Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/empty_bmid.jpg
4
3162
3162
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat místního podivína z jeho dobrovolného domácího vězení. Když je ale mladý černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky, události naberou dramatický spád. Obhajoby se ujímá otec Čipery a Jema, advokát Atikus Finch. Toho čeká předem marný boj s předsudky, strachem a nenávistí. Román Jako zabít ptáčka ale rozhodně není o rasismu a nespravedlivých soudních procesech. Je to čtivý příběh o dospívání a braní rozumu, o různých formách osobní statečnosti, o přetvářce, morálce a zodpovědnosti. To vše vyprávěno pohledem osmiletého děvčátka. Harper Lee knihu dokončila v roce 1959 a román měl okamžitě obrovský úspěch. Získal Pulitzerovu cenu a dočkal se filmové adaptace s Gregory Peckem v roli obhájce Atika Finche. Dosud se knihy prodalo ve světě 40 mililonů kusů……... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
OneHotBook
Originální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
Interpreti: Martha Issová
více info...
Přidat komentář
Budu naprosto upřímná - trvalo mi asi půl roku, než jsem tuhle knihu dočetla. V žádném případě to nebylo tím, že by mě nudila. Ba naopak, jakmile jsem se do ní začetla a ponořila se do příběhu, stránky mi pod rukama doslova utíkaly. Jenže jsem přečetla třeba třicet stránek, pak jsem knihu odložila, a tři týdny na ni nesáhla :D
Každopádně, co se příběhu týče, nemohu jinak, než chválit. Ve většině případů jsou knihy o hlubokých tématech, které jsou vyprávěny z dětského pohledu, naprostými skvosty. Čipera byla naprosto fantastickou vypravěčkou, u mě však vedla postava Kalpurnie. Několik jejích mouder jsem si z knihy vypsala. Mrzí mě, že není kniha v České republice součástí povinné četby na školách, alespoň pokud vím, protože by si to zasloužila.
Rozhodne zajimava a dobre napsana kniha, ale vzhledem k tomu, ze je vsude velmi vyzdvihovana, jsem cekala ponekud vic. V knize me preci jen nejake drobnosti rusily - at uz to ze prvni polovina se ponekud tahne (druha je naopak vyborna) nebo jsem nekdy mela problem "uverit", ze udalosti vlastne popisuje osmilete dite (i kdyz by se jednalo o vzpominky a tudiz vypraveni "dospeleho" - coz by omlouvalo nektere vyrazy a vety, ktere proste tak male dite nepouzije, nektera "moudra", ktera se Jane Louise maji honit v hlave, mi prisla preci jen trochu nedetska). Nekde se autorce "detsky pohled" povedl dokonale, jinde je to trosku za hranou. 4,5 hvezdicky.
Mnohovrstevnatý příběh o životě na americkém Jihu ve 30. letech, poznávání světa a dospívání. Dětský pohled je tu celkem uvěřitelný, což se vždy nepovede. Zaujal mě jazyk a i postavy a prostředí jsou barvité a působí reálně. Místy je to trochu moralitka, ale v kontextu všech pozitiv se to dá rozhodně knize prominout.
Jeden z nejkrásnějších příběhů. O jejích kvalitách svědčí i to, že je o ní pořád slyšet. Aniž bych byla obeznámena s dějem, jsem se do ní pustila, abych zjistila, co je na tom pravdy. Přála jsem si, aby knížka nekončila a já mohla dále číst o dětských dobrodružstvích. Chtěla jsem se znovu stát dítětem. Ale nic nemůže trvat věčně. Krásný příklad o tom, jak to dříve chodilo, ale i toho, co se za "pouhých" 100 let změnilo k nepoznání.
Občas mám chuť si svou četbu proložit klasikou a tentokrát padla volba na tuto knihu. Téma rasové nesnášenlivosti je zpracováno netradičně, a to z pohledu dvou sourozenců, jejichž otec obhajuje černocha obviněného ze znásilnění (smyšleného). Bohužel mě obecně příběhy dětství v knihách pro dospělé moc nebaví (až na vzácné výjimky), tudíž první polovina knihy mě příliš nebavila. Naštěstí v půlce se děj rozjel a pak se soustředil hlavně na proces onoho černocha - zde mi dětský pohled nevadil - naopak, pochopila jsem jeho opodstatnění. Právě rozhovory dětí s jejich otcem ohledně rasismu, lidství a morálky jsou stěžejní a chápu je jako poselství knížky. Bez dětského prvku by totiž tyto myšlenky/poselství ztratily na své čistotě, jasnosti a asi i uvěřitelnosti.
Nádherný příběh z dob, kdy byla ještě potlačována lidská práva a rasismus byl poměrně běžným jevem - i když není ani zdaleka jisté, zda tomu tak není i v dnešní, prý emancipované, době? Kniha je opravdu čtivá a vyprávění poutavé. Nenudila jsem se ani chviličku a samozřejmě jsem doufala ve spravedlnost pro Toma, přestože mi bylo od začátku jasné, jak to je naivní... Určitě však knihu doporučuji, mně se líbila moc - a dávám hodnocení nejvyšší!!!
Moc se mi líbí zpracování. Kniha pojednává o velmi těžkých tématech jako je rasová diskriminace, nenávist, nespravedlnost, lidská omezenost a pokrytectví. Vyprávění z pohledu malé holčičky Čipery ale vnáší do celého příběhu jemnost, humor a nostalgii. Geniální kombinace. Vůbec se nedivím, že román byl oceněn Pulitzerovou cenou.
