Jak přejít řeku
Václav Cílek
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/449886/bmid_jak-prejit-reku-EYL-449886.jpg
4
53
53
Tato kniha představuje několik let uvažování o společnosti, přírodě a nás samých. První část se týká naší současné situace, která se ocitá na hraně mezi hněvem a soucitem, mezi ničením a tvorbou. Na změnu jsme málo psychologicky připraveni, a proto je nutné si vybudovat nějakou formu aktivní obrany. Dále se však ukáže, že pouhá sebeobrana nestačí, protože je také nutné být tvořivý. Tři různé druhy kreativity autor ukazuje na příkladu tří umělců, u nichž cesta vede přes důkladnou znalost řemesla, dějin umění a poslouchání hudby, přes schopnost být prodlouženou rukou přírodních sil, anebo dokonce může pramenit ve škvíře do jiného prostoru. Závěrečná část knihy je věnována cestě s indiánským šamanem do prvního post-amerického města Detroitu a civilizacím, které se rozpouštějí a znovu v jiné podobě krystalizují. V Detroitu jsme viděli konec jedné civilizace a nebylo to špatné... celý text
Přidat komentář
"Kdo zachraňuje, bývá zachráněn."
"Češi jsou možná nevychovaný, ale přeci jen laskavý národ."
Přiznám se, že jsem se do Cílka začetla až na podruhé. Při prvním pokusu jsem se totiž začala obávat, že se mi do ruky dostala ideologická propaganda na záchranu planety. A já nemám ráda ideology ani ideologie. Moje negativní očekávání však byla mylná. Dostalo se mi porce zdravého rozumu z pera mimořádně sečtělého a zcestovalého člověka. Chvílemi jsem sice měla pocit, že čtu rejstřík jmen za knihou bez hlubších průřezů, ale ne vše musí být analyzováno. Čtenář má přece vlastní rozum a prostředky jak si rozšířit povědomí. Cílek v každém případě nabízí širokospektrální pojetí vývoje moderního člověka od antropomorfismu po planetární ekologii (kam se vejde i Greta) a ekonomickou, politickou a sociologickou drobnoanalýzu států, vč. hudebního vkusu nebo náboženského vlivu. Neopomíná ani Řecko a krizi eura, kontextově zmíní problém migrace, glosuje roli a způsob fungování českých médií, vč. paradoxní cesty politiků k moci, nebo na příkladu Keni ukazuje, jak lze s pomocí informací z Facebooku zmanipulovat volby. Fakt krása. Samé horké kaštany.
Václav Cílek se přitom vůbec nemusí uchylovat k názorově podbarveným soudům (dokonce i místo známého pojmu "populista" preferuje korektnější označení "politický outsider", který ještě neví, který ze svých slibů nebude schopen splnit. Jakkoliv to neplatí o některých jedincích typu Babiš), pouze řadu ověřených informací spojuje do logických řetězců a historického kontextu. Jako třeba ona tak často česká / středoevropská (údajná) xenofobie. Nečekaná pro mě byla exkurze či spíše apoteóza amerického Detroitu, kdysi sídlo automobilového průmyslu, který mi viděno Cílkovým prizmatem připomínka ptáka Fénixe, dle Cílka doklad velikosti, a nikoliv degradace amerického ducha. Jeho volba mezi kulturou původních Indiánů a bílých Američanů je přitom jasná. Závěrečnou úvahu pak Cílek věnuje pandemii kovidu a faktoru resilience fyzické i psychologické. Jeden ze způsobů, jak posilovat svou duševní resilienci, cituje jednoho psychologa Cílek, je vybavit si tři pěkné věci, které vás během dne potkaly :-). Nenechte se prosím mým výčtem zmýlit, zmiňuji pouze zlomek toho, čeho se Václav Cílek tak či onak dotkne. Všechno totiž souvisí se vším. ale kdo to dohlédne v době krátkozrakosti a roztříštěnosti dnešního světa X-manů a Insta(ntních)-gra(fo)m(an)ů?
"Ani jižní ani severní ekonomika není morálně nadřazená. Vyvinuly se z místních poměrů a odpovídají národním povahám. Němci žijí, aby pracovali a Francouzi, Italové nebo Řekové pracují, aby žili." Němci pak mívají pocit, že Řekové jsou líní... a zkorumpovaní."
