Jak se stát jiným
Édouard Louis (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/506194/bmid_jak-se-stat-jinym-wf7-506194.jpg
4
177
177
Může se člověk neustále měnit, aniž by ztratil sám sebe? Ještě mu nebylo třicet, přesto za sebou má několik životů. Zažil dětství v extrémní chudobě, stud za vlastní původ i za sexuální orientaci. Utekl z vesnice do města, kde se už jako náctiletý na gymnáziu snaží co nejvíc vzdálit svým kořenům. Novou identitu touží najít i později na univerzitách v Amiensu a Paříži. Jako spisovatel zažívá nevídaný úspěch, těší se zájmu médií, neustále cestuje a vypráví o svém životě. Pozornost a uznání jsou zpočátku návykové, vždyť přesně o tomhle snil. Jenže postupně se dostavuje únava a znechucení vlastním životem, nejraději by od všeho znovu utekl a pokračoval v nekonečném přetváření sebe sama. Hluboce osobní a dojemný román je největším dílem literární hvězdy od vydání Skoncovat s Eddym B. Kritika i čtenáři ho ocenili jako pozoruhodný návrat autora, který má co říct a nešetří ani sám sebe.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , PasekaOriginální název:
Changer: Méthode, 2021
více info...
Přidat komentář
Běžně tento druh literatury nevyhledávám, když jsem na tuto knihu narazil, řekl jsem si, proč ne, a zkusil se začíst. Autofikce Jak se stát jiným, od hvězdy současné francouzské literatury Édouarda Louise, ve mně vzbudila spoustu pocitů. Cítil jsem vztek, úzkost, frustraci, ale i štěstí, svobodu a v neposlední řadě naději.
Tento vhled do dělnické třídy francouzské společnosti, do autorova dospívání a konfrontaci se sebou samým a jeho postupná proměna ve mně vzbuzovala dojem, že už jsem ten příběh někde slyšel nebo viděl. Pak jsem si to uvědomil. De facto jde o každodenní realitu kohokoliv z nás - jen mírně odlišnou.
Snažíme se stát se jinými, odlišit se od těch, které neuznáváme či jsou nám cizí, patřit do nějaké, z našeho pohledu lepší, sploečnosti. Když však toho cíle dorazíme hledáme si další metu, další záměr, kterého by jsme chtěli dosáhnout a stejně nejsem spokojeni. Následně uvažujeme o tom, zda by nám nebylo lépe, kdyby se to nestalo.
Jde o mix skutečnosti a fikce, kterou autor staví zrcadlo, jak francouzské společnosti, tak nám samotným. O objevování vlastní sexuální identity a přístupu společnosti k tomuto tématu. O nespravedlnosti vůči dělnické třídě. Takto naléhavý a surový příběh byl pro mě silným náhledem do autorovi duše a musím říct, že mě tvrdě zasáhl. V některých částech jsem vnímal paralelu s vlastním životem.
Není to lehké čtení, ale Édouard Louis si zaslouží Vaši pozornost.
Pro mě hodně silná kniha, která mě velmi oslovila, a určitě se k ní budu často vracet. Čtení často těžké, náročné, ale každý odstavec, každá věta v sobě obsahuje vážné myšlenky, které člověka nutí se ve čtení zastavit, promyslet je a hledat odpovědi (a ty mohou být někdy i jiné než nabízí autor, většinou jsem ale motivům jeho jednání dobře rozuměl, ale ne vždy souhlasil). Pokračování příběhu autora (není to sice úplně nezbytné, ale k lepšímu pochopení doporučuji si nejdříve přečíst čtyři jeho předchozí knihy, na které tato volně navazuje), a jeho roky v Amiens a první roky v Paříži popisující jeho až úpornou snahu uniknout ze svého prostředí chudoby, nevzdělanosti, homofobie a rasismu, uniknout svému osudu (v závěru knihy naznačuje, že se mu to přes všechny hvězdné úspěchy ne úplně podařilo). Často mě při četbě napadaly až nehezké myšlenky (něco jako účel světí prostředky), jak ten mladík bezostyšně využívá (možná až zneužívá) mnohé, se kterými se setkal, na jeho cestě Stát se někým jiným (sám je si tohoto faktu vědom a v mnoha pasážích se s tím pokouší sám vyrovnat). Na druhou stranu jsem si uvědomil, že kluk, který dostal v životě tak špatné karty (narodil se jako homosexuál v chudém, nevzdělaném prostředí průmyslového venkova severní Francie), tak jednat musel, jinak by z prostředí, do kterého se narodil, nikdy neunikl. Při četbě jeho knih jsem si také uvědomil opodstatněnost levicového vidění světa (který u nás není z pochopitelných důvodů příliš populární), zvláště u lidí, kteří ne vlastní vinou zažívají různé nespravedlnosti. Musím ocenit a vyjádřit obdiv nad tím, jak často a intenzívně jsem na základě popisu prožitků autorova individuálního života nacházel podobnost a propojení s mnoha dílčími myšlenkami, pocity a zážitky z mého vlastního života (tento aspekt bude asi důležitým kritériem, proč některé čtenáře kniha zaujme a jiné nikoliv) - v tomto smyslu vnímám, že kniha výrazně přesahuje rámec pouhé autobiografie.
Neuvěřitelně naléhavé, existenciální čtení. Moje první setkání s Eddym mě totálně uchvátilo. Věty plynoucí, hrabalovsky souvislé, emocionálně francouzsky exaltované. Čtení jsem si užil jako už dlouho ne. Knížka mě provázela na cestě po Švédsku a budu ji mít ještě dlouho otisknutou v sobě. S chutí si přečtu další autorova dílka.
