Jako hvězdy v temné noci
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535195/bmid_jako-hvezdy-v-temne-noci-6604197099ee3.jpg
5
1039
1039
Alice Wrightová doufala, že sňatkem s pohledným Američanem Bennettem Van Clevem unikne sešněrovanému životu v Anglii. Jenže ani její manželství, ani život v zapadlém koutě Kentucky se nevyvíjí tak, jak si představovala. Nadšeně tedy uvítá možnost zapojit se jako dobrovolnice do projektu takzvané Koňské knihovny, který má za úkol šířit literaturu a vzdělanost v odlehlých oblastech Appalačských hor. Alici, Margery a tři další odvážné ženy čeká cestování na koních nebezpečnou divokou krajinou, boj s předsudky místních lidí vůči ženám, přistěhovalcům i lidem jiné barvy pleti, ale také nádherné ženské přátelství, soudržnost i láska. Jojo Moyesová ve svém nejnovějším románu tentokrát přináší výpravné historické drama z dob americké hospodářské krize, vycházející ze skutečných událostí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2021
,
Témbr
Originální název:
The Giver of Stars, 2019
Interpreti: Jana Štvrtecká
více info...
Přidat komentář
První kniha o pojízdných knihovnicích jsem četla vloni - Knihovnice z Troublesome Creeku a vzhledem k tomu, že jsem někde, už nevím kde, četla, že jedna od druhé "opisovala", tak jsem si musela jít do té druhé od Moyes. Obě knihy jsou moc pěkné. Vycházejí ze skutečných událostí a rozhodně stojí za přečtení obě dvě. Doporučuji
Knížky Jojo Moyes jsou dobré, o tom není pochyb, ale když přečtete všechny, tak vám brzy přijdou dost podobné a někdy i nevýrazné. Naštěstí tohle neplatí pro „Jako hvězdy…“, které mě svým emancipovaným příběhem o koňské knihovně, zasazeným do poloviny 20. století (konečně zas bez časových skoků!) a atraktivního prostředí divokého Kentucky, nadchnul natolik, že bych se ho nebála zařadit do mých top JM knížek. Hlavní zásluhou na tom má fakt, že se jedná o souvislé vyprávění, bez zbytečných odboček, a především silné postavy, ke kterým jsem neměla problém vytvořit si vztah (což se bohužel nedá tvrdit u všech JM příběhů).
Pravdou je, že tuto recenzi budu psát s velkým odstupem, co jsem knihu přečetla.
Jojo je má milovaná autorka, četla jsem už skoro všechny její knihy a vždy jsem z nich nadšená.
Co se týče této knihy Jako hvězdy v temné noci, s touto jsem malinko bojovala, nemohla jsem se začíst. Hlavní postavou je zde Alice, která si idealizuje svůj život, vdát se, mít děti a krásný jednoduchý život. Opak se stane pravdou, když se s mužem, kterého si vezme, odstěhuje do Kentucky. Útěk od všednosti se pro ní stane Koňská knihovna, kde se stane dobrovolnicí. Zde se seznámí s dalšími ženami, spřátelí se a společně projíždí krásné okolí a šíří osvětu o knihách. Nejlepší přítelkyní se jí stane Margery, se kterou to není vždy jednoduché, ale je to úžasná a silná žena, která je bohužel poznamenána špatnou pověstí.
Pokud chcete vědět, jaký spád vezme Alicin život, s čím se bude muset potýkat Margery a jaké osudy čekají ostatní obyvatele budete si tuto knihu muset přečíst.
https://www.instagram.com/mian_books
Tak to bylo krásné čtení. Jojo nezklamala. Trošku trvalo,než se děj rozjel. Krásný příběh z těžké doby.
Kniha byla pomalá, první část docela dobrá, zajímavý námět, ale pak začalo martyrium s nesmyslným obviněním a pak stále dokola, jak se dva milují a zároveň oba chápou, proč to nejde a tak si jen povídají. Já nevím, asi už jsem na tohle stará a očekávám nějaké zajímavější akce, místo utahaného fňukání. Bohužel jsem se z knihy nedověděla zásadní věci, např. proč zůstal sňatek nenaplněný, nebo kdo byl otcem dětí dvou sester, pouze naznačeno jako nedůležité, ale mohlo z toho být konečně zajímavé čtení. Příběh byl velmi plochý až primitivní, s předem jasným závěrem. Za mne zahozený dobrý nápad z historie Kentucky
Teda to byla krása. Ta první - seznamovací třetina - ta byla slabší. Pak už jsme se poznaly a příběh dostal spád. Hodně překvapující, až dojemná byla ta hlavní a vůbec nečekaná zápletka. No a to trvalo skoro až do samého konce. A pak rozuzlení na několika málo posledních listech.
