Jak voní tymián
Marcel Pagnol
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543999/bmid_jak-voni-tymian.jpg
5
528
528
Jak voní tymián série
>
Slavné memoáry, které vás přenesou do Provence.
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Voxi
Originální název:
Souvenirs denfance, 1957
Interpreti: Vladislav Beneš
více info...
Přidat komentář
Četla jsem před lety a mám stále v paměti. Určitě si s odstupem přečtu znovu. Těším se. Krásná kniha a vřele doporučuji všem přečíst.
Čtivé, krásné vzpomínky. Autor je skvělý vypravěč, kterého jsem zatím nechávala bez povšimnutí a ke knize se dostala jen díky Čtenářské výzvě. Určitě zkusím i jinou jeho knihu. Jediné, co je za mě trochu mínus, je fakt, že děj byl tak minimální (nebo spíš pozvolný), že mě kniha nenutila hltat denně X kapitol.
Opäť kniha, ku ktorej som sa dostala prostredníctvom odporúčaní tunajších čitateľov. A opäť ma to nesklamalo. Za čo vďaka, priatelia! :)
Pagnolove milé spomienky pretavené do nádhernej lyrickej prózy sú láskavým pohladením voňajúcim provensálskou prírodou, za borovicami, hájmi, dolinkami, feniklom a neodmysliteľným tymianom. Autorov zmysel pre humor rozťahuje kútiky úplne doširoka :-). Kúzelné postavy/ičky tomu dávajú neopakovateľný šmrnc, ako i malé a veľké príhody (v okolí "vily" i na gymnáziu) jedného detstva a dospievania.
Hoci je tento súbor 4 kníh pomerne hrubý, jeho najsilnejšia devíza - vycibrený štýl dieťaťa v tele dospelého - spôsobí, že stránky ubiehajú svižným tempom. Páčilo sa mi tiež vykreslenie čistého obdivu k otcovi, lásky a nehy k matke, pekný vzťah so súrodencami a Lilim, a tiež, že sa Marcel neprikrášlil, ale že opisoval i detskú krutosť. Zvlášť v Tatínkovej sláve, ktorá ma, spolu s Maminčinim zámkem, oslovila najviac.
Usporiadanie kníh v súbore je jednak časovo chronologické (pochopiteľne), no zhodou okolností i málinko kvalitatívne zostupujúce. Čo je jediným mínusom tejto, inak slnečnej, knihy. V každom prípade, odporúčam, a to nielen na letné dni, ale i na tie zamračené. Vlastne... asi najmä na tie :).
Krásné vzpomínky na dobu, kdy děti mohly ráno dostat do vaku jídlo a matky je vypustily na celý den klást pasti, lovit a "ochutnávat svět". Stejně tak to byla v druhé půlce knihy velmi zajímavá exkurze do vzdělávacího systému. Nejsem staromilec, ale po přečtení knížky si říkám, že nám i našim dětem dnes spousta věcí přebývá a spousta jiných chybí. Kolik dětí dnes pozná "strakablouda" ? A o orebici ani nemluvím :-)
Jedna z mých nejoblíbenější knih. Četla jsem ji několikrát a určitě se k ní ještě vrátím.
naprosto úžasná kniha, kterou jsem kdysi četla jedním dechem; a dnes dodatečně ji oceňuji ještě víc, protože jsem měla možnost ten krásný, i když i poněkud drsný kraj vidět na vlastní oči a jen si potvrdit, že Pagnolův jazyk tu atmosféru i kraj víc než výstižně popisuje;
Kniha se mi moc líbila a já ji považuji za laskavou, třebaže jsou tam popisované scény, které jsou "ze života". Stojí za přečtení víckrát než jednou.
Predstavovala som si nieco uplne ine na zaklade komentarov a ich neustale sa opakujucom sa slove "laskavy". Rozhodne nie hned na 20. strane radostne pozorovanie utrpenia a smrti zvierat cit. "Zabijeni vepru me rozesmavalo k slzam, protoze je tahali za usi a vepri pronikave kviceli. Ale nejzajimavejsi bylo vrazdeni ovec." - nasleduje opis, ktory mi prisiel vyslovene kruty a nebyt "ctenarskej vyzvy", do ktorej som potrebovala knihu podla skutocnej udalosti, tak by som knihu odlozila a posunula dalej. A o nic by som veru neprisla.. Okrem radosti z vrazdenia zvierat na bitunku sa Pagnol vyziva v tom, ze zapali mravenisko, odtrhaju s bratom modlivkam postupne drapky, nozicky az z nich zostane len torzo. Dalsiu modlivku vhodia do mraveniska, kde ju zozeru mravce. Cely zvysok nasledujucich dvoch kapitol je o polovacke, vrazdeni zajacov a vtakov. V poslednej tretej kapitole zas s velkou slavou zabije hada. Hmmm.....
Ja som to teda docitala len so znacnym sebazaprenim, aj ked niektore momenty boli svetlejsie. Nesedel mi ani styl pisania, ktory mi vobec neprisiel laskavy, ale dost ironicky. Snad jedina postava, ktora mi prirastla k srdcu bol naivny Lili. Ano, par momentov bolo vtipnych, aj som sa zasmiala, ale nejak nechapem, tu jednohlasnu zhodu, ze ta kniha je laskava a krasna.
Laskavá kniha, u které se usmíváte na každé stránce. Četla jsem ji docela dlouho a vychutnávala ji. Ještě jednou, třeba na sklonku života, bych si ji znovu chtěla přečíst! PS: na orebice se nedá zapomenout!
Autor mistrně pracuje s jazykem a tak je opravdu zážitkem číst každou větu. Laskavý humor, vzpomínky na dětství, prázdninová dobrodružství a vůně prosluněných luk a zahrad. Moc krásná a poetická kniha.
Vážně milé čtení. Přečetla jsem zde komentáře a knížku si půjčila v knihovně. Přišlo mi děsně zvláštní, že zrovna čtu tu kapitolu s básničkou o cvrčkovi a před knihovnou opravdu jeden krásný lezl, nikdy předtím jsem ho takto velkého neviděla. Tak s touto příhodou na knížku docela jistě nezapomenu :)
Tuto knihu Marcela Pagnola jsem četla poměrně dlouho i přes to, že je to krásné počtení, v němž autor popisuje vztahy ve své rodině, píše jak se přesouvali z města na vesnici do jejich letního sídla. Popisuje jak dobrodružné zážitky s kamarádem v přírodě, tak zážitky ze svých studií. Zažívá také první lásku. Vřele bych doporučila.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Živá voda |
| 1975 | Jak voní tymián |
| 1992 | Tatínkova sláva |
| 1999 |  Dívenka s tmavýma očima |
| 2002 | Boží tajemství |
Příjemná, milá knížka. Poslední část, Čas lásek, už mě bavila míň. Čtyři a půl hvězdičky.