Jako tygr ve sněhu
Juhea Kim
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524565/bmid_jako-tygr-ve-snehu-655b99302f41c.jpg
4
68
68
Píše se rok 1917, když hluboko v zasněžených horách okupované Koreji zachrání chudý a vyhladovělý místní lovec před útokem tygra japonského důstojníka. Jejich osudy se v jediném okamžiku propojí – a jejich setkání stojí u zrodu příběhu trvajícího přes půl století. Brzy nato je mladá dívka Jade prodána svou rodinou do školy pro kurtizány; zoufalý čin, který ji předurčí k životu mezi nejspodnější společenskou třídou. Když se náhodou setká s osiřelým chlapcem Jung Ho, postupně se mezi nimi utvoří pevné přátelství. Jak dospívají, ocitá se Jung Ho ve víru revolučního boje za nezávislost země, zatímco z Jade se stává vyhledávaná umělkyně. Musí se ale rozhodnout, zdali se pro toho, kdo by totéž udělal pro ni, odváží riskovat vše, co získala. Juhea Kim vdechla život výjimečným postavám, jež si na pozadí zkoušeného národa splétají své vlastní osudy, od provoněných komnat kurtizánské školy v Pchjongjangu, přes oslnivé kavárny stále modernějšího Soulu až po lesy Mandžuska, kde zuří líté boje.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2024 , JotaOriginální název:
Beasts of a Little Land, 2021
více info...
Přidat komentář
Není to příběh pouze dvou lidí, ale příběh nespočtu i jiných. Všechny životní příběhy jsou důmyslně propleteny. Autorka zvolila rozdělení dějové linky do čtyř částí, které postupně datuje k určitým obdobím. Četbou tak získáváme informace o tom, jak se na počátku 20. století žilo v Japonci okupované Koreji a kolik životů si vyžádaly prostesty o zachování korejské nezávislosti a možná i téměř cílené genocidy korejského lidu způsobené hladověním a válkou. Došla jsem tak k poznání rozdílů mezi korejskou kurtizánou a japonskou gejšou. Charaktery postav mi jsou velmi sympatické a drobné prvky magického realismu příběh „pohádkově“ okořeňují. Nejedná se určitě o lehké čtení, v podstatě je místy chladnokrevné, surové, ale věřím, že to tak prostě bylo. Nic se neděje napoprvé, a historie se po celém světě opakuje. Za mne má jasné doporučení, byla skvělá!
JAKO TYGR VE SNĚHU je prvotina jihokorejské spisovatelky. Hlavní postavou je mladá dívka JADE, která je prodána svou rodinou do školy pro kurtizány. Zde se seznamuje s dívkami LUNOU a LOTOS. Učí se zde dovednostem pro svou budoucí práci. Později se setkává s chlapcem DŽUNG HO, mezi nimiž vznikne přátelství. Džung Ho se zapojuje do revolučního hnutí, Jade pracuje jako umělkyně. Sledujeme vývoj postav od jejich mládí až do dospělosti.
V románu vystupuje mnoho dalších postav např. kapitán JAMADA, který pracuje pro japonskou armádu, ale který se mi líbil svým chováním, chlapec jezdící s rikšou HAN ČCHOL aj.
Čtenář se dozví informace o historii Koreji a její okupaci Japonci a následné rozdělení na Severní Koreu a Jižní Koreu. Mezitím jsou nepokoje zoufalých obyvatel a revoluce. V knize se nacházejí různé legendy. Je otřesné, jak některé dívky v mladém věku musejí pracovat jako prostitutky a také jsem obdivoval Džung Hoa, jak se v mládí protloukal, jak se dalo a pracoval na sobě, aby se naučil číst a psát.
Kniha se četla dobře. Je to pomalejší čtení a na knihu si čtenář musí najít čas.
Kniha obsahuje PROLOG a EPILOG. Kniha je rozdělena do 4 částí. 1. část se odehrává v letech 1918 – 1919, druhá část v letech 1925 – 1937, třetí část v letech 1941 – 1948 a čtvrtá část v roce 1964.
