Jako rak
Günter Grass
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/3175/bmid_jako-rak-nwF-3175.jpg
4
40
40
V novele Jako rak oživil Grass tragédii, k níž došlo mrazivé lednové noci roku 1945. Sovětská ponorka tehdy v Baltském moři potopila loď Wilhelm Gustloff, na níž před sovětskou armádou prchaly tisíce německých civilistů. Grass o této novele v rozhovoru v roce 2002 řekl: „Osud mé hrdinky Tully mi umožnil pojednat největší lodní katastrofu v historii lidstva, která byla zapomenuta... Na lodi bylo přes 10 000 lidí, mezi nimi na 4000 dětí... Útěk a vyhnání více než deseti milionů lidí ze ztracených východních provincií byly v západním Německu vytěsňovány, ve východním Německu neexistovaly vůbec... Při vší té hrůze se těchto témat zmocnila pravice a pojednává je například na internetu... I proto vyprávím historii lodi Wilhelm Gustloff od jejího spuštění na vodu až k potopení ruskou ponorkou v lednu 1945. Vysvětluji, proč byla tato loď postavena a proč nesla právě tohle jméno. K tomu byla nezbytná i fascinace nacistickou ideologií, jak se projevovala například ve spolku Kraft durch Freude (Síla z radosti), organizaci Německé pracovní fronty... Jde o nekonečný příběh. Proto se často setkáváme s nepochopitelným neonacismem už na vyšším stupni základních škol, na gymnáziích, a tento postoj přerůstá i na univerzity. To se nedá odbýt zákazem skinheadů ani zákazem NPD. Po těchto jevech se musí jít důsledně a já se o to snažím vypravěčskými prostředky.“... celý text
Přidat komentář
Velmi zajímavý příběh jedné velké tragédie a osob kolem ní.Grass byl velmi aktivní v otázce odškodnění příkoří spáchané Němci za druhé světové války.
Počátek knihy má spád i napětí, do děje vtahuje i několik časových rovin - období nástupu nacistů k moci a období KdF, období konce druhé světové války, období neonacismu. Tyto časové roviny se prolínají, překrývají a první a druhá tvoří základnu pro rovinu třetí. Nicméně ve druhé části knihy se tento spád poněkud vytrácí a knihu jsem sice dočetl, nicméně poutavost první části a motivace k dočtení se vytrácela. Nesporně kniha obsahuje čtivé zpracování historické reality, dává možnost se s ní seznámit i těm, kdo o samotnou historickou faktografii by zájem neměli. Dává různé úhly pohledu, předkládá argumenty, nedává však odpověď na otázky, které každého čtenáře v průběhu čtení napadnou. Odpověď nedává přesto, že sám autor svými výroky a díly někdy vyvolává kontroverzní postoje ke svému dílu i osobě. V roce 2006 byla zveřejněna jeho příslušnost k jednotkám Waffen-SS, na jaře 2012 mu byl za jeho postoje zakázán vstup do Izraele.
Günter Grass se ve svých 75 létech mistrně vypořádal s vlastními vzpomínkami, které tížily jeho spisovatelské svědomí. ,,Když teď musím prověřovat sám sebe, napíšu všechno co se mi nepovedlo (nebo jsem nestihl) do příběhu o záhubě jedné lodi,,. Velice aktuálním způsobem se Grass v knize vrací k létům svého dospívání a mladosti, které byly poznamenány krutostí genocidy lidí v průběhu 2. světové války. Že je člověk stále nepoučitelný poznává čtenář na pozadí příběhu potopení lodi Wilhelm Gustloff, kdy,,čerstvě vylíhnutí mladí náckové na svých webových stránkách ucmrndávají svoji blbost a nenávist,, Co německá vojska zasela, to bohužel sklidili nešťastní pasažéři parníku Gustloff. Že rozměry lidské tragédie jsou nekonečné nám Günter Grass dokazuje v překvapivém závěru této čtivé knihy. V pořadu ,,Nevyřešené záhady minulosti - Zkáza Wilhelma Gustloffa,, na YouTube najdete celou simulaci potopení, vzpomínky přeživších a objektivní výpočet 9618 utopených pasažérů a 966 zachráněných. Zajímavý je i výsledek současného potápěčského průzkumu v hloubce 50m. Někdo vrak lodi prohledal a důkladně zničil trhavinami. Byla to s největší pravděpodobností akce sovětského námořnictva, která zametla stopy po své ponorce S 13 a ničivé akci jejich tří torpéd. Baltské moře k tomu řeklo své poslední Amen. Tuto knihu doporučuji všem čtenářům.