Moc se mi to líbilo. Mám ráda dětskou logiku a upřímnost a tady jsem ji našla. A záviděla jsem otci hlavních hrdinů, že se vždy dokázal zachovat správně. K tomu člověk dospěje až s věkem (a asi ne každý), takže je někdy výhoda mít starší rodiče :)
No a jinak - otázka maloměsta je vykreslena perfektně se všemi klady a zápory. Nenásilnou formou jsem si užila trochu historie USA. Rasismus 30. let a jeho pomalé prolamování, společenské odsouzení bílých, kteří se necítí nadřazeni. Musela to být těžká doba a vzácné charaktery, všichni ti, kdo navzdory předsudkům nakonec ukázali, že barva kůže nerozhoduje o kvalitě člověka.
Skvěle napsaná kniha z pohledu především dětí na problematiku rasové nerovnosti. Je to smutné, ale přijde mi, že je to i v této době pořád aktuální téma a proto bych všem doporučila si knihu přečíst. Závěr dostane nečekaný spád a překvapí. Doporučuji.
Alabama 30.let, život na maloměstě, rasová nenávist a diskriminace, která vyvrcholí během soudního procesu černocha Toma neprávem obžalovaného ze znásilnění dívky z místní, avšak bílé, spodiny. To vše zachyceno a dětsky upřímně a jemnocitně vyprávěno osmiletou dcerou advokáta, který Toma obhajuje. Místy až příliš typického amerického patosu a de facto zcela banální zápletka jen velmi mírně chladí mé čtenářské nadšení, způsobené kouzlem přímočarého dětského vypravování.
Vybral jsem si tuto knížku jako jednu z knih čtenářské výzvy a musím říci, že jsem opět nešlápnul vedle.
Příběh je vystavěn od základu, line se pozvolna k finále, které je opravdu vygradováním se vším všudy.
Je to knížka o morálce, o tom, co mnoha lidem nic neříká. Opravdu postava Attika, je ztělesněním toho, jak by bylo potřeba chápat svět. Je zde pravda, a za tu je třeba se rvát, i když to někdy bolí.
Vyprávění z pohledu dětí je přímé, jsou to zákoutí dětské dušičky, které nedokáží pochopit, proč jsou někteří lidé tak zlí. Nebo když moralizují jenom na oko, jako zářný příklad bylo srovní s Hitlerem, souputníkem té doby, ve které se příběh odehrává.
A to co se odehrávalo v soudní síni, to byla opravdu paráda, musím říci, že ta gradace byla opravdu dokonalá.
Ale to co by si člověk měl vzít jako přesah do budoucna, je že žít morálně není nic špatného, že stojí za to se ozvat k něčemu, co ohrožuje nás všechny, nenechat to narůst do veličin, z kterých pak již není cesty zpět. A proto jsou takové knížky důležité.
Čteno jako knižní výzva, ačkoliv jsem se jen nechala napálit a po přečtení ji musela z výzvy vyřadit (Kniha od ženské autorky s mužskou hlavní postavou). Ale když už jsem knihu číst začala,tak se mi nechtělo přestat a jsem ráda, že se ke mně tenhle příběh dostal.
Ta kombinace vážného tématu rasismu a lidské malosti s relativně poklidným dětstvím je naprosto skvostná. Jem a Čipera vyrůstají se svými vlastními starostmi, které se příliš neliší od jiných běžných dětí napříč generacemi; považovali bychom je za "naivní", "nezkušené"... ale autorka nás vede k prozření, že právě děti jsou na rozdíl od svých dospělých "vzorů" schopné opravdového upřímného citu. Krásně a chytře napsaná kniha.
K Jako zabít ptáčka bych se nikdy nedostala, nebýt knihy Ten, kdo stojí v koutě. Musím přiznat, že na klasiku moc nejsem. Mám radši novodobé knihy.
Příběh byl moc milý a krásný. Líbí se mi, že je zde zobrazena problematika černochů. Hodně mi to připomíná film The Help.
Sice mi trvalo, než jsem se začetla, ale konec byl... OHROMNÝ! Celé je to napsané úžasně chytře, jsou tam použita úžasná slova. Tato kniha vám spoustu dá, přitom si toho ani nevšimnete.
Kniha napsaná z pohledu dítěte, takže i hodně silné téma je zde vylíčeno jemně. Moc hezky se to četlo.
Americký jih a rasismus, krize 30.let 20. století, dětství bez matky ... a tak pozitivní kniha s jemnou ironií. Ano, trčí z ní mravoučnost, hlavní postavy které se vždy zachovají správně a výchovně, děti které smýšlejí moudřeji než leckteří dospělí ... ale má to tak příjemně milou a hladivou atmosféru dětských knih, že nemůžu jinak než 5*
Silný příběh, kritika společnosti a myšlenka příběhu by se daly aplikovat i na dnešní dobu, přestože se všichni tváříme jako bychom rasismus dávno vymýtili a něco takového by se dnes už stát nemohlo. Mohlo. A proto by si tuhle knížku měl přečíst každý.
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Skrýt reklamy
Jak to, že jsem tak dlouho o tomto skvostu nevěděla?