Autorka v Poděkování napsala: "Tato kniha nemá prosazovat vítězství jedné ideologie či země nad druhou, nýbrž zachytit a vyzdvihnout lidskost, kterou máme všichni společnou. Utrpení nezná hranic a všichni lidé touží po míru a zaslouží si ho."
Citáty:
Všichni mají sny, ale jen někteří lidé jsou snílci. Ti, kteří nejsou, a těch je o poznání víc, vidí svět, jaký je. Potom existuje pár snílků, kteří nahlížejí na svět podle toho, jací jsou oni. Měsíc, řeka, nádraží, zvuk deště, dokonce i něco tak všedního jako ovesná kaše se změní v cosi jiného, mnohovrstevnatého. Svět působí spíš jako olejomalba než fotografie a snílci neustále objevují skryté barvy tam, kde ostatní pozorují jen vrchní odstín. Ti, kdo snít neumějí, se dívají skrz brýle, snílci naproti tomu hledí přes hranol.
Je poznat, že knihu nenapsala Evropanka. Její pojetí a vnímání světa se trochu liší od mého. A to je dobře, aspoň jsem se dověděla víc o korejské kultuře. Rozdíl proti jiným knihám, které o Korei pojednávají je v tom, že tato kniha není až tak moc čtivá. Příběhy hlavních hrdinů jsou zajímavé, ale pořád jsem cítila jakýsi odstup od nich. V předchozích románech jsem jim mohla víc držet palce, byli mi bližší. Přesto jde o krásnou knížku psanou místy až poetickým jazykem. I tady jsem se znovu setkala s japonskou krutostí a necitelností. Ke Korejcům se chovali jako k dobytku a zabíjeli pro pobavení. Až ve své pozdní dospělosti jsem musela přehodnotit svoje mínění o nich, které jsem si v dětství vytvořila pod dojmem různých knih á la Sadako chce žít. Historie nelže.
Krásná kniha, smutná, dramatická o podobách lásky a života v těžkých časech japonsko-korejské války. Různé životní osudy, pohledy na život, život a umění kurtizán, protloukání se životem, ale i o hrdosti a smrti. Příběh o lidskosti i lidském zvěrstvu, psaný krásným jazykem. Stojí za přečtení.
Nádherné, lyrické, bolavé, skličující. Pravda, trošku hutnější, místy rozvláčnější, stále však působivé a strhující vyprávění, které ukazuje odvrácenou tvář jednoho období korejské historie a předkládá poutavé, leč strastiplné osudy tehdejších lidí.
Zvláštní příběh, smutné a vážné téma, v kulisách jiné kultury.
Takto to i beru, přečteno, ale nezaujalo nějak víc. Očekáváni byla vyšší.
„Život je snesitelný jen díky tomu, že vás nakonec přinutí na všechno zapomenout. Zároveň však stojí za to, protože skrze lásku si vzpomínky uchováte.“
Příběh začíná v roce 1917 a pokračuje až do roku 1965. Na pozadí nejen neutuchajících bojů mezi Japonskem a Koreou, ale také druhé světové války, sledujeme životy a občas kruté osudy více postav, ale hlavní jsou Jade a Džung Ho :-)
Oba pochází z chudých poměrů, Jade matka prodala cechu kurtizán a Džung Ho byl syn lovce tygrů, který osiřel a díky tomu se z něj stal ve 13 žebrák, který žije s bandou podobných chlapců na ulici :-/ Jednoho dne se jejich osudy střetnou, propletou a prolínají se během celého jejich života :-)
Musím říct, že víc se mi líbila a bavila mě linka Jade. Bylo zajímavé sledovat její kariéru kurtizány a později umělkyně. Bylo fascinující, kolik toho musely ty ženy umět, jelikož se učily tančit, zpívat, hrát na hudební nástroj a další věci, aby muže něčím zaujaly. Vcelku děsivá představa byla, že jejich kariéra končila nejpozději ve 30 letech :-O
Mimo hlavní dějové linky můžeme také sledovat vyhrocené konflikty mezi Koreou a Japonskem, Japonskou nadvládu, občas až nelidské zacházení s korejskými občany, třeba i to, že si korejští občané museli změnit své jméno na japonské, jejich kruté hladovění - asi nikdy nepochopím tu jejich hrdost, umírat hlady, ale hrdost jim nedovolí říct si o jídlo nebo o peníze :-( Říct si o pomoc a tu pomoc přijmout....
