Klapky na očích
Jan Guillou
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/274818/bmid_klapky-na-ocich-uSZ-274818.jpg
4
121
121
Čtvrtý díl série Velké století: za švédskými hranicemi zuří druhá světová válka. Nejstarší z bratrů Lauritzenových se stále vyhýbá rozhodnutí, na čí straně stát. Lauritzův syn Harald, důstojník SS, je dočasně umístěn v Oslu. Starší dcera Johanne působí v norském odboji, mladší syn Karl je u švédského námořnictva a dcera Rosa zřejmě pracuje jako špionka. Lauritz doufá, že Německo válku vyhraje, ale zjišťuje, že bratři Oscar a Sverre s ním tuto naději nesdílejí. A jeho žena Ingeborg už dlouho nepovažuje Německo za svůj domov. Válka rozděluje Evropu a začíná to vřít i v rodině Lauritzenových. Pokaždé když se zdá, že se na konci tunelu objevil záblesk světla, věci naberou ještě horší směr. Záleží už jen na jediném: přežít — fyzicky i morálně.... celý text
Přidat komentář
Za mě jedno velké zklamání. Autor si podle mého ukousl trochu moc a už v tomto ( neli i v minulém díle) je vidět jak moc se v tom plácá. Balancuje na úrovni těžké červené knihovny a chvilkami kdy si vzpomíná že chce být vlastně velkým kritikem doby apod a nejde mu ani jedno. Jestliže Stavitelé mostů je luxusní záležitost a v podstatě i Norský Dandy, potom od třetího dílu je to jízda směrem dolů. Postavy ztrácí svůj pel a nové postavy takovou dynamiku ani nemají. Různé situace se vrší na sebe v situacích vyloženě nehodivých a vyloženě špatných. Lauritz jako osobnost je postava bohužel na zabití. A vypadá to že mu hrdinové s nimiž začal tak nějak zestárli aniž by to zrovna autor pro toto dějinné období chtěl, jako by jim mělo být alespoň o 20 let méně, které promrhal....
Autor je výborný vypravěč a to je vidět jak v popisech lidí, věcí, prostředí atd., tak i v popisu životních událostí členů rodiny a jejich blízkých a také vlivu války na jejich život. Oproti předchozím dílům mi tam ale něco scházelo. Je popisována hektická válečná doba, i když v neválčícím Švédsku, ale příběh se nikam moc nevyvíjí a nějak tak poklidně plyne. Pořád jsem čekal, že se to někam posune a vzniknou nové zajímavé situace, ale tentokrát jsem se nedočkal.
Také čtvrté pokračování rodinné ságy rodiny Lauritzenů mě zaujalo. Autorovi se podařilo udržet vyprávění o osudech této velké rodiny v logické rovině. Je tady tentokrát i dost politických diskusí, které ale mají opodstatnění, protože doba v období 2. světové války byla složitá. Tak i tato rodina, která netrpní hmotným nedostatkem, prožívá své malé radosti i velké tragédie. Už jsem byla rozhodnuta, že další pokračování si odpustím, ale zase jsem byla tak vtažena do příběhu, že budu číst dál...
Čtvrtý díl mě nakopl a dodal zájem tuhle sérii dočíst do konce. Autor se vrací k rodině Lauricenů v době druhé světové války, kdy každý má jiný názor. Nastává doba, kdy je náročné udržet si svůj standart vyšší společnosti. Lauritz opět staví v nelehkých severských podmínkách mosty a Oskar se věnuje obchodům. Začínáme se postupně seznamovat s další generací, která je tak jiná než jejich otcové a matky.
Tenhle díl má více smutných okamžiků, psaných ale velmi procítěně.
Zdlouhavé, nic neříkající pasáže, postavě Lauritze, který měl knihu táhnout, nešlo věřit, připadal mi jak spící panna.
Mám pocit, jako by celá sága začínala nabírat na obrátkách. Vše už není tak růžové a plné úspěchů, neochvějných jistot, moudrých vizí a šťastného plánování. Ke slovu se pomalu ale jistě dostává nová generace Lauritzenových.
Moc se mi líbí, jak je líčen postoj Lauritze: zatímco dnes by o odporném jednání nacistického Německa jen málokdo pochyboval, na příběhu hlavního hrdiny člověk může uvědomit, jak nejasné mohlo být pro tehdejší lidi, utvořit si názor na to, která válečná strana je ta správná. Využívání propagandistických nástrojů, zamlčování fakt ve veřejném prostoru, mlžení, mocí ovládaná média - to vše je platné bohužel i dnes... Na autorově stylu mě uchvacuje historický nadhled a schopnost začlenit skutečné dějinné události a reálné postavy do životů rodiny... Opravdu skvělé!
