Jak očistit své srdce?
Tomáš Špidlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/161186/jak-ocistit-sve-srdce-161186.jpg
5
28
28
V tomto svazku nás autor učí živě nahlížet do vlastního srdce, abychom uměli rozlišovat kořeny dobra a zla. Jako zkušený duchovní otec nám předává moudrost střežení srdce pomocí vnitřní modlitby.
Přidat komentář
Pokud se věřící člověk zajímá o východní pojetí víry, asi mu kniha nepřinese nic nového. Sám jsem byl chvíli zaražen, že jde v podstatě jen o takový zrychlený a zhuštěný výcuc podstatných věcí ze Surožského, Kallista Wareho a jiných. Ale nakonec jsem si řekl, proč ne? I takový výcuc, souhrn, je pro mnohé podstatný, a i těm, kteří znají podrobnější verze, nezaškodí jednou za čas si ty základy takto v přehledu připomenout.
S Tomášem Špidlíkem se srdce očišťuje krásně... Díkybohu za tyto učitele, které osvětlují člověku pořád nové obzory.
„Člověk je tím, co rozhodne, a ne tím, k čemu ho přitahují smysly.“
Velice srozumitelná, didaktická kniha. Užitečný průvodce vlastní hlavou, který varuje před léčkami a pastmi našeho ega a naznačuje, jakým směrem se vydat při hledání té správné cesty ke zlepšení svého duchovního života. Upozorňuje na hříchy, varuje, nezlehčuje, ale umí také povzbudit - vyhýbá se tomu, aby čtenáře (který čelí realitě své slabosti v boji s vlastními poklesky) srážel do bahna beznaděje.
Zajímavá byla kapitola o fyzické stránce při modlitbě. Křesťanská jóga, o tom jsem opravdu slyšel poprvé, ale shodou okolností jsem před krátkou dobou sám začal víc vnímat propojení odříkávání vět z modliteb s tempem svého dechu – a můžu potvrdit, že to u mě mělo na prožívání modlitby pozitivní dopad.
A ještě krátká úvaha o hněvu, která se mi zdá dost typická pro pohled kardinála Špidlíka v této knížce – tedy že nevadí samotná existence negativních hnutí mysli, ale že je důležité, jak se k nim svobodnou vůlí postavíme: „Mnohem nebezpečnější je hněv, který zůstane v duši, i když výbuch citů už pominul. Tehdy se začíná chladně uvažovat o pomstě, odmítá se odpuštění. Podle sv. Řehoře Nysského, člověk, který se tak chová, odlučuje se od Božího království.“
Výborná kniha, autor sa vyzná vo východnej spiritualite. Zároveň ma motivoval niečo viac si ešte prečítať z cirkevných otcov východu. Poučné boli aj kapitoly, ktoré sa venovali postoju tela pri modlitbe, doplnené konkrétnymi príkladmi.
Autor v tejto knihe často spomína knihu Filokália od Nikodéma Hagioritu - čo bude asi ďalšia veľmi dobrá kniha, po ktorej siahnem.
Tato kniha, jste-li duchovněji založeni vám jistě něco nového přinese, avšak je třeba ji nebrat doslovně. Dnes je rok 2016 a ne vše, co je psané v knize platí i pro dnešní dobu. Nicméně shledávám pravdivou představu o popsané cestě k srdci, léčkách o myšlenkách a emocích. Částečně i o "démonech" pokušitelích. Popsané nástrahy "probuzeného" člověka a pasti ega jsou velice trefné, jazykově jinak podané. Osobně se mi slovo hřích nelíbí, ale to je můj pocit, neboť dnes je tedy shledán hříšníkem naprosto každý...
Skvělá kniha. Jsem moc ráda, že jsem ji objevila. Po přečtení musím říct, že jsem konečně mnohé věci pochopila. Tuto knihu nejde jinak než doporučit!
Klasický Špidlík, vysoce zajímavé téma, syntéza Východu a Západu, nadto ještě spousta zajímavých praktických podnětů a celé je to ve formátu do kapsy... co by si čtenář mohl víc přát...
Kniha mě velmi zaujala. Dala mi konkrétní odpověď na otázku, jak se zbavit určitého hříchu, který začíná špatnou myšlenkou.
