Jak zalichotit tlusté ženě
Marian Palla
Soubor krátkých textů a mikropovídek oscilujících mezi dadaistickou hravostí a černým humorem. Doplněna autorovými kresbami je ideální knihou pro ty, kdo mají rádi nonsensovou tvorbu, umí se radovat z roztomilého pohrávání si s každodenními absurditami, z filologických vtipů rozvíjených až do polohy slovesného minihappeningu.
Přidat komentář
Čisté dno. Povídky, které většinou nedávají smysl a autor si myslí, jak je to humorné počtení. Mě to připadá, jako by to napsal někdo ožralej, zhulenej a k tomu na houbičkách. Trapné až na půdu. V necelé polovině jsem přestal číst. Málokdy dám knize odpad a málokdy ji nepřečtu celou, ale tohle je výjimka, potvrzující pravidlo.
Nu, zřejmě tenhle humor není pro každého. Na mě zapůsobila zejména kapitola o tom, jak předejít malovodnímu stresu, který občas zažívám... :)
Jak zalichotit tlusté ženě
------------------------------------
Skoupíme všechny dostupné knihy o baroku, vystříháme z nich obrázky a vylepíme jimi záchod. Potom pozveme tlustou ženu na návštěvu. Otevřeme láhev červeného vína a naléváme jí tak dlouho, až odejde na záchod.
Po jejím příchodu okamžitě vycítíme, jak je polichocena.
Mě to nesedělo. Ale tehdy mě to zajímalo, co je možné a co kdo dělá, tak jsem si to pročetl.
Štítky knihy
české povídkyAutorovy další knížky
1996 | Jak zalichotit tlusté ženě |
1997 | Kdyby byl krtek velkej jako prase |
2007 | Teplé škvarky |
2009 | Bill a Nebyl |
2007 | Ukopnutý palec |
Povídky jsem četla na střední škole a nesmírně jsem se jimi bavila - dodnes mám v hlavě tu o malovodním komplexu a tu o tom, jak z babičky udělat motýla. Autor má svou poetiku do která asi nemusí sednout každému. Promítá se v ní to, že je výtvarník (a asi i to Brno - já byla na střední právě v Brně).