Jak voní tymián
Marcel Pagnol
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543999/bmid_jak-voni-tymian.jpg
5
528
528
Jak voní tymián série
>
Slavné memoáry, které vás přenesou do Provence.
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Voxi
Originální název:
Souvenirs denfance, 1957
Interpreti: Vladislav Beneš
více info...
Přidat komentář
Pročetla jsem si nadšené komentáře. Kdysi mi tuto knihu vychválila známá, hodila se mi do čtenářské výzvy, tak jsem si říkala, že je čas se do ní pustit. Včera jsem jí věnovala několik hodin. Dnes celý den přemýšlím, jestli vůbec chci vědět, jak to bylo dál s klukem, který záměrně a s nadšením mučí a týrá hmyz a zvířata. A rozhodla jsem se, že dál pokračovat nebudu. Stejně tak, jako se nedokáži smát tomu, když někdo spadne, tak nedokáži tolerovat svévolné ubližování jiným živým tvorům. Další pokračování už se nedozvím a vlastně mě to ani nezajímá.
Nádherné vyprávění, ze kterého budete po celou dobu čtení cítit vůni tymiánu a celý Váš byt nebo dům jím bude příjemně provoněný...
Začátek příběhu je asi nejkouzelnější, Marcel prožil opravdu krásné dětství a měl i skvělé rodiče. To, jak líčí tatínka a maminku, je opravdu něco jedinečného. Posléze se potkává se svou první láskou, která však po určité době končí poněkud zvláštním způsobem. Popisy dobrodružství s Lilim jsou zase výborné, a mít někoho takového jako byl strýček Jules - tak to musela být fakt bomba! ;-) Samozřejmě v pozitivním smyslu. Život jde ale dál a Marcel se dostává na gymnázium a potkává se zase s dalšími zážitky... Nebudu zde však dopodrobna popisovat, o čem kniha je, o tom ať se ostatní čtenáři přesvědčí sami ;-). Jen bych ještě ráda podotkla, že úplně nejhůře se mi četla část o moru v Marseille. Ani jsem netušila, že tam něco takového proběhlo... Závěr knihy zase ale vyznívá v mírnějším tónu a autor příběh hezky zakončil. Za mne tedy plný počet a doporučení.
Pagnolův dar popisu je brilantní. Vůbec nezáleží na tom o čem píše, ale jak píše. Jeho excelentní popis čehokoli, at' je to dloubání v nose, nebo výprava na hon, cokoliv, čtenáře vtáhne přesně do pocitu který je třeba. Dokáže dojmout a na jediné stránce rozesmát i rozplakat zároven'!
Hřejivé čtení. Oblíbená knížka mého dědy i moje. Zvláštní, jak i navzdory stáří knížky, člověku navodí pocity dětství, radosti i dojetí, troufám si tvrdit bez ohledu na věk nebo generaci. Jsem zvědavá, jak dlouho bude tohle kouzlo ještě fungovat. Ideální na dovolenou.
Tuto knihu jsem si koupil a přečetl v době jejího prvního českého vydání a od té doby jsem ji četl ještě několikrát. Provence? Prostě nádhera, kterou si při běžném turistickém zájezdu prostě neužijete, tak alespoň při četbě této knihy. A jen tak mimochodem, na vůni levandule z té oblasti si vzpomenu ještě dnes.
Příjemná a milá knížka plná klukovských dobrodružství. Některé pasáže mi přišli poněkud zdlouhavé, ale jinak fajn :)
Tato kniha byla pro mne výzvou, poněvadž je hodně obsáhlá, má téměř 580 stran! Říkal jsem si, že knihu budu mít na hodně dlouhou dobu, minimálně na 2 měsíce, než všechno přečtu. U takto obsáhlých románů je důležité, jestli kniha osloví čtenáře hned na počátku a pokud by čtenář zjistil, že ho námět knihy neoslovil, že to není jeho šálek čaje, raději je lépe sáhnout po jiné knize, než by četl knihu, která ho nebaví.
