Jak nevyloupit banku
Donald E. Westlake
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17437/jak-nevyloupit-banku-17437.jpg
4
240
240
Humoristický román s detektivní zápletkou je u nás Weslakeovo nejznámější a nejslavnější dílo. Harold Albert Chester Künde, hlavní postava románu, je 32 svobodný muž, který má od osmi let, kdy dospěl k závěru, že jeho příjmení není nic jiného než obyčejný kanadský žertík nějakého pámbíčka, neobvyklou zálibu: sám kanadské žertíky provádí - vždy a všude. Jeden z nich ho bohužel přivede až do vězení. Jeho předsevzetí skončit se svým koníčkem mu ovšem nevyjde. Dostane se totiž do party zkušených kriminálníků a aby se zachránil před dlouholetým vězením, je nucen ve své "profesi" recesisty pokračovat.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Humor
Vydáno: 2000 , OlympiaOriginální název:
Help, I Am Being Held Prisoner, 1974
více info...
Přidat komentář
Chce-li se člověk dozvědět, v čem vlastně spočívá pravá dřeň kanadského žertéřství, neměl by opominout tuto jedinečnou příručku. PS: máte-li se rádi, v žádném případě ji nikdy nedávejte do ruky svým dětem. Mohly by dostat nápad - a ne jeden.
Kniha mne moc nezaujala. Ne, že by byla snad zas tak špatná, ale přeci jen jsem již dnes v humoristické literatuře zvyklý na trochu vyšší "level". Román o notorickém recesistovi by jistě šel napsat také více recesisticky. Proto se místy některým čtenářům může zdá až nudný. Je to spíše takové to počtení na dovolenou u rybníka nebo do vlaku. Ano, je to humoristický román, ale autor se s rozdáváním humoru zase tak moc nepředal. Schází vtipné dialogy, absurdní situace, slovní hříčky a vůbec věci, které dělají literaturu tohoto žánru tak zábavnou. Shrnuto, humorný je snad jen celkový nápad a asi většina čtenářů se při čtení smíchy nezakucká. Proto dávám jenom tři hvězdičky
Místy zábavné, místy nudné. Poměrně čtivé, avšak tak nějak vleklé. Líbil se mi styl, jakým se Harry v knize vyjadřoval, např. věta:
„Někde se něco muselo zvrtačit, uvažoval jsem. Nevěděl jsem, co by to mohlo být. Neměl jsem ani nejmenší tušení, jak zlé to asi bude, ale jedno jsem věděl nabeton: prostě někde něco muselo kiksnout.“ (s. 55)
Závěr knihy mě zklamal, čekala jsem od něj více.
Další Westlakeova vtipná krimi s dobrým nápadem, pobaví se hlavně recesisté.
Úsměvná knížečka o chorobném recesistovi jenž se pro své vtípky dostane do vězení, a tam mezi partu drsňáků, kteří chtějí vyloupit dvě banky. Dost dobrá knížečka na povzbuzení dobré nálady a usměvavého pohledu na život…
Zábavné čtení, až mě začaly napadat myšlenky, že taky někomu něco podobného provedu:-)
Kniha je krásně čtivá. Nedoporučuju číst v autobuse, lidi děsí výbuchy smíchu. Osobitý humor autora.
[028/11] Spousta lidí s oblibou tvrdí, že kniha ‘Jak nevyloupit banku‘ je tou nejlepší z humoristických knih Donalda E. Westlakea. A já Vám s chutí říkám, že to vůbec není pravda. Ty, co u nás vyšly, jsem četla skoro všechny, a opravdu nejvtipnější je stále ‘Jak neuloupit banku‘. Prohodíte pár písmenek a máte úplně jinou knihu.
(093) Nikdy se netahej s kanapem sám do schodů. Nikdy se nezaplétej se škorpiónem, pokud to skutečně nemyslíš vážně. A nikdy neodporuj bláznům.
Recidivista Künde, je vtipálek, ale nemá na smolaře Dortmundera a nikdy na něj mít ani nebude. V knize se najde pár světlých, vtipných okamžiků, ale celkově si odnáším (opět) dojem, že do půli knihy je děj jakýsi utahaný a urousaný a teprve až se začnou vlákýnka spojovat do finální sekvence, humor dostane patřičný náboj. Potom se teprve vezete na příjemné odlehčené atmosféře, ale prostě… prostě to není tak docela ono.
(118) ,,Zmlkni, zvadni a zhebni."
Celkové vzezření textu pak postrádá tu příjemnou dávku absurdity a více než o neštěstí spojené s originálním způsobem bankovní loupeže, se člověk zajímá o podřadnější otázku: Kdo je druhý vtipálek?
(101) Pologramotným se zdá, jako by všechny čtenáře pojilo jakési neviditelné pouto, cosi společného, co zaručuje, že ,si budou rozumět', bez ohledu na to, co konkrétně čtou. Trochu se to podobá přesvědčení bílých, že se všichni černoši znají.
Dobrý humoristický román o chlápkovi, kterej je ve vězení za své kanadské žertíky a jiné lotroviny, přičemž se nachomýtne k bandě vězňů plánujících vyloupit banku. Zdaleka nejvíc mě na knize zaujal fakt, že okamžitě poté, co jsem začal číst, jsem si uvědomil, že ten příběh znám! Byl totiž kdysi v 90. letech použit v jednom čísle Kačera Donalda:D
Autorovy další knížky
| 1993 |  Jak nevyloupit banku |
| 1984 | Jak neuloupit smaragd |
| 2003 | Zatracená smůla |
| 1992 | Jak nevodit policii za nos |
| 2004 | Ukradená banka |
Nebylo to špatný. S humorem v této knize mám teda trošku problém, nepřišla mě nijak závratně vtipná a hodně pasáží zde působilo až moc jednoduchým a prvoplánovým dojmem (viz například barikáda dveří ze špatné strany). U nedávno dočteného Vyhoďme ho z kola ven jsem se tedy nasmál mnohem více. Ale na druhou stranu mě bavil ten příběh, který je dost bláznivý ale zároveň zajímavý a člověk má problém knihu odložit, také díky tomu že v knize nejsou žádné vyloženě nudné pasáže, spíše naopak. Takže jako fajn oddechové čtení rozhodně doporučuji.