Sequoia Nagamatsu

Nová kniha

Prorocký povídkový debut odehrávající se během více než sta let, kdy se lidstvo snaží napravit následky epidemie způsobené klimatickými změnami. V roce 2030 ... detail knihy

Související novinky

Ti, co byli prokleti, Mělký hrob a další knižní novinky (46. týden)
Vítáme vás u nového článku připravovaných knižních novinek. V období od 11. do 18. listopadu se můžete na knižních p... celý text

Nové komentáře u knih Sequoia Nagamatsu

Jak vysoko klesneme

„„Někdy maji lidi i místa omezenou dobu spotřeby, aby člověk mohl myslet, růst a milovat, a pak obrátit list. No.. kde začít. Asi na úvod řeknu, že mě kniha nesedla, ačkoliv nemusí být nutno úplně špatná. Zkusím to rozebrat. Povídky moc nevyhledávám, protože jsou pro mě těžko uchopitelné krátké příběhy. Tady jsem chtěla udělat výjimku, protože se povídky točili kolem jednoho tématu - epidemie a to, jak se k tomu lidstvo postaví. Tohle byl pro mě velký tahoun. Nicméně, právě proto, že styl vyprávění je povídkový, tak příběh postrádá určitou návaznost, provázanost, celistvost a hlavní propojovací linku celého příběhu. Zkráceně: špatně se to četlo. Prolog zněl skvěle (fakt doufám, že při tom tání ledovců taky neobjevíme nějaké ty takzvané “kostlivce ve skříni), protože slovo pandemie nám (nejen) z historie není cizí. Některé povídky byly zajímavé, některé nedodávaly do proběhu nic navíc a všechny obsahovaly určitou hloubku deprese. V praktickém slova smyslu mi nebylo příjemné to číst, protože jsem na konci neviděla to světlo. Díky tomu, že se autor rozhodl pro povídky, dokázal zachytit spoustu osudů a možností, ale já těm příběhům nepropadla. Přišlo mi, že žádný z příběhů není uzavřený a bylo to jen zmapování části jejich života, utrpení, ztráty nebo smrti - ale to je asi nutné u povídek čekat. „Lidi zapomněli, jak se starat jeden o druhého i o sebe. Nemůžeme od nich očekávat, že se budou starat o svět, když je jim jedno, co mají před sebou. Pokud vás baví sci-fi, povídky vám nevadí a téma smrti v knihách vám nezpůsobuje nekomfort, tak knihu zkuste a utvořte si názor sami. Mě to bohužel nebavilo číst, ačkoliv je téma zajímavé a tohle proroctví nemusí být v tak daleké budoucnosti, že? Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím JOTA - děkuji. :)“... celý text
— knizni.taurus

Jak vysoko klesneme

„S naprosto čistým svědomí můžu říct, že povídkový debut Jak vysoko klesneme je vskutku povedená záležitost, která potěší jak fanoušku dystopických sci-fi příběhu, tak čtenáře, kteří se zaobírají zemským klimatem a přírodou obecně. Ve výsledku však věřím, že kniha má potenciál zaujmout téměř kohokoliv. A to nejen díky zajímavému ústřednímu tématu, ale i proto, že Sequoia Nagamatsu stvořil chytlavé příběhy, které jsou mnohdy napínavé a také umí pořádně zahrát na city. Já osobně měl od knihy velké očekávání a to se naštěstí potvrdilo. Pokud vás zajímá, jak by to se světem mohlo dopadnout, tahle kniha je ideální.“... celý text
— mkkoudy

Jak vysoko klesneme

„Premisa je zajímavá a vlastně i reálná: globální oteplování způsobí tání věčně zmrzlé sibiřské tundry a na povrch se tak dostanou nejen zbytky prehistorické fauny a flóry permafrostu, ale s nimi i viry a bakterie, na něž už lidstvo zapomnělo. Odtud dál už to začíná být ne tak zajímavé. Když virus, který výzkumnící z mrazu osvobodí, způsobuje, že mozek se chová jako játra, játra jako ledviny a ledviny jako plíce, těžko se tomu dá věřit. Pak na většinové ploše knihy, uspořádané jako navzájem navazující povídky, čteme o tom, jak rodiče dobrovolně nechávají "zábavným" způsobem usmrcovat svoje vlastní děti v jakési obdobě disneylandovské eutanázie. A abychom si to užili dostatečně, nahlížíme na to postupně očima zaměstnanců kremačních parků, rodičů i dětí. Chápu, že japonský kulturní pohled na smrt je zcela odlišný od toho našeho, ale upřímně - bylo to hodně depresivní čtení, způsobující mi lehký (no, spíš hluboký) diskomofort. Nepřispívala tomu ani ne moc povedená stavba, takže textu chybí 'flow'. Přeloženo: dost blbě se to čte. Na téma virových pandemií jsem četl už více sci-fi knih, tahle je kvalitativně takovým vlažným průměrem, přestože se zápletkou vymyká zcela jistě. Tak jen doufám, že žádná z vizí autora se nevyplní, zvlášť když děj zasadil do doby jen o nějakých deset let dál od současnosti.“... celý text
— work

Jak vysoko klesneme

„Postapokalyptickou i dystopickou sci-fi tu a tam čtu. Když nepočítám mého oblíbeného Čapka, myslím, že první byl Wyndhamův Den trifidů. Proto mě z novinkové nabídky Joty zaujala kniha, kterou doporučovali čtenářům Atlasu mraků. Ten jsem četla, viděla i poslouchala. Nedostižné! Ten vykřičník proto, aby Mitchellovi fanoušci nebyli Nagamatsuem zklamaní. Není důvod. Síla tohoto debutu tkví v něčem jiném. Více v rubrice Recenze.“... celý text
— Márinka

Přejít na knížky autora