Setkáváme se zde také s ranými začátky automobilového průmyslu ;-)
Příběh určitě doporučuji všem čtenářům historických románů, čtenářům, kteří mají rádi japonskou kulturu :-)
„Už mi nezbylo nic, o co bych mohla bojovat“...„Ach na tom nesejde. Bojuješ, dokud nezemreš - o tom to celé je.“
„Divoké šelmy ji ale nikdy neděsily - to z lidí a jejich krutosti na ni šla hrůza.“
Kniha Jako tygr ve sněhu na mě vykukovala často na sociálních sítích, bylo mi hned jasné, že si ji potřebuji přečíst. Jedná se o historický román, kde nás příběhem provází dvě hlavní postavy. Maličká dívenka Jade, kterou rodiče prodali do školy pro kurtizány a malý chlapec Nam Džung Ho, jenž je synem chudého lovce.
V prologu se dozvídáme pozadí z rodiny chlapce, převážně o jeho otci, který se vydal do korejských hor ulovit něco k jídlu pro své hladové děti. Potkáváme zde japonské vojáky a tygra. Od tohoto momentu se přesouváme o několik let vpřed.
V příběhu se vyskytuje několik vedlejších postav, na kterých mi záleželo stejně tolik, jako na hlavních hrdinech. Úplně každý má svou jedinečnou osobnost, svá trápení, radosti a strasti. Problémy našich postav se misí s celou těžkou situací země, kdy Koreu obsadilo Japonsko a Korejci bojují za nezávislost. My s postavami prožíváme téměř celý jejich život. Jak jsem říkala, od jejich dětství až po stáří.
Strhující vypravování mě vtáhlo do děje a bylo naučné, jelikož se člověk opravdu dozví o historii této země,válce, chudém životě, kdy nikdo neměl jídlo a to i někteří z nejbohatších, o výchově a životě kurtizán nebo o tom, jak děti přežívají na ulici. Celou knihou nás provází láska a přátelství.
Všem, kdo milují Asii, převážně tyto dvě země a také historické romány, knihu vřele doporučuji. Bohužel, kniha měla strašně malá písmenka, což mi čtení ztěžovalo, ale jinak se četla moc hezky.
Prosím víc takových příběhů z Asie!
Hodnocení: 5/ 5
Za knihu děkuji nakladatelství Jota.
Najdete mě na:
IG: @terischmetti_books
http://instagram.com/terischmetti_books
Blog: http://blumensprache.hikaru.cz/
(SPOILER)
Od knihy Jako tygr ve sněhu jsem čekala romantickou love story z Koreje. To jsem se docela přepočítala, přečetla jsem docela drsný příběh. Osudy několika hrdinů knihy sledujeme v průběhu padesáti let dvacátého století.
Příběh začíná v roce 1917, kdy je dívenka Jade prodaná rodinou jako učednice na kurtizánu. Pro ni je to docela štěstí, zatímco její rodina hladoví, ona má dostatek jídla a může se vzdělávat. Navíc se spřátelí se stejně starou Lotos, dcerou majitelky školy Silver.
Po docela drsném zvratu se dostává Jade i Lotos do Soulu k sestřenici Silver, Dani. Pokračuje ve výcviku na kurtizánu, stává se docela slavnou herečkou, zamiluje se do mladého rikši a studenta Kim Han Čchola.
Jade mi byla svou laskavostí a cílevědomostí nejvíce sympatická z celé knihy.
