Jákobovy barvy
Lindsay Hawdon
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/325276/mid_jakobovy-barvy-lHu-325276.PNG
4
114
114
Pokud na vás hluboce zapůsobil Schindlerův seznam, Sophiina volba nebo Nabarvené ptáče, pak byste si neměli nechat ujít ani tento silný a nesmírně emotivní román. Jákob, osmiletý cikánský chlapec, ze čtvrtiny Rom a ze čtvrtiny Jeniš, zůstal úplně sám v nacisty okupovaném Rakousku. Prchá lesem, na nohách boty z pytloviny potřísněné cizí krví, v jedné ruce kámen a v druhé dřevěnou truhličku jako jedinou upomínku na dřívější život. Prchá zběsile a zoufale, plný strachu a zbaven všech nadějí. Už se naučil rozpoznat, kdy může cizímu člověku věřit a kdy se musí mít na pozoru. Dovede přečíst znamení, která mu dává příroda; ví, kdy se skrýt a kdy utíkat dál. Umí běžet s větrem i schovávat se ve stínech. To všechno ho naučil táta. Ale teď je táta pryč. I máma a sourozenci. A tak Jákob dál dělá to jediné, co může: utíká a skrývá se, pronásledován strašlivými vzpomínkami. Lindsay Hawdon napsala silný román, jehož děj je rozprostřen do sedmnácti let a tří zemí: Anglie, Rakouska a Švýcarska. Na pozadí tragického příběhu malého Jákoba sledujeme osudy tří generací z naprosto rozdílných společenských vrstev a prostředí, abychom se společně s naším osmiletým hrdinou pokusili nalézt naději tam, kde už žádná naděje nezbyla.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2017 , DominoOriginální název:
Jakob´s Colours, 2015
více info...
Přidat komentář
Já jsem se skutečně snažila začíst do knížky, vážně jsem si to přála, ale nešlo to. Postavy byly dobré (respektive tedy Jákob, jeho matka a Marcus, ty mě skutečně zajímaly), ale celý ten koncept přeskakování kapitol označených pouze zemí a rokem byl pro mě dopředu prohraný boj. Autorka píše velice pěkně, sice ne moc čtivě, to by mi ovšem nevadilo, jen bych musela dostat trochu času. Ten mi ale nikdy nedopřála, protože už je konec kapitoly a jdeme jinam za jinou postavou, Ve výsledku tedy přiznávám, že jsem knížku jen tak prolétla očima
Dlouho dlouho mi trvalo, než jsem knihu dočetla. Líbily se mi pasáže, které popisovaly přírodu a kapitoly z Lořina dětství. Sice to byl velice silný příběh, ale nepoutavě napsaný. Škoda.
Proč? Proč? Proč? Proč je nějakým současným přesvědčením, že vzít silný příběh a dobře ho lineárně odvyprávět je málo úderné nebo umělecké? Proč se pořád musí přeskakovat mezi časovými linkami a postavami? Někde to má smysl, ale tady to příběhu strašně uškodilo a smysl jsem neodhalila. Jednalo by se opravdu o zajímavý příběh, kde by se střídala dramata s klidnými obdobími, ale takhle se všechny emoce, kladné i záporné, nějak nahromadily hlavně na konci, kde pak ztrácely na síle. Navíc se v takhle rozkouskovaném příběhu člověk do děje nemohl moc ponořit a s postavami se ztotožnit. Forma mě jako čtenáře zcela ubila. A to se mi opravdu líbil jazyk a schopnost autorky zachytit jednotlivá prostředí a jak jsem zmínila, byl to vlastně velmi silný příběh, který by si býval zasloužil být dobře odvyprávěn. V samotném příběhu mi vadila jen část u Markuse, kde by lidé v popisovaných podmínkách nemohli přežít déle než týden, rozhodně ne měsíce, navíc mi nebylo jasné, proč se pro ostatní stal Jákob tak důležitým... Ale potenciál se pro mě ve zvolené formě skoro celý ztratil.
