Jak umírá demokracie přehled

včera

Kniha, kterou by si měl každý přečíst, protože jak píše Tabery v předmluvě: "Společnost, která ztratí zájem o svou budoucnost, nedopadne dobře."

"K nejironičtějším momentům umírání demokracií patří to, že její obrany je často využíváno jako záminky k jejímu podvracení."

Populisté se vymezují proti politickému establishmentu - prohlašují, že reprezentují hlas "lidu" a vedou válku proti všemu, co označují za zkorumpovanou a konspirující elitu. Populisté mají sklon popírat legitimtu zavedených stran a obviňují je, že jsou nedemokratické, a dokonce nevlastenecké. Tvrdí voličům, že existující systém ve skutečnosti demokratický není, že se ho elita zmocnila, zkorumpovala ho a zmanipulovala. Slibují, že tuto elitu pošlou, kam patří, a moc vrátí "lidu".

Levitsky a Ziblatt píší, že populisté tu byli vždy, ale dnešní vlády se snaží být tak demokratické a bojí se, aby je někdo neobvinil z nedemokratičnosti, že všem to místo na výsluní dají s tím, že to lidi prokouknou. Jenže protože populisté nehrají úpně fair play, karty se trochu obrací v jejich prospěch

20.04.2024

Autoři správně postřehli vzestup krajní pravice v USA, ale vůbec se nezastavili a nezeptali, proč to tak je. To je asi hlavní vada knihy, že zcela opomíjí nátlak krajního liberalismus a progresivismu a jeho celospolečenské dopady nutící podobný jev na opačném konci politického spektra. Kdy jindy se přece nejhlasitěji ozývají konservativci, než kdy se ve společnosti rodí nové a nejisté (z jejich pohledu pochybné) věci? Stejného závěru by mohli dojít i při zkoumání Hitlerova vzestupu (nebo vůbec kdejakého fašismu v Evropě).
Z toho plyne dvojí nutnost pro levici i pravici, aby si jedni i druzí uvědomili, že demokratické hodnoty je s protější stranou pojí více než ideologická příbuznost s krajními kolegy.