Druhou hlavní postavou je prchlivý sirotek Nam Džung Ho, který také přichází do Soulu ze severní Koreje. Jeho otec, lovec divokých zvířat Džung Hoa naučil, jak přežít. Tyto znalosti se mu hodí i v městské džungli, stane se hlavou gangu malých žebráků. Potkává Jade jako velmi mladou dívku, a ta se stává jeho nedosažitelnou celoživotní láskou.
V knize se potkáváme s mnoha dalšími postavami, levicově zaměřeným intelektuálem Lee Mjung Boem a oportunistickým podnikatelem Kim Sung Sooem, japonskými důstojníky Item a Jamadou, kurtizánami Silver, Lotos a Lunou a chlapci z pouličního gangu. Všechny postavy jsou vypodobněny uvěřitelně, s dobrými i špatnými vlastnostmi.
A tomu všemu vládne injon - víra v lidský osud, v to, že veškeré vztahy a setkání mezi lidmi jsou předem dané.
Takže osudy všech postav se proplétají, ovlivňují i opakují. (Milostný a vztahový trojúhelník Dani - Mjung Bo - Sung Soo se v knize obměňuje a prolíná mezi zúčastněnými do trojúhelníku Jade - Džung Ho - Han Čchol).
Celkově na knize velmi oceňuji, že má pouhých 360 stránek a že nás mezi řádky seznámí s historií Koreje ve 20. století. Bylo to pro mne příjemné čtenářské překvapení.
Jako tygr ve sněhu je příběhem, který mapuje životy mnoha různých postav v průběhu více než půl století. Přesto by se za hlavní hrdiny dali označit Jade, dívka prodaná do školy pro kurtizány, a Džung Ho, syn chudého lovce, který přijde o domov a je nucen žít na ulici. Seznamujeme se s nimi v roce 1918, kdy jsou malými dětmi, a přihlížíme tak jejich dospívání a následnému životu, abychom se s nimi v roce 1965 rozloučili. V průběhu těchto let v Koreji zuří hnutí za nezávislost, neboť je pod nadvládou Japonska. Setkáváme se zde s mnoha formami odboje a ideologickými směry, které jsou ve vzájemném rozporu.
Jade a Džung Ho ovšem nejsou jedinými postavami, jejichž osudy máme příležitost sledovat. Jade se po příchodu do školy pro kurtizány spřátelí se sestrami jménem Lotos a Luna, dcerami významné kurtizány. Následkem poměrně drsných událostí se jich všech ovšem ujímá Dani, taktéž slavná kurtizána, která je s sebou vezme do Soulu. Tam dívky pracují na svém vzdělání, budují kariéry jako kurtizány, i jako herečky nebo zpěvačky, zamilovávají se a zažívají všemožné radosti i strasti spojené s životem v této bouřlivé době. Máme ovšem prostor poznat také Dani a její osudové muže Sung Sooa a Lee Mjung Boa nebo Džung Hoovu partu chlapců z ulice, kteří společně utvoří pouliční gang. Prostřednictvím generála Jamady potom získáváme na celou situaci náhled ze strany Japonců.
Vlastně se dá říct, že tento příběh nemá žádnou jednoznačnou zápletku ani vyvrcholení, spíše v něm jako nestranní diváci pozorujeme životy mnoha zajímavých osob, které se více či méně zapsaly do dějin, a jejichž osudy jsou více či méně vzájemně propletené. Akce a dějových zvratů je tu více než dost, ačkoliv jsou rozmělněny a postupně dávkovány v průběhu celé knihy.
Naprosto upřímně od této knihy nečekejte žádné oddechové čtení. Ačkoliv nemá ani čtyři sta stran, četla jsem ji poměrně dlouho. Musela jsem si děj dávkovat, protože je velmi hutný a dost často poměrně drsný. Stejně tak od něj nečekejte žádnou romantiku ani klasické „žili šťastně až do smrti.“ Tenhle příběh je neúprosný a zobrazuje život přesně takový, jaký v té době byl. Plný útrap, strastí, násilí, zoufalství a bídy.
