Cesta na poledne
Václav Křístek
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38744/mid_cesta-na-poledne-vmT-38744.jpg
3
40
40
Jakub Krčín z Jelčan série
1. díl >
Jakub Krčín z Jelčan (1535-1604) je pozoruhodnou postavou českých dějin 16. století. ,,Selfmademan", který se z druhorozeného syna kolínského měšťana vypracoval na místo regenta rožmberského panství, jednoho z nejrozlehlejších v renesančních Čechách, dodnes inspiruje historiky i autory krásné literatury. Jeho rybníkářské dílo, které vzbuzovalo respekt současníků a nemělo ve své době v Evropě srovnání, je dodnes předmětem obdivu i vědeckého bádání. Mládí budoucího rožmberského regenta je však zahaleno tajemstvím. V roce 1555 jej vidíme ve službách rodu Trčků na pomezí Českého ráje. "Na trčkovských panstvích Krčín dlouho nezakotvil, neboť již roku 1559 se náhle objevil daleko od domova, v jihočeských Borovanech, ve službě augustiniánského probošta Matěje Kozky z Rynárce. Proč tak náhle změnil místo a proč přešel na nevýznamný klášterní statek, se můžeme nejvýše dohadovat," píše historik Alois Míka ve své práci Osud slavného domu. Román Cesta na poledne nabízí jednu z možných odpovědí právě na tuto otázku a líčí Krčínova "skrytá léta" od ukončení studií na pražské univerzitě až k momentu, kdy se objevil na rožmberských panstvích. Jeho pouť po Čechách a Moravě konce 60. let 16. století je plná náhod a souher okolností, které hlavního hrdinu příběhu posouvají v čase a prostoru zcela nečekanými cestami až k cíli, možná předurčenému, možná ne... Když se mladý Jakub vypravuje z rodného Kolínska na trčkovské panství Velíš, je nadšený, plný talentu a pýchy a za každou cenu se chce prosadit. Rozmarný osud si s ním však zahrává a hatí všechny jeho velkolepé plány. Bouřlivák Krčín se z neopatrnosti, ale také kvůli intrikám menších i větších pánů zaplete do lokální války v Podkrkonoší, věroučných konfliktů v Olomouci, do stíhání polského knížete v Nymburce i hledání pokladů... Při svém putování poznává špičky i naprostou spodinu české renesanční společnosti, v níž to vře jak náboženskými spory, tak politickým napětím. A každý další zvrat, každé další dobrodružství ho klikatými stezkami vede blíž k cestě poledním směrem, na jihočeská rožmberská panství plná zrádných blat, kde ho očekává jeho osud…... celý text
Přidat komentář
Rozporuplné pocity. Na jednu stranu zajímavý pohled na české století, které se, myslím, dost přehlíží, protože se nic moc nestalo, alespoň ohledně na první pohled viditelných katastrof. Přesto je zde hezky ukázáno, že na Bílou Horu se zadělávalo právě tehdy. A stejně povedené je, že autor ukazuje, že ten konflikt nehořel primárně mezi katolíky a ostatními církvemi, ale hlavními strůjci neklidu byli "kališníci", kteří poté, co dosáhli zrovnoprávnění své víry s katolictvím, se cítili ohroženi nastupujícím luteránstvím. Dalším nezvyklým prvkem je to, že autor se snaží používat ne zrovna moderní jazyk, takže i takhle tu dobu zajímavě zpřítomňuje. Z historického pohledu tedy zajímavé.
Jenže jako román o Krčínovi to nefunguje. Jednak je Krčín představen jako nesympatický, prchlivý, sebestředný hajzl, což je o něm všeobecně známo, takže extra sympatie jako hrdina nezískává. Na druhou stranu se objevuje stěží v polovině knihy.
Co je ale největší slabina knihy, je obrovské množství postav a vedlejších dějových linek, které buď začínají někde zprostředka nebo naopak nekončí (Jandorf, zbytečná linka knížete Sanguszka, Mstidruhův souboj atd.) A aby toho nebylo málo, každá z těch vedlejších postav je představena svými tituly a funkcemi, případně rodinnými vztahy s dalšími epizodními postavami.
Možná, že autor psal původně podklad k seriálu (tam by takovéhle ředění děje a protahování bylo pochopitelné), a když se mu ho nepovedlo prosadit, zvolil tuto formu. Je také možné, že některé dějové linky pokračují v následujících knihách, ale upřímně řečeno, po přečtení prvního dílu do těch dalších moc chuti nemám.
Kniha se více věnovala rozbrojům mezi katolíky, luterány, českými bratry a dalším náboženským odnožím. Na malém množství stran, kde se Krčín vůbec vyskytoval, se zase jeho postava jaksi "potácí" - bez souvislostí k ostatnímu ději.
Pamatujte si, jak pejsek a kočička vařili dort? Tak podle obdobného receptu poskládal pan Křístek tento příběh.
Boj o dříví a o těžbu kovů v Krkonoších.
Potyčky mezi olomouckými katolíky a protestanty.
Spory mezi náboženskými frakcemi na univerzitě i u císařského dvora.
Románek císařova syna s dcerou bankéře.
A něco navíc.