Nejsnáze se špatné myšlenky zbavíme už v prvním stádiu "navádění". "Rozhovor" se špatnou myšlenkou sice ještě není hříchem,
ale ztrácí se mnoho energie a času. Vlastní "boj" s hříchem můžeme vyhrát, ale stojí to velkou námahu. Svobodný souhlas ke špatnosti už je hřích. Pokud necháme dorůst do vášně, tato nám postupně oslabuje charakter. Je to velmi silná náklonnost
k hříchu. Je třeba probudit vůli, abychom se vášně zbavili a nedokážeme to bez mimořádné pomoci Boží milosti. Milujeme-li
Boha upřímně, sama naše láska vyhání špatné vášně.
Dále je charakterizováno 8 základních vášní. Zaujala mne významně charakteristika duchovní lenosti. Jde o odpor ke všemu, co stojí námahu, nedbalost k pořádku a pravidlům, nestálost v dobru, nedodržování předsevzetí, neschopnost odporovat pokušením, ztrácí se vzácný čas, jde o nedbalost k hlavním povinnostem svého stavu.
To jsou pouze výňatky k některým myšlenkám knihy. Kniha je dobrou pomůckou pro začátečníka duchovního života.
Autorovy další knížky
| 1996 |  Ruská idea – Jiný pohled na člověka |
| 2013 | Jak očistit své srdce? |
| 2000 | Profesor Ulipispirus a jiné pohádky |
| 2003 | Bajky o moudré sově |
| 2004 | Duše poutníka |
Tomáš Špidlík začíná tuto svou krátkou, ale hutnou knížku stručným pojednáním o povaze zla, které pochází ze člověka a z jeho možnosti svobodně přitakat hříchu. Důvodem tedy není ani kosmický dualismus (boj mezi věčným dobrem a věčným a na stejné rovině existujícím zlem), ani antropologický dualismus (rozepře dobrého ducha a zlého těla), ani mravního dualismu (dobrému rozumu a špatné vášně). Vysvětlení povahy vášně považuji za nejdůležitější část tohoto úvodu.
Následně se Špidlík věnuje tomu, jak se rozhodujeme ke zlému či dobrému. Ke hříchu vedou kroky navádění, rozhovoru, boje, souhlasu a vášně, přičemž hříšného se dopouštíme až v našem souhlasu s hříchem ve čtvrtém kroku.
Abychom byli schopni nevkročit do hříchu máme být bdělí a schopní rozlišovat odkud jdou myšlenky, kde platí jednoduchý axiom:
"Co znepokojuje, pochází od ďábla, zatímco Bůh dává pokoj srdci." (s. 37)
Všechny špatné myšlenky se pak dají zahrnout pod jednu z těchto tříd: obžerství (mlsnost), smilstvo, lakomství, smutek (závist), hněv, omrzelost (lenost), pýcha.
V předposlední části knížky se Špidlík zabývá psycho-fyzickou metodou hesychastů, tj. křesťanskou jógou. Této části je věnován velký prostor, kde je toto duchovní a zároveň tělesné cvičení představeno. Tento text mě motivuje si o této metodě ještě něco najít. K východní (buddhistické) józe jsem nikdy nepřilnul, tak možná ke křesťanské (a jak je u Špidlíka zvykem, křesťanství nerovná se pouze Západ, ale u Špidlíka je křesťanství symbiózou východního a západního křesťanství, což je patrné i na různosti citování autorů např. z ruského pravoslaví, pouštních otců, tak i typicky západního křesťanství v osobě sv. Ignáce z Loyoly).
Závěr je věnován podstatné myšlence, totiž tomu, že se máme modlit celým svým srdcem, tedy:
Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. (Mt 22,37)
Další zajímavé úryvky:
"Všichni říkají: Je nutno reagovat, člověk se nesmí dát vláčet svou rozháraností. Ale jak a kde začít? Prvním krokem je získat důvěru ve vlastní svobodu. Špatná nálada nám podsouvá celou řadu pochybných plánů. A je to logické. Když jsou váhy pokažené, pak neváží správně. Kvůli tomu musíme zůstat pevní a neměnit předešla rozhodnutí, když se necítíme dobře. Když to člověk udělá, zažije něco pěkného, odhalí, že je silný a schopný udělat opak toho, k čemu jej ponouká nynější špatná nálada." (s. 39)
"Nicméně každý křesťan potřebuje být nějakým způsobem tříben neútěchami. Jen tak si totiž dobře uvědomí, že se opravdová zbožnost nemůže měřit pouze sílou krásných citů, které zakouší. Není všechno v pořádku, když se cítíme dobře." (s. 40)