Moc se mi líbí fakt, že autorka žádné straně ani národu nestraní, nepodsouvá čtenářům, které postavy jsou ty správné a které si jejich přízeň naopak nezaslouží. Vidíme tu chudé i bohaté, vlivné i bezmocné, fanatiky i obyčejné lidi, kteří zkrátka jen chtějí normálně žít.
Chápu, že někomu možná budou korejská a japonská jména připadat těžce zapamatovatelná a možná si bude občas muset zpětně dohledávat, o kterou postavu se vlastně jedná, nicméně já se v tomto prostředí pohybuji pravidelně, tudíž mi nečinila žádné potíže. Stejně tak chápu, že vzhledem k množství postav možná nebude pro každého čtenáře snadné vytvořit si k některé z nich vztah a oblíbit si ji. Já osobně jsem nejvíc fandila Jade, která byla vždy neústupná, šla si za svým snem a ostrými lokty si dokázala vybojovat své místo v životě, který se s ní rozhodně nemazlil. Zároveň jsem si moc oblíbila postavu Dani i Džung Hoa.
V mnoha ohledech mi příběh Jako tygr ve sněhu připomněl mou milovanou Gejšu, ačkoliv byl ještě mnohem drsnější. Jistě, nejedná se o nejlepší příběh, který jsem kdy četla, ale vyvolal ve mně celou plejádu pocitů a já jsem moc ráda, že jsem prostřednictvím jeho řádků mohla zase o něco víc poznat historické pozadí země, kterou z celého srdce miluji a obdivuji.
Bohužel jsem měla očekávání a ta se nenaplnila. Kdo četl Rudé orchideje ze Šanghaje ví, o čem mluvím. Příběh je rozdělen na 4 po sobě jdoucí části, takže se dozvíme o všem a o všech, jak to začalo, probíhalo a skončilo. Postavami jsou korejské kurtizány, v podstatě jejich zákazníci a japonští vojáci. Nikdo z nich mi k srdci nepřirostl. Jediný trochu zajímavý, i když ne úplně dobrý člověk, je kapitán Jamada. Aniž by to tušil, tak svým zapalovačem ovlivní dost lidí. Příběh začíná v roce 1917 a končí 1964 a přišel mi neuvěřitelně plochý. Ačkoliv obsahuje mnoho lidských dramat, neoslovil mě. A nijak povzbudivý není ani závěr knihy - stejně všichni jednou umřeme.
Příběh delší, ale za přečtení stojí. Je to život několika lidí, které se střetávají a zase rozcházejí, ovlivňují se navzájem, a tak nějak o sobě stále ví. Nakonec se kruh uzavírá.
Roku 1917, v hlubokých zasněžených horách okupované Koreje, zachrání chudý lovec japonského důstojníka Jamadu před tygrem. Jejich osudové setkání začíná příběh trvající přes půl století.
Brzy na to je malá dívka Jade prodána do školy kurtizán, kde se spřátelí
s Lotos. Nečekané události zavedou obě dívky do Soulu, kde pod vedením Dani pokračují ve výuce.
Jade se seznámí s chudým chlapcem Džung Ho. Roky plynou, Jade se stává herečkou a touží po lásce. Džun Ho se přidává k boji o nezávislost.
Dokáže jejich přátelství přerůst
v lásku?
V knize máme pohled Jade i Džun Hoa.
Osudy všech postav jsou moc hezky propletené jen se někdy mohou motat jména. Hlavně ty mužská.
Hlavní postavy se pěkně vyvíjí a my
s nimi prožíváme kus jejich života.
Nechybí ani okrajové vykreslení pod nadvládou Japonska a válečný konflikt. Nečekejte však podrobnosti
o politické situaci.
Příběh vám ukáže hlavně osudy lidí.
