Jak skončila Dolores?

29.01.2025

Typický meziválečný společenský román každodennosti a partnerských vztahů. Tak by se knížka o Dolores dala velmi zjednodušeně shrnout. Jenže se jedná o Wellse. A s ním to v tomto ohledu není tak snadné, aby se spokojil s onou zjednodušující větou.

Co se autora týče, mám jeho příběhy velmi rád. Vždyť je to tvůrce záležitostí jako Válka světů, Válka ve vzduchu, Stroj času a mnoha vědeckofantastických povídek. Když se ovšem Herbert odkloní své typické tvorbě odkloní a vrhne se na mezilidské vztahy nebo společenské romány, povětšinou je to s mojí zálibou horší (čestná výjimka pro Tono-Bungay). Jak skončila Dolores se snadno četla, vyvolala bouři pocitů. A přesto patrně právem patří mezi méně známá, až zapomenutá, díla autorova, pokud se nedostane dostane do rukou fanouška. A přesto stojí za to si knížku přečíst...

Štěpán Willbeck vypráví svůj životní příběh pomocí určité formy deníkových záznamů. Jsou nahodilé, občas se vrací k dávným příhodám, přechází do současnosti atd., což je jedna z věcí vyžadujících čtenářovu pozornost. Ačkoli forma na plynulost četby nemá negativní vliv. Přitom negativ je tu spousta. Jednou z negativ je samotná Dolores. To vám je saň, to bych vám nepřál. Kdykoli se objevila na scéně, přišlo rozhořčení až vztek míchaný s obdivem k vypravěči Štěpánovi. Ten ovšem, jak jsem se nejednou načapal, sám je mnohdy velmi otravný, tentokrát z opačných důvodů. Pro svoje stížnosti (na druhou stranu je to osobní deník, že ano...), až nezúčastněnost. Třináct let se s Dolores navzájem trápili. A bylo to....strašné. Ale to, jak skončila Dolores, vrhá velmi podivné světlo na vypravěče. Velmi podivné. A přitom jej není snadné (od)soudit.

Fascinující (jak u Wellse bývá dobrým zvykem) je ohromující přesnost. Jeden by řekl, že si zápletku vyloženě vymyslel. Jenže, po světě chodí mnoho lidí zažívajících velice obdobné strázně. A ač to nerad přiznávám, v děsivém množství ohledů a událostí jsem našel i sám sebe. Nechat na sebe promlouvat sto let starou knihu tímto způsobem je, při nejmenším, dost strašidelné.

Román není jen o neveselém bytí Willbeckově. Jeho perem a deníkem Wells dává na odiv hluboké filozofické a sociologické pohledy na život. A znovu, jak je jeho dobrým zvykem, v mnoha směrech rezonují i při dnešním světě. Hledání místa v životě, boj s okolnostmi, pohled na budoucnost, měnící se svět nejen po válce, nástup technologií a další generace, moudrost životní. To jsou typické přísady Wellsových děl, které nechybí ani zde.

Těžko se mi tato knížka posuzuje. Pro pocity, které jsem při ní zažil jako bych se díval do pokřiveného zrcadla; veselost rétoriky moderních románů, ježto mi ne vždy sedne; trochu upjaté autorovo škarohlídství, jakkoli nebezpečně trefné a odlehčené ironií; mrazivě nevyřešená otázka jak dopadla Dolores. Nebude tento román patřit k mým oblíbeným Wellsovým dílům. A přesto, nějakým zvláštním, těžko uchopitelným, strašidelným způsobem je mi její obsah až nepříjemně blízký. Zvláštní věc.

29.11.2020

z knihobudky...
Myslím, že na 4 hvězdy bych ji ocenila, pokud bych s touto knížkou skončila na pustém ostrově ;)
potože...začla jsem číst a kecy kec kecy...tak jsem naběhla na rychločtení....úvodní (asi 50stran) dialog mezi Štěpánem a Foxfieldem (to jsem nějak nepostřehla, kdo byl :P) byl plný tlachů a filozofování, pro děj i mě aktuálně nepodstatného...pk se dostáváme k Dolores a její komplikované osobě...a to už byylo něco. Autor velmi živě vykreslil doslova monstrum...ženu ničící vše kolem sebe...ty nové a nové Doloresiny zlomyslnosti - to už chce jiný kumšt toto vymyslet...a Štěpán se drží, až jeden útok na jeho dceru a už se neudržel...A Dolores usla na věky...
Knížka psaná "archaickým" anglickým užvaněným stylem...ale po překonání úvodného balastu jsem se dostala do pasáží, které byly čtenářským pošušňáníčkem a opravdu jsem se dobře bavila (to jsem přišla na ten pustý ostrov ;))
Zhrnu - kdž půlku přeskočíte/rychlopřečtete, najdete ty perly...ten důvod, proč byl H.G.Wells tak oceňovaný...najdete ten humor, tu vážnost, ten bohatý jazyk. A spoustu pěkných, podnětných a zajímavých myšlenek. Poctivých 3,5*, a okrouhlím po rozvaze nahoru.
Doporučuji knihu nezavrhovat ;) a třeba jednou přečtu důkladněji...

"Takto jsem se tedy oženil. Oženil jsem se, abych se stal otcem dítěte, jež se proměnilo v jakousi prchavou formu rakoviny a skončilo občasnou křečí......Věřím příliš ochotně, co mi kdo řekne. Je ve mně kus ješitnosti, která se příčí a která se brání omyšlení, že by mne kdo mohl podvést. Kromě toho mám v sobě prvek lennosti, vyhýbaající se námaze, spojené s ověřováním faktů."

"Dolore," řekl jsem, "přemýšlel jsem o pokoji." "Nu, a ?, řekla, dychtíc po chvále. "Měla bys označit cenu všech věcí v číslicích." "Co tím míníš ?" "Vypadá to jako bazar." "Má to orientální nádech, " přisvědčila, rozhlížejíc se spokojeně kolem . "Má to bohatost a rozmanistot. Je to v naprostém souladu s mou osobností."