Přesvědčovat někoho u čtvrtého dílu, aby si to určitě přečetl, je asi trochu blbost, takže začneme u toho názvu. Neříká se mi to totiž zrovna lehce, ale přesně jako sedí prdel na hrnec, jak se říká, tak sedí tenhle název k tomu, co se celou dobu v téhle knize děje. Oskar i Swerre jsou upozadeni opravdu hodně (nejdřív mi to připadalo jako opravdu velký handicap, ale...) a vše je vnímáno jen skrze jediného vypravěče, a k tomu ještě toho nejméně angažovaného. Takže se celou tu šílenou dobu, kdy se na prakticky celé planetě děje jedna strašlivá věc za druhou, díváme na to všechno, jako děti s jedním okem zavřeným a druhým sledujícím vše jen úzkým brčkem.
A Lauritz, aby to nestačilo, opravdu věří v to, že když Německo vyhraje, bude to tak nejlepší pro všechny, a zatím co protiněmeckou propagandu odsuzuje s hlubokým znechucením, jako jen a pouze propagandu, obráceně nevidí skrze ty klapky na očích vlastně nic. (kdoví, co by se vykládalo o válečné minulosti, kdyby to tehdy Němci neprojeli co?)
A i přesto že mi pohled dalších těch postav tak trochu chyběl, tak tenhle příběh neuvěřitelně fungoval. Bylo totiž velmi zvláštní prožít šest let válečného šílenství jen starostí o jeden most, oslavami vánoc, prohřešky svými i své rodiny, i výhrami regat. Zažít nějaké ty ztráty, ale k žádnému boji se vlastně vůbec nepřiblížit. A alespoň pro mě to všechno bylo téměř neuvěřitelně snové, protože nevím jak vás, ale mě by rozhodně nenapadlo, že v Evropě se během druhé světové války dá prožít tolik až příliš obyčejných týdnů. Opravdu jsem nečekala, že si přečtu knihu z let válečných a budu číst o tomhle. A právě díky tomu ta kniha stála za to, protože to bylo velmi osvěžující, jen jeden (ne)obyčejný život, který nedokázala ovlivnit ani válka.
Předchozí díl mě bavil, protože všechny ty události vedoucí ke vzniku 2. světové války byly strhující. Proto jsem se těšila na tento díl, ale ten bohužel ne zcela naplnil moje očekávání, protože autor vyprávění z období války pojal z trochu jiného pohledu, než jsem si představovala já.
Hlavní postavou je tentokrát Lauritz, vlastně celá kniha se točí kolem jeho osudu. A jelikož celé válečné období prožil ve Švédsku, válka se vyprávění dotýká v podstatě jen okrajově. Lauritz se ukazuje jako naivní člověk, který ne že by nechtěl chápat například roli Německa ve válce, on by to snad i pochopil, jenže kvůli své naivitě nevidí naprosto zřejmá fakta. A to nejen co se politiky týká, ale i v rámci jeho rodiny. Proto ten název - Klapky na očích.
Moc mi v knize neseděly erotické představy senilního pána, protože to nakonec celé vedlo tak nějak do ztracena. Jsem zvědavá, co a hlavně kdo nás čeká v dalším díle. Hned se do něho pustím, protože i přes drobná zaváhání považuji tuto sérii za velmi povedenou.
Moc jsem se těšila na tento díl. Doufala jsem, že nahlédneme trochu víc do života Sverreho, když předchozí díl tak navnadil. Ale nevadí, i tak jsem si čtení vychutnávala, nikam nespěchala, nechala se unášet osudy Lauritzenů. Pozadí války je netradiční, z jiného úhlu, krásně popsané a pochopitelné. Série má rozhodně stoupající kvalitu, těším se, co přinese další díl.
Čtvrtý díl série byl v kontextu předešlých částí asi nejméně zajímavý co do obsahu a děje. Na pozadí osudů rodiny sledujeme částečně vývoj druhé světové války, vztah severských zemí k Německu, jejich angažovanost v konfliktu, politické a mocenské rozpory a vliv války na běžné obyvatelstvo i v nepostižených oblastech. Jakkoli klan Lauritzenů je tímto vlivem zasažen méně, či alespoň jinak, neshledal jsem ze strany autora žádné morální odsuzování za povýšenost a situačně nevhodné snobství a privilegia (např. v potravinových přísunech), což je v knihách jiných autorů popisujících toto období časté. Knize zásadně chybí nějaká hlavní nosná dějová linka, zajímavá zápletka či akce. Něco zajímavého alespoň způsobem jednání, subjektem jednání či jeho prostředím. Při absenci zajímavosti si kniha příliš často půjčuje z předchozích dílů, kde se děli věci více čtenářsky vzrušující. Příliš na škodu mi proto přišlo zaměření na Lauritzův život, když činnot některých členů rodiny (jeho dětí i bratrů) v tomto období by jistě nabízela akčnější počtení, byla-li by autorem šířeji rozpracována.