Mně zaujal život kurtizán. V mládí jim patří svět a věkem ztrácí vše, pokud nenajdou svého mecenáše nebo se dobře nevdají.
Přála jsem Jade, aby našla svoje štěstí. Mladá dívka plná elánu se díky válce zcela mění, odchází ti, které milovala, pozná jak je přátelství křehké.
Džung Ho hledá sám sebe
a ochutná i zradu.
Inu, konec bych čekala jiný, ale autorka měla jiný názor.
Musím ale pochválit její čtivý styl psaní
a jak si vyhrála se slovy.
Dávám 4,5/5⭐.
JAKO TYGR VE SNĚHU za přečtení rozhodně stojí, buďte však připraveni na pomalejší styl vyprávění, který je mnohdy hodně popisný, ale když už potom k nějaké akci dojde, na chvíli vás vždy strhne a nepustí.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
Knížka, od které jsem čekala propracovanější román pro ženy, ale očividně jsem dočetla vážnější, bolavou literaturu, která do mě vryla stopu.
V roce 1918 Koreu okupovalo Japonsko. Tímto faktem mohli aktéři jen proplouvat a řešit své strasti a lásky.
Ale ne, spisovatelka se rozhodla stvořit opravdové hmatatelné lidi, kterým dějiny nejsou jedno. A za pravdu a své idee těžce platí. A v knížce s nima doputujme až do roku 1964.
Za mě to byl opravdu srdceryvný kousek, kde jsem prožívala každou křivdu, krutost, odloučení i nepravděpodobné shledaní.
A když mě někdy cvrnkla myšlenka, že už je to moc velká náhoda nebo kýč, řekla jsem si no a co? Historická fakta sedí, baví mě dobové perličky a drive postav, tak proč bych neskousla místy za vlasy přitažené části? A co tu vlastně najdeš?
Kurtizány, vykreslené, jako jiný živočišný druh.
Sirotky s pekla štěstím.
A jsme v Korei okupované Japonskem, takže i zástupce obou stran barikády, ať už na poli politickém nebo válečném.
Poslední třetina, upřímně, se spíš přikláněla ke slaďárně a některé věci bych možná škrkla. I tak ji ale budu doporučovat, spíše teda ženám, jako silný příběh jedné kurtizány.
V tomto příběhu sledujeme dění v Koreji od roku 1917 až do roku 1964. Čeká nás tu boj za nezávislost na Japonsku i druhá světová válka. Ale hlavně pak lidské osudy. Hlavní hrdinkou je mladá dívka Jade, která je prodána svou rodinou do školy pro kurtizány. Když se setká s osiřelým chlapcem Džung Ho, vznikne silné přátelství. Džung Ho se zapojuje do bojů za nezávislost a Jade se stává vyhledávanou umělkyní. Přetrvá jejich přátelství i přes zcela rozdílné životy?
Tato kniha mě nalákala svým názvem, nádhernou obálkou i anotací. Dozvídáme se mnohé o historii Koreje, je zde cítit síla vlastenectví, občas je příběh proložen až filozofickými myšlenkami a úvahami o světě a o životě.
Ze začátku poznáme vcelku dost postav, než se zaměříme na ty pro nás důležitější, jejichž osudy se začnou proplétat. Ač by se, díky dějinám této země, dalo očekávat, že bude kniha plná akce a napětí, bylo to spíše poklidné vyprávění, a i když se v knize stále něco děje, je to celkově pomalejší.
Možná, že i díky mému vysokému očekávání jsem z knihy nebyla úplně nadšená. Bohužel jsem si nedokázala vytvořit vztah k žádné z postav. Ty mi byly nesympatické a bylo mě tak nějak jedno, co s nimi bude dál. Většina z nich navíc byla tak dobrá, že to prostě nebylo uvěřitelné a místy to na mě působilo spíše jako pohádka než historický román.
Byl to hlavně romantický příběh na pozadí dějin, ty tam jen tak klouzaly po povrchu, nebyly rozebrány více do hloubky a některá důležitá fakta nás v příběhu úplně minula. Poslední část knihy mi přišla, jako kdyby ji napsal někdo úplně jiný a měla být i v jiné knize.