Tak nějak nevím, co si o knize mám myslet. Hodně mi vadilo, jak příběh létal sem a tam,tam a sem.
Přeskakování od tématu k tématu.
Mám ráda knihy, ve kterých jsou dvě časové linky, ale tady jich bylo asi čtyři nebo pět. No jsem ráda že mám dočteno a hurá na další, snad lepší
Výborná kniha která se čte jednim dechem.
Skvěle vyprávěný příběh na který hned tak nezapomenete.
Rozhodně doporučuji k přečtení.
Knížku jsem koupila v Levných knihách a dobře jsem udělala. Tento žánr mám ráda. Knížka se mi místy nečetla moc dobře, ale neubírá to z toho, že to byl pro mě silný příběh. Co musel zažít malý kluk, ze čtvrtiny Rom a ze čtvrtiny jidiš (což určilo jeho osud...), když "putoval" světem během romského holocaustu. Kniha plná emocí, o které jsem ještě dlouho přemýšlela. Určitě stojí za přečtení :)
Příběh cikánského chlapce Jákoba a jeho rodiny odehrávající se před a během druhé světové války. Kniha je rozdělena do několika časových linií, můžeme poznat mládí Jákobových rodičů a jejich setkání, tak i útěk během války směrem za lepším zítřkem.
Příběh je čtivý a pěkně poskládaný. Nejsou v něm obsaženy hrůzy války a koncentračních táborů tak, jak to nyní v knihách z této doby bývá. Ale to zlo z toho vycítíte a o to je to silnější.
Příběh Jákoba, osmiletého cikánského chlapce, který putuje sám v nacisty okupovaném Rakousku. Přišel o celou rodinu a snaží se dostat tam, kde mu bude líp. Zároveň s tím sledujeme život jeho matky a jeho otce, jejich dětství a jak k sobě našli cestu.
Tak tohle byl další ze silných příběhů z druhé světové války. Tentokrát téma, které není tak často používáno a to pronásledování Romů. Spousty z nich bylo zabito nebo odvezeno do koncentračních táborů.
V knížce sledujeme tři časové linie. Neměla jsem s nimi problém zhruba do poloviny knihy, než se v jedné linii ocitáme najednou zase někde jinde a pak už mi to přišlo trošku zmatené. Ale to je jen malá vada na výborně napsané knížce. Myslím si, že kdyby kniha byla napsána klasicky jako jeden příběh od minulosti do současnosti, tak by jí to slušelo více. I když takhle nám autorka spoustu věcí naznačovala a pomalu odkrývala a tím to možná vytvářelo větší napětí. No, posuďte sami.
Kdo máte rádi příběhy z období druhé světové války, tak rozhodně doporučuji. Navíc je tam i pár dalších zajímavých témat (nebudu rozvádět, abych nespoilerovala). Kniha je to rozhodně silná a krutá a stojí za Vaši pozornost.
Původně jsem zamýšlela dat čtyři hvězdy, ale pro ten silný konec, který budu mít v paměti ještě hodně dlouho, dávám hvězd pět. Silný příběh, který by si měla přečíst i dnešní mládež.
Nádherně napsaný silný příběh,smutný a k pláči dohánějící.Stojí za přečtení a zamyšlení.
Knihu jsem přečetla, ale úplně mi nesedla. Nejzajímavější byl příběh Lor, ale zbytek nic moc.
Dávám pět hvězd, vzhledem k tomu, o čem kniha je a hlavně kvůli tomu silnému konci. Níže v komentářích již řečeno mnoho, za mne veliké díky za Historické pozadí na konci knihy, hlavně pro mladší ročníky. Dospělí vědí, co se za 2.sv.války dělo, možná již není tak známé vyprávění cikánů - jsme "zvyklí" na pohledy židů. Co mě neskutečně na knize točilo, bylo odskakování od příběhů, tedy pohled z různých stran, který podle mne knize uškodil a možná někteří kvůli tomuhle vyprávění na přeskáčku - z pozice matky před lety a otce před lety + hlavního hrdiny, který vypráví teď a předtím..- knihu odložili. No ráda bych si to přečetla jako celek, myslím, že by to bylo lepší, i když by tedy ten konec nevyzněl tak drsně, jak zřejmě autorka zamýšlela. Co mě vadilo dále, bylo květnaté popisování, jelikož jsem člověk, co nerad omáčky a hlavně první polovina mi přišla velice zdlouhavá.
