Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/empty_bmid.jpg
4
3162
3162
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat místního podivína z jeho dobrovolného domácího vězení. Když je ale mladý černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky, události naberou dramatický spád. Obhajoby se ujímá otec Čipery a Jema, advokát Atikus Finch. Toho čeká předem marný boj s předsudky, strachem a nenávistí. Román Jako zabít ptáčka ale rozhodně není o rasismu a nespravedlivých soudních procesech. Je to čtivý příběh o dospívání a braní rozumu, o různých formách osobní statečnosti, o přetvářce, morálce a zodpovědnosti. To vše vyprávěno pohledem osmiletého děvčátka. Harper Lee knihu dokončila v roce 1959 a román měl okamžitě obrovský úspěch. Získal Pulitzerovu cenu a dočkal se filmové adaptace s Gregory Peckem v roli obhájce Atika Finche. Dosud se knihy prodalo ve světě 40 mililonů kusů……... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
OneHotBook
Originální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
Interpreti: Martha Issová
více info...
Přidat komentář
Dlouhou dobu jsem se na knihu chystal, a dlouho dobu jsem si myslel, že příběh je o něčem jiném. Toto povědomí se po pár stranách, kdy jsem fascinovaně zjistil, že příběh, který čtu je vyprávěn z dětské perspektivy, změnilo a příjemně překvapilo jemně utkaným příběhem o celkem zásadních věcech lidského světa, který děti chápou po svém. Sice mi sem tam přišla nepravděpodobná Atikova "dobrota", na druhou stranu, není nemožno si tuto postavu neoblíbit. Vztah k vlastním dětem má netradiční, o to je lepší pozorovat dospívání postavy Jema, a následně i Čipery, pod jeho vlivem. Krásně propracované postavy i události. Určitě se knize v budoucnu vrátím, jelikož některé vyjádřené myšlenky si zaslouží hlubší rozjímání. Jak je napsáno výše, leta si myslím, že tato kniha je pouze o soudním procesu. Omyl. Velký omyl, ale krásný.
Tento román byl oblíbeným románem mého staršího bratra a já jsem se stále divila, proč. Dívat se na svět pohledem malého dítěte a vidět ho jednodušeji, nelámat si hlavu těžkostmi života, hledat nové hry. A mít chápajícího otce, který se dokáže s těžkým životem vyrovnat. Dnes jsem pochopila i já. Je to hluboký příběh.
Úchvatná knížka popisující naturalistický svět segregačního jihu USA očima inteligentní malé holčičky. Kniha se zabývá řadou témat: dospíváním, romantickou vzpomínkou na dětství, rasismem, masovostí společnosti, diskriminací, bezprávím a mnohým dalším tématům. Ovšem vše se děje tak nějak na pozadí. Díky vypravěčce jsou velká témata stejně důležitá, jako jakou hru bude s kamarády odpoledne hrát. Jsou díky tomu lehká a nevnucují se, jakoby samozřejmá. Takoví jsme byli.
Klikám na čtyři hvězdy, ale přesně je to spíš tři a půl. Zpočátku jsem byla nadšená, ten roztomile naivní styl vypravování se mi moc líbil. Ale postupně se mi (nevím proč) četlo hůř a hůř. Počítala jsem s tím, že to nebude příběh plný akce, a tak to i bylo, nevadilo mi to, ale několikrát jsem se přistihla, že stejně trochu čekám, jestli se přecejen najednou nestane něco velkého. Jakoby stalo i nestalo.
Takže jak to vlastně zhodnotit? Milé a zajímavé části knihy střídaly ty nudné. Soud byl super, ten mě bavil. Pak to zase trochu pokulhávalo. Děti mě místy malinko štvaly. Styl, jakým to bylo psané, si určitě budu pamatovat. Ale ten příběh nejspíš bohužel zapomenu dříve, než bych chtěla.
Btw (tyrkysová) obálka je moc krásná a i přes výše psané hodnocení jsem ráda, že mám knížku v knihovně. :)
Južná Alabama, rok 1935. Príbeh rozprávaný deväťročnou Scout. Detstvo v malom mestečku, starší brat Jem, kamarát Dill, otec Atticus, jeho sestra Alexandra, rodina, susedia, rázovité postavy amerického juhu prvej polovice dvadsiateho storočia. Rasová otázka, nerovnosť, bieda, spravodlivosť nezbavená zraku. Chvíľu mi trvalo, kým som sa naladil na správnu vlnovú dĺžku. Potom to už šlo rýchlo. O tejto knihe som vedel už dlho, ale tiež mi chvíľu trvalo, kým som po nej siahol. Bez rizika, v miestnej knižnici. Dobré to bolo, páni, (i dámy). Možno sa pustím aj do "Postav hlídku". Uvidíme.
