Jak umírá demokracie
Steven Levitsky , Daniel Ziblatt
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/394145/bmid_jak-umira-demokracie-kma-394145.JPG
4
130
130
Když Donald Trump vyhrál volby, mnozí si položili otázku, o níž si nikdo nemyslel, že si ji budeme klást: Je demokracie v USA v ohrožení? Steven Levitsky a Daniel Ziblatt, profesoři Harvardovy univerzity, se rozpadem demokracií v Evropě a Latinské Americe zabývají již více než dvacet let. Oba si myslí, že odpověď na výše položenou otázku je ano. Demokracie už dnes neumírá s výstřely – během revolucí nebo vojenských pučů –, ale pomalu, neustálým ochabováním „hlídacích psů demokracie“, tedy justice a tisku, a rostoucí erozí základních politických norem. Ještě stále však máme možnost cestu k autoritářskému režimu opustit. Levitsky a Ziblatt staví na desítkách let výzkumů a široké řadě historických a globálních příkladů sahajících od Evropy třicátých let k dnešnímu Maďarsku, od Turecka a Venezuely až po americký Jih během platnosti zákonů Jima Crowa. Ukazují na nich, jak demokracie umírá – a jak může být ještě zachráněna.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2018 , ProstorOriginální název:
How Democracies Die, 2018
více info...
Přidat komentář
Autoři správně postřehli vzestup krajní pravice v USA, ale vůbec se nezastavili a nezeptali, proč to tak je. To je asi hlavní vada knihy, že zcela opomíjí nátlak krajního liberalismus a progresivismu a jeho celospolečenské dopady nutící podobný jev na opačném konci politického spektra. Kdy jindy se přece nejhlasitěji ozývají konservativci, než kdy se ve společnosti rodí nové a nejisté (z jejich pohledu pochybné) věci? Stejného závěru by mohli dojít i při zkoumání Hitlerova vzestupu (nebo vůbec kdejakého fašismu v Evropě).
Z toho plyne dvojí nutnost pro levici i pravici, aby si jedni i druzí uvědomili, že demokratické hodnoty je s protější stranou pojí více než ideologická příbuznost s krajními kolegy.
Kniha o historii americké demokracie vydaná příliš brzy. Už z toho je vidět jistá neobjektivita, kterou se autoři snaží vyvažovat, ne vždy se to ovšem daří. Takže zatímco dnes už víme, že největším Trumpovým prohřeškem bylo neuznání volební prohry a útok na Kapitol, v době vydání trnuli hrůzou z požadavku, aby voliči předložili platný osobní průkaz s fotkou (!). Jinak je alespoň první část snadno čitelná se zajímavými údaji nejen o USA, ale také třeba o Maďarsku, Chile, Venezuele a Turecku. Druhá polovina se už bohužel soustředí příliš na Ameriku a člověk může nabýt dojem, že za problémy dnešních USA můžou hlavně novodobí republikáni, znovuudělení volebního práva nebělošským obyvatelům a to, že už nepohodlní kandidáti nepodléhají atentátům. Což nevím, jestli je úplně dobrá zpráva pro svět.
Inu, kniha je to zajímavá, ale má svoje mouchy, to je fakt. Vlastně docela dost much. Jedná se o čtivou publikaci, která je zajisté zajímavým exkursem do politického vývoje nejen USA (což je ovšem část patrně nejzajímavější), ale i do států jiných, dokonce některých nám blízkých (Polsko a Maďarsko s tím slavným kamarádem našeho bývalého pana premiéra Babiše, Orbánem). Neméně zajímavé jsou ale i obrazy z Jižní Ameriky, hlavně z vládnutí slavného to Cháveze.
Problém – pro mě – je hlavně v tom, že je kniha psaná až primitivním způsobem. Každé tvrzení, v zásadě neproblematické a prosté, je podloženo sérií příkladů, které se navíc téměř neustále opakují, na kterých je dané jednoduché tvrzení dokládáno. Kdyby se příklady (některé lacinější sahající k nacismu) alespoň neustále neopakovaly, ale takhle se četba v druhé polovině knihy stává poněkud otravnou. Stále však platí, že se kniha, ač opakující se, dost jednoduše čte. Otázka je, proč je kniha takto napsaná? Je to proto, že se autoři rozhodli poněkud natáhnout délku knihy, nebo si myslí, že jsou Američané moc tupí na to, aby jim věc stačilo říct jednou?
