Jak vysoko klesneme
Sequoia Nagamatsu
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543596/bmid_jak-vysoko-klesneme.jpg
4
10
10
Prorocký povídkový debut odehrávající se během více než sta let, kdy se lidstvo snaží napravit následky epidemie způsobené klimatickými změnami. V roce 2030 přijíždí za polární kruh truchlící archeolog, aby pokračoval v práci své nedávno zesnulé dcery. Vědci v tajícím permafrostu studují dávno pohřbená tajemství – včetně mumifikovaných ostatků dívky, jejíž smrt podle všeho způsobil neznámý starověký patogen. Následná epidemie „arktického moru“ se rychle rozšíří po celém světě, změní život celých generací a přinutí lidstvo přemýšlet, jak přežít. Cynický zaměstnanec zábavního parku pro nevyléčitelně nemocné děti, který se zamiluje do jedné z matek. Zdrcený vědec, který se snaží vyvinout účinný lék a zjistí, že jedno z pokusných zvířat ovládá lidskou řeč. Ovdovělá malířka, jež se s dospívající vnučkou vydá na vesmírnou výpravu za novým domovem… Ti všichni zvou čtenáře na cestu po kontinentech, staletích i nebeských tělesech a vyprávějí příběh o odolnosti lidského ducha, o naší neutuchající schopnosti snít a o vztazích, které nás všechny spojují.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2024 , JotaOriginální název:
How High We Go in the Dark, 2022
více info...
Přidat komentář
Premisa je zajímavá a vlastně i reálná: globální oteplování způsobí tání věčně zmrzlé sibiřské tundry a na povrch se tak dostanou nejen zbytky prehistorické fauny a flóry permafrostu, ale s nimi i viry a bakterie, na něž už lidstvo zapomnělo. Odtud dál už to začíná být ne tak zajímavé.
Když virus, který výzkumnící z mrazu osvobodí, způsobuje, že mozek se chová jako játra, játra jako ledviny a ledviny jako plíce, těžko se tomu dá věřit. Pak na většinové ploše knihy, uspořádané jako navzájem navazující povídky, čteme o tom, jak rodiče dobrovolně nechávají "zábavným" způsobem usmrcovat svoje vlastní děti v jakési obdobě disneylandovské eutanázie. A abychom si to užili dostatečně, nahlížíme na to postupně očima zaměstnanců kremačních parků, rodičů i dětí. Chápu, že japonský kulturní pohled na smrt je zcela odlišný od toho našeho, ale upřímně - bylo to hodně depresivní čtení, způsobující mi lehký (no, spíš hluboký) diskomofort. Nepřispívala tomu ani ne moc povedená stavba, takže textu chybí 'flow'. Přeloženo: dost blbě se to čte.
Na téma virových pandemií jsem četl už více sci-fi knih, tahle je kvalitativně takovým vlažným průměrem, přestože se zápletkou vymyká zcela jistě. Tak jen doufám, že žádná z vizí autora se nevyplní, zvlášť když děj zasadil do doby jen o nějakých deset let dál od současnosti.
Postapokalyptickou i dystopickou sci-fi tu a tam čtu. Když nepočítám mého oblíbeného Čapka, myslím, že první byl Wyndhamův Den trifidů. Proto mě z novinkové nabídky Joty zaujala kniha, kterou doporučovali čtenářům Atlasu mraků. Ten jsem četla, viděla i poslouchala. Nedostižné! Ten vykřičník proto, aby Mitchellovi fanoušci nebyli Nagamatsuem zklamaní. Není důvod. Síla tohoto debutu tkví v něčem jiném. Více v rubrice Recenze.
Jak vysoko klesneme
S naprosto čistým svědomí můžu říct, že povídkový debut Jak vysoko klesneme je vskutku povedená záležitost, která potěší jak fanoušku dystopických sci-fi příběhu, tak čtenáře, kteří se zaobírají zemským klimatem a přírodou obecně. Ve výsledku však věřím, že kniha má potenciál zaujmout téměř kohokoliv. A to nejen díky zajímavému ústřednímu tématu, ale i proto, že Sequoia Nagamatsu stvořil chytlavé příběhy, které jsou mnohdy napínavé a také umí pořádně zahrát na city. Já osobně měl od knihy velké očekávání a to se naštěstí potvrdilo. Pokud vás zajímá, jak by to se světem mohlo dopadnout, tahle kniha je ideální.