Jaltský a konstantinopolský deník
Sergej Nikolajevič Bulgakov
Duchovní deník teologa II. Deníky Sergeje Bulgakova (1871–1944) dýchají spontánností. Krátké texty nebyly zamýšleny k publikování. Jsou záznamem vnitřních podnětů, popisují setkání, osobní zápasy. Uvádějí do autorova bilancování s životem, těžkou nemocí i blížící se smrtí. Ukazují duchovní tvář největšího ruského teologa moderní doby. Jsou neopakovatelným svědectvím křesťanské naděje.... celý text
Přidat komentář
Je třeba poznamenat, že se nejedná o duchovní deníky, spíše se jedná o zamýšlení se nad událostmi autorova života a vnitřní recepce, duchovní deník by měl být více dialogický. Jaltský deník považuji za poměrně slabý a těžko z něho něco hlubokého vytěžit, snad jen nasát jakousi existenciální úzkost. O to přínosnější je deník konstantinopolský, kde několik témat je odhalováno z více úhlů pohledu s větším smyslem pro pochopení. Témata těchto deníků jsou převážně emigrace, odloučení od dětí, hledání pojítka mezi římskou a pravoslavnou církví, spočinutí nad krásou světa. Knihu bych doporučil těm, kdo jsou již v nějaké náboženské tradici zakotveni, neboť jinak těžko nalezneme těžiště z kterého vychází vertikála k věčné Pravdě.
Autorovy další knížky
2000 | Velký inkvizitor |
2003 | Věchi |
2011 | Beránek Boží - O Boholidství |
2017 | Utěšitel |
2004 | Nevěsta Beránkova |
Velké zklamání. Snad proto, že jsem se nechal unést popisem knihy a charakteristikou autora. Podle toho jsem čekal duchovní úvahy myšlenkově ustáleného člověka. Realita je ale přesným opakem. Jde o prozaické deníkové zápisy člověka spíše znejistěného a ve svém relativně vysokém věku stále tápajícího. S ohledem na dobu a jeho osudy pochopitelné, ale nijak inspirativní.
Jediná pasáž, která mě více oslovila je popis Hagie Sofie. V tom se s autorem naprosto ztotožňuji.