Jako slon v porcelánu
Anna Moricová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541224/bmid_jako-slon-v-porcelanu.jpg
4
34
34
Adéla a Radana. Osudy zdánlivě jiné, ale přitom v něčem až zvláštně podobné. Obě ženy se ocitly ve zcela odlišných životních situacích: Radana se zamilovala do přelétavého profesora na vysoké a otěhotněla. Adéla se stále snaží najít toho pravého přes seznamovací aplikace a do toho řeší potíže s tátou, který se rád napije a skončil jako nezaměstnaný. Spojuje je snad něco víc než jen touha po tom milovat a být milována? „Jak zvláštní ten život je. Dává a bere. Bere a dává. Opravdu musí být v životě vždycky něco za něco?"... celý text
Přidat komentář
Tato kniha mě oslovila krásnou obálkou a když jsem se do ní pouštěla, vůbec jsem neveděla, jak silný a důležitý příběh se v ní skrývá. Kniha v sobě totiž skrývá mnohem více než jen milostné trable. Autorka do příběhu zakomponovala téma alkoholismu a domácího násilí, které je jedním z ústředních prvků. Tyto témata rozhodně dodaly knize hloubku a přidává jí na vážnosti. Autorce se navíc podařilo velmi citlivě a realisticky popsat dopady domácího násilí a alkoholismu na osobní život a rodinné vztahy, což vytvářilo silný emoční zážitek.
Zajímavý příběh ze života dvou žen, který se nakonec spojí... Konec zajímavý a knihu doporučuji. Může se to stát komukoliv..
Knihy od Anny Moricové se moc dobře čtou. Jde o příběh, který se může stát komukoli z nás. Není to lehké čtení, ale to se dalo předpokládat. Pro mě překvapivé rozuzlení.
Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
Autorčin Deníček psychiatričky se mi moc líbil, a proto když se naskytla příležitost přečíst si její další knihu, sáhla jsem po ní (spoiler: nelituju v žádném případě). Styl psaní Anny Moricové mě jednoduše baví a není to jen tím, že se její texty dobře čtou. Zkrátka na nich poznáte, že neprošly žádným překladem a použití přímo takového jazyka vám je blízké (což taky udělá hodně). Příběh jako takový si mě získal a užívala jsem si ho od samého začátku. Už je to navíc delší doba, co se mi dostal do ruky román, který „jako by napsal sám život“ – i takové je ale potřeba číst, protože právě v nich jsou ukryty myšlenky, s kterými se potkává každý z nás. Charaktery postav se povedly a můžu naprosto upřímně říct, že mi Radana a Adéla přirostly k srdíčku, přestože nebyly dokonalé a nedělaly všechno správně. Martin byl miláček a v případě kapitol s Davidem se ve mně zvedaly velké vlny vzteku – i tak si ale vážím toho, že tu nic není podáno jen černobíle a lidé v žádném životním okamžiku nejsou stejní jako v tom předchozím. Romantické linky zde zakomponované se mi moc líbily. Humor v knize je mi velmi blízký, a proto jsem se zasmála hned v několika situacích (ať už šlo o trapasy při randění nebo naši českou mentalitu). Emoce se ve mně při čtení bouřlivě ozývaly, protože to ani jinak nešlo. Našla jsem si tu zároveň spoustu hezkých myšlenek vhodných k poznamenání. Závěrečné propojení životů obou hrdinek mě překvapilo. Konec se autorce vydařil a je jím krásně vyjádřena myšlenka nepředvídatelnosti života. Jako slon v porcelánu vám tedy můžu s čistým svědomím doporučit a strčila bych ji do ruky každému, kdo říká, že nemáme talentované spisovatele.
Kniha je od začátku členěna na vyprávění z pohledu dvou žen. Adéla a Radana. Tušila jsem, že se to nakonec spojí, jen mi nedošlo nejdřív jak.
Musím říct, že obou život byl zajímavý, ale hodně bolestný. Maličko mě rušilo, že bylo několik kapitol jedna a najednou jsme zase byly u druhé. Tak nějak nečekaně. Jako kdybych četla dvě knihy naráz.