Poslouchal jsem audioknihu. Další autorova kniha nabitá informacemi a souvislostmi, doplněná interesantně a vtipně popsaným putováním po USA se šamanem po boku. Kdyby příště namluvil audioknihu sám autor bylo by to úplně epesní ;o))
Škoda, že lidem, jako je Václav Cílek se nepopřává víc sluchu. Nejenom, že jde o renesančního člověka, který má hluboký přehled o řadě odborných problémů nejenom ze svého primárního oboru, ale navíc vidí souvislosti a umí je přístupným způsobem předat.
Ale nejvíc mě v této knize zaujal svými úvahami na téma umění, byť i zde podává konotace na různé geologické skutečnosti.
Člověk, jehož definice života předběhla skutečnost.
Člověk, jenž zažehl další z řady procesů, na jehož konci se o slovo hlásí nový diskurz.
Člověk, jenž se ocitá na hraně mezi hněvem a soucitem, mezi ničením a tvorbou.
Jak shrnout tuto (další v řadě přečtených) sérií aktuálních úvah o všem lidském okolo nás?
Asi bych řekla, že se vše točí okolo člověka a jeho rozumu který nám byl dán, abychom poznávali svět!
A se světem, přiznejme si to, není něco v pořádku!
Věk člověka (antropocén, jak se mu odborně říká a jak používá i pan Cílek) trvá, z našeho lidského hlediska, už docela dlouho, a za tu dobu jsme my lidé získali spoustu poznatků o něm a ty jsme si poskládali nebo spíš bych řekla, ty průběžně skládáme, do nějakého bezrozporného hierarchického systému, který pak, vždy po určitou dobu, považujeme za určitý řád světa, který nás obklopuje, prostě vytváříme si, řekněme, realitu světa, a to má svá úskalí ... a samozřejmě dalekosáhlé následky!
A o nich pan Cílek ve svých knížkách přemýšlí a zvažuje je. Začíná tím, že zvažuje a posuzuje celou myšlenku antropocénu a dává ji do souvislosti s klimatickými a společenskými změnami, které pozorujeme kolem sebe - s rozbitým světem kolem nás!
"Tatínek má v ruce nářadí, ale děti už jenom mobilní telefony. A co budou mít v ruce jejich děti? Ovládač na roboty, anebo (znovu) motyku na okopávání brambor?"
Mně se úvahy pana Cílka líbí, to, jakým způsobem a kam směřuje, považuji za správnou cestu, leckdo možná namítne, že v nich spojuje páté přes deváté, že mají příliš velký záběr témat, jenže svět právě takový je!
Svět je nesmírně složitý, komplikovaný a /přiznejme si to/ porouchaný stroj, spíš soustrojí, ve kterém se ale už (mám ten pocit) nikdo pořádně nevyzná. A pan Cílek právě na to upozorňuje.
Na to, že možná stojíme na hranici, nevratné hranici, kterou, když neuváženě překročíme, tak pak ztratíme svou "podpůrnou síť života" (s touto myšlenkou přišel James Lovelock, je to jeho známá teorie Gaia - živé planety) a nejhorší co můžeme udělat ´, a co se možná děje, je rozbití této podpůrné funkce života ...
... a tak ne vymírání druhů, ale narušení vztahů je možná tím nejhorším, co nás zatím potkalo ...
Není to zrovna veselé čtení, ale vlastně není ani smutné, texty jsou psané tak příjemně, plynou skoro poeticky, jak to pan Cílek umí, hovoří o naději, vděčnosti, o citovém životě, pocitech štěstí, hněvu, o překvapeních, a taky o ruské ruletě, kterou hrajeme a pokoušíme tak osud, o zodpovědnosti, ale taky o pastech, předstírání, a důvěře, je to prostě spletitý chumel témat, jak jsem řekla, přesně, jako svět kolem nás!
Jeho cílem je ... ukázat na novou realitu ... "nahá tu stojí Země!"
A já děkuji za každou další takovou knížku, která nutí (v podstatě jemně, netlačí na pilu, a to se mi líbí - jak píše Eldar80 v komentáři níže "má uklidňující hlas") přemýšlet, a tak nás pomalu směřovat k přijmutí téhle nové reality.
Čas na agresivní diskuze nejspíš taky přijde (a možná dřív než nám bude milé) ... "ty nejagresivnější diskuse nás ale teprve čekají v okamžiku, kdy budou opravdu tvrdě vyžadovány reálné kroky."
Jedna z nejlepších Cílkových knih. Výborně zachycuje náladu současného stavu světa.
Podnětné úvahy o přírodním koloběhu ale i koloběhu lidského života.
Pan Cílek sice nenabízí zásadní řešení, ale nenechává nás bez zamyšlení nad tím, zda skromnost není právě řešením.
