Jak se kdy v Čechách tancovalo

dnes

(SPOILER) Četl jsem průběžně vydání z roku 1895, ve kterém je napsáno věnování spisovatelově tetě a pěstounce Marii Soulkové z Kostelce u Vorlíka. Jde o poměrně rozsáhlé dílo rozdělené do čtyř knih. První kniha se zabývá nejstaršími tanci v Čechách do 14. století. Druhá kniha popisuje hlavně 15. století. Z ní bych vyzdvihnul čtvrtou kapitolu, která se zabývá tancem svatého Víta a tancem smrti. Ve třetí knize (do konce první poloviny 17. století) jistě zaujme kapitola pátá s názvem „Tobiáše Mouřenína spis o líčidlech tancechtivých panen a paní z roku 1594“. Citát z pojednání: „S Lomnickým jiní mravokárci staročeští malují černými barvami, jak hrozný hřích je „mazati“ si líce „šerednými“ líčidly, co bude trpěti těm marnivým lidem, kteří se líčí, chtíce učiniti se spanilejší, než je Bůh chtěl míti, aby se zalíbili světu, zejména aby ženy vzbudily nalíčenou tváří lásku u mužů.“. A došlo i na poezii:
Okrasa při ženě nejlepší bývá,
když líčidla a mastí neužívá.
Staré ženy a baby ty se šlechtí,
mladým se rovnají, staré být nechtí...
Kniha čtvrtá pokračuje v 17. století až do „nové doby“. Zde je určitě zajímavá kapitola devátá, která nám ozřejmí „vynalezení“ polky (jako skladatel naší první polky je uveden Josef Neruda). Součástí knihy je 136 vyobrazení. Netroufnul bych si to číst najednou, ale po chvilkách je to rozhodně zajímavé čtení.