Přes tuto dějovou plytkost a sníženou dějovou zajímavost jsem knihu paradoxně přečetl rychle a s trvalým zájmem, což přičítám jednak jakési reziduální citové implementaci do rodu Lauritzenů z předchozích dílů a jednak i nespornému spisovatelskému umu psát svižne a čtivě. I proto na přečtení dálšího dílu jistě dojde.
Pořád je to dobré, ale styl je trochu slabší - jak už bylo psáno přede mnou - hodně vracení se v ději, hodně opakování, hodně oslích můstků nejspíš v pokusu o tajemno a napětí. Přesto se mi ale líbí ten pohled na 2. světovou válku "švédskýma očima".
Čakala som trochu viac, keďže predchádzajúce časti boli zaujímavé. Chýbalo tomu viac emócií, dej plynul pomaly.....no neviem,.... tak trochu nezáživné, aj napriek tomu, že osudy rodiny Lauritzenových sa stále posúvajú ďalej a nečakali ich len šťastné udalosti. Ale aj napriek tomu nekončím, prečítam aj ďalšiu časť.
Příběh klanu Lauritzenů, žijících nyní ve Švédsku, se odehrává v průběhu druhé světové války. Nejstarší člen rodu, stavitel mostů, výrazně fandí Německu,takovému, jaké zná ze studií v Drážďanech, jeho žena německého původu je antifašistka, nejstarší syn je důstojníkem SS a sbírá medaile na ruské a italské frontě. Další syn je důstojníkem švédského námořnictva, jedna dcera pracuje pro tajnou norskou odbojovou organizaci a druhá dcera na švédském ministerstvu zahraničí. Tak je rozehrán příběh, který se nutně prolíná s politickou situací severských států ve zmíněné době, což může být pro některé čtenáře nezáživné, pro jiné naopak sugestivní a inspirativní, aby se dověděli víc. Čtvrtý díl knihy končí spolu s koncem války smrtí nejstaršího Lauritze, ale osudy dalších členů rodu ještě čekají na pokračování.
Dějiny viděné úhlem pohledu jediné osoby jsou vždy velmi sugestivní, o to víc, když v našem zorném poli se už jedná o historii dávno uzavřenou - a my jen žasneme, jak mohl být Lauritz takovým "pštrosem, který vidí jen to, co sám chce". Ale kdo ví, co vlastně v dnešní době vidíme my sami... i proto je kniha výtečná nejen jako rodinná sága, ale i jako drobný podnět k zamyšlení.
Tento díl se mě osobně četl poněkud hůře, ale i tak byla kniha přínosem a jsem navnazena na závěrečný pátý díl.
Rozprávanie sa vracia k najstaršiemu z bratov Lauritzovi a cez jeho príbeh sledujeme osudy ďalších členov rodiny. Pre mňa osobne bol v tomto dieli zaujímavý aj uhol pohľadu na reálie druhej svetovej vojny.
Všechny pasáže by zasloužilo výrazně zkrátit, osvěžit dialogy a vehnat do textu trochu více emocí. Lauritz, postava ve všech směrech vážená, a jeho klapky na očích po čase začne bohužel trochu nudit. Textu by prospěla trocha života, na umírání je přece jen celá série poměrně dobře rozjetá.
Můj komentář se vztahuje ke všem čtyřem dílům.
20, století, ve kterém se sága rodu odehrává je stoletím vynálezů, rozvoje techniky, ale i stoletím nových výtvarných směrů, architektury, revolučních změn v sociální oblasti. Bohužel také století dvou strašných válek, Správně a výstižně autorem nazvaná série - Velké století. Každý díl má své přednosti i zápory. Ale jako celek hodnotím velmi kladně a doporučuji k přečtení.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Stavitelé mostů |
| 2010 | Cesta do Jeruzaléma |
| 2014 | Norský dandy |
| 2010 | Templář |
| 2015 | Klapky na očích |
Další díl z období 2. světové války, zajímavé a rozdílné pohledy jednotlivých postav na politickou situaci, historický nadhled autora.
Sice trochu rozvláčnější děj, ale čte se dobře.