Byl jsem až překvapen, jak objektivní kniha je. Kritizuje nejen republikány, ale i demokraty (demokraty méně, jenže ono na historickém působení republikánů reálně prostě je víc co kritizovat) a to dokonce tak, že se nebojí sáhnout po jménu Franklina Delano Roosevelta, kterého si snad všichni, nejen Američané, dost fetišizujeme. A nebudu lhát, o jeho pokusech o částečné ovládnutí Nejvyššího soudu jsem nevěděl. Samozřejmě jsou se svou kritikou relativně mírní, ale nemůžeme chtít všechno.
Ač jsem věděl, jak velkou ránou pro systém vláda mistra Trumpa byla, stejně mě fascinovala ta panika, kterou patrně vzbudila v celé politické garnituře. Osobně se mi zdá, že i autoři knihy poněkud podlehli panice, protože Trump, prase a ignorant, nezdál se mi nikdy dostatečně sofistikovaný, aby se o formu autoritářství pokusil. Na straně druhé, v té podivné bublině, kterou kolem sebe Amerika vytvořila, musela bytost Donalda Trumpa opravdu působit dojmem až hrůzostrašným, stejně, jako zjištění, že ten adorovaný dokument z roku 1787 není tak perfektní, jak si mohli myslet. Obávám se však, že v tomto ohledu přijde ještě pár dalších, nepříjemných, překvapení. (Dodávám, že i přes můj skepticismus k fatální nebezpečnosti Trumpa, je stále fakt, že byl pro USA nebezpečným a v lecčem je i poškodil. Jsem si jist, že autoři sledovali s ústy dokořán nejen celé dění kolem posledních voleb, ale hlavně pak nájezd na Kapitol, který, upřímně, má na svědomí mistr Trump a který, upřímně, šokoval celý svět. Tento fakt nelze bagatelizovat, jen bych pochyboval, že Trump jednal se zlým úmyslem. On prostě jednal jako blb, kterým je.)
Abych to tedy uzavřel, kniha je to jistě pěkná a předává čtenáři zajímavé informace, na straně druhé nepřináší nic skutečně nového, konec konců, celou svou snahu o záchranu demokracie uzavírá konstatováním, že v demokracii by se k sobě lidé měli pěkně chovat a nevyhrožovat si fyzickým násilím, neměli by se podplácet, neměli by fňukat a podobně… Mno… aspoň to píše jednoduše, jasně a zajímavě.
Nejdriv mi to prislo jako docela zbytecne dilo. Veci, ktere jste si uz precetli nebo je proste vite. Zbyle 2/3 knizky jsou vsak diky americkym realiim vybornym vhledem do US vyvoje poslednich let, a korenu tohoto vyvoje. Ten, kdo chce lepe pochopit dnesni ameriku, a hrozby, kterym musi jeji rozviklany system celit, tak pro toho je to TA kniha.
Náhled do mainstreamového levicového pohledu soudobé USA. Ve zkratce: "OrAnGe MaN BaD." Pokud nepřijmete tezi, že Trump je nebezpečí (dnes již víme, že to nebyla pravda tak jak by demokraté chtěli), kniha nabízí několik faktických vhledů do volebního systému USA a přiznává dokonce několik "chybek" demokratů. Opravdu pouze několik - jejich dnešní úlety jsou údajně v pořádku a za vše mohou republikáni.
Kdokoliv má vlastní rozum a sleduje americkou scénu, a pokud nesouhlasí s úpadkovou a sebe podkopávající politikou demokratů (socialista "nejsem socialista" Biden), dostane od knihy velice málo opravdu užitečných odstavců a ještě u toho bude skřípat zuby. Tak to vidím já, nepoučitelný pravičák.
