Jak ulovit malou štiku
Juhani Karila
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531369/bmid_jak-ulovit-malou-stiku-65bfa777520af.jpg
4
66
66
Jak ulovit malou štiku je jazykově vybroušený, mnohovrstevnatý román. Skrývá v sobě příběh s detektivní zápletkou, okořeněný kousavým humorem, magickým realismem a finskolaponskou mytologií, ale také milostné drama i nemilosrdnou kritiku současného životního stylu s negativním dopadem na životní prostředí.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , HostOriginální název:
Pienen hauen pyydystys, 2019
více info...
Přidat komentář
Pokud vás realita za krkem tíží až moc, jestli máte chuť vzdát své každodenní zápasy, ale zatím jste to neudělali, pak je to kniha přesně pro vás. Pro mě přišla v pravou chvíli. Byl to skvělý výlet do Laponska a jsem fakt ráda, že komáři a ovádi nebyli opravdoví. ;) Natož pak bludimon. Ale raracha možná potřebuju jako mazlíka... ;)
tak tohle je magický realismus podle mého gusta, neskutečně jsem se bavil, a lituju, že nevím víc o finskolaponské mytologii, určitě bych pochopil víc souvislostí; vtipně samozřejmý a "neuvěřitelně uvěřitelný" svět, kde se prostupuje lidský a magický princip v moderní době - rarach vám v kuchyni sežere polívku, jednorožec křížený s netopýrem vyleze v popelnice, pruhonožky občas někoho zakousnou, bludimon sebere úlovek a mrtví nehtem vyříznou v prostoru díru do paralelního světa; navíc hrdinka je rybářka, která umí třpytkovat!
...a vlastně je to příběh o sebehledání a sebepřijetí, o dospívání, o tom, jak si sami ubližujeme, že všechny kletby, které nás mučí, jsme vytvořili sami a seslali sami na sebe - a Karila tyhle naše vnitřní démony velmi svérázně zhmotnil a vyvedl na svět
doporučuju, a měli by to zfilmovat
Jakmile jsem tuhle knihu od Laponce jménem Juhani Karila otevřela a přečetla první stránky, věděla jsem, že se mi to bude líbit, dokonale jsem se zamilovala. Panebože, tak nádhernou knížku už jsem nečetla roky! A že přečtu spousty, spousty knih za rok. Čistá radost a potěšení z jejího čtení mě neopustila do poslední stránky. Je to dokonalá, báječná, šťavnatá lahůdka!
Pochválit musím i překlad Emy C. Stašové, asi to nebylo jednoduché, díky za to.
Příjemná oddechová knížka s trochou napětí a nadpřirozena vyzařující křehkost a čistotu lidských vztahů i panenské přírody severu...
Nejdřív jsem byla trochu rozladěná, divní typové, a za každou cenu chytit hubenou rybu... Při prvním nadpřirozenu jsem se ale zaradovala. Bytosti zvláštně svérázné, jejich soužití či interakce s lidmi. Když vše začalo dávat smysl, byl z toho citlivý příběh o lásce, nebo smyslu života, vyberte si. Jazyk je parádní. Úsporné vtipné dialogy, mluva inspirovaná zčásti Brnem i Ostravou. Chutné! Tuhle knihu si nechám.
Tato kniha balancuje mezi několika žánry - bildungsroman, detektivka, rybářská latina a milostná romance se tu prolínají s pohádkou či hrdinským eposem. Obdivuji invenci překladatele - všechny ty laponské příšery a potvory mají v české verzi velmi přiléhavé pojmenování. Když to shrnu, jde o docela napínavé a zábavné čtenářské osvěžení. :-)
Vícevrstevnatá kniha, ve které se navzájem přelévají a prolínají myšlenky hlavních hrdinů s jejich fantaziemi a vidinami, se mi příliš lehce nečetla. Posloužila mi jako náhled do myšlení a života obyvatel Laponska. Život tu pochopitelně není nijak lehký, takže mytologie byla či ještě je běžnou součástí života zdejších lidí. Co se mi hodně líbilo, je autorův jazyk využitý zejména v přímých řečech a jeho obraty. To pro mne bylo hodně oživující.
To, co miluju na finskym podivnu... Zdá se vám fakt šílenej sen, kde je možný naprosto všechno... A někdo má ten dar to sepsat a donutit vás překroutit tu nutkavou potřebu, že by to všechno mělo logicky nějak dávat smysl
Mytologie, kterou neznám, hodně věcí jsem si dohledávala a odpočívala tak u tohoto velmi hutného, ale skvělého textu.
"V útrobách štiky titěrné
Kámen ve tmě nezměrné
Ať skončí navždy zakletý"
..žít v příběhu, kde i lásku lze kouzlem odvolat, kde si nejste jisti tím, zda náhodou vaše matka není čarodějka a proč zrovna ona...to je hodně zajímavé.
Autorka se pohybuje mezi žánry jako ryba ve vodě- líbí se mi to tajemno, detektivní zápletka i ta milostná stránka příběhu.
Spousty vrstev a svérázný jazyk jsou spolehlivým nástrojem, jak naťuknout lidský život ze všech stran.
Trochu mi vadilo, že všechny postavy mluví stejně- stejné výrazy. Vadilo mi to jen maličko, ale pokud matka a dcera mají stejný slovník, chtěla bych je znát. Myslím, že každá generace mluví maličko jinak: jiné výrazy, jiný proud slov. Ale třeba se pletu.
Zato příběh je opravdu famózní, valí se na čtenáře a místy překvapí. Já nečtu z principu anotace, takže jsem byla několikrát opravdu překvapena.
Líbí se mi realistická linka beznaděje dnešního světa i semínko naděje, které nakonec přeci jen vyklíčí.
Není překvapení, že vyklíčí, spíše jak.
Velmi uvěřitelný příběh, ačkoli se odehrává ve vybájeném světě.
(Stylem psaní mi připomněla autorka skvělou knihu Paměť mojí babičce Petry Hůlové. I když srovnávat dvě autorky je podle mne drzost, ale nějak mi to opravdu vyplynulo, že je to takový Petřin styl...rebelující psaní...-si tomu v duchu říkám. Takový ten naoko nezúčastněný tón mladé generace. Ale příběh a hlas autorky s krásným jménem: Juhani je originální, líbí se mi.)
Téma bylo trochu jako od Richarda Brautigana- trochu mi připomnělo svět v Melounovém cukru: revolta proti současnému životnímu stylu většiny lidí. Jen Juhani má samozřejmě aktuálnější hlas.
Nedoporučuji číst naráz, nevychutnali byste si všechny vrstvy.
Jak ulovit malou štiku
Tak toto je opravdu skvost. Neotřelý román prolnutý finskou mytologii. Jak ulovit malou štiku je o životním boji, lásce a odpuštění. Finský humor lze v knize také poznat, mnohdy jsem se opravdu smála při představě právě čteného děje. Už jen čekám na další počin tohoto autora.