Jak voní tymián
Marcel Pagnol
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/361623/bmid_jak-voni-tymian-rwk-361623.jpg
5
528
528
Jak voní tymián série
>
Francouzský spisovatel a dramatik Marcel Pagnol (1895–1974), člen Francouzské akademie věd, patřil mezi nejvýznamnější dramatiky meziválečného období. Snad nejlépe se uplatnil jeho vypravěčský talent v knihách vzpomínek vydaných česky pod názvem Jak voní tymián. Pagnol své vzpomínky začal psát po šedesátce. Zavádí nás v nich do svého rodného kraje Provence s překrásnou přírodou. Pagnolův otec zakoupil nedaleko Marseille starší domek uprostřed divočiny. Soboty i neděle, ale hlavně prázdniny, tráví rodina s velkým nadšením zde. Malý Marcel společně s otcem a strýcem loví zvěř, s kamarádem Lilim prožívá tisíce prázdninových dobrodružství. Před našima očima vyvstává hora Taoumé, defilují rázovité venkovské postavy a téměř cítíme vůni divoké přírody, kde z vyprahlého kamení vyrůstají pod jižním sluncem voňavé trsy levandule a borovice ...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , VyšehradOriginální název:
Souvenirs d’enfance, 1957
více info...
Přidat komentář
Ještě že knížka bydlí v mé knihovně můžu si jí přečíst znovu a znovu.
Tato knížka mně tak zvláštně potěšila.
Hned se musím přiznat, že tuhle knihu jsem nevrátila do knihovny ( desky má stále v silném igelitu) a hned po otevření na mě vyčítavě vykouklo razítko místa vypůjčení.
Maminka musela knihu zaplatit ( 39 Kčs).
Fascinovalo mě tehdy vlastně všechno, protože Marcel žil tak odlišný život od toho mého a já mu moc záviděla.
Dnes jsem zaškobrtla hned u:
" Takže hodiny dějepisu byly elegantně zfalšovány ve smyslu republikánské pravdy.
Nijak to republice nezazlívám: všechny učebnice dějepisu na světě nebyly nikdy ničím jiným než propagačními brožurami ve službách vlád".
A ALKOHOL...
Strýc Jules a tatínek, přátelé, ač každý stojí na druhé straně barikády.
" Bráním mu snad já, aby si každou neděli chodil jíst svého Boha"?
A Augustinka a teta Róza hasily hádky v zárodku.
Jak prosté.
My jsme dnes svědky tak strašné nenávisti a rozdělení společnosti, až z toho mrazí. Není léku.....
A vůbec, určitě si Jak voní tymián přečtěte a potěšte se.
Ať totiž tuhle knihu otevřete na kterékoliv stránce, budete číst a vracet se ( i do svého dětství) a vzpomínat.
Čas od času je dobré se trochu zastavit a zpomalit tempo svého života. Odejít z našeho hektického životního stylu do klidu nějaké pěkné knihy, kde děj poklidně plyne a desítky stran jsou věnovány "zcela nedůležitým věcem".
Jako třeba tady autor věnuje mnoho stran popisu nákupů u vetešníka.
Popisu mysliveckých dnů Josefa, Julese, Marcela a Liliho, kteří se věnují lovu králíků, bažantů, koroptví, sluk a také 2 orebic, na které Josef vyšle všemi obdivovanou královskou ránu.
Popisu výprav mladých chlapců Marcela a Liliho. kteří kladou pastě na ptáky a pak z nich vytahují do torny a odnášejí domů k další kuchyňské úpravě kosy, hrdličky, sojky, holuby, někdy však také kvíčaly, cikády, kobylky nebo ještěrky.
Spousta stran je věnována popisu příchodu obou rodin do místa prázdninového a víkendového pobytu "Letního stavení" zkratkou kolem kanálu a přechodu 4 soukromých pozemků a s tím spojených nebezpečí.
No a dále detailní popisy první lásky a s tím spojených útrap mladého Marcela, následně příhody z jeho školního života na gymnáziu, historická vsuvka věnovaná moru vyprávěná náhodným pocestným....