Kniha má 4 díly – Tatínkova sláva, Maminčin zámek, Čas tajemství a Čas lásek. Čas lásek nevyšel za autorova života, byl vydán 3 roky po jeho smrti zásluhou Pagnolova přítele Bernarda de Fallois. Kniha je výborně hodnocena, a tak jsem byl zvědavý, jaké hodnocení udělím po přečtení knihy. Knihu bych hodnotil na 4 hvězdičky, tj. 80 %. Nelze popřít, že Marcel Pagnol má talent vypravování a tato kniha dokazuje, že je velkým romanopiscem, ačkoliv jeho doménou byla dramata a pracoval také na filmech. Tyto vzpomínky začal psát v 60 letech. Zajímavé bylo, že autor poodhalil na konci 2. dílu, jak dopadly některé postavy a třetí díl pokračuje, jakoby závěrečná část z konce 2. dílu vůbec nebyla vyřčena. Trochu jsem se obával, že už se nesetkám s těmito postavami, naštěstí se tak nestalo. Hlavními postavami v knize jsou Marcel, jeho rodiče, strýc s tetou, jeho mladší bratr a sestra, o které moc nevypráví, poněvadž byla hodně malá. V knize se vyskytuje řada vedlejší postav.
Přestože se mi kniha celkově líbila, nalezl jsem v knize nějaké části, které mne nebavily. Kniha je založena na skutečných autorových zážitcích z dětství a dospívání a studia na gymnáziu. Nejvíce se mi líbily části, kdy autor (Marcel) navštěvoval se svou rodinou usedlost, která se nacházela nedaleko Marseille. Byl to kraj Procence s krásnou přírodou. Trávili tam víkend a hlavně prázdniny. Marcel se seznamuje s klukem Lilim, se kterým navazuje přátelství. V knize se také dočteme o jeho první lásce.. Líbilo se mi také, když chodil na lov s jeho tátou a strýcem, kde lovili především ptáky a zajíce. Marcel chodil později na lov sám, anebo v doprovodu svého kamaráda Liliho. Při četbě jsem se přenesl na toto krásné místo a určitě bych nepochybně také rád trávil prázdniny v této lokalitě. Líbilo by se mi tam v jakékoli roční době, za pěkného slunného dne, kdy je všechno rozkvetlé a přenáší se na nás všechna vůně rostlin, anebo také kdyby pršelo.
Méně se mi líbily některé části, když Marcel začal studovat na gymnáziu. Popisuje prostředí gymnázia, jednotlivé profesory, kteří jej vyučují, seznamujeme se s jeho kamarády. Udivilo mne, že studenti na gymnáziu tolik zlobili a častokrát za své prohřešky museli odpykávat trest, kterému říkali KARCER. Také bylo zajímavé, že na gymnáziu strávili poměrně hodně času, téměř celý den. Měli klasickou výuku, tak jak ji běžně známe, potom hodiny přípravy, mezitím také přestávky. Dozvěděl jsem se, že ve francouzském školství je stupnice známkování od 20. Číslo 20 představuje nejlepší známku, číslo 0 znamená, že známka je zcela nedostatečná. Někdy bylo až zarážející, jak nevhodným způsobem se studenti chovali k profesorům. Také mne zarazilo chování jednoho studenta, kamaráda od Marcela, jehož prohřešky podporovaly jeho mamka a teta. Zdálo se mi to neuvěřitelné, přitažené za vlasy, nicméně patrně je to pravda a autor si nic nepřikrášloval. Větší část ze studentského života Marcela mne příliš neoslovila, zaujala mne třeba část, kdy Marcel začal psát básně. Bohužel jeho tvorbě byl věnován malý prostor. Líbila se mi také kapitola Lagneauova láska. Zajímavá byla také kapitola s názvem Morem postižení, která pojednává příběh o moru v roce 1720. Závěr této kapitoly byl jakoby nedokončený. Pokud by autor měl za svého života čas, určitě by provedl ještě nějaké další úpravy a závěr by vylepšil. Jak jsem se dočetl v doslovu, tuto kapitolu chtěl vydat jako samostatnou povídku.
