve kterém Ryan vykreslil absurditu války, neschopnost důstojníků a snahu všech vojáků o přežití. Tahle kniha mě obrovsky bavila.
Bez čtení anotace jsem se na doporučení rovnou pustil do audioknihy, kde mi členění knihy vyšlo vždy tak akorát na jednu, jednu a půl kapitoly na běh. A musím říct, že mi to běhání velmi zpříjemnilo.
Zápal Ernesta Goodbodyho, jeho věrnost předpisům a duchu té "pravé" války, je přesně tím, co činí z děsivého válečného běsnění naprosto absurdní a nesmyslnou hrůzu. Ryan byl velmi galantní v tom, že prakticky nenechal nikoho z Goodbodyho podřízených zabít, což bylo ale veskrze shodou šťastných náhod... Zkrátka, opět musím opakovat, že z mého pohledu nemůže normálně fungovat sociální skupina, kterou nevede ten, kdo k tomu má nejlepší předpoklady, ale ten, kdo je někde dlouho nebo kdo na to zbyl.
Na první pohled humoristická kniha, ale být podřízeným Goodbodyho, nebylo by možné neprožívat totéž, co Yossarian a jeho kumpáni v Hlavě XXII. Zmar, zmar a ještě jednou zmar.
Poručík Ernest Goodbody je ukázkovým blbcem s pověřením. Tento "kazišuk" svou natvrdlostí dohání všechny k šílenství.
Na to jak je knížka útlá, se mi asi od poloviny začala solidně zajídat. Připadá mi, že autor moc tlačil na pilu a chtěl být za každou cenu vtipný.
Na této knize jsem si ověřil, jak jsem se hluboce mýlil v humoru a v lidech.
Nikdy bych nevěřil, kolika českým knihofilům tento styl humoru nic neříká. Ještě tak sucharům Američanům a jejich prvoplánovemu humoru, ale Češi...?
Ale koneckonců ani Švejk není oblíben všemi.
Důležité je, že je mnoho nás, kteří takovéto knihy "žereme" a je nám líto, že je jich tak málo ...
Jak píšou ostatní, je to poněkud monotonní, takže už se nebavím tak, jako kdysi. Nicméně díky epizodovitosti je to paradní čtení do tramvaje na cestu do/z práce.
A ilustrace v prvním vydání jsou geniální.
Goodbody je hrdina, který do puntíku splňuje heslo, že iniciativní blb je horší než třídní nepřítel :-) Situace, které doháněl svojí přehnanou snahou a ne příliš bystrou myslí k absurditě, byly sice vtipné, ale celkově mě to zhruba po třetině knihy přestalo bavit a knihu jsem nedočetla, prostě mi tak úplně nesedl styl, jakým je to psané, a upřímně řečeno Goodbody mě místy dost rozčiloval :-)
Pěkně napsaná dovolenková kniha o tom, že věci nejsou, jak by měly být, tím méně ve válce. Goodbody se snaží, ale nadřízení si jedou svoje kšefty a podřízení jsou na bojišti jen z donucení. Všechny bez rozdílu spojuje touha po alkoholu a ženách. A kdyby to nebylo k smíchu, bylo by to spíš k pláči.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) smích absurdní humor světová literatura satirické rományAutorovy další knížky
| 1970 |  Jak jsem vyhrál válku |
| 2008 | Jak jsem vyhrál válku / How I Won The War |
Ani jsem nečekala, že se mi čtení bude takhle líbit.. protože ženština a válka, že jo? :D
No každopádně, viděla jsem jakousi recenzi na fb, která mě- ačkoliv válečný obsah nemusím- opravdu zaujala. Mělo to být vtipné, a ono chvílemi opravdu bylo. :) ze začátku jsem si představovala hlavně Švejka, takovej jeho humor, zdálo se mi, a ke konci knihy jsem v tom stále víc viděla filmového, válečného Forresta Gumpa. Byla jsem nadšená, ačkoliv více stránek pro mě bylo spíše nezáživných.. ale humor tu opravdu je, a je velmi zdařilý. :)
"Chci, abyste měli pocit, že se na mne můžete obrátit o pomoc jako na vlastního otce..."
"Ahoj, táto," ozval se někdo ze zadní řady. "Máma se po tobě všady shání."
Bavila jsem se. :)