Jak jsem vyhrál válku
Patrick Ryan
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/121511/jak-jsem-vyhral-valku-121511.jpg
4
1291
1291
Pohled na válku z božské perspektivy vládců a vojevůdců, čerpaný ze samolibých vzpomínek, vybraný z příhodných deníků a důkladně prošpikovaný dodatečnou jasnozřivostí, vykouzluje z chaosu navzájem nesouvislých událostí přehledný obrázek. Ten se dobře vyjímá v pamětech pánu jedině zodpovědných za vítezství v bitvách druhé světové války odměněných poctami a vyznamenánímí. Nenápadným svědkům těcho událostí, kteří je viděli zcela jinak, však nezbyalo ne si z nich dělat legraci, aby se nerozplakali.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1994 , Knižní klubOriginální název:
How I Won the War, 1963
více info...
Přidat komentář
Četla jsem na střední a tenkrát jsem z knihy byla nadšená. Tentokrát jsem ji četla kvůli výzvě a jde vidět, že holt jsem už po letech někde jinde. Nebo je to tím, že jsem ji už prostě četla a pro mě toto není kniha na vícero čtení. Takže hodnotím průměrně. A doporučení je určitě pro ty, co rádi válečnou tematiku a mají smysl pro humor.
Tohle je další z mých srdcovek. I když knihu čtu opakovaně, stále mě dokáže hlasitě rozesmát, což se nestává zas tak často.
Výborná satira, je až neuvěřitelné, jak velké muže mít člověk sebevědomí a jak může mít silné růžové brýle. I když je kniha smyšlená, je až zarážející, jak silně odráží každodenní realitu.
Trošku jiný (humorný) pohled na válku očima nižšího důstojníka britské armády, který všechny jemu svěřené úkoly plní s velkým nasazením, který je za svou (ne)schopnost postupně povyšován, který je ke své smůle skoro při každé akci zajat nepřítelem, a který se snaží své mužstvo uchránit před nástrahami alkoholu a lehkých žen. Jeho úsilí a nejčistší úmysly však málokdy dojdou pochopení u nadřízených a ještě méně u podřízených.
Tak tahle kniha se po přečtení hned vyšvihla do top 10. Krásně popisuje nesmyslnost válčení s nadhledem a velkou dávkou humoru. Doporučuji!
Na to, že knížka byla čtená jako povinná četba k maturitě se mi velmi líbila a vysloužila si důstojné místo v mé knihovně.Po celou dobu čtení jsem se nemohla přestat smát :D
Humorný pohled na armádu a na válku. Kniha mě velice pobavila. Mohu jen doporučit.
Jednoduché, místy více a jindy méně vtipný pohled na absurdní situace okolo armády, války a pokus o britské Švejkování.
Bohužel mě kniha úplně nechytla ani za srdce, ani za bránici. I když – příběh o tom jak si poradit s brblajícími Řeky nemá chybu.
Neskutečná legrace...když si vyprávěné příběhy představíte, budete se smát nahlas a budete chtít ty story vyprávět prátelům, aby se smáli taky! Četla jsem několikrát!! Poručíku Fujbodymu salut !!
Nejspíš zejména téměř dvacetiletý odstup umožnil Patricku Ryanovi, který sám působil v pěším pluku, pohlížet na absurditu války s ironickým nadhledem. Kniha má formu několika na sebe volně navazujících zápisků, psaných jakoby samotným poručíkem Goodbodym, který věří, že služba armádě je nadevše záslužná a jakékoliv odchylky od pevně daného řádu nejsou přípustné. Neprochází v podstatě žádným charakterovým vývojem a jeho názory zůstávají až do konce stejně naivní.
Ryan neusiluje o závažnější poselství, pobavení čtenáře je pro něj prioritou, což občas vede ke křečovitosti a podbízivému humoru. Jednodušší vtipy založené na záměnách, nehodách a omylech naštěstí zčásti kompenzuje autorova slovní ekvilibristika, které kniha vděčí za mnoho atypických slovních spojení a přirovnání.
Výborné, výborné, výborné ... a viac slov komentára netreba. Kto to, o čom je táto kniha nepochopil, tak by mal prejsť výcvikom kurzu 212. Pohov, rozchod.
Viděla jsem ukázku divadelní hry a po nácviku Goodbodyho chůze jsem se nemohla dočkat, až otevřu knížku a přečtu si o tom mamlasovi v boji víc. Souhlasím s komentářem smilly, jen s tím rozdílem, že druhá světová není zrovna šálek mého čaje, a tak jsem se občas lehce ztrácela v tom, kde zrovna Goodbody operuje. Ale ono na tom stejně tolik nesejde. Místy k popukání (vylodění, cesta k povýšení, vodní krysy), místy trochu slabší (bitva o flašku, bordelové historky). A Goodbody jako by Švejkovi z oka vypadl, až na ty ambice, tam byl přece jen o něco silnější v kramflecích právě Ernie.
Pokud v životě něco špatného prožiješ a přežiješ, je lepší na to vzpomínat s humorem.
Knihu jsem přečetla znovu po několika letech v rámci výzvy 2017. Oblíbená mého otce.
Po par letech jsem si ji znovu otevrel a smeji se uplne stejne (mozna jeste vice) jako tenkrat!
Vyborna kniha!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) smích absurdní humor světová literatura satirické rományAutorovy další knížky
| 1970 |  Jak jsem vyhrál válku |
| 2008 | Jak jsem vyhrál válku / How I Won The War |
jsem na tom podobně jako Rajen. poprvé jsem jí četl někdy v 15ti a válel jsem se smíchy. takový Švejk po anglicku, psaný typickým anglickým humorem. byla i zfilmovaná, s Johnem Lennonem, ale z filmu jsem moc nadšený nebyl