To vše rámováno krásnými popisy lidí, prostředí, přírody. Mnohokrát jsem při čtení cítil vůni tymiánu, rozmarýnu, levandule, jalovce a borovic. Marcel Pagnol se opravdu vyžívá v detailních popisech, někdy tedy podle mě až moc detailních. Takže 4*.
Když se mluví o knihách, které nás přivedly k lásce k literatuře, mně se jako první vybaví román Jak voní tymián, i když to zdaleka nebyla první z knih, které jsem kdy přečetla. Rozhodně je to však jedna z těch, které se mi hluboko zaryly do srdce. Tentokrát jsem si ale román dala zcela výjimečně jako audioknihu – a do uší byla snad ještě hezčí!
Ve skutečnosti to není jen román, ale románová řada. (V audioknize byly všechny v jednom.) Marcel Pagnol vás v nich bere do svých vzpomínek na počátek 20. století, kdy v Provence vyrůstal. Vypráví nám to pohledem chlapce, který zdaleka ještě všemu nerozumí, a tak to jen srší milým humorem.
Mnohé z knihy jsem za tu dobu, co jsem ji četla, zapomněla. Třeba to, jak moc tu chodí na lov (s puškou i pastmi). Zrovna jsem si jela do Prahy nechat vytetovat orebici rudonohou a poslouchala jsem první část (Tatínkova sláva), ve které jim dvě tyhle roztomilé koroptvičky padly za oběť. „Jak se mi to tehdy mohlo líbit?“ pomyslela jsem si nejdřív. Ale pak mi došlo, že to s dneškem prostě nemůžu srovnávat. A když opominu ty jejich úlovky, které jim ovšem nesloužily jako trofeje, nýbrž jako obživa, vážně jsem si to celé moc a moc i po těch letech užila.
Jak Marcel v knihách vyrůstá, přechází postupně od chlapeckých dobrodružství v přírodě k prvním láskám a gymnaziálním příhodám. S tím se trochu mění i styl vypravování, přesto si to zachovává humor a nadsázku. (Snad jen ono vypravování o době moru mě v tomhle směru moc neuspokojovalo.)
Vracení se ke kdysi čteným knihám se občas nevyplácí, protože pohled na ně se může dost razantně změnit, ale tady to pořád fungovalo.
Pokud Marcela Pagnola neznáte, zkuste to s Tymiánem – moc vám ho doporučuji.
Přestože mám blízko k francouzštině a francouzské literatuře, knihu jsem vzala do ruky až dnes.. a lepší prázdninové čtení jsem si vybrat nemohla. Poetické, milé, plné barev a vůní, psané nádherným jazykem. Krásná nostalgická připomínka starých časů.
Překrásná kniha. Vzpomínky Marcela Pagnola na dětství v Provence před první světovou válkou a vzpomínka na civilizovanější časy. Pokud si je budeme připomínat a nezapomeneme na ně, tak je snad jednou budeme schopni znovu stvořit.
Navnadilo mne filmové zpracování z roku 1990 (Tatínkova sláva a Maminčin zámek) a rozhodně nelituji.
Tempo provensálsky krásně pomalé, příběhy milé a jednoduché, prostě moc prima čtení, které mi vynahradilo některé předchozí slabší či zastaralé tituly z legendární odeonské edice Galerie moderních autorů.
Ne od prvních stránek, ale již od názvu jsem si tuhle knížku zamilovala. Nevím, jak jinak to popsat, než jako vlídné, voňavé a hebké pohlazení, které vyloudí úsměv na tváři ať chcete nebo ne.
Vyprávění Marcela Pagnola o dětství na francouzském venkově plyne stejně pozvolna jako tamní život. Teda.... jak si představuji já, že tam plyne. Asi se tam budu muset někdy vydat. Pro ověření....
"Tehdy jsem poprvé pochopil, že dospělí nikdy nedělají to, co se jim líbí, a že jsou hloupí."