Za mě tedy průměrné čtení, zajímavé prostředí, ale bohužel kniha ve mně nedokázala vyvolat žádné emoce, a to já od příběhů hlavně očekávám.
Děj se odehrává v letech 1917 až 1965. Projdeme celým životem Jade, dívky prodané do školy pro kurtizány a chlapce Jung Ho, syna chudého lovce, zapojujícího se v době koloniální nadvlády Japonska do boje za nezávislost Koreje. Jejich silné přátelství je přerušováno životními zkouškami, ale přetrvá celý jejich život. Vidíme jak jednotlivé události ovlivňují jejich kroky, jejich cesta se proplétá s různými lidmi a mění její směr. Na konci mně nemohlo nenapadnout, jak by byl jejich osud jiný, kdyby ... Kniha je plná krásných myšlenek, přátelství, ale i nespravedlností, chudoby a krutosti. V některých místech se mi zdála sice trochu nezáživná, takže ztrácela moji pozornost, ale celkově se mi příběh hodně líbil. Není to žádná bichle, ale přesto se toho do ní vešlo strašně hodně.
"Kolébá se v proudu říčky loďka z pinie,
jak dlouho kotví u břehu, jak dlouho už tu je?
Až další se mě na to zeptá, kdo první řeku ťal,
já odpovím: muž učený a dvorný tady stál."
.
Začnete číst a zamilujete se. Zamilujete se do slov, do celých vět, do myšlenek, které proudí kolem vás jako hejno nezastavitelných ptáků. Je až neuvěřitelné, jak někdo dokáže svět a okamžiky tak neskutečně nádherně popsat. To už pak není jen příběh, je to poezie ...
.
A v této se podíváme na příběh, který se odehrává na pozadí korejského hnutí za nezávislost. Poznáme dívku Jade, která se stává kurtizánou a chlapce Džung Ho, který se postupně zapojuje do revolučního boje. Jejich cesty se spojí, ale také rozdělí, ale na jak dlouho?
.
Příběh je zajímavý a velice živý. Netuším jak, ale nakladatelstvijota tyhle knihy prostě umí. Umí si je vybrat a vdechnout jim to, co potřebují. A co umí jsou také neskutečně nádherné obálky... Zmínka o vlaku do Busanu na konci knihy mi vykouzlila úsměv na tváři. Ten film si pusťte, jestli máte rádi zombíky...
.
Strašně moc mě baví číst knihy z těchto dá se říct "zapomenutých" světů. Japonsko, Čína a další jsou místa, která budou vždy opředena tajemstvím... A vím, že tentokrát dávám hvězdičky jen čtyři, ale chvílemi mě kniha nebavila. Některé věci možná neměly takovou váhu, jako jiné...
Jako tygr ve sněhu
Kniha začíná příběhem hladového lovce, který zachránil japonského důstojníka před útokem tygra. Dále vypráví příběh několika lidí od konce 1. světové války až do 60. let. Seznámíme se s desetiletou Jade, kterou rodina prodá do školy pro kurtizány, její kamarádkou Lotus, osiřelým chlapcem Džung Ho, který se do Jade zamiluje, také komunistou Lee Mjung Bo, ředitelem divadla Ma nebo řidičem rikšy Han Čchol, ze kterého se stane úspěšný muž.
Všichni žijí svoje životy, které se nějakým způsobem vyvíjí a různě se proplétají. Na knihu jsem byla moc zvědavá, protože korejskou literaturu neznám. Příběhy to byly zajímavé, pomalejší, ale něco mi tam chybělo. Autorka mě nedokázala příliš nadchnout a nějak zvlášť vtáhnout do děje. A úplně nejvíc jsem nechápala, jak se mezi korejskými jmény objevil Piskoř - byla to sice jen přezdívka, ale mě to tam prostě nesedlo.
Každopádně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.