Jákobovy barvy
Lindsay Hawdon
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/325276/mid_jakobovy-barvy-lHu-325276.PNG
4
114
114
Pokud na vás hluboce zapůsobil Schindlerův seznam, Sophiina volba nebo Nabarvené ptáče, pak byste si neměli nechat ujít ani tento silný a nesmírně emotivní román. Jákob, osmiletý cikánský chlapec, ze čtvrtiny Rom a ze čtvrtiny Jeniš, zůstal úplně sám v nacisty okupovaném Rakousku. Prchá lesem, na nohách boty z pytloviny potřísněné cizí krví, v jedné ruce kámen a v druhé dřevěnou truhličku jako jedinou upomínku na dřívější život. Prchá zběsile a zoufale, plný strachu a zbaven všech nadějí. Už se naučil rozpoznat, kdy může cizímu člověku věřit a kdy se musí mít na pozoru. Dovede přečíst znamení, která mu dává příroda; ví, kdy se skrýt a kdy utíkat dál. Umí běžet s větrem i schovávat se ve stínech. To všechno ho naučil táta. Ale teď je táta pryč. I máma a sourozenci. A tak Jákob dál dělá to jediné, co může: utíká a skrývá se, pronásledován strašlivými vzpomínkami. Lindsay Hawdon napsala silný román, jehož děj je rozprostřen do sedmnácti let a tří zemí: Anglie, Rakouska a Švýcarska. Na pozadí tragického příběhu malého Jákoba sledujeme osudy tří generací z naprosto rozdílných společenských vrstev a prostředí, abychom se společně s naším osmiletým hrdinou pokusili nalézt naději tam, kde už žádná naděje nezbyla.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2017 , DominoOriginální název:
Jakob´s Colours, 2015
více info...
Přidat komentář
Emotivní a syrové, takové je vyprávění o malém Jákobovi, který utíká před zlem tohoto světa."Před sebou vidí jen den a noc a obojí je třeba přežít".
Bez ohledu na původ a barvu pleti by tohle žádné dítě nemělo zažít.
A příběh není prvoplánový, to se opravdu dělo.
A já Jákobovi přeju jen samé veselé barvy...
Nelze označit - už vzhledem k tématu - jinak než příběh hořký, a je určitě dobře, že vznikl. Je sice fiktivní, ale kniha obsahuje na konci faktické údaje. Na časové skoky "dříve, dávno předtím, dnešek" si lze zvyknout. Prostě se v tom musíte zorientovat. Opomíjená kapitola holokaustu.
Na tuto knihu jsem se hodně těšila, bohužel jsem zklamaná.
Vůbec mi neseděl styl vyprávění a Javiho pasáže mě přímo iritovali.
Z celé knížky na mě nejvíce zapůsobil konec Jákobových sourozenců, to mě opravdu vzalo za srdce...
Příliš prvoplánovaně cílené na nejnižší emoce a tím citově kýčovité...minimálně pro mě.
Kniha vypráví příběh o utrpení dvou dětí, které začalo již dávno před válkou. Anglická dívka Glorious trpí nezájmem otce i dědičnou zátěží po matce. Švýcarský Róm Javi je úřady spolu s dalšími dětmi odebrán rodině a dán na převýchovu. V dospělosti je jim dopřáno zažít trochu rodinného štěstí, které však přerve nacistická snaha vyhladit podřadné rasy.
Stále jsem doufala, že se rodina najde a dostanou se do bezpečí. Jákob měl štěstí na dobré lidi, kteří mu při jeho putování pomohli. Konec knihy je opravdu emočně silný.
Narazila jsem na časovou nepřesnost ohledně věku Lor (na straně 137 se píše, že jí bylo 14 let v roce 1931, ale na straně 243 v kapitole označené také rokem 1931, že jí je 16 let).
Zajímavá a silná kniha, která je moc hezky napsaná, ale poměrně nešťastně koncipovaná. Neustálé skákaní v časových linkách mi nevadilo ani tak z důvodu, že by se kvůli němu stal příběh zmateným. Nestal. Ono mi to skákání prostě bránilo, abych se naplno začetl, což je obrovská škoda. Kapitoly jsou poměrně krátké a chápu, že ono časté střídání, koho a kdy vlastně zrovna sledujeme, mělo budovat napětí a postupně odkrývat osudy postav. Mně spíš rušilo. Nic to ale nemění na faktu, že jde o výbornou knihu, která určitě stojí za přečtení.
Nějak mě to nezaujalo- přitom jsem si knihu málem koupila a těšila se, až si ji budu moci půjčit v knihovně.Ten styl mi nesednul. Škoda.
U čtení knihy mi dělalo problém se soustředit,vzhledem v tom skákání v čase... Nebylo to moc lehké čtení. Kniha je drsná... Rozhodně doporučuji.
Zásah přímo do srdce. Autorka skládá příběh jako mozaiku kamínek po kamínku, aby vás nakonec zavalila emocemi, které nedovolí ani dýchat. Příběh, který ve mně zůstane ještě hodně dlouho....
Brutus. Doporučila bych jako povinnou četbu, rozhodně by to dnešním studentům prospělo víc, než třeba Strakonický dudák. Nevím, proč srovnávat s Nabarveným ptáčetem, je to úplně jiná kniha, jen námět stejný. Nádherný jazyk, dokonalý příběh, vřele doporučuji.
Souhlasím, že se při čtení může čtenář " ztratit" v časových údobích. Chce to číst alespoň hodinu nepřetržitě, to u této knihy není problém Děj vás vtáhne.
Knihy Nabarvené ptáče a Plechový bubínek považuji za drsnější.