Takové letem (aktuálním) Světem. Zůstaňte skromní, pěstujte vděčnost, snažte se být více naklonění ekologickému myšlení. Všichni to víme, nikdo to nedělá (rasismus, migranti, postavení žen [protože jebat na postavení mužů], náboženství). Soustřeďte se na to být méně závislí, výkyvy v každodenních oblastech jako je jídlo, voda, budou přicházet - snažte se v tom vzdělávat. Každá generace měla během života událost, kterou vnímala, že bude konec Světa a ten konec nepřišel. Obecně bych se nenazval ekologem, ani globální politika mě nezajímá, protože je jedincem neovlivnitelná, ale některé věci mi přijdou prostě přirozené a tak přirozeně jednám - a přitom nejsem něco extra, protože v tomhle ohledu, speciálně potom, co sleduju prasata okolo sebe, to dost usnadňuje tak působit. Čaaau.
Zajímavé, hlavně pojednání o Detroitu a indiánech. Ale měl jsem pocit, že je slepené dohromady a nesoudržné (Detroit, Bratislava, Covid). Chaotické.
Cílek opět v dobré formě.
Předchozí knížka mě moc nebavila, tato to však napravila v mnoha ohledech! Milý soubor zamyšlení, historických exkurzů a cestovatelských vzpomínek z Ameriky. :) Líbilo se mi, jak se Vašek pohrával s fenoménem Gréta a s laskavím káráním osvětlil historickou genezi problematiky antropocénu, teorie Gaia a jisté bezradnosti spojené s lidskou pamětní, která je až zarážejíce krátká. Pro mě velká motivace k přečtení dalších základních zdrojů. Umělecká část byla pro mě fádní. :) Americká elegie se pak neobešla bez rasových komentářů, které už po milionté vysvětlují proč ta, která rasa nenávidí jinou. Kromě toho to však bylo super komentované vzpomínání. :)
Víc takových důchodců! :)
Moje první kniha od Cílka. Takže nemůžu srovnávat s ostatními a že jich napsal... A jsem zaujatý. Cílek je mi sympatický. Líbí se mi co říká a jak to říká. Líbí se mi televizní dokumenty, kde účinkuje. Líbí se mi jeho uklidňující hlas.
A líbila se mi i tahle kniha. Musím říct, že Cílek umí psát přitažlivě. Použitý styl má blíž k eseji. To umožňuje malebný výklad a trochu širší rozlet myšlenek. Kdo očekává něco striktně naučného, tomu spíš nedoporučuji.
Je to inspirativní a k zamyšlení. Kniha se skládá ze tří odlišných částí. První o antropocénu, klimatických změnách a současnosti byla naprosto skvělá. Jenže druhá část o třech umělcích mě moc nezaujala. Třetí část je depresivní cestopis do USA mezi dnešní indiány a do Detroitu.
V první části zmiňuje knihu Podivná smrt Evropy, kterou napsal Douglas Murray. Zaujalo mě jak si s ní Cílek nevěděl rady a věnoval jí několik stránek. Opět se mi vyplatilo, že jsem tu knihu četl.
Prostřední část o umění mi přišla nějak navíc. Nebo mi něco uniklo. Má autistická mysl si s uměním neví rady. Ale i tak se to dobře četlo. Co mě úplně dostalo, když do výkladu začlenil učení tibetského učitele Chögyam Trungpy.
Poslední cestopisná část byla naprosto deprimující. Rozpad původní indiánské kultury pak na mě působil jako analogie rozpadu tradičních hodnot Západu. Právě kvůli Podivné smrti Evropy se to vyloženě nabízelo.
Ale co když to tak není? Co když se něco shoduje, ale jako analogie se to použít nedá? Nad tím se čtenář nutně pozastaví. Jenže jak mizí původní indiánská víra, tak se zároveň úplně rozpadá Detroit. Totální úpadek.
Z Detroitu je spousta černobílých fotek, které dávají knize ponurou atmosféru. Pak jsou tam ještě fotografie barevných kreseb od Anny Zemánkové. Jsou sice krásné, ale mě to zas nic neříkalo. Ostatní to asi ocení víc.
Má to krátký závěr, kde se věnuje současné době a pandemii. Na konci byl výběr literatury na stránku a něco. To mi přijde škoda. Uvítal bych, kdyby tam Cílek napsal všechny knihy, ze kterých čerpal.
Škoda drobných chyb a že fotky nebyly barevné. Bylo znát, že Cílek fotil velmi výrazné a zajímavé kompozice. Celkově má kniha moc hezkou úpravu. Od obálky po kvalitní fotky. Za hezký vzhled přidávám 5%.