Jsem toho názoru, že opravdu dobrá kniha ve vás nejenom zanechá hluboký dojem, ale že ten se dokonce později přetaví v silný impulz. Impulz, který bude mít potenciál narušit samotné základy vaší ignorance.
Knihu jsem četl jako povinnou četbu k maturitní zkoušce. Stydím se za to, kým jsem tehdy byl. Mladým mužem s rasovými předsudky, který velmi snadno sklouzával k dělení na „my, ti dobří" a „oni, ti špatní", který věřil hloupým mýtům.
Harper Lee mi svou knihou nastavila zrcadlo, nasměrovala mne na cestu kritického myšlení a bez nadsázky přispěla k tomu, že jsem dnes, troufám si říct, lepším člověkem. Nikdy jí za to nepřestanu být vděčný.
Nádherná kniha. Ani se mi nechce věřit, že se toto mohlo dít v civilizované zemi ve 20. století. Je úžasné sledovat tyto události očima malého děvčátka, čistého a bezelstného, nezatíženého předsudky a míněním "většiny". Jak prostá a čistá je pravda bez předsudků. A jak nepochopitelné je ve srovnání s ní chování dospělých. Atikus je neuvěřitelně čestný a statečný a děti mají skvělý životní vzor, i když si to zprvu neuvědomují. A nejen ony, my všichni bychom se měli od něj učit. Všichni by si ji měli přečíst a zamyslet se sami nad sebou. Rasová nesnášenlivost je v nás bohužel hluboce zakořeněná dodnes.
Skvělý příběh, Atikus je výjimečný člověk a spoustu jeho vět jsem si přečetla hned několikrát, protože řídit se podle nich vám usnadní život a budete si přát, aby bylo na světě víc takových lidí.
Kniha ve mně zanechala velmi silný a hluboký dojem. Lee Harper nám zanechala v tomto svém příběhu nefalšovanou upomínku toho k jakým negativním následkům může vést rasová segregace, avšak na postavě hlavního hrdiny Attika Finche rovněž to, že není možné ztrácet naději ani v těžkých situacích, neboť se vždy najdou lidé ochotní s bezprávím bojovat. Mně osobně příběh obyvatel městečka Maycomb velmi oslovil a pokud po této knize sáhnete, rozhodně neprohloupíte.
Silný příběh. Nejde tam ani tak o hlavní hrdiny, jako popsání celé společnosti a doby. Zajímavá, ale zároveň celkem náročná knížka. Každopádně to nebyla ztráta času
Nemůžu ohodnotit jinak než plným počtem hvězd. Příběh je krásně napsaný, téma zajímavé. Líbí se mi jak autorka pracuje s tempem knihy, nikdy jsem se nenudila, žádná část mi nepřišla moc krátká nebo dlouhá. To velmi oceňuji. Kniha mě na začátku vtáhla a nepustila mě dokonce. Mistrovské dílo.
Dávám pět hvězdiček, i když jsem místy byla duchem mimo, nemohla jsem se začíst. Zvlášť první část mě místy vůbec nebavila. Ale: hluboké myšlenky, nutnost přemýšlet a nich, podané prostě a jakoby mezi řečí... .Pravdivé postřehy ze života.
Jsem ráda, že se mně tahle knížka dostala do ruky. Vleze totiž do mysli.
Skvělá knížka, ve které si každý něco najde. Lidí jako Atikus by mělo být na našem světě víc. Rozhodně doporučuji.
To, co se ze začátku zdálo být strašidelným příběhem o dětech, které se snaží vylákat svého podivínského souseda z jeho dobrovolného vězení, se postupně stalo jedním z nejlepších románů, jaké jsem kdy četla.