Pokud bych měl shrnout celkově knihu, tak nejvíce se mi líbily první dvě části – Tatínkova sláva a Maminčin zámek. Tyto části byly výborné. V třetí části už narazíme na začátky studia na gymnáziu a tyto části pro mě byly už méně zajímavé v porovnání s prvními dvěma částmi. Pokud chcete vyzkoušet tuto knihu a nejste si jisti kvůli tomuto velkému rozsahu, určitě doporučuji přečíst alespoň Tatínkovu slávu a Maminčin zámek. Čtení je poklidné, v knize se nachází hodně humorných situací (např. nákup věcí u vetešníka, průchod cestou přes zámky, příběh babičky a dědy, příhoda s hadem..). Určitě je kniha vhodná také pro mladší čtenáře svým obsahem. Jedná se o knihu, kterou nepřečtete na jedno posezení, musíte si knihu dávkovat postupně, musíte si udělat na knihu hodně času, pokud se chcete dočíst až do úplného závěru. Když má člověk na svém kontě 6 křížků, a někdy i mnohem méně, tak může rekapitulovat svůj život a mnohdy se uchyluje na vzpomínky svého dětství a mládí. Pokud jeho dětství bylo pěkné a má mnoho zážitků, se kterými se chce podělit s ostatními čtenáři, tak je určitě fajn, když tyto zápisky autor sepíše a předloží je čtenářům. Marcel Pagnol vyrůstal ve městě, a když se seznámil s novým prostředím zcela odlišným, než doposavad znal, tak jej hodně uchvátilo a nejraději by byl, kdyby tam zůstal navěky a už nikdy se nenavrátil do města. Vzpomínky, které nám předkládá, mu zůstaly navždy v srdci a rozsáhle nám o nich povídá.
V knize se mi líbila také předmluva, kde autor přemýšlí o literatuře a jejím rozdělení a ve které píše s nadhledem o této knize. V prvním až třetím díle nejsou jednotlivé kapitoly očíslovány nebo pojmenovány, kapitoly jsou mezi sebou odděleny znakem hvězdičky *. U čtvrtého dílu jsou už kapitoly pojmenovány.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Není nutno doufat, aby člověk usiloval, ani mít úspěch, aby vytrval.
Právě ve starých knížkách najde člověk nejvíce zdravého rozumu a nejosvědčenější nápady.
Když toho člověk moc nezná, je vždycky krutý k těm, kteří znají ještě méně...
Mládí ochotně přijímá i ty nejroztodivnější myšlenky, hlavně když jsou v rozporu s ustálenými názory a školní výukou.
Moje srdcovka. Knížku jsem četla několikrát a zase se k ní vrátím. Je to jak pohlazení po duši. Cítíte francouzský venkov, zvuk cikád, malinovku... Léto, prázdniny... to je sen !!!!
Tuto knihu jsem četla už snad před rokem a jen jsem se nemohla dokopat napsat komentář. Nicméně, vždy, když jsem na obálku pohlédla ve svém seznamu čtených knih, zavanul na mě teplý vánek vonící po tymiánu, rozmarýnu a suché trávy a přenesl mě do Francie. Neskutečně skvěle popsané prostředí francouzského venkova, pohoda, klid i úskali života na něm. Závidím hrdinovi jeho dětské zážitky, něco takového bych si přála taky zažít. Knihu asi nemůžu doporučit leda vegetariánům, protože v knize se loví a jí všechno, co ještě tehdy běhalo a létalo v přírodě v hojném počtu.