Pokud se vám Cílek líbí, tak rozhodně doporučuju. U ostatních a hlavně kritických čtenářů záleží jaké mají očekávání. 85%
Důležitá kniha, ve které Cílek sumarizuje stav poznání o klimatické změně a dokládá ho konkrétními příklady. Města jsou zvyšováním teploty ohrožena nejvíce, Cílek to dokládá a navrhuje řešení: ty musí být globální, ale hlavně lokální. Doporučuji všem, které zajímá, co se kolem nic s životním prostředím děje.
Kniha byla moc fajn, pro takové to počtení, rozjímání. Brala jsem si ji s sebou na výlety a vždy někde u kávy a vína jsem ji otevřela a početla. Chvílema to není jednoduché, něco se opakuje z jiných knih, ale líbí se mi.
Klasicka “cilkovstina”. Autor zdanlive skace z tematu do tematu, kniha pusobi neusporadane, ale presto to do sebe zapada. Od klimaticke krize k Navahum, stretum kultur v Americe- ke koncicim civilizacim a krizim. Poselstvi teto knihy vnimam jako to, ze civililizace se stale promenovali, ale vzdy to bylo postupne prelevani do dalsich. Casto krvave, ale i se zrozenim noveho umeni. A vsechno se nejak da prezit. Dobra kniha do teto doby, kdy zmeny autor vnima skoro meditativne a s prijetim.
Tak, jako u několika dalších knih pana Cílka mám pocity rozporuplné, opět je tu velká tematická roztříštěnost v textech. V první části knihy autor popisuje vznik slova antropocén, rozepisuje se o problémech ohledně dnešní doby, klimatu, přicházejících krizích, krizi uprchlické, atd. - tato část mě hodně bavila a je velmi zajímavá. Pak přišel obrat v tématech a s ním spojené zadrhnutí, protože následující texty se zaobírají rozjímáním nad umělci, kteří mi nic neříkají a jejich dílem, které mě pranic nezajímá. Po útrpném prokousání se uměleckým rozborem a požitky s ním spojenými, jsem opět našel ztracenou nit zájmu o autorův text. Ač se pan Cílek rozepisuje o svých oblíbených, už v několika knihách zmiňovaných Navazích a už několikrát ohraném, evidentně jeho hodně oblíbeném Detroitu, nemohu si na poslední třetinu knihy stěžovat. Takže suma sumárum, začátek a konec velmi dobré, bez té prostřední části bych se klidně obešel :-)
Všeználek z Černého mostu opět zasahuje: „Měl jsem se jenom podívat na Niklovy obrazy, ale zároveň se do toho připletlo dílo Anny Zemánkové, tibetský mnich a Navahové.“ (235) Oblíbená témata zas a znovu kameny – environmentalistika – grafiky – američtí indiáni – Detroit rock city. Nedostižný v glosách, opět nabité
Dal bych spíše 3,5, ale slabších, tak jsem musel přistoupit ke třem. Asi to ani není Cílkova chyba - na knihu jsem narazil víceméně náhodou v knihkupectví (no dobře, to zas taková náhoda není, ale vlastně jsem si ji vůbec nechtěl původně kupovat) a nějak mi trklo - tvl to si vem, v týlle době, samej stres, samá úzkost z tej posranej korony, by tě mohl starej dobrej Václav Cílkůch uklidnit, pohladit etc. - a ne, že by ne! ale já do toho blbec vložil vícero očekávání a těch se prostě nedostalo. Vlastně je tohle dost subjektivní hodnocení, který asi úplně nehodnotí kvalitu knihy, protože je to víceméně tradiční Cílek - ba i vztah k Děvínu mám velkej, přese mojeho jednoho kamaráda a ten výhled na řeku znám více než dobře, leč zas až tolik mne tentokráte slova p. Cílka neuklidnila. Nota bene, mám přeci jen více rád Cílka, který se rozplývá nad krajinou a v ní protíná, hledá souvislosti, než toho který věští z letu ptáků budoucí katastrofy.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2018 |  Ruka noci podaná – Základy rodinné a krizové připravenosti |
| 2011 | Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur |
| 2007 | Krajiny vnitřní a vnější |
| 2019 |  Česko na křižovatce |
| 2012 | Tři svíce za budoucnost |
Velmi podnětné, spousta důležitých informací a námětů k zamyšlení. Doporučila bych všem, speciálně však mladší generaci, bohužel to nebudou mít jednoduché.
Pan Cílek je člověk s úžasným rozhledem, dokáže hledat souvislosti napříč obory. Měli bychom mu více naslouchat.