V knize se nám střídají pohledy více postav, každopádně začátek knihy (až na prolog) je z pohledu první hrdinky a to Alice Wrightové. Ta se jakožto angličanka provdá za Benetta Van Cleva do Kentucky.
Její představy o životě s Benettem však byly úplně jiné, než si vysnila. Spolu s nimi totiž bydlí i jeho tatínek, který jim za žádných okolností nenechává soukromí a to ani v případě svatební cesty. Alice se tedy postupně začíná smiřovat s tím, že její manželství nebude nikdy naplněno.
Časem se seznamuje s partou skvělých žen v čele s Margery. Rozhodne se pro ně jezdit v jejich projektu Koňské knihovny. Tady bych ráda uvedla, že číst o knihách je nejvíc boží. :) Margery je svobodná volnomyšlenkářka, která nikdy nikomu neodmítne pomoc v nouzi. Jen její pověst je díky jejímu otci navždy poskvrněna.
Ženy se společně vydávají na cesty a nabízejí knížky do rodin, kde se nečte a nevzdělává. Přivádějí tak lidi k větší gramotnosti. Postupně se však setkávají nejen s nadšením, ale i s bojem proti rasismu, utlačováním žen, předsudkům vůči určitým knihám. Jejich přátelství a odhodlání však jen tak něco nezničí. Celým příběhem se táhne naděje a síla ženského klanu.
Jojo Moyesová ve svém románu popsala historické drama z dob americké hospodářské krize, vycházející ze skutečných událostí.
Příběhy místních rodin, knihovnic, jejich mužů, přátel a otců mě pohltily. Nejvíc jsem si oblíbila Alice, Margery, Svena a Freda.
Knížka určitě stojí za přečtení. Dala bych jí 4*/5 za uspěchaný konec.
Oblíbená věta:
Až na těch pár štětin na bradě navíc jste čestná knihovnice.
Autorku jsem doposud neznala a knihu do ruky jsem vzala z důvodu čekání na Ježíška.... nu a teď vím, že si ráda půjčím další tituly.
Příběh se mi líbil od začátku do konce. Dokonce čím více jsem se přibližovala ke konci, nemohla jsem uvěřit, že by skončil "špatně". Co udělá rozuzlení ponechané na pár finálních stránkách, mě moc bavilo...
Mám autorku moc ráda, už jsem od ní četla řadu knih. Tato mě ale nedokázala zprvu vtáhnout tak jako předešlé. Příběh byl hezký, ale bez většího spádu. Proto mi trvalo přečíst knihu tak dlouho… vždy jsem po pár stránkách šla dělat něco jiného, zábavnějšího. Ale cca po 200 stranách se konečně rozjel děj tak, že jsem knihu už musela dočíst a nelituju. Závěr měl spád a několikrát se autorce povedlo vyvolat ve mně emoce. Téma bylo pro mě zajímavé a rozhodně si od Jojo přečtu něco dalšího, až u nás vyjde.
Ze začátku jsem si knihu hodně šetřila - přišla jsem o práci a v nejistotě, jestli se mi podaří najít novou práci a moci si tak kupovat nové knížky jsem neměla chuť číst. Všechno ale nakonec dobře dopadlo a mohla jsem se tak s chutí pustit do nové knížky od Jojo Moyesové. Četla se výborně, do postav jsem se hned zamilovala - hlavně do Margery, Alice a Freda. ️
Nemám vůbec co vytknout, těším se na jiné knížky této autorky.
(SPOILER) Kniha mě do půlky moc nebavila. Rozjelo se to až po odchodu Alice z domu. Pak do začalo být syrovější, ale nakonec se to všechno přelilo do pohádky, kde všechno dobře dopadlo, všichni se vzali, splnili si sny a všechno se zalilo sluncem. Ale četlo se to krásně.
(SPOILER)
Příběh se odehrává ve 30. letech 20. století v malém městečku v kopcích Kentucky. Alice přijíždí z Anglie, čerstvě provdaná za Bennetta. Alice žije se svým manželem a jeho tyranským otcem a je znuděná, dokud se nezapojí do projektu místní knihovny.
Líbilo se mi, že kniha byla víc než jen o Alici Wrightové. Byl to příběh o Alici, ale také o Margery, o Sophii, Kathleen a Beth a Izzy. Všechny tyto ženy se účastnily organizace, která přinášela naději a štěstí do horského regionu, který mohl být drsný a rozhodně chudý. Zatímco příběh pojednává o vážných problémech, jako je domácí násilí, rasismus a sexismus, příběh byl vyprávěn poměrně lehce, se zaměřením na sílu těchto žen.
Vědomí, že koňská knihovna skutečně existovala, učinilo tuto knihu více realistickou a dojemnou.
