Nezabíjajte vtáčika
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/75_/75589/bmid_nezabijajte-vtacika-klO-75589.jpg
4
3204
3204
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Ako zabiť vtáčika je jediným románom americkej autorky Harper Leeovej. Za 51 rokov od jeho vydania zožal priam nevídané úspechy. V roku 1961 bol ocenený Pulitzerovou cenou a o rok neskôr bol sfilmovaný Robertom Mulliganom. Čiernobiela klasika s Gregory Peckom v hlavnej úlohe sprístupnila príbeh o zásadovom právnikovi masám. Film ocenený tromi cenami Akadémie výrazne pomohol románu preraziť vo svete. Od vydania knihy sa jej dotlač nikdy nezastavila a každoročne sa z nej predá približne milión kópií. Príbeh sa odohráva v 30. rokoch minulého storočia v mestečku Maycomb, štát Alabama. Právnik Atticus Finch, vdovec a otec dvoch detí, obhajuje na miestnom súde afroameričana Toma Robinsona. Ten je obvinený zo znásilnenia mladej dievčiny. O jeho vine nepochybuje nik z obce, okrem Atticusa. Hlavný hrdina je v neľahkej situácii. Malomestské prostredie nasiaknuté rasizmom dáva rodine právnika jasne najavo, že sa im nepáči obhajoba černocha - človeka druhej kategórie. Atticus Finch si však nekladie otázku, či sa vzdať prípadu a zastaviť tak tvrdé pokriky a posmešky zo strany miestnych. Nie, hrdina chce byť v prvom rade dobrým otcom – správnym príkladom pre svoje deti. Chce im ukázať a dokázať, že neľahká púť proti väčšine má opodstatnenie, ak bojujeme za pravdu a spravodlivosť.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , Mladé letáOriginální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
Vypraveni deje vicemene z uhlu pohledu dvou deti je uplne jine nez klasicke pribehy. Zvlaste v dobe, ve ktere ziji, bojuji s rasismem a predsudky lidi. Kniha je ctiva, je v ni lidskost a mela by byt povinnou cetbou...
Překvapilo mě, že klasická americká literatura může být i po tolika letech takhle čtivá. Na odkazy na tuto knihu jsem narazila několikrát v jiné americké literatuře, tak jsem si ji moc chtěla přečíst. A opravdu jsem nebyly zklamaná. Tato knížka z pohledu dítěte zobrazuje kus americké historie, poukazuje na rasismus, předsudky, ale líčí i dětskou nevinnost a vytrvalost muže, který dokázal riskovat všechno, aby se veřejně postavil za to, v co věřil.
Přečtěte si tuhle knihu, dokud jste mladí. Dokud se dovedete podívat na svět očima malé holky a ještě si vzpomenete na dobu, kdy všechno kolem vás bylo nové a zlo nebylo samozřejmou součástí vašeho života, dokud vás ještě dokáže lidská nenávist, hloupost a zatvrzelost nepříjemně zaskočit a dokud jste ještě schopni uvěřit, že svět je plný lidí, jako je Attikus Finch. Pokud tuhle hranici překročíte, je tahle kniha pro vás pohádkou, ale zatraceně dobrou.
Homer Simpson plakal, že si přečetl knihu Jako zabít ptáčka a nikdy se vlastně nedozvěděl, jak zabít toho ptáčka! :-) Je pravda, že kdo by za názvem hledal tento návod, bude zklamán. Já se však k tomuto titulu z knihovny mojí maminky, potrhanému, bez přebalu, ohmatanému a špinavému z častého čtení budu pořád vracet. A pořád se dojímat. Je pravda, že téma amerického jihu a vztahu mezi černými a bílými bylo od vydání knihy zpracováno již mockrát a možná i překonáno, přesto příběh považuji za věrný odraz toho, jak to tehdy mohlo vypadat. Včetně idylického vztahu s černou chůvou, rasových předsudků i hrstky slušných bílých lidí, kterým stálo za to hájit spravedlnost a pravdu i na úkor vlastního života či života rodiny. Moje maminka tuhle knížku dostala od své maminky, když jí bylo asi třináct let. Babička netušila, že si z ní máma odnese hlavně pestrý slovník sprostých slov a vynalézavých nadávek, kterými hlavní hrdinka Jana Luisa Finchová alias "Čipera" oplývá :-). Já jsem četla výrazně později a neustále se obohacuji příběhem, který není o nějakém zjevném hrdinství, ale tom skrytém, kterým oplývají slušní lidé - a ty je i dnes málo vidět.
Kniha, která má své stále místo, jež o něj nikdy nepřijde.
Nečekané události a vyprávění dítěte bylo pro mě velmi inspirujícím příběhem.
Mrzela mě zabedněnost dospělých. Někdy by fakt se mělo dát rozhodnutí do rukou dítěte. Dospělý, ačkoli se snaží být moudřejší v některých věcech zaostáváme za dětmi.
Předsudky a lhostejnost jsou zkázou lidstva.
Svet očami detí - súrodencov Čipery a Jema, vyzeral byť taký jednoznačný, to čo je spravodlivosť a čo jej opak bolo nad slnko jasnejšie. Príbeh týchto dvoch detí žijúcich v 30-tych rokoch 20-teho storočia bol síce zaujímavý ale mňa najviac oslovil ich otec Atikus, starší právnik, ktorého životné zásady boli aj napriek prostrediu a spoločnosti v ktorej žil nadčasové....očakávala som, že celý príbeh bude o rasizme a postavení černochov ale v skutočnosti som od knihy dostala viac.
Trochu mi to připomnělo knihu Černobílý svět. Hodně se mi líbil styl psaní - celý příběh byl vyprávěn malou holčičkou. Nejnapínavější byla část s procesem a pak cesta dětí domů - autor dovedl čtenáře dopředu pěkně vystrašit.
