Jak nevyloupit banku
Donald E. Westlake
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/106078/jak-nevyloupit-banku-106078.jpg
4
240
240
Humoristický román s detektivní zápletkou je u nás Weslakeovo nejznámější a nejslavnější dílo. Harold Albert Chester Künde, hlavní postava románu, je 32 svobodný muž, který má od osmi let, kdy dospěl k závěru, že jeho příjmení není nic jiného než obyčejný kanadský žertík nějakého pámbíčka, neobvyklou zálibu: sám kanadské žertíky provádí - vždy a všude. Jeden z nich ho bohužel přivede až do vězení. Jeho předsevzetí skončit se svým koníčkem mu ovšem nevyjde. Dostane se totiž do party zkušených kriminálníků a aby se zachránil před dlouholetým vězením, je nucen ve své "profesi" recesisty pokračovat.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Humor
Vydáno: 1977 , OdeonOriginální název:
Help, I Am Being Held Prisoner, 1974
více info...
Přidat komentář
Asi jsem čekala něco trochu jiného. Knížka mi přišla starší, než ve skutečnosti byla. Styl psaní mi připomíná Pelhama Grenville Wodehouse. Přišlo mi, jako by se příběh odehrával ve třicátých letech při nejmenším. Styl mluvy mi prostě nesedl, a čekala jsem asi trochu více akce, a možná i trochu více vtipu. Není to vyloženě špatná kniha, odpočinková detektivka, to ano. Ale žánr humor? To moc ne. I tak na odpočinutí dobrá kniha.
Úžasná knížka plná neskutečně humorných scének. Donal E. Westlake píše prostě skvěle! Doporučuji každému milovníkovi inteligentního humoru.
Knihu jsem kdysi dostal pod stromeček ještě jako pubescent, ale ke čtení se dostal až na vojně. Oúúú, škoda, že jsem v té době zůstal jen čtenářem, a taková to byla motivace...
Ještě coby žák devítiletky jsem se ale navyváděl lumpáren svým vrstevníkům (no, oni mi taky, abych byl objektivní) a tudíž opožděně uznávám, že dárek "sedl, jak prdel na hrnec". Těch tkaničkami dohromady svázaných bot v šatně, vypuštěných gum u jízdních kol, obligátních připínáčků na židli, dokonce jedna skleněná tabule položená na ústí komína (při pohledu přes zrcátko ze servisních dvířek se komín jevil jako průchozí), dvousložkovým lepidlem přilepená mince na chodníku, nehet nacpaný do cigarety, kterou jsem blahosklonně poskytl starším spolužákům, kteří se mne pokoušeli šikanovat a další a další lumpárny, za které mi bylo prorokováno, že "skončím v polepšovně".
Leč nestalo se tak. Lumpárny jsem prováděl jen těm, "kteří si začli", zatímco ostatní měli ode mne pokoj. A proto jsem se taky do role Harryho K. vcítil jako do sebe sama. Milý příběh, ale sex na sáňkách na sněhu a s dekou přes tělo si dokážu ještě i dnes odmyslet. Zato "pořádný blebanec vazelíny" tentokráte ani ne tak do baseballové rukavice, jako spíše do vojenských kanad mazákům na vojně, to by byl asi vyšší level... Ale jak psáno výše, zůstal jsem jen čtenářem. :-)
Celkem čitelná oddechovka, bez něčeho nového či zajímavého. Ten druhý recesista odhalen asi v půlce knihy. Konec takový nějaký nemastný neslaný. Za mě průměr.
Svěží detektivní komedie s prvky inteligentního anglického humoru. Je to ten druh humoru, který nevyvolává bouře smíchu, ale jenom zlehka polechtá bránici. A ne každý je ho schopen pochopit. Příběh je lehce ztřeštěný, dějově předvídatelný, ale napsáno je to po čertech zábavně. A to já zrovna knižní humor příliš nevyhledávám. Možná je mé nadšení ovlivněno poslechem audioknihy. Ta se totiž vydařila opravdu náramně. Je poznat, že se při jejím načítání bavil i sám narátor pan Kamil Halbich.
Ač je (byl) autor Američan , vytvořil díla s nepřekonatelných anglickým humorem .
Jaké je to milé pohlazení , na rozdíl od hororových skandinávských detektivek plných vražd ,násilí a krve .
Knížka mě zaujala svou anotací, takže jsem se jí rozhodla vyzkoušet. A pro mě to byla knížka, která příjemně utekla, sem tam jsem se zasmála, i když rozhodně to nebyl ten typ knihy, u které bych se smála nahlas nebo se bavila od začátku do konce. To zase ne, občas mě něco pobavilo, ale jinak děj spíš příjemně plynul a bylo to takové neurazí, nenadchne.
Samotný děj je naprosto nereálný a neuvěřitelný, ale to u příběhů, které jsou založené na humoru nijak nevadí. Když budete chtít příjemnou oddechovku, u které nebudete muset přemýšlet, směle do této.
Prostě co čtenář, to jinej zážitek. Někteří tu píšou, že se při čtení moc nenasmáli - já teda právě naopak. Ne, není to žádnej třeskutej humor, spíš decentní a často jenom slovní. A myslím, že velice vydatně k tomu přispěl pan překladatel.