Krásná kniha, poetická, úplně mě vrátila do dětství. Moc se mi líbil popis přírody Provence, krásný vztah s kamarádem. Doporučuji též film, je to krásné dokreslení knihy.
Na té knížce je idylické všechno: název, obálka, prostředí, vypravěč a hlavně stěžejní téma- popisováni pohádkového dětství ve Francii.
Tak jsem si říkala - ta délka, ta mi to zkazí. Přes 500 stran? 25 hodin poslechu? Ale fakt že ne.
Pár hodinových vycházek s Frodem, pár umytí nádobí a uteklo to jak voda.
Popravdě, nevím komu taková francouzská idyla nesedne. Možná tomu, komu nesedí Bylo nás pět, Na samotě u lesa nebo Cimrmani. Takovou lásku ke krajině, vlasti, laskavý humor mi to vše navozovalo. Já se přiznám, že by mi to celé drhlo na papíře, ale v uchu jako audiokniha = značka ideál.
Vlije ti do žil pohodu, jako pořádný doušek Máslového ležáku.
Nejvic úsměvné je, jak se v takovém nekonfliktním příběhu může vyskytovat napětí.
Povolí maminka tolik harampádí?
Podaří se mu vyklouznout na lov?
Posune silou vůle konec prázdnin?
A takto zatínáš pěsti skoro v každé kapitole.
Vůně tymianu je radost, šestí, rodina, léto.
Knihu převedla na plátno rovnou do dvou filmů ikona francouzské kinematografie Yves Robert.
Krásná poetická autobiografická knížka, která mě přivedla do nádhernýho prostředí francouzské přírody a do života milé rodiny, plné lásky a pohody. Jedna z nejroztomilejších a zároveň nejsmutnějších knih, kterou jsem četla. Byla i zfilmovaná a i film byl moc pěkný.
Kniha je provoněna čarokrásnými a jedinečnými vzpomínkami autora na jeho dětství - dospívání..., které sem jako semínka lučních trav vložil a nechal vyklíčit - vyrůst, díky malebné, snivé kaskádě slov, v něco opravdu čtenářsky líbezného.
Krásné ,něžné ,smutné i veselé. Síla přátelství, kouzlo vzpomínek na dětství a vonící TYMIÁN - krása.
Moc hezká kniha, až je člověku líto, že v dnešní době nejde prožít tak idylické svobodné dětství. Vše navíc napsáno skvělou humornou formou. Poslední čtvrtina knihy už ale byla trochu natahovaná a místy - proč to neříct - vlastně nudná. A vsuvka s příběhem o moru už byla úplně mimo mísu. Důvod jsem pochopila po přečtení doslovu, nicméně je to škoda, první část knihy byla bezvadná.
Tak za tymián, kopce, rodinou idylku, mrtvé kudlanky, zajíce a koroptve dvě až tři hvězdy. Za gymnaziální léta, přísné učitele a darebné studenty čtyři hvězdičky. Druhá půlka pro mě měla úplně jiné grády. A taky francouzský název je mnohem výstižnější (Vzpomínky na dětství). Celkový dojem z knihy je příjemný, byť jsem se musela prvních 200 stran do četby nutit....
MILUJU HO
Tymián,
Pagnola,
dobrodružství, francouzský venkov, prázdninový čas, dětství a mládí, přátelství, zklidnění, vzpomínání, radování ze života, laskavý humor..
Moje srdcovka!
Nádherné a poutavé vyprávění o spisovatelově dětství, rodičích, sourozencích a příteli Lilim. O jejich dobrodružstvích o prázdninách a víkendech na jejich venkovském stavení. Knihu jsem četla hned po jejím druhém vydání a stále se k ní ráda vracím.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Živá voda |
| 1975 | Jak voní tymián |
| 1992 | Tatínkova sláva |
| 1999 |  Dívenka s tmavýma očima |
| 2002 | Boží tajemství |
Otec Josef, strýc Jules, bratr Paul, Lilly a mnoho dalších postav, které budu mít v paměti asi navždy. Nádherná kniha plná starých dobrých časů, příběhů a opravdového přátelství.