Kdyz jsem cetla knihu poprve, mela jsem s ni trochu problem. Myslela jsem, ze ji odlozim. Musela jsem si na netu najit o cem to vlastne je a nakonec jsem ji nejak prelouskala.Nedalo mi to a po par mesicich jsem ji vyndala z knihovny a behem par veceru jsem ji precetla. Ted musim rict, ze je uzasna.
Priznám sa, že som od knihy čakal niečo úplne iné, než som si nakoniec prečítal. Samo o sebe príbeh nie je zlý, ale na to, že ide v podstate o detskú knižku, tak si myslím, že deťom sa, samozrejme až na výnimky nebude páčiť. Určite nie v dvadsiatom prvom storočí, kde som sa mnohokrát stretol s názorom, že táto kniha je o ničom. O ničom rozhodne nie je, ale zas úprimne povedané, mnoho v nej nie. Pozerajúc sa na svet detskými očami rokov šesťdesiatych (vtedajšie deti predsa len mali bližšie k téme knihy), kedy kniha vznikla, tak dnešným deťom je svet rokov tridsiatych v knihe opisovaných tak vzdialený, že ho určite nedokážu precítiť tak, ako by to malo byť, čo určite aj bolo autorkiným úmyslom. Je to na škodu knihe, aj príbehu v ňom opísanom. Záverom len konštatujem, že knihe uškodil čas, ten nemilosrdný sudca.
Po přečtení Černobílého světa a pochvalných komentářů zde na Databázi jsem od knihy čekala daleko více. Ale prvních 20% jsem měla, co dělat, abych ji neodložila.
Pak se příběh začal rozjíždět....projednávání procesu bylo zajímavé, po něm však kniha opět upadla do nudy, ze které ji na chvíli vytáhl jen překvapivý závěr.
Kniha mi přišla jako povinná školní četba, jsem ráda,že ji mám přečtenou.
Velmi chytře napsaná kniha!
Vzhledem k tématu je pochopitelné, že se dostala na seznam povinné literatury ve Spojených státech, ale omezit její dopad jen tamější kulturní prostředí by byla chyba. Téma oprese černošského obyvatelstva ze strany silnějšího bílého obyvatelstva na základě uměle vytvořených předsudků lze vztáhnout na jakýkoli případ tohoto druhu v dějinách (např. v poslední době diskutovaná témata migrantů či LGBT komunity). Dílo je psané z pohledu osmileté dívky, která, přestože už tu a tam něco od dospělých pochytila, má společně se svým bratříčkem víceméně jasný názor na to, jak by měla být vykonávána spravedlnost v lidském společenství. A je to právě pohled dítěte, který má nás dospělé strhnout a připomenout to, co jsme už možná zapomněli.
"Právo na nestranný soud mají všichni, ne pouze my; ta hrstka lidí, kteří v sobě nalézají tolik pokory, aby si při pohledu na černocha pomysleli: Jen z milosti Boží to nejsem já!"
Moc nevím, jak knihu hodnotit, protože jsem jednak od poloviny hodně přeskakovala a navíc jsem očekávala něco úplně jiného, takže nelze říct, jestli mě knížka zklamala nebo nezklamala. Ve svém žánru je bezesporu napsaná dobře, ale mě zkrátka dost nudila.
Není to jenom o rasismu. Je to také o americkém školství, poměrech na maloměstě v Alabamě, o dětech, o justici, o výchově, o rodině. A to vše v podání tam za "Velkou louží".
Kniha v sobě skrývá mnohem více než jsem zde vypsala. Většina věcí, mé netolerantní dušičce, přešla přes mysl, i tak v sobě stále udržuji nepochopení, oslovovat vlastního otce křestním jménem- ovšem jiný kraj, jiný mrav ;)
Neuvěřitelná kniha s velice jednoduchým příběhem, přesto ale nalezneme mnoho idejí k zamyšlení. Postavy jsem si ihned oblíbil, hlavně Atika (ten jeho přístup ke všemu a všem). Autorka poukazuje na to, že má cenu stát si za tím, co vypadá, že nedopadne dobře. V této knize jsem nalezl velkou škálu emocí - radost, smích, strach, zmatenost, hněv.
Nakonec si neodpustím několik slov - Ach ty předsudky...
"... chtěl jsem, abys poznal, co je to opravdová statečnost, abys neměl představu, že statečnost znamená člověka s puškou v ruce. Statečnost začíná tehdy, když víš, že jsi poražen, ještě než se do něčeho dáš, a přesto se do toho dáš a dovedeš to až do konce, ať se děje, co se děje. Málokdy zvítězíš, ale někdy se ti to podaří." Atikus Finch
Fascinující kniha, ve které se sice nedočkáte žádné velké zápletky či strhujícího děje, zato však naleznete spoustu životních pravd a mouder. Kniha líčí život v tehdejší společnosti a postavení lidí v ní, hovoří o předsudcích, morálce, nerovnosti, a to vše očima malé holčičky, jejíž dětsky naivní názory a nezkažený pohled na svět by měly být, i v dnešní době, inspirací pro většinu dospělých.
Kniha je napsána velmi jemným stylem a až na pár „hluchých“ míst je i poměrně čtivá. Patří mezi typy knih, které vás donutí se zamyslet, spíše než pobavit, tudíž rozhodně stojí za to si ji přečíst.
Velmi dobrá a velmi čtivá kniha. Byla jsem nadšena perspektivou vyprávění, hlavní dětská hrdinka byla uvěřitelná a sympatická, kniha se dobře četla i v méně dějových pasážích. Skvěle zachycená atmosféra amerického jihu.