Jako voda
Wally Lamb
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/255456/mid_jako-voda-255456.jpg
4
112
112
Mnohovrstevnatý obraz manželství, rodiny a neúprosné touhy po lásce a porozumění. Annie Ohová, manželka, matka a výtvarnice, způsobila ve své rodině zemětřesení. Po dvaceti sedmi letech manželství se rozhodla opustit svého muže, s nímž má tři děti. Zamilovala se do Vivecy, bohaté, kultivované a sebevědomé manhattanské obchodnice s uměním, která jí pomohla k profesionálnímu úspěchu. Annie a Viveca plánují svatbu, což ale vyvolává smíšené reakce a otevírá Pandořinu skříňku plnou tajemství — temných a bolestných pravd ukrytých pod povrchem života rodiny Ohových. V roli vypravěče se střídá nekonformní Annie, její bývalý manžel, psycholog Orion, „nejhodnější“ z Anniiných dětí, dcera Ariane, rebelský jediný syn Andrew a nejmladší dítě, svobodomyslná Marissa. Román Jako voda představuje tvář moderní Ameriky. Wally Lamb v něm promlouvá o problému tříd, měnících se sociálních zvyků, přežívajícího rasového násilí a o tom, jak zoufale hledáme lásku a smysl života.... celý text
Přidat komentář
Bylo to náročné čtení, zdlouhavé, vyprávění plynulo jako voda, velmi pozvolna, až v závěru to nabralo spád. Celá kniha byla hlavně o Anně, ale zasáhla mě i postava Kenta, nic není jen černé nebo bílé, na dětství velmi, velmi záleží a některé děti si bohužel nevylosuji moc dobrou kartu.
Na základě předchozích zkušeností jsem se pustila do další knížky tohoto autora a líbila se mi víc než Zpěv velryb. Několik lidských příběhů členů jedné rodiny a jejich náhled na vzniklou situaci mezi rodiči. Zároveň mají dost starostí se svými životy a jejich fungováním. V poslední části knihy byly některé kapitoly na mě docela drsné, zvláště vyprávění bratrance...
Willy Lamb - pro mě objev tohoto čtenářského roku. Po přečtení Zpěvu velryb opět skvělý román, který i přes jeho velké množství stránek a tím pádem i objemnost knihy, nelze odložit. Příběh jedné rodiny, brán z úhlů všech účastníků. To je vždy velmi zajímavé, protože díky tomu je kniha mnohovrstevnatá, nutí o to více k zamyšlení. Nic není černo-bílé, ani naše životy a pohled na životy těch druhých.
Měla jsem pocit, že jde o život jakékoli rodiny, protože jsem přesvědčená o tom, že každá rodina si nese spoustu příkoří a nepochopení, spoustu nesplněných snů a nevyřčených pravd. Jde vždy o to, jak spolu dokáží komunikovat, jak moc otevření k sobě jsou. Mnohdy naše jednání ovlivňují traumata z dětství, které když odhalíme, tak je rázem vše jasnější. Myslím si, že román v závěru vyznívá pozitivně, i když se to tak nemusí zdát. Pozitivní na tom je fakt, že rodina Ohů dokázala prolomit tajemství, která si s sebou často neseme a dokázali si odpustit. A to je jedna z nejdůležitějších věcí - odpuštění...
Mé nadšení mělo značně sestupnou tendenci. Možná toho chtěl autor do jednoho rodinného vhledu vměstnat příliš. Střídání úhlů pohledu působilo až rušivě, nedařilo se mi připoutat k žádné z postav a mám neuspokojivý pocit, že jsme i přes veškerá řešená "hluboká" témata zůstávali hodně na povrchu... Čtivost a jazykový cit upřít nelze, jen ten příběh nakonec do konce jen zdárně dokulhal.
Nasáklá životem je… Jako voda.
„Kdo z nás je odolný vůči bolesti způsobené rodinou?“
Byl to týden mého života. Sedm dní probouzení se s myšlenkou na tuto knihu… Toužila jsem po ní každou hodinu, kdy jsem ji nemohla držet v ruce.
Je to tak obrovský příběh. Jeho velikost je v podstatě neuchopitelná. Obsahuje tolik vrstev – a v nich množství pohledů a pravd…
Postavy jsou živé natolik, že to, jak vám na nich bude záležet, je až absurdní. Jejich viny vás srazí na kolena, jejich bolest prostoupí vaši duši. Nespravedlnost, kterou zažívají a traumata, kterými trpí, jsou břemena, která jako čtenář musíte nést s nimi.
Až na poslední stránku...
...která vás promění ve vodu – doslova máte oceán v očích. Kdo četl a cítil, ví.
Ty postavy se stanou vaší rodinou. Jsem hluboce zamilovaná do Oriona a Andrewa. Tito muži ve mně zanechali strašně velké emoce a obzvlášť Andrewovi toužím dopsat nějaký krásný „konec“.
Poslední obraz – poslední odstavec ctí život jako takový. Lásku. Netuším, jak se autorovi podařilo tak nenásilně vměstnat do jedné scény vše, čím život je.
Je to tak silné. Neudržitelné.
Při zpětném sbírání citátů jsem se znovu dojímala a byla uchvacována krásou toho příběhu. Nějak mi pořád nedochází, že jsem dospěla na konec, že se musím rozloučit.
A že podruhé už to nebude jako poprvé. Takovéhle to bylo jen jednou – teď.