Ano, několik věcí jsem se dozvěděl, jako například střídání extrémních politiků v obou hlavních stranách a něco o situaci během občanské války, ale ta hysterie autorů, jen aby se zavděčili mainstreamu, byla tragická. Ani nevím, proč tomu vlastně dávám dvě hvězdy a ne jednu.
Obávám se, že politická situace v USA velkou mírou určuje politický vývoj celého (minimálně toho našeho zatím demokratického) světa. Pokud se nepodaří zabránit úpadku demokracie v její kolébce, bude o hodně těžší mu zabránit jinde. Autokrati ztratí zábrany, okopírují úspěšné techniky jako „fake news“, „stolen elections“, a jsme v …… Nezbývá než se modlit, aby se v GOP a na FoxNews prosadilo netrumpovské křídlo a GOP se vrátila k McCainově myšlence majáku demokracie. Zatím to na to ani náhodou nevypadá.
P.S. Proč to vůbec čtu, takový knihy. Jenom mám větší a větší vztek. Ale ano, ten exkurs do historie obou politických stran byl velmi zajímavý. Překvapilo mě, že už dvakrát byl v amerických primárkách těsně před zvolením nebezpečný populista s autokratickými sklony, ale pokaždé ho na poslední chvíli někdo zastřelil. Což dost testuje moji víru v nenásilí (vtip).
Levitsky a Ziblatt - skvělý přehled pádů i záchran demokracie a svobody v různých koutech světa a zásadní nepříznivá analýza situace v polarizovaných Spojených státech amerických.
Mnoho paralel zamrazí i v ČR. Ale i nadějně:
"kdykoli se z extremistů stanou vážní soupeři ve volbách, musejí mainstreamové strany vytvořit jednotnou frontu s cílem porazit je. (...) museji projevit ochotu spojit se s oponenty sice ideově vzdálenými, avšak odhodlanými jednat v zájmu přežití demokratického politického pořádku."
Zajímavé zachycení vývoje demokracie v USA. Potěšil mě historický kontext a zachycení proměn Demokratické i Republikánské strany v čase. Současná polarizace společnosti je pak přesvědčivě vysvětlena (i když možná trochu moc stručně, chyběla mi hlubší kritika neoliberalismu), zároveň autoři věcně poukazují na limity a problémy této polarizace. Tedy značné snížení akceschopnosti jednotlivých vlád. Pokud nejsem schopen kompromisu a svého politického oponenta vnímám jakožto nepřítele, bojuji hlavně s ním a to všemi prostředky. Uniká mi tak podstata politiky, tedy že politika není o boji s opozicí, ale o službě lidem a snaze učinit jejich život lepší. Shrnutí? Politikům by prospělo, kdyby se k sobě chovali slušně a s respektem k názorům druhého. Ano, tak jednoduché to je.
Přiznám se, že jsem od kniky čekal malinko více. Ne, že by nebyla zajímavá, zvlášť příklady z nedávné historie o tom jak se v některých státech bortilo demokratické uspořádání, jsou určitě zajímavé a vedou k zamyšlení. Nicméně nějak mi tam za sebe chyběl nějaký závěr, vyústění či jak to nazvat. A taky možná trochu zevrubnější analýza příčin proč nám ta demokracie umírá, případně nástin řešení. Chápu, že je kniha určena primárně americkém čtenářstvu a je jistou reakcí na zvolení Trumpa, nicméně trochu větší globální přesah by ji neuškodil.
Každopádně ale stojí za to si ji přečíst.
Brilantní kniha poukazující na "fenomén" dnešní doby, erozi pojistek demokracie a sklouzávání státu k autoritářství. Levitsky a Ziblatt erudovaně, ale velmi srozumitelně vysvětlují jaké jsou největší výzvy současných demokratických režimů a na velmi vhodně zvolených historických paralelách trefně ilustrují jaké následky může příklon k totalitarismu mít. Celkově lze toto dílo vyhodnotit jako přístupnou, přesvědčivou a skvěle napsanou analýzu, která přináší slovy předního světového historika Tymothy Snydera: "intelektuální vzrušení, ale i silné varování".
