Jan a Terezie - Plameny lásky

09.07.2024

„V Živém plameni a v Duchovní písni nalézala nekonečné obzory, obzory trinitární lásky. Tato četba jí odhalovala Boži přítomnost, o které jí nic neříkali kazatelé v její době, ale nutili ji hlavně k askezi. U svatého Jana od Kříže nalézala askezi jiného stylu, pravdy širší a hlubší. Přilnula k svatému Janu od Kříže, naučila se mu zpaměti.“

Temné období Terezčina života, ve kterém se cítí mezi sebou a Bohem „zeď vysokou až do nebe“, bývá často při přemýšlení o Terezce opomíjeno nebo je trochu bagatelizován jeho význam. Může to být proto, že to nezapadá do obrazu dokonale svatého děvčete (o Bohu se přece nepochybuje!), ale může to být také tím, že ji prostě nepřejeme ještě další utrpení. Takový byl i můj pohled: věděl jsem, jak zásadní je pro Terezku průzračnost jejího vztahu s Bohem a podvědomě jsem snižoval význam její temné noci prostě proto, že jsem ji strašně moc přál, aby se ve všech svých objektivních životních strastech mohla alespoň opírat o trvale zakoušenou zkušenost vědomí toho, že je Bohem milována. Přání bývá otcem myšlenky a mé přání, aby Terezka netrpěla přespříliš vedla k podceňování této etapy jejího života.
Ale temná noc patří k Terezce, už i proto, že duchovní útrapy a bolesti vždy (záhadným působením milosti) nějak dokázala zpracovat ku svému prospěchu a osobnostnímu růstu. Razantní proměna její spirituality, ta obdivuhodná dospělost duchovního dětství (ano, vím, že to zní jako protimluv) by nebyla možná bez zkušenosti temnoty a nepřítomnosti Boha. A myšlenkové zpracování a vyjádření téhle zkušenosti by sotva bylo jistě by nebylo stejné, pokud by Terezku neprovázela předchozí znalost díla Jana od Kříže.

Cesta od Jana k Terezie nebyla tak samozřejmá, jak by se mohlo zdát. Velký reformátor Karmelu byl sice respektovanou postavou řádu, ale Terezčina doba rozhodně nepřála mystice, takže se i na Karmelu četly v zásadě jen ty části Janovy tvorby, které se zabývaly askezí – zbytek si musela Terezka nějak „domyslet“ svojí geniální teologickou intuicí. A musela také překonávat nedůvěru k teologickému vzdělávání i vzdělávání dívek obecně: byl tehdy široce sdílený názor, že studium (dokonce studium Písma) může narušovat žádoucí formování řeholnic, natož nějaká mystika, podezřelý duchovní směr odvádějící od zbožné poslušnosti!
Ale Terezka byla skvělá i v tom, jak si dokázala z mála zdrojů vystavět svébytnou a nosnou spirituality, kterou nepřemohla ani temnota Boží nepřítomnosti. Tahle kniha zasvěceného znalce Terezčina života, která byla původně sérií přednášek, ukazuje, jak svobodně dokázala s Janovým odkazem pracovat a jak zdravě jeho zkušenost dokázala přesadit do svých podmínek, zároveň originálně i věrně.