Malá ukázka:
"Ale člověk se taky pořád nevydrží třást kvůli nějakým těžkostem, zvlášť když aspoň na chvilku mají události hladší průběh. Na všechny své starosti jsem dokonale zapomněl, když jsem čtyři hodiny nato vstoupil do Mariannina bytu, pak do její postele a posléze do ní, přesně v tomto pořádku. Kam se v tu chvíli mé trable poděly!"
Souhlasím samozřejmě s tím, že obsah knihy je z drtivé většiny nevěrohodný - ale vadí to u humoristického románu? Mně vůbec.
A je to sice absolutní oddechovka, ale podle mě rozhodně ne úplná ptákovina, mezi řádky jsem našel spoustu životní moudrosti (nejvíc asi v postavě Andyho Butlera).
už ten fór, jak se člověk může dostat do vězení stojí za všechny prachy. a perná práce na odvrácení zločinu... nemám slov. tuto salátovku (to není označení obsahu, ale zhůvěřilé knihařské práce té doby) uchovávám a občas si v ní i listuji.
je to opravdu čtení na dovolenou, odlehčené, se skvělými momenty a bez hrůz krimimánie a hororizmu.
přibalit, čte se samo.
K popukání to ne, ale vtipná tato knížka skutečně je.
A Harold Künde je fakt sympaťák, kterému držíte palce od začátku až do konce.
Další skvělá Westlakeova kniha, při které se pořádně zasmějete i díky umlautu :-))
Příjemné čtení o zbabělém recidivistovi, který se schovává za své žertíky. Ty ho ovšem přivedou až do vězení, kde se setkává se skvělou partou vězňů. Jejich plán a tunel nemá chybu, nebýt Harryho a jeho ustavičného bojkotu... Kniha je příjemná, čtivá a lehce zaobalena humorem.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Ono to vlastně na 5* asi není, ale je to vše tak lehce podané až by se člověk nechal sám zavřít. Z mého pohledu se ani nedá mluvit o humoru, ne že by to bylo vážné, ale neuvědomuji si, že bych se za celou dobu pousmál. Je to milé, příjemné a zvedne to náladu. I vtip musel autor užít při psaní, ale jak říkám, k smíchu mně nic nepřivedlo. Možná až na důvod uvěznění hlavního hrdiny.
Ale rozhodně bych si dal ještě něco podobného.
Přečteno několikrát. Jak já tu knihu miluju - čistokrevná nenáročná sranda. Hlavně ty drobné recesičky. Mírně ujeté, inteligentně vtipné - vždy mě to příjemně přenese mimo realitu a přes smutné a negativní vlivy debilů s velkým egem bez stopy jakéhokoli smyslu pro jakýkoli humor na mé žití. Velmi osvěžující!
Podle hodnocení zde na DK jsem knihu čekala o dost lepší. Legrační mi nijak extra nepřišla, příběh daleko za hranicí uvěřitelnosti (to bych mu bývala prominula, kdyby to byla aspoň sranda) a chlápci, co mají tvořit v lapáku drsný gang, jsou v jádru správňáci, co vám všechno odpustí, nic je nenamíchne, mají smysl pro humor a ještě vám sami od sebe nabízejí pomoc, za kterou nic nechtějí.
Za mě podprůměr.
Zajímavá kniha se spoustou humorných a napínavých chvilek. Bála jsem se, že na mě vyleze děj posypaný povrchními hláškami a stupidními naschvály, proto mě dynamický příběh a promyšlené vtipy mile překvapily. Ideální oddechové čtení.
Není závislost jako závislost, tato - kanadských žertů je mimořádně povedená.
Jedinečný nápad - vtipálek si svým bezpečně zaparkovaným autem na dálničním odstavišti ozdobeným mimořádnou kreativitou, vykoledoval pár let za mřížemi.
Udržet si čistý trestní rejstřík je za pomoci svého kumštu hra na hraně v utajení proti všem.
Citace:" Zacházej s tím slušně, je to tělo našeho pána a spasitele Ježíše Krista".
Podával mi cosi malého a zmuchlaného.
"Tělo?" zajíkl jsem se.
"Nate, vezměte si to a přečtěte to."
Držel jsem v ruce kulatou nekvašenou, opečenou oplatku, kterou dávají ke zmrzlině.
"Vypadá to jako koláčky, co se do nich zapékají planety."
Nápis jsem už znal. POMOC, DRŽÍ MĚ V LAPÁKU.
Audiočetba v excelentním přednesu knihu vyšperkovala, fajnovost.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Jak nevyloupit banku |
| 1984 | Jak neuloupit smaragd |
| 2003 | Zatracená smůla |
| 1992 | Jak nevodit policii za nos |
| 2004 | Ukradená banka |
Knížky s Dortmunderem mám ráda, ale tohle mi nějak nesedlo. Možná proto, že se to tak nějak točí pořád na místě – je ve vězení, chodí sem a tam ven a dovnitř, pokoušejí se vyloupit banku, poprvé, podruhé, potřetí, a tak prostě všechno pořád do kolečka, situace se opakují, chybí tomu ten lineární vývoj a průběh. A možná proto, že je to vyprávěno v první osobě, takže je tu prostor na to, co si myslí, co se mu honí hlavou, čeho se obává, čemu se diví, co predikuje... Často celkem nuda, tyhle vnitřní pochody. Celkově jsem se prostě moc nebavila, i když snaha o vtipnost tomu nechybí, a do čtení jsem se musela často nutit.