Kniha je zjevně psána primárně pro čtenáře ze Spojených států a primárně o situaci ve Spojených státech, neznamená to ovšem, že by nemohla nic přinést Středoevropanovi. Ze značné části se však zabývá americkou politikou, pouze okrajově zmiňuje postupné odumírání demokracie v Polsku a Maďarsku.
Musím říct, že se mi značně rozšířily obzory ohledně vývoje politického a stranického systému ve Spojených státech (ono taky když začínáte prakticky na nule…) – sledovat, jakými fázemi si muselo od počátku demokratické zřízení projít a zjištění, že i po takové době je náchylné k destrukci je… znepokojující.
Autoři z mého pohledu zcela pregnantně pojmenovali tři základy, na kterých demokracie stojí: zdrženlivost, tolerance a respekt k zavedeným zvyklostem. Ačkoli se jedná o právně obtížně ukotvitelné zásady, jejich dodržování je naprosto klíčové. Důvod, který sice autoři explicitně nezmiňují, je jednoduchý – není možné, aby byla Ústava jako základní předpis tak kazuistická, aby myslela na každou jednotlivost. Tvůrci Ústav a priori předpokládají, že držitel volené funkce bude jednat v dobré víře a spoléhají, že bude natolik silnou osobností, aby odolal svodům moci. Levitsky a Ziblatt ukazují, kdy zcela proti duchu těchto principů postupuje Donald Trump (a před ním i jiní), i u nás jsou ale příklady do očí bijící. Zásahy do zahraniční politiky v rozporu s linií nastavenou Ministerstvem zahraničí (zdrženlivost?), nedůstojné a ubohé urážení novinářů, politických soupeřů nebo prostě každého, kdo má jiný názor (tolerance?) a jmenování úřednického kabinetu, i když je v Poslanecké sněmovně většina (zvyklosti?). Bohužel to tím zdaleka nekončí.
Prvních osm kapitol se zaobírá teoretickými východisky a jednotlivými příklady eroze demokracie (zejména) ve Spojených státech a (okrajově) v zemích Latinské Ameriky. Pro mě nejzajímavější byla kapitola poslední, jak demokracii zachránit. A z té si dovolím některé části citovat:
„Je třeba hledět dál za horizont doby, dokázat ledacos spolknout a činit obtížná rozhodnutí. Neznamená to opustit cíle, na nichž záleží. Znamená to jen dočasně přehlédnout neshody, aby byla nalezena společná mravní východiska.“
Nic objevného, mohl by leckdo konstatovat. Ale mohli by si to přečíst pánové Fiala, Bartoš, Jurečka, Rakušan a paní Adamová? To je totiž naprosto základní východisko.
„Jedním způsobem, jak čelit stále hlubší propasti mezi politickými stranami, je proto snaha zabývat se poctivě problémy živobytí dlouho přehlížených segmentů populace – a to bez ohledu na jejich etnicitu.“
„Když se svými politickými soupeři souhlasíme alespoň občas, je méně pravděpodobné, že je budeme považovat za nepřátele na život a na smrt.“
Takže ještě jednou: zdrženlivost, tolerance, respekt k zavedeným zvyklostem.
Zajímavá kniha plná přesných popisů cesty od demokracie do pekel včetně příkladů z historie. Zde je však zakopáno psisko: autoři se netají sympatiemi k levici, a tak se tváří, jakoby neexistovalo bolševické totalitní peklo a ilustrují své these jen na příkladech nacistické a fašistické krutovlády.
Knížku jsem četl těsně po jiný, směrem na východ orientovaný "Všichni muži Kremlu", takže jsem dostal hned dvojitou facku, taková kombinace pravá levá. Obě de facto pracují s podobným tématem a výsledek je tristní - občanstvo a jako odraz jeho politické elity, nás táhnou rovnou do pekel. Populismus, kterej nabízí na všechno jednoduchý řešení (jednoduchej člověk to ani jinak nedokáže vstřebat), se stal normou a hlas rozumu jenom občas zapískne, než ho zase uřvou "slušný lidi" nebo třeba naštvaný matky. Název knihy skoro přesně koresponduje se současným stavem, demokracie pomalu umírá a ty, co do ní vrážej nůž, mají jména. A ne, pozvolný pád demokracie nemusí hned nutně znamenat obrat k tvrdý teokracii nebo dokonce totalitě, ale postupný vyklízení/vytěsnění z pozic, nástup podobným zrůdnostem jenom ulehčuje. Rozhodně se dá americkej model popsanej v knížce široce aplikovat i v globálním měřítku, což autoři i udělali, a paralel je tam víc než dost...bohužel...
