Jak se co dělá / O lidech
Karel Čapek
Svazek zahajují humorné cykly fejetonů o novinách, o filmu a o tom, jak vzniká divadelní hra. Dále je zařazeno pět desítek sloupků, v nichž autor ukládal své vtipné postřehy o lidských slabostech, o lidských typech, o společenském životě i strastech a radostech všedního života. Edice: Dílo bratří Čapků K vydání připravil, poznámky napsal a vysvětlivky sestavil: Miroslav Halík Doslov napsal: Ivan Klíma Ilustrace: Josef Čapek 32000 výt.... celý text
Přidat komentář
Doporučuji každému, kdo se chce dozvědět něco o praktickém životě. Čapek se svým novinářským pozorovatelským talentem a vyjadřovací přesností je nepřekonatelný. Dokáže o nejobyčejnějších věcech psát poutavě, až poeticky, je schopen hledat poezii ve všedním životě. Mně se vždycky nejvíc líbila pasáž, jak se dělají noviny a jak se dělá divadlo, dokonce jsme podle jeho dialogů režisér-dramaturg dělali malé scénky v rámci rodinných oslav. Prostě Čapek mi přirostl k srdci a nedám na něj dopustit.
Pan pozorovatel. K Čapkovi si cestu teprve hledám, ale myslím, že něco takového, to je ona. Myslím, že Čapek bývá srovnáván s Chestertonem, po přečtení této knihy s tím souhlasím. Jen Chesterton se snaží ze všeho vykřesat nějakou "pravdu vůbec", zatímco Čapek hledá jen "pravdu o člověku".
Ale humor, aforističnost, schopnost vyhmátnout podstatu, postavit do kontrastu, uplácat banální skutečnost do fascinující struktury, to mají společné.
"Člověk brodící se mořem bláta činí to zpravidla takto: Nejprve se zastaví na okraji a pátrá, kudy by přešel suchou nohou; pak vykročí delikátně jako kočka, dotýkaje se země jen špičkou nohy; načež kličkuje přeskočí kaluž, mění směr, postupuje s nekonečnou opatrností; a na místě, kde by se toho nejméně nadál, šlápne do bláta, kde je zrovna nejhlubší a nejmazlavější. Tu člověk blátu se vyhýbající nabude výrazu, jako by pravil „Ech“, na okamžik znechuceně postojí a potom se pustí rovnou tím nejhlubším marastem. Při dlouhých cestách, jako je na příklad cesta životem, se tomu říká resignace."
Úžasně a vtipně popsané náhledy do prostředí tolik Čapkovi blízkého. V jednu chvíli se smějete, pak se vážně zamyslíte a pak se opět srdečně zasmějete všemu chaosu v jedné branži a lidskému chování v životních situacích. Jak tu již trefně padlo - absolutní perla.
Jo! Na dovolené jsem si naordinovala audio seznamování s Karlem Čapkem, kterého jsem dosud moc neznala (krom milovaných a stokrát očtených Povídek z jedné a druhé kapsy)... a když jsem se prokousala "těžkým Čapkem" (apokalyptickými a protiválečnými dramaty), odměnila jsem se odměnami ve formě Jak se dělá divadlo a Jak se dělá film. Kdysi jsem myslím četla i Jak se dělají noviny.
A tohle je ten pravý Čapek, kterého mám ráda a který mi dokáže spravit náladu a dát ten pravý požitek z literatury. Připomíná to ty nádherné Povídky z kapes. Vylíčení něčeho, co je při pohledu zvenčí zcela obyčejné, zevnitř totálně neobyčejné a nečekané, zamotané, komické, děsné... a přitom ale zcela uvěřitelné, protože něco podobnýho všichni sami dobře známe z každodenních absurdit našich životů. :-) Tyhle příhody a fejetony, to je prostě čistá radost, ke které se lze vracet. :)
Jsem se opět po letech vrátila k této klasice a opět nezklamala. Je to dobrá terapie.
Absolutní perla, asi jako všechna páně Čapkova díla! Můj zatím asi nejoblíbenější titul, protože jsem spíše "povídkový" typ. Doporučuji rozhodně každému, kdo si chce počíst o světě, lidech a vůbec všem z neopakovatelné Čapkovy perspektivy. Naprosto vrcholná a krásná čeština bonusem!
Ďalšie Čapkovo milé dielko, ktoré vás pomocou krátkych fejtónov prevedie výrobou novín, filmu či divadelnej hry. Samozrejmosťou u Čapka je jeho vybrúsený jazyk, ktorý oceníte aj v tejto knihe. Takže odporúčam ako doplnkové čítanie na pobavenie a spestrenie medzi viacerými knihami.
Jak se která práce v kumštu dělá, co je za ní, jaké charaktery lidí tvoří tu či onu redakci v novinách za éry života K. Čapka.
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Jsem velká fanynka Karla Čapka. Obdivuji, jak se dokáže podívat na úplně běžnou, nudnou věc a popsat ji tak, že čtenáře zaujme. Já kdybych popisovala, jak dobíhám tramvaj nebo jak mě bolí zuby, tak by to byla nuda od Čapka si to užiji.