Radana nečekaně otěhotní se svým profesorem z vysoké školy přestože se jejím rodičům nezdá. Je zamilovaná a je to otec jejího dítěte. Postupně sundává růžové brýle. Vždycky to byl proutník a rád se napil. Jako šťastné manželství se to nezdá.
Naproti tomu Adéla, která nemůže zakotvit ve šťastném vztahu a najít toho pravého. V aplikaci Tinder zkouší dávat nové a nové šance novému vztahu. Navíc má starosti s tátou, který je stále v lihu a léčit se jít nechce.
Dokáží obě najít svou lásku, své štěstí v životě? Konec se konečně propojí, ale za mě byl maličko tlačený na emoce… Kniha se četla dobře, ale některé věci mi tam malinko nesedli. I tak je to hezký příběh.
Kniha se mi líbila, postavy dobře propracované, uvěřitelný příběh ze života, který klidně mohou žít naši sousedi a takové mám ráda.
V jednotlivých kapitolách knihy sledujeme střídavě Adéliny pokusy o navázání vztahu prostřednictvím internetových seznamek i boj jejího otce s alkoholem na jedné straně a Radanin manželský život na straně druhé.
Řekla bych, že v knize je silnější příběh Radany, který se dotýká domácího násilí - ať už psychického nebo fyzického. Přibližuje, jak je těžké z jeho začarovaného kruhu vystoupit, zvlášť když obětí je "jen" partner, který se snaží společnému dítěti zachránit rodinu, nezpůsobit mu trauma a nepřipravit ho o druhého z rodičů. Příběh Adély narážející při hledání partnera na sociálních sítí na samé zoufalce mi přišel takový konvenčnější a vlastně směřoval ke konci, který jsem tak trochu předpokládala. Musím říci, že ne vždy jsem jednání obou hlavních postav chápala, ale rozhodně nebylo neuvěřitelné. Stejně jako úplný konec, který překvapivě nebyl sladce růžový, ale spíš ze života - i tím, že z něj vlastně vyplývalo, že ne vždy musí být všechno jednoduché a černobílé tak, jak to na první pohled vypadá.
Kniha se četla dobře a svižně, nejdřív jsem přemýšlela jak k sobě ty dvě ženy, co se střídaly v kapitolách patří, jak a jestli vůbec a ke konci do sebe všechno zapadlo jako puzzle a konec byl tak dojemný, až mi ukápla slza. Za mě kniha ze života co rozhodně stojí za přečtení
Autorovy další knížky
| 2022 |  Až půjdeš, zavři za sebou |
| 2021 | Deníček psychiatričky |
| 2024 |  Jako slon v porcelánu |
(SPOILER) POZOR, SPOILER!
Četla jsem dost knih, které se zabývaly problematikou alkoholismu a domácího násilí. Ovšem ani jedna z nich se nečetla tak těžkopádně, u žádné jsem se nemusela tak přemáhat, abych pokračovala dál, jako u této knihy. (Vřele doporučuji Deník alkoholičky, tam je alkoholismus popsán velmi dobře .)
Ano, rozuzlení zápletky, jak jsou obě hlavní hrdinky vlastně propojeny, bylo velmi zajímavé. Ale to absolutně nevyváží věci, které mi na knize tak moc vadily. Kromě již zmíněného "neodsýpání":
hrdinka, která "kvůli dítěti" zůstává 9 let v nefunkčním manželství s nevěrníkem, alkoholikem a násilníkem, po útěku od téhož manžela o své dítě (soudně) nebojuje a nechá dítě s velmi slabým zdůvodněním ve výhradní péči alkoholika! A to v situaci, kdy její vlastní švagr, který jí chce pomoci, je právník a týrané manželce sehnal jiného (prý) dobrého právníka? Tak to asi moc dobrý právník nebyl! Spíš naopak.
Ve světle těchto nelogičností už mě pak ani nepřekvapilo, že vůbec nechápu, proč se celá kniha jmenuje tak, jak se jmenuje.