Byl jsem optimistou. I přesto, že miluji temnou hudbu, temné filmy a ponurou literaturu. I přesto, že má oblíbená barva je černá, před sluncem dávám přednost stínu a před létem zimě. Mám rád hodně hořké pivo a hořké pití. Asi proto, abych to s optimismem nepřeháněl.
Jenže nyní, po přečtení této skvělé knihy, je být optimistou o mnoho těžší.
Obsah knihy koresponduje přesně s jejím názvem. A jak že ta demokracie umírá? Často pozvolna a nepozorovaně, ale překvapivě snadno.
Osobně bych knihu doporučil k přečtení všem aktivním i pasivním politikům, kteří to myslí s demokracií vážně. ( Já mám splněno, teď už jen snažit se :-) )
Těm, pro které je obtížné (a většinou to nedokážou), i přes vědomí nutnosti, trvat na dodržování psaných i nepsaných pravidel i v situacích, kdy to pro ně není výhodné. A především těm, kteří netuší, že destrukci demokracie vlastně pomáhají akcelerovat.
Ti, co destrukci demokracie aktivně živí a ke své politické existenci potřebují, přesně vědí, že přes pohrdání zákony a nepsanými pravidly, jejich porušování a posouvání hranic dříve nepředstavitelného vede jejich vytoužená cesta k nekontrolovatelné moci. Část dříve demokratického světa se po této šikmé ploše již sune a můžeme jen doufat, že se onen sesuv k diktaturám a autoritářským režimům podaří zastavit dříve, než bude pozdě. V Maďarsku už to asi prošvihli, v Polsku snad zatím ještě úplně ne. A u nás?
Je to možná tak 50 na 50 a žádný přítel na telefonu nás z toho asi nevyseká. Je to jen na nás.
PS: Ad komentář uživatele Paulus.1987 - osobně považuji tuto knihu za ideální doplněk k oněm 4 jím zmíněným autorům. Je více tématicky sevřená a i když se věnuje primárně USA, její postřehy a východiska jdou dle mého názoru celkem snadno použít i pro poněkud odlišné evropské reálie. Ještě bych doplnil Mazowerův Temný kontinent, který je dle mého nejméně postižen subjektivními názory autora.
Hodně jsem přemýšlel, jak tuto knihu hodnotit. Na úvod musím předeslat, že čtení to nebylo vždy veselé, avšak rozhodně poučné, protože autoři podrobně rozebírají aspekty, které mohou vést k rozpadu demokracie a na konkrétním příkladech ukazují, jak se to skutečně povedlo realizovat. Vzhledem k tomu, že důraz je kladen na USA a Donalda Trumpa, nechybí řada výletů do bližší či vzdálenější minulosti "států" a musím říct, že jsem se dozvěděl hodně nových zajímavých informací. Závěrečná kapitola se snažila vlít čtenáři trochu optimismu do žil po předcházejících chmurnějších kapitolách, avšak mě osobně to moc nepřesvědčilo a celá kniha skončila tak nějak pesimisticky.
Děkuji panu E. Taberymu za odkaz k této knize. Jednak jsme se poučil o vývoji amerických i některých evropských demokracií a jednak jsem si odnesl "jak" a "proč" je ta hranice mezi demokracií a autokracií fakt neskutečně tenká. A například ono neškodné české prezidentské ohýbání ústavy může být již zítra zdrojem nevratných problémů...
Kniha je napsána srozumitelně a pečlivě doložená fakty. Podstata jejího sdělení by se vešla do jedné kapitoly, ale to je pro knihu, která má přes 300 stran trochu problém. Na druhou stranu postřehy autorů jsou přesné a aplikovatelné i na evropskou politickou scénu.
