Jakob von Gunten
Robert Walser
Román švýcarského spisovatele z roku 1909, v němž autor předjal pocity odcizeného člověka, které až později artikulovali existencialisté. Dílo Roberta Walsera (1878–1956), jež bylo českému čtenáři představeno jen fragmentárně ve výboru Pěší putování (Odeon 1982), bylo kritikou přijato až po jeho smrti.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Opus (ČR)Originální název:
Jakob von Gunten, 1909
více info...
Přidat komentář
Bezpochyby dílo hodné génia. Je k němu však třeba přistupovat s dost neběžnou technikou čtení; nedá se číst tolik plynule (nehltat, prosím), a pokud už se to dělá, je to škoda a ochuzuje to o prožitek, protože zhruba platí co strana, to perla, až vás z toho nepřeberného množství dojmů klidně trefí šlak nebo se alespoň zatočí hlava. K Walserovi se často jedním dechem dodává Kafka (a taky tu na nás hned zkraje vyskočí člověk-opičák Kraus), za sebe bych doplnil možnou spřízněnost třeba s Gombrowiczovým románem Ferdydurke, nejen pokud jde o okouzlující rozpustilost či vztahy podřízenosti a projevy poslušnosti, nebo povídkou Bruna Schulze Sanatorium na věčnosti, nejen pokud jde o snově groteskní prostor ústavu/sanatoria obývaného spícími učiteli/pacienty. Walser ale nabízí dostatek podnětů sám o sobě, vskutku nezapomenutelné je třeba objevování vnitřních komnat ústavu Benjamenta, Jakobův pečlivě sepsaný životopis pro budoucího zaměstnavatele či neustále přítomné guntenovské rozpory a protimluvy, u nichž se lze sardonicky ušklíbat a plácat do stehen, neplakat, i když by si to situace třebas žádala, a pak si přece přát žít. Jedno jak.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2005 | Jakob von Gunten |
1982 | Pěší putování |
2010 | Procházka |
2007 | Sourozenci Tannerovi |
2009 | Večerní čtení |
Osobně si myslím, že takto vypadá pomyslný vrchol literatury. Jiní spisovatelé se mohou přiblížit, někteří i vyrovnat, ale nikdo nedokáže předběhnout dokonalého Walsera. Gunten je dílo výjimečného umělce slova...