Jedna z nejpovedenějších knih Jojo Moyesové, kterou jsem měla příležitost přečíst. Moc pěkný a napínavý příběh. Téma vyloženě knihomolí :) Velmi příjemně strávený čas s knihou. Doporučuji.
Přiznám se ze knihy Jojo Moyesové nejsou zrovna můj šálek čaje,ale na téhle knize jsem si fakt pošmákla.
Pěkné,čtivé a napínavé.
(SPOILER)
SPOILER! U téhle knížky (a podobně Než jsem tě poznala) souhlasím, že příběhy od Jojo Moyes mají oproti běžnému ženskému čtení určitý přesah. Na základním příběhu, který je a la červená knihovna (vzala si nesprávného - nastala krize - našla správného - jsou tu překážky - překážky překonány - happy end) autorka rozehrává příběh ženské emancipace ze všech možných úhlů – právo na zaměstnání, vlastní názor, nezávislost. Okrajově se věnuje i rasismu. Popisem hornického regionu a bídy v době velké krize v Apalačských horách mi připomnělo Porodní bábu od Harmanové.
Zklamal mě závěr (soud vyřešíme ve stylu účel světí prostředky, můžeme lhát, protože my přece víme, že je nevinná + všechny hlavní postavy svého štěstí došly), kde se ten přesah do společenského románu zase ztratil.
Projekt „pack horse librarians“ fungoval v Apalačských horách v letech 1935 – 1943.
Teď jsem dočetla a zatím jsem nadšená tím, že jsem si užila čas s knížkou. Knížkou s neotřelým tématem, knížkou tak akorát, ani příliš náročnou, ani hloupou. S postavami, se kterými se dalo jít dějem a které mne vzaly s sebou do doby i kentucké přírody.
Ano, konec byl konec červené knihovny, půl hvězdičky bych ubrala, ale ráda přimhouřím oko. Vždyť jsem s Alicí, Margery a dalšími knihovnicemi prožila hezký týden.
Moc hezké a příjemné čtení, i když musím přiznat, že jsem se ze začátku nemohla do knihy začíst.
Angličanka Alice se provdá za Američana Bennetta a odjíždí s ním do jeho rodného Kentucky. Těší se na život v Americe, ale realita je hodně odlišná od jejich přestav. Z nespokojenosti se životem proto využije příležitosti přidat se k dalším čtyřem ženám a založí pojízdnou koňskou knihovnu. Každý den vyráží na koních rozvážet knihy do okolních samot, polí i do hor. To se přitom odehrává v době, kdy ženy nemají mít svůj vlastní názor, mají sedět doma a čekat na manžele. V knize je krásně popsaná příroda i pouto, které mezi ženami "knihovnicemi" postupem času vznikne.
Štítky knihy
přátelství koně pro ženy knihovny knihovníci, knihovnice světová hospodářská krize, 1929 rovnoprávnost žen
Autorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
Romantickou literaturu tolik nečtu, ale Jojo Moyesovou mám ráda a již jsem od ní četla několik románů odehrávajících se v moderní době, například Než jsem tě poznala či Jeden plus jedna. Byly pěkné, ale znovu si je asi nepřečtu. Zato Jako hvězdy v temné noci jsem četla již třikrát.
Příběh je to silný a krásný, o přátelství a podpoře, emancipaci, vývoji, poznávání a přijímání sebe sama, odvaze a ano, i o té lásce. A hlavně je to dobře napsané, děj krásně plyne, postavy a jejich chování jsou uvěřitelné. Nechybí romantika, napětí ani dobrodružství. Když jsem knihu četla poprvé, hltala jsem ji tak, že jsem ji přečetla za jedno odpoledne. Hlavní postavy jsem si oblíbila a těšilo mě zejména sledovat, jak se Alice postupně mění, jak se nebojí postavit se společnosti a jak si jde za svým štěstím. To vše je zasazené do prostředí kentuckých hor a jejich divočiny. Téma pojízdné knihovny se mi moc líbilo, než jsem knihu poprvé otevřela, nevěděla jsem, že něco takového existovalo. Atmosféra příběhu mi zároveň něčím trošičku, trošičku připomínala příběh Zálesák od Zanea Graye (avšak anotace příběhu moc neodpovídá, pokud si tu titul budete hledat), který jsem zamlada mnohokrát četla. Byť tam jde samozřejmě o něco jiného, to prostředí hor, divočiny, koně, romantika i oblíbitelní hlavními hrdinové mi to prostě připomněli.
Takže pokud váháte, co si od Jojo přečíst, sáhněte po této knize. A já se již těším, až v češtině vyjde Loď plná nevěst. (A díky zdejším komentářům teď zároveň vím, kde hledat další román s tématikou pojízdné knihovny, děkuji.)