Další z politologických knih, na kterou jsem byl velmi zvědavý, těšil jsem se na ni, zvlášť s ohledem na zdejší hodnocení. V rozhovoru pro časopis Respekt se navíc o knize zmínil i uznávaný ústavní právník Jan Kysela.
Bohužel nemohu dát plný počet hvězd. Ačkoliv je kniha po odborné stránce na velmi vysoké úrovni (s ohledem na její autory to ani jinak nešlo), je pečlivě odzdrojovaná a nabitá fakty, cítil jsem se při její četbě jaksi nezúčastněně, místy mi kniha přišla nezáživná. Nejspíš to bylo způsobené tím, že se kniha z 95 % zabývá politikou USA, kde je zcela jiný politický systém, jiný systém prezidentských voleb atd., a je tak určena zejména americkým čtenářům. Tím samozřejmě netvrdím, že by kniha postrádala zajímavé a poučné pasáže.
Je třeba zdůraznit, že při četbě této knihy si evropský čtenář musí některé paralely s politickou situací v Evropě, potažmo konkrétně u nás, dát do souvislosti sám. Pokud je toho čtenář schopen, plní kniha svůj účel. Nesouhlasím proto s autory v jejich tvrzení, že Česká republika patří k světovým demokraciím, kterých se demokratická recese nedotkla a že "nic nenasvědčuje tomu, že by v evropských demokraciích docházelo k tak zásadní erozi pravidel, jaké jsme svědky ve Spojených státech". V tomto směru se autory snaží "zachránit" Erik Tabery svojí předmluvou.
Osobně četby nelituji, ledacos jsem si díky knize uvědomil a osvětlil. Pokud mám ale srovnávat s některými dosud přečtenými knihami o politice (Tabery, Snyder, Kirchick, Satter), jsem v tomto případě mírně zklamán.
Kniha je rozdělena na dvě hlavní části. Ta první je historický přehled situací, kdy se i ze stabilních demokracií staly autoritářské, případně autokratické režimy. Jsou uvedeny konkrétní příklady zemí a je nastíněno, jak ke zhroucení demokracie došlo.
Druhá část poté popisuje americký systém, ústavu a změny, kterými demokracie v USA prošla jak v období po občanské válce, tak i (zejména) ve druhé polovině 20. století. Kniha zde precizně popisuje slabé stránky amerického systému a metody politického boje a populismu, který způsobuje oslabování tzv. nepsaných pravidel (v pohrdání s nimiž například prezident Zeman vyniká), které umožňují, aby demokracie fungovala i bez křečovitě přesně definovaných pravidel fungování. Ve vykreslení situace nechybí ani zaobírání se motivy voličů protisystémových stran či kandidátů. Kniha se zabývá i teoretickými možnostmi nápravy situace.
Kniha, kterou by si měl každý přečíst, protože jak píše Tabery v předmluvě: "Společnost, která ztratí zájem o svou budoucnost, nedopadne dobře."
"K nejironičtějším momentům umírání demokracií patří to, že její obrany je často využíváno jako záminky k jejímu podvracení."
Populisté se vymezují proti politickému establishmentu - prohlašují, že reprezentují hlas "lidu" a vedou válku proti všemu, co označují za zkorumpovanou a konspirující elitu. Populisté mají sklon popírat legitimtu zavedených stran a obviňují je, že jsou nedemokratické, a dokonce nevlastenecké. Tvrdí voličům, že existující systém ve skutečnosti demokratický není, že se ho elita zmocnila, zkorumpovala ho a zmanipulovala. Slibují, že tuto elitu pošlou, kam patří, a moc vrátí "lidu".
Levitsky a Ziblatt píší, že populisté tu byli vždy, ale dnešní vlády se snaží být tak demokratické a bojí se, aby je někdo neobvinil z nedemokratičnosti, že všem to místo na výsluní dají s tím, že to lidi prokouknou. Jenže protože populisté nehrají úpně fair play, karty se trochu obrací v jejich prospěch