Ač se děj odehrává ve 30. letech v malém fiktivním městečku Maycomb v Alabamě, hodnoty, které v sobě příběh nese a je na nich v podstatě vystavěn, jsou pro nás stále aktuální. Atikus je příkladem človeka, který nepotřebuje ostré lokty k tomu, aby si "prosadil svou". Stačí mu k tomu laskavý přístup, slušnost a respekt jak k vlastním dětem, tak k ostatním lidem nehledě na jejich pohlaví, rasu, věk či společenský status.
Usilovat o to, být tím nejlepším člověkem, jakým jen můžeme být, by mělo být ultimátním cílem každého z nás. Nestydět se za svá slova a činy a chovat se k ostatním s úctou a respektem, protože nikdy nevíme, co mají za sebou a čím si zrovna procházejí.
Já - cynik a idealista v jednom - na vzory až tak úplně nedám, Atikus ale ztělesňuje tolik dobrého a lidského, že není možné netoužit být alespoň trochu jako on. Atikus totiž nevěří, že by byl lepší než ostatní, nemá potřebu se povyšovat a s ostatními soutěžit.
Jako zabít ptáčka obsahuje samozřejmě mnohem víc než jen postavu Atika, ale na to už přijdete sami.
"Atikus říkal, že je zdvořilé hovořit s lidmi o tom, co zajímá je, nikoliv o tom, co zajímá nás."
"...důsledky vašich činů mohou přijít třeba až po desítkách let. Je dobré to mít na paměti zvlášť v dnešní rychlé době, kdy se zdá, že minulost a současnost spolu nesouvisí. A že s budoucností už minulost nesouvisí vůbec. Je to omyl." (Navara, L.)
Bezprostředně po přečtení ve mne zůstaly dvě věci:
- bezmezný odpor k rasismu, nesnášenlivosti, hulvátství a bezpráví
- chuť být znovu dítětem
Rozhodně doporučuji. Kniha je hlavně o rasismu v době kuklus klanu, ale je to vyprávěné pohledem 8leté holčičky. Dozvíte se více o životě a morálce, než od dospělých :)
Kniha psaná z pohledu dítěte se vždy čte trochu jinak, než z pohledu dospělého. Chvílemi mě ale právě tohle rušilo.
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Skrýt reklamy
Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "5. Kniha od ženské autorky s mužskou hlavní postavou" (Vybráno na základě doporučení v příslušné sekci, zařazení je však vzhledem k vypravěčce trochu sporné).
Kniha, která se mi do paměti zapsala zejména díky legendární hlášce ze seriálu Simpsonovi (jediná kniha, kterou Homer přečetl a ještě se v ní ani nedozvěděl jak zabít toho zpropadeného ptáčka!), mne zpočátku vlastně příliš nebavila. Rozvláčněné tempo, kdy se zdánlivě nic moc neděje a způsob vyprávění z pohledu dítěte jsou důvody, proč jsem si vlastně musel chvíli na tuhle legendu "zvykat".
Z prvotního lehkého rozčarování se však čtenář rychle otřepe a po přečtení musím uznat, že Jako zabít ptáčka v sobě skrývá spoustu moudrosti a hutných myšlenek o člověku jako takovém. Ty navíc díky způsobu vyprávění zapůsobí ještě úderněji.
I pomalejší momenty však v konečném důsledku mají ve vyprávění místo a za vatu je tak naštěstí označit nelze. O to více ve čtenáři utkví dramatičtější scény, zejména pak ta ze soudní síně.
Kniha rozhodně zaujme svými hrátkami s jazykem, kdy některá slova nebo slovní spojení vlastně vznikají čistě pro potřeby autorky a dětsky upřímné vypravěčky Čipery.
Příběh z dobové Ameriky, kde společnost i největší bílou spodinu řadí nad slovo nejpoctivějšího černocha, působí jako funkční kritika (tehdejší) společnosti velice zdatně. Nezbývá se než pousmát nad dnešní dobou a třeba současnou upocenou snahou filmové akademie nacpat alespoň jednoho Oscara každému snímku, kde se nějaký Afroameričan třebas jen mihne.
Zakoupeno v roce 2018 za směšných 99,- (pevná vazba) v Levných knihách.
Zkráceně? Legendární kniha se zajímavými myšlenkami i jazykem, která v pomalém tempu rozehrává příběh o lidské hlouposti, jež nejsou děti schopny porozumět. Kdo je tady hlupákem, je přitom více než zjevné.
Hodnocení na DK v době přečtení 90 %; Moje hodnocení 80 %