Kolem a kolem se jedná o knihu více než dobrou. Možná proto, že je psána z pohledu dětí nebo náctiletých by mohla být právě u této věkové kategorie atraktivní a mohla by pro ně být čtivou.
No tak jo, no - asi každýmu za války veselo nebylo. Tahle knížka mne ale v mnohém otravovala, jednak skoky mezi časovými liniemi, zejména pak do zblbnutí omílané "ze čtvrtiny Rom a ze čtvrtiny Jeniš", na to už jsem měl tak od půlky knížky dost silnou alergii. Takže přečteno - a čau, šťastnou cestu do zapomnění.
Jen velmi těžko se mi po přečtení této knihy formuluje nějaký smysluplný komentář. Myslím, že vše podstatné již bylo napsáno (např. Šárka5875, banánovépyré nebo Sorrow). Zůstává jen mrazivý pocit hrůzy z doby, kdy děti musely být statečnější než mnozí dospělí, pocit poetického pohlazení při čtení o Javiho barvách, pocit doteku bezmezné lásky a nekonečné naděje v Jákobově rodině a přesvědčení, že knihy jako tato nebo např. V šedých tónech Ruty Sepetysové, patří do osnov dějepisu či literatury. Velká poklona patří také Petře Krámkové za překlad.
Knihu jsem nedočetla, nějak mi nesedla. Hrozně mi vadilo přeskakování v čase.
Co mě uchvátilo, byl jazyk.
Nicméně i přes čtivost, mi cosi nesedělo.
Silný příběh odráží tu mizérii, v níž žili Romové a Cikáni v Evropě ve 30. a 40. letech. Nelinearita vyprávění skvěle podtrhuje věci, které spolu souvisí. Autorka tak v pravý čas sděluje co se děje teď, co dříve a co ještě dříve.
Na knihu mě nalákalo přirovnáni ke knize Nabarvéné ptáče a k dalším válečným bestsellerům, ale opět jsem se nechal nachytat. Je pravda, že kniha má dobrý jazyk ,ale to je tak vše. Díky přeskakování v časových liniích ,které u téhle knihy hodně snižují požitek ze čtení ,jsem knihu dočítal už s velkým úsilím. Emoce kniha vyvolá na konci příběhu ,ale to se dá asi u takových knih očekávat.
Nádherný jazyk, hrozně smutné osudy, u některých kapitol se neubráníte pláči. Mám výhrady jen k přeházeným časovým liniím. To mi u všech příběhů HODNĚ vadí a zamýšlím se nad tím, jak asi spisovatelé s látkou děje zachází. Napíší celý příběh a pak ho rozstříhají a přesunují nebo i při psaní přeskakují rok dopředu a dva zpátky atp.? A jaký vidí v přerušování děje efekt? Nebyla by v jedné dlouhé linii ještě větší síla?
Děsivá kniha, jedna z těch u kterých jde člověku mráz po zádech a je vděčný za to, že jej ta doba minula. Tento druh knih by měl být povinnou četbou, aby nebylo zapomenuto. Už se mi párkrát stalo, že se někdo z mladých zeptal jestli ten holokaust vůbec byl.
Doporučuji také knihu : Nabarvené ptáče od Kosinského.
Jákobovy barvy
No tak určitě bych ji nepřirovnavala k Nabarvenemu ptačeti. Kniha se mi nečetla vůbec lehce, vadilo mě prolínání několika časových linií. Neustále omilani "napůl cikán že čtvrti Rom a že čtvrti Jeniš". Vadilo mi i preskakovani v jazyce, čeština - slovenština - romština.
Nejzajímavější na celé knize byl příběh Lor, u čehož mám pocit, že její příběh převládal.