Asi som sa Eddyho prejedla. A kým som spievala ódy na jeho predchádzajúce tri knihy, tak tu sa mi ten WOW efekt nekonal a knihu som dočítala, lebo mi končila výpožička z knižnice. Edouard variuje svoju stokrát omieľanú tému, a celkovo s tým problém nemám, páči sa mi, ako sa na tému sociálnych nerovností snaží hľadieť vždy z iného uhla pohľadu, ale počas čítanie tejto knihy mi v hlave bežalo: "Ježiš, prečo tak rieši únik a premenu, prečo sa s tým nezmieri, so svojim pôvodom a všetkým, prečo ešte rieši aj plastickú operáciu, potreboval by veľmi dobrého psychoterapeuta."
Styl psaní tohoto autora mám velice rád, padl mi do noty. Čte se rychle, dobře a jde do hloubky. Jenže...
Autor stejně jako ve svých předchozích knihách popisuje svůj život, tentokrát jeho cestu za snem stát se někým, spisovatelem, uspět. Z textu je cítit místy až zoufalá snaha zapadnout, vypadat a chovat se jako někdo jiný, ale zároveň ta strašná samota a smutek. Tohle autor umí. Jenže...
Opakuje se to, pořád se omlouvá někomu, snaží se dostat do vyšší společnosti, neváhá si vydělat jakýmkoli způsobem, ale zároveň se zvládne obhajovat jak je to nutné. Ano, dětství měl složité, vyšel z chudých poměrů, je gay, ale měl by pochopit, že není jediný na světě.
No uvidíme jaká bude další kniha...
Zamilovala jsem se, hluboce a beznadějně. Édouard Louis mi ukradl srdce. Opravdu nevím, jak něco takového můžu hodnotit a jak jsem to vlastně mohla ve zdraví dočíst. Jedná se až o šíleně upřímné vyprávění, u kterého jsem hltala každé slovo a zároveň se mi každé z nich zarývalo hluboko pod kůži. Ani se mi nechce věřit tomu, že něco takového autor zažil. Je nepředstavitelné, že příběh, o kterém čtete, se odehrává ve 21. století ve Francii, a ne přinejmenším o dvě století dříve. Severní Francie plná chudoby, barbarství, nevhodných podmínek pro vyrůstání dětí to byl šok. Nemám tušení, za jak dlouho to budu moci vstřebat, což svědčí jedině ve prospěch toho, o jak úžasnou knížku jde. Pro malého Eddyho mi krvácelo srdce neovládla jsem se a brečela někde už od prvních stran. Hodnotím velmi kladně to, že se autor snažil podat tuto knihu z co nejobjektivnějšího pohledu, i když píše sám o sobě. Tolik emocí, co zde bylo obsaženo, už asi zase nějakou chvíli nezažiju. Tolik bolesti, nespravedlnosti, smutku, vzteku jsem nebyla schopná přijmout ani zprostředkovaně. Rozebírá se tu řada témat, já neustále přemýšlela a některé myšlenky z hlavy nebudete moci vyhnat ještě delší dobu po dočtení. Závěrem tu můžu vyjádřit asi jen neskutečný obdiv. V tomto příběhu jsem objevila inspirativního člověka a zároveň nového oblíbeného autora, od kterého si co nejdříve přečtu knihu, jež to celé odstartovala Skoncovat s Eddym B. Vaší povinností je jediné pustit se do Jak se stát jiným taky.
Od E. Louise jsem přečetla vše. Něčím je tato kniha jiná než předchozí. Je také niterná a silná v emocích.
Zapůsobila na mě svojí upřímností a přiznáním se k některým (i ne právě chvályhodným) motivům svého chování. Vnímám ji jako dospělejší a E.L. jako vyrovnanějšího a smířenějšího. Se svými předky i se sebou.
Autor popisuje svůj útěk z rodné vesnice do městečka Amiense a následně další útěk, tentokrát do vysněné Paříže.
Líbí se mi jeho zkratkovitý sloh, kterým navíc místy přeskakuje v čase i prostoru.
Surový, citlivý vhled od duše mladého muže, který od dětství zápasí s tím, že chce být někým jiným. Sociálně slabší rodina, jeho sexuální orientace, chudoba a urážky, které zažil ve škole i v rodině, to vše ho vede k tomu, že chce všemu utéct. Ve svém životě potkává několik lidí, kteří jeho život silně ovlivnili a popostrčili ho dál. Dostává se na střední školu v Amiensu, ale i odtud nakonec utíká do Paříže.
Kniha je napsána moc dobře, alespoň mně se tak četla. V příběhu spějeme k nějakému závěru, ale příběh je psán jakoby skokově. Občas si autor vzpomene na něco z minulosti, a hned to v knize použije, což může působit rušivě, ale mně to nevadilo. V knize najdeme i fotografie z Eddyho života, čímž by se mohla stát i dokumentem.
Předchozí autorovy knihy jsem nečetla, ale předpokládám, že jsou napsány v podobném duchu, proto se po nich určitě podívám.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Skoncovat s Eddym B. |
| 2019 |  Dějiny násilí |
| 2023 | Jak se stát jiným |
| 2021 | Kdo zabil mého otce |
| 2022 | Boje a proměny jedné ženy |
Naprosto nechci shazovat literarni schopnosti pana Louise: psat umi a pise vyborne. Nicmene v teto knize se mi potvrdilo to, nad cim jsem premyslel uz v jeho predchozich romanech: zoufale mu chybi nove tema; pise stale o tom samem, misty vylozene mlati prazdnou slamu a cim mene ma obsahu, tim vic skouzuje k sebelitosti.
Preji mu, sby zacal psal o necem jinem nez o sobe a svem coming outu. Potom si rad jeho knihu koupim.