Kniha, která utváří člověka.
Její nezapomenutelnost ukáže až čas… Její tíživost už prolog.
Lidi nelze dělit na ty dobré a na ty zlé. To by bylo příliš jednoduché. Někteří si v sobě nosí trauma. Trauma o kterém nikomu neřekli. Dokonce ani těm nejbližším. Protože pravda je až příliš krutá. Bojíme se nepochopení okolí. Je lepší zapomenout. Jenže ono to tak docela nejde. Špatné zážitky ovlivňují náš život. Naše reakce a činy.
Lambův příběh jsem přečetla jedním dechem. Skvělý psychologický rozbor jedné americké rodiny. Zaujme především postava Anny. Nejpropracovanější charakter v knize. Právě okolo ní se celý příběh točí. Čtenář postupně odhaluje všechna tajemství a křivdy. Všechny ty kostlivce ve skříni.
Je to čtivé. Je to depresivní. Je to uvěřitelné.
Moje první knížka od Lamba a nejsem zklamaná.. hezky do hloubky psychologicky rozpitvaný příběh jedné americké rodiny rodiny, kde každý má nějaké to tajemství, nějakého kostlivce ve skříni a postupně se tito vynořují , což vyvolává dramatické situace, napětí a hádky ... myslím, že to je celé dobře postavené a napsané a konec je uvěřitelný a reálný, nic překombinovaného... to, že nás i v dospělosti velmi ovlivňuje způsob prožitého dětství a nespravedlnosti a potupy, které se nám tenkrát staly, je známá věc, tyto traumata si člověk v sobě nese celý život :-(.... moc se mi líbily pasáže v knize, které se točily kolem umění, jak kolem Vivečiny galerie, obrazů, které maloval Joseph Jones, tak živelného a bezhlavého způsobu, jakým Annie tvořila svoje umělecké instalace a hledala materiál a inspiraci všude kolem sebe.......ráda si přečtu od pana Lamba i další knihy, tedy pokud je seženu :-)
Predovsetkym velka pochvala prekladatelke. Roman samotny je velmi ambiciozny, ale ako tu uz niekto spomenul, tak trocha "prepaleny", do seba zahladeny a svojou psychologicnostou az unavny. Zaujimave su rozne postrehy a nastavovanie zrkadla dnesnej Amerike....to je pre mna asi najvacsi prinos tejto knihy
Traumata z dětství přenesená do dospělosti, touha po lásce a porozumění... "Změňte to, co můžete změnit, přijměte to, co změnit nemůžete, a buďte dost moudří, abyste to od sebe dokázali odlišit."
Jako bych sledovala béčkový americký film. Neurazí, nenadchne. Průměr. Postavy jsou celkem ploché, nejsou příliš originální, ani k jedné se nedostanu dostatečně blízko, všechny přemítají nad něčím, nad sebou, ale ani jedna nejde dost do hloubky. Jejich emoce mě míjejí. Na jejich osudu mi nedokáže dostatečně záležet. Nejvíc mě zaujal pan Angelo, který tam během dalších dvou set stránek nebyl (dál už to číst ani nebudu).
Jako vyprávění se to čte dobře, ale to bohužel nestačí.
"Jako voda" je opravdu vystihující název. Pomalu se seznamujeme s hlavními členy rodiny a těmi, kteří do jejich životů tvrdě zasáhli. Příběh postupně graduje, až mi bylo úzko ze všech kostlivců ve skříni, o kterých se postupně dozvídám. Působivý psychologický román o nevyřešených traumatech a tragédiích z dětství a jejich dopadu, jestliže člověk není schopný o nich mluvit.
"Změňtě to, co můžete změnit, přijměte to, co změnit nemůžete, a buďte dost moudří, abyste to od sebe dokázali odlišit".
Román o jedné americké rodině z pohledu jednotlivých členů. Důsledky traumat z mládí a jejich promítání do současnosti.
"My jsme jako voda, nebo ne? Umíme být ladní a ohební, když zrovna potřebujeme.
Ale také silní a ničící."
Nádherná kniha. Je sondou do jednoho manželství, vztahů v rodině, ale i třináctých komnat. Moc se mi líbil pohled na rodinu a vztahy v ní z pohledu členů rodiny, jejich vývin v čase a i celý závěr. Nečteno naposledy.
Zajímavě psaná kniha o jedné rodině. Kniha o tom, že některá tajemství z dětství nás mohou dostihnout i v dospělosti. Román nejen o lásce - lásce rodičovské a partnerské, román o rodině, která přestála rozvod a dokázala jít dál. Román o kráse umění, které Annie provází celým životem, a kterému ne každý dokáže rozumět. Kniha se četla opravdu dobře a já se nebudu bránit přečtení jiného autorova díla.
Kdo četl Lambovo úžasné Bludné kruhy, musel se po této knížce vrhnout jako já.
Další knižní perla . Bylo mi ctí seznámit se s tvorbou pana Lamba. Každá z jeho knih je jedinečná a pro mě naprosto fascinující.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jako voda |
| 2000 | Zpěv velryb |
| 2001 | Bludné kruhy |
| 1999 |  Nepoddám sa osudu |
| 1999 | Toto všetko je pravda (I.) |
Ano, život je, jako voda. Něco je vidět na hladině, něco se nachází těsně pod ní a všelicos se ukrývá v hlubině.