"Obrovské rudé slunce v dálce zapadalo do sirného moře, naše stíny se prodloužily; nohy měly přilepené pod našimi podrážkami a klouzaly po naší pravici po povrchu kermesových dubů, občas je cesttou rozpůlil kmen borovice a najednou stály svisle proti výběžku skály.Na nebi se spouštělo dolů a zase stoupalo černé hejno špačků, měníc objem i tvar v nečekaných křivkách jako mraveniště odnášené větrem;potom v pryskyřičném tichu borovicových lesů několik zbloudilých tónů allauchského klekání kázalo evangelium ozvěnám skalních stěn."
Pozvolné a laskavé vyprávění příběhu jednoho života, napsané skutečně nádherným jazykem. Hodlala jsem si klasiku šetřit až na důchod, až budu dostatečně sentimentální...byla by to chyba, navíc si to pak určitě s chutí přečtu ještě jednou :-).
Krásný román z Provence ze života na venkově poutavě vyprávěný ,provoněný tymiánem a levandulí.
Nádherná kniha o mládí a o lidech z vesnice v horách Provence, z této knihy na vás dýchne léto a vůně tymiánu a díky této knize jsem poznal tu krásnou oblast Provence a rád se tam vždy vracím
Jak milovník Provence jsem považovala za nedostatek, že jsem ještě nečetla tuto klasiku a proto jsem po ní s velkým nadšením sáhla. Navzdory velkému počtu stránek mi čtení docela rychle ubíhalo, i když v závěru už to nebylo tak zábavné. Každopádně dětství prožívané v malebné vesničce v Provence mělo úžasnou atmosféru a školní léta v Marseille zase prozradila víc o tehdejším francouzském školství. Určitě stojí za přečtení.
No, za mě to teda taková pecka nebyla ,jak jsem si myslel podle hodnocení. Kniha mě bavila hlavně ze začátku ale jak se blížila ke konci, bylo to už méně čtivé a záživné. Poslední část ,, Čas lásek '' jsem dočetl s námahou. Co mě hodně zarazilo, kolik pochytali ptáků a hlavně pěvce ( kosa bych asi nejedl ). Ne že by byla kniha špatná ,hlavně první dvě části se čtou opravdu pěkně ,ale už se k ní nevrátím
Krásná kniha. Exkurze do historické Francie, kterou by všichni tak rádi znovu někdy viděli. Asi Francouzští soudruzi s jejich pokrokovým školstvím už tehdy udělali chybu, když vychovali generací politiků zodpovědných za dnešní Frankistán.
Moc krásná, poetická kniha plná vlídnosti a laskavosti. Je to vlastně soubor čtyř knih, z nichž první tři bych si schovala a četla znovu a znovu. Je to vyprávění o dětství v krásném kraji Provance provoněném tymiánem, levandulí a fenyklem, o krásných vztazích a lásce v rodině i prázdninových dobrodružstvích s přítelem. Je to knížka, při které jsem se usmívala a chtěla, aby ještě neskončila. Poslední kniha "Čas lásek" tam byl přidaný až po autorově smrti. Opět za tuto knihu vděčím doporučení čtenářů DK a proto vám děkuji, moc jsem si ji užila :)))
Autorovy další knížky
| 2001 |  Živá voda |
| 1975 | Jak voní tymián |
| 1992 | Tatínkova sláva |
| 1999 |  Dívenka s tmavýma očima |
| 2002 | Boží tajemství |
Na knížku bych asi nikdy nenatrefila, nebýt ukázky v dceřině školní čítance. Zaujala mě natolik, že jsem si knížku vyhledala a pustila se do ní. Líbil se mi krásný vztah Marcela s rodiči a jakou k nim choval úctu. Nejhezčí byly první dvě kapitoly, které líčí autorovo dětství, kdy trávil s rodiči víkendy a prázdniny na venkově. Nádherně je zde vylíčena příroda a výpravy na lov s tatínkem, strýčkem a kamarádem.
Poslední kapitola mě už tolik nenadchla, ale i tak se knížka povedla a určitě stojí za přečtení.