Jak se trhá srdce

03.10.2023

Poslední dobou mám poezii velmi rád, ale toto mi opravdu nesedlo, pořád jsem se nemohl s básníkem nějak dostat na stejnou notu. Pro mě velké zklamání.

25.12.2022

Výbor z poezie od mého oblíbeného autora. I když zdaleka nerozumím všemu, co se skrývá mezi řádky, nemusím z toho být smutná, protože v jeho poezii vždy najdu něco nového.

23.10.2022

„Lest stará
jako svět.
Srdce je čím dál víc,
jen trn,
jen temný trn zbyl z úzkosti – – – a

bodá.“

Z těch pár sbírek Karla Šiktance, se kterými jsem se teď seznamoval, mi tahle přišla nejvíc melancholická a taky nejvíc jazykově prostá - v dobrém smyslu toho slova. Sbírka se mi ve své jakési nedořečenosti zamlouvá víc než kánonický Český orloj, který se mi v protikladu s básněmi v této knížečce jeví až přeplněn navzájem se rušícími motivy.

„Ach,
a já jsem
jen vzlyk!
Kamínek pod kůží.
Tisíckrát darován, nikdo mě nedluží.“

20.11.2020

Délka básní zase opět hrála trochu proti mě, když má báseň víc než dvě strany, tak zkrátka většinou neudržím pozornost. A navíc jsem - především v první polovině sbírky - měla dojem, že mi k pochopení většiny básní schází jakási prožitá zkušenost...

"...Z her na zvony
už neumíme nic.
Krom toho božekání nad prázdnotou chrámů."

Přesto... je zajímavé, že člověk často pozná, jestli je báseň dobrá nebo ne, i když ji nerozumí.

"A byly doby, k pláči bez podoby.
A byly děje, k pláči bez naděje.
A zima z děr.
A zima z věr. ..."

Celkově ale musím říct, že i když pro mě byla první polovina hůře srozumitelná, přišla mi o něco lepší než druhá, ve které mě určité motivy trochu zneklidňovaly...

"... Lilo.
Lilo. Bíle lilo.
Bez milosti. Bez lítosti.
Liliově bíle lilo.
Až se slilo, co kde bylo.
Hlad. I hněv. I krev.
I kosti."

Celkově pozitivní pocity převažují. Líbilo se mi to, k básníkovi se pravděpodobně ještě vrátím.