Račím krokom - zdanlivo pospiatky, no predsa vpred - geniálne fabulujúc tam, kde so strohými faktami nemožno vystačiť, alebo sa na neobjektívnu ľudskú pamäť nemožno spoliehať, sa Grass púšťa do ťažko uchopiteľnej témy, dotýkajúc sa pálčivých otázok, ktoré nielen že nie sú dávno zabudnuté, no po rokoch nadobúdajú stále nový kontext, ukrývajúc za riadkami textu ďaleko viac, než len pripomienku jednej historikmi opomínanej námornej katastrofy, aby sa v závere dopracoval k zúfalému konštatovaniu: Nikdy sa to neskočí. A ja opäť raz žasnem, ako mi Grass zase raz vošiel do hlavy a neschádza z mysle a opäť mi nezostáva iné, než udeliť plné hodnotenie s vedomím, že pri tomto autorovi nikdy nesiahnem po zlom texte. Viac takýchto kníh, viac čitateľov pre tento typ kníh! A možno sa raz pre zmenu konečne aj poučíme. Raz to možno všetko skončí. Raz...
Mám rád Grassův styl. Ne každému sedne. Mně ano. Vypravěč románu je novinářem a spisovatelem, který pracuje na textu o zkáze lodi Wilhelm Gustloff. Je to příběh osobní, protože sám se při této katastrofě narodil a zároveň je to příběh z dějin druhé světové války. Osobní a zároveň neosobní. Malé a velké dějiny, které se proplétají. Jednou z rovin příběhu je tragický osud nacisty Wilhelma Gustloffa a jeho vraha Davida Frankfurtera, další rovinou příběhu je život vypravěče poznamenaný jeho svéráznou matkou, další rovinou příběhu je německá vina na válce a holokaustu, neonacismus, ne-možnost vyrovnání se s minulostí, rozdělení Německa a nad tím vším námořní katastrofa nepředstavitelných rozměrů, která byla zapomenuta, protože se stala v nesprávný čas na nesprávném místě. Tragédii Titaniku zná každý, tragédii kojenců, dětí, raněných a nemocných, žen a starců z lodi Wilhelm Gustloff nezná každý. Grass touto knihou poukazuje na to, že potlačené události z dějin, které se korektně nezmiňují se mohou stát zbraní v rukách těch, kteří toho chtějí a umějí zneužít. V tomto případě neonacistů.
Skvěle napsané a hlubokomyslné. Kniha má nečekaný zvrat a bude ještě dlouho aktuální!
Jde o významnou, byť skromně napsanou knihu. Nebojácně a přímo se staví proti Stalinovu: Jedna smrt je tragédie, milion úmrtí je statistika (či jak to bylo). Stylisticky bez kazu, prostě taková precizní odbočka od tlustospisů Psí roky, Širé pole a Plechový bubínek. Osobně bych řekl, že je dřívější znalost Tully a Grassovi tvorby celkově nutná. Člověk si pak i tuto malou knihu vychutná ve velkém stylu.
Asi jedna z nejméně zajímavých knih, co jsem od Grasse četla, ztrácela jsem se v textu.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) lodě německá literatura ztroskotání, potopení lodě námořní katastrofy Wilhelm Gustloff (loď)
Autorovy další knížky
| 1969 |  Plechový bubínek |
| 2005 | Psí roky |
| 2009 |  Kočka a myš |
| 2007 | Při loupání cibule |
| 2005 | Jako rak |
Zajímavá kniha