Jaltský a konstantinopolský deník přehled
Sergej Nikolajevič Bulgakov
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141816/jaltsky-a-konstantinopolsky-denik-141816.jpg
3
4
4
Duchovní deník teologa II. Deníky Sergeje Bulgakova (1871–1944) dýchají spontánností. Krátké texty nebyly zamýšleny k publikování. Jsou záznamem vnitřních podnětů, popisují setkání, osobní zápasy. Uvádějí do autorova bilancování s životem, těžkou nemocí i blížící se smrtí. Ukazují duchovní tvář největšího ruského teologa moderní doby. Jsou neopakovatelným svědectvím křesťanské naděje.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jaltský a konstantinopolský deník. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Je třeba poznamenat, že se nejedná o duchovní deníky, spíše se jedná o zamýšlení se nad událostmi autorova života a vnitřní recepce, duchovní deník by měl být více dialogický. Jaltský deník považuji za poměrně slabý a těžko z něho něco hlubokého vytěžit, snad jen nasát jakousi existenciální úzkost. O to přínosnější je deník konstantinopolský, kde několik témat je odhalováno z více úhlů pohledu s větším smyslem pro pochopení. Témata těchto deníků jsou převážně emigrace, odloučení od dětí, hledání pojítka mezi římskou a pravoslavnou církví, spočinutí nad krásou světa. Knihu bych doporučil těm, kdo jsou již v nějaké náboženské tradici zakotveni, neboť jinak těžko nalezneme těžiště z kterého vychází vertikála k věčné Pravdě.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jaltský a konstantinopolský deník v seznamech
| v Přečtených | 3x |
| v Mé knihovně | 3x |
| v Chystám se číst | 2x |
Autorovy další knížky
| 2000 |  Velký inkvizitor |
| 2003 | Věchi |
| 2011 |  Beránek Boží - O Boholidství |
| 2017 | Utěšitel |
| 2004 | Nevěsta Beránkova |
Velké zklamání. Snad proto, že jsem se nechal unést popisem knihy a charakteristikou autora. Podle toho jsem čekal duchovní úvahy myšlenkově ustáleného člověka. Realita je ale přesným opakem. Jde o prozaické deníkové zápisy člověka spíše znejistěného a ve svém relativně vysokém věku stále tápajícího. S ohledem na dobu a jeho osudy pochopitelné, ale nijak inspirativní.
Jediná pasáž, která mě více oslovila je popis Hagie Sofie. V tom se s autorem naprosto ztotožňuji.