Román na motivy historických událostí to jistě je. Čtivě napsaný, vesměs ano.
Ale nevím, nevím, hledala jsem sice jen zběžně, nicméně nenašla jsem žádnou zmínku o tom že by se historický Krčín účastnil událostí popsaných v knize. Znamená to, že autor našel a chtěl zpracovat některé události šestnáctého století naší historie a pro jejich spojení použil fiktivní osobu, stejně jako to dělají všichni spisovatelé. Ale, proč jen ji pojmenoval Jakub Krčín? Vím že historický román není dokument, ale i tak mě mrzí když autoři zacházejí ve své fantazii příliš daleko za hranice doloženého.
Pak je tu Krčínovo snění.... asi autor nevymyslel další oslí můstky jak některé odstavce do knihy zakomponovat.
K některým kapitolám autora inspirovaly dobové pověsti a místy nám zas nepřesně opisuje encyklopedii. On se snad vsadil kolik jmen i s přídomky a přezdívkami dokáže do textu vložit...
Mimochodem, jmen je v textu tolik, že aspoň ta "skutečná" by si zasloužila vysvětlení, stejně jako popisované události.
Historické romány mám ráda protože mi historii přibližují, ale tomuhle se to ani trochu nepodařilo. S přibývajícími stránkami moje hodnocení klesá.
Pokračování číst určitě nebudu.
Nedočteno. Zmatečné, hodně postav které do děje ani nezasáhnou ale přesto se o nich autor zmíní. Celou dobu jsem neustále přemýšlela kdo je kdo. Příběh by byl krásný, kdyby byl lépe uspořádaný.
Ač mám ráda podrobnosti a plastická líčení, tak tady to bylo i na mě moc. Kniha je plná různých odboček od hlavního děje, rozmanitých postav a košatých souvětí, že se mi nečetla zrovna lehce. Na druhé straně, cosi mě u ní stále přidržovalo, patrně postava kontroverzního Jakuba Krčína, o němž jsem v minulosti již pár knih přečetla.
Ač romány Niny Bonhardové, v nichž jsou líčeny Krčínovy osudy v roli třeboňského regenta, se mi líbily mnohem více, dám šanci i dalším dvěma dílům Křístkovy Krčínovské trilogie. Těchto knih se ale ráda zbavím – zabírají příliš místa a znovu je číst nebudu. Čtyři hvězdičky prvnímu dílu trilogie dávám jen kvůli Krčínovi a rybníkům :-).
Velice špatně čtivé a málo věrohodné (o Krčínových profesních začátcích nejsou záznamy, jak tvrdí i předsádka knihy): čtenář je vržen do rybniční soustavy jmen osob a míst a šlechtických přídomků, v nichž se nedá orientovat, přitom o samotném Krčínovi se nic moc podstatného ne a ne dozvědět. Vzdala jsem to.
Tak jen hezká myšlenka, kterou Krčínovi věnoval po jeho prvním extempore jeden z písařů:
"Život, pomyslel si, je kniha, kterou je nutno číst od začátku do konce a žádné stránky nelze přeskakovat."
Pozn.: novější Dobrylovského Tvůrce českých moří (2020) je o poznání útlejší a obsahově se drží výhradně událostí kolem Krčína (jedná se o jeho vlastní životní vzpomínky, když mu bylo 67), přesto je to i tak hodně obsažné (a náročné) co do událostí a jmen.
Pro mě nevyhovující způsob psaní. Tuším, že jsem se setkal dokonce s větou, která obsahovala tolik slov, že zabírala více než tři řádky. Než dočtete konec věty, nevíte, co bylo na začátku. Jinak povšechně nuda se zbytečně velkým množství nedůležitých postav. Abych nezapomněl a jen nekritizoval, obal s povozem je vábný. Knihu jsem nedočetl.
Z knihy si po čase podobně jako u její sestry (Prohrát slunce před svítáním ) vybavuji jen to, že obě se honosí komplikovaným dějem a záplavou postav a postaviček, z nichž ne všechny mají pro základní dějovou linii podstatnější význam. Oba romány působí tímto až kaleidoskopicky, což jim však nijak neubírá na čtivosti a atraktivitě, alespoň z mého pohledu. Možná trochu méně by znamenalo více, ale autor to asi takto zamýšlel.
Kniha si zaslouží respekt za vyhledaná fakta, ale pro mě bohužel hodně ztratila na čtivosti právě celostránkovými výčty skutečností, které mnohde ani nemají s dějem přímou souvislost, leda stejnou historickou epochu. Přiznávám, že jsem občas přeskakovala.
Štítky knihy
16. století Čechy rybníkářství fiktivní dějiny Jakub Krčín z Jelčan, 1535-1604 fiktivní historieAutorovy další knížky
| 2011 |  Prohrát slunce před svítáním |
| 2016 |  Slon ve švestkovém sadu |
| 2017 | Cesta na poledne |
Mám ráda Jakuba Krčína a hlavně jeho dílo, takže jsem s chutí začala číst. Ale... děsně rozvláčné, asi víc vymyšlené než reálné, o mládí Jakuba Krčína, jak se dostane do služeb Rožmberků.. ale nedočetla jsem, nuda, nuda, nuda