Jákob je osmiletý cikánský chlapec ze čtvrtiny Rom a ze čtvrtiny Jeniš. Tohle prosté konstatování předurčilo jeho osud a osud jeho rodiny. Rómský holokaust je něco o čem se moc nemluví, ale co je nezvratnou skutečností. Pár lidí si řeklo, že si některé osoby nezaslouží žít a začali realizovat očistu světa. Bohužel trvalo léta, než se je podařilo zastavit.
Kniha je plná emocí, které na vás dýchají z každé stránky. Možná bych nedávala tolik časových linek, ale jinak není co knize vytknout.
Upřímně vám povím, že se mi kniha nečetla vůbec lehce. Nejen kvůli prolínání několika časových linií, na to si člověk postupem čtení zvykne, a navíc každá kapitola je označena letopočtem a místem, kde se děj odehrává. Ale hlavně námět knihy vás dostane do nelehkého rozpoložení, a čím víc se budete blížit ke konci, tím hůře se budete cítit. Protože tušíte, co nejspíš nevyhnutelně přijde. Autorka si nebere servítky a předkládá nám období romského holokaustu v celé své syrové skutečnosti. Místy jde opravdu o drsné čtení. Ale nebojte se, nenese se v takovém duchu úplně celý příběh, spoustu pasáží je naopak vyprávěno až poetickým jazykem. Jákob nás zavádí do světa barev. Ovšem poslední část knihy je tvrdá, drsná, syrová a emotivní. Nebrečela jsem jenom díky tomu, že jsem knihu dočítala ve vlaku mezi lidmi.
Jákobovy barvy jsou autorčinou prvotinou a já jí za ni vážně tleskám, protože napsat napoprvé právě takové náročné dílo, to opravdu klobouk dolů. Možná budete mít během četby pocity podobné mým. Nevěděla jsem, jestli se mi kniha vůbec líbí, jestli ji opravdu vnímám tak, jak autorka zamýšlela. Ovšem po dočtení, kdy vám do sebe všechny části a náznaky v příběhu zapadnou, všechno se vám to rozleží, si nakonec zdeptaní řeknete „tak to je mazec“, a určitě knihu budete doporučovat všem ostatním jako já. Období holokaustu bylo opravdu příšerné, děsivé a s lidmi, včetně i těch nejmenších dětí, bylo zacházeno jako s dobytkem, ba daleko hůře. Nelze na tu dobu zapomenout, protože ti lidé si to skutečně vytrpěli, zemřeli a je úplně jedno, jestli byli bílí nebo snědí.
Velký palec nahoru si zaslouží paní/slečna Krámková za vynikající překlad.
Úžasná kniha, o které se ale bohužel hrozně těžko píše, protože člověk má tendenci nacpat do jakékoli promluvy o tomto románu všechny emoce, které se čtením a příběhem přišly, no a to může v důsledku působit možná až kýčovitě a tklivě. Jenomže takové přece velké příběhy jsou, ne? Jsou velké právě tím, jak silné emoce v nás vyvolají, jak moc nás vtáhnou a jak moc nás donutí přemýšlet o světě, v němž žijeme a tedy také o nás samých, jsou velké tím, jak moc se nás dotýkají. A když se nám něco dostane pod kůži a jde to až na dřeň, vždycky se o tom hrozně těžko mluví. Jákobovy barvy jsou docela komplikované čtení. Nejen vyprávěcí strukturou tří časových dějových linií, ale taky lyrickým jazykem a trošku netradičně dětským hrdinou, který ale není oním typickým a šťastným dítětem - naopak je Jákob dítětem, kterému už na světě prakticky nic nezbylo. Je to kniha plná bolesti, samoty, utrpení a smutku - ale zároveň i kniha plná naděje, lásky, pochopení, uvědomění, radosti z bytí a barev. Je to zvláštní, ale je to tak. A i když vám bude při čtení běhat mráz po zádech a husí kůže se nezbavíte ještě dlouho (vážně...a možná nikdy) potom, co příběh dočtete, bude to kniha, která před vámi otevře svět plný krásy, kniha, která vám ukáže barvy :-)
Žádný komentář rozhodně dostatečně nevystihne tuto knihu. Mistrovsky napsaný příběh, ve kterém se prolíná několik časových i geografických rovin plný tak moc živých postav, až je to k nevíře. Lindsay vytvořila NĚCO - něco, co si dozajista zaslouží pozornost všech a jak už navrhl někdo přede mnou, je to přesně jedna z těch knih, která by se měla ocitnout na seznamu "povinné četby" - přenádherný jazyk, těžký příběh a silní hlavní hrdinové - to je jen hrstka předností, kterými se tento titul pyšní. Za pochvalu pak stojí rozhodně i práce překladatelky!
Nečekala jsem, že mě kniha tak pohltí. Moc se mi líbilo, že byl děj vyprávěn z různých časových posunů a osob. Osud, který bych nikomu nepřála a už vůbec né malému dítěti. Určitě stojí za přečtení.
Je naprosto jedno, jestli byl hlavní hrdina Cikán nebo Indián, v žádném případě by neměl prožít to, co ho čekalo v této knížce. Brilantně napsáno, s citem, hodně barvitě. Na konci jsem brečela jako želva. Klobouk dolů před překladatelkou, která do češtiny převedla Javiho mluvu.
Nebála bych se Jákobovy barvy zařadit do doporučené četby pro středoškoláky. Nejen kvůli tématu, ale i kvůli tomu, jak je román sepsán.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) útěk psychiatrické léčebny Romové, cikáni pronásledování holokaust, holocaust
Jákobovy barvy
Vcera vecer docteno a jeste dnes po probuzeni vstrebavam emoce. Konec mne dosti zasahl .