Jan Hus: Život a smrt kazatele
Pavel Soukup
Když se Janu Husovi blížila čtyřicítka, zdál se být na vrcholu slávy a vlivu. Známý kazatel v Betlémské kapli a bakalář svaté teologie se těšil podpoře královského dvora i přátelství pražského arcibiskupa. Brzy ale přišly potíže: udání, procesy, klatba, vyhnanství a po něm odchod do Kostnice. Tam byl Hus nakonec uvězněn a upálen jako kacíř. Po celý život se přitom zabýval stejnými myšlenkami jako otcové kostnického koncilu – jak napravit zlořády v církvi, sužované papežským schizmatem a nedůstojným životním stylem kleriků. Co tedy otcové koncilu shledali na Janu Husovi tak nebezpečným, že jej poslali na smrt v plamenech? Kniha se zabývá genezí rozsudku a hledá jeho příčiny v osobitých rysech Husovy životní dráhy a veřejného působení. Líčí jeho úspěch a pád: jakými cestami se mu podařilo získat si proslulost a vytvořit okruh stoupenců a proč to přilákalo pozornost strážců dogmatu. Jan Hus je tu chápán jako příklad veřejně angažovaného učence, který se kvůli své popularitě dostane do vážných potíží. Zachytit život a smrt kazatele znamená zároveň dozvědět se něco o pozdně středověké společnosti, jejím chápání světa, jejím vnitřním napětí a předsudcích.... celý text
Přidat komentář
Skvělá monografie zaměřená na život a smrt kazatele Jana Husa. Autor se detailně zaměřuje i na samostatnou osobnost Jana Husa a jeho charakterové vlastnosti. Přitom však nepomíjí i samotná důležitá historická fakta.
Mám jedinou výtku, některé (zejména) teologické pasáže by mohly být více vysvětleny. Jinak je to ale moc povedená knížka, která se velmi pěkně čte. Moc se mi líbilo i její uspořádání, každá kapitola se věnovala jednomu aspektu Husova života. Skvělá je i obsáhlá bibliografie na konci a druhá kapitola, která ukazuje vývoj historiografie a pohledů na Husa.
Jan Hus je letos zřejmě nejčastěji skloňovaná historická osoba u nás. Kniha si však bere za úkol představit ho jako člověka, vzdělance - až intelektuála (středověk tento pojem neznal). Myslím, že pro někoho zde mohou být zcela nové informace. Tak například, že Hus naprosto cíleně a s využitím všech tehdejších dostupných metod šířil své myšlenky mezi lidi. Tehdejší řekněme politická kampaň.
Ve výsledku se dozvíme, že pražská univerzita v této době patřil mezi naprostou elitu v Evropě. Husovi současníci byli velmi vzdělaní a zcestovalí lidé (viz např. Jeroným Pražský, který studoval na Sorbonně - upřímně, komu se to dnes povede?). Jsou představeny též Husovy disputace a kázání v Betlémské kapli. Muselo to být docela živé divadlo. :)
Knihu doporučuji spíše lidem, kteří už vědí o čem čtou. Avšak naprostý laik si své samozřejmě také najde. ;)
V této monografii najde čtenář o Janu Husovi vše podstatné. Kniha je opatřena seznamem dostupné literatury o Husovi i jmenným rejstříkem. Možná by neškodily vysvětlivky některých speciálních pojmů, ale ty lze se snadno dohledat na internetu.
Nemám zatím srovnání, chystám se na další knihy o J.Husovi (Šmahel, Kejř atd.). Zájemce o podrobnější informace bude muset sáhnout po obsáhlejší monografii (Šmahel, Novotný). I tak hodnotím knihu velmi kladně, protože je dobře a čtivě napsaná, přitom odborně na výši se spoustou informací a námětů k dalšímu dohledání.
Autorovy další knížky
2014 | Jeden den ve středověku |
2014 | Husitské století |
2015 | Jan Hus: Život a smrt kazatele |
2010 | Křížové výpravy v pozdním středověku |
2018 | 11.7.1412 - Poprava tří mládenců - Odpustkové bouře v Praze |
(Povinná četba ke státnicím) Nevím, jestli podtitul zvolil autor, nebo nakladatelství, každopádně je zavádějící. Životu Jana Husa se věnuje jediná kapitolka o pěti stranách, smrti pak několik odstavců. Autorův přístup by se spíš než životopisným asi dal nazvat strukturálním: dívá se na upáleného mistra například jako na reformistu, kazatele, obžalovaného, vernakulárního spisovatele nebo na tvůrce „mediální“ kampaně propagující husitství, a to vždy v kontextu podobných aktivit jeho současníků.
Osobně si myslím, že taková rozmáchlost pojetí nutně vede k povrchnosti a nežádoucí stručnosti. Ale možná můj pohled zkresluje okolnost, že nám knihu předepsali v magistru — poté, co jsme v bakaláři četli obsáhlejšího, důkladnějšího a prostě neopakovatelného „Jana Husa“ od Františka Šmahela a k tomu tunu pramenů včetně Mladoňovice. To je čirá hloupost naší university, nikoli autorova vina. Kromě toho jsem stále ztrácela pozornost a za celou dobu jsem se nezačetla, což ovšem může být problém subjektivní, ne důsledek stylistiky nebo obsahu. Pavel Soukup jistě monografii věnoval hodně péče a nepochybuji o tom, že pro ty správné čtenáře nebude ztrátou času.
Za její největší klad považuji spravedlivost, která přiznává mistru Janovi osobní ctnosti, ale neupírá dobré úmysly ani koncilním otcům nebo českým katolíkům. Jaká úleva, překonat hysterické stranictví XIX. století! Autor si klade zajímavé otázky, jež také na základě samostatné práce s prameny zodpovídá. Jeho ústřední otázka zní, co vlastně dovedlo Jana Husa na hranici, ale zabývá se například i tím, jakou pozici by kazatel zaujal v konfliktu mezi pražany a tábority.
A pár zajímavých jednotlivostí se tu rozhodně najde. Třebas obrat mistra Štěpána Pálče „argumentovat jako ponocný“ hodlám zužitkovat. :D Nejdojemnější jsou pak asi citované doklady Janova smyslu pro humor; stále vtipného, trochu jadrného a svědčícího o tom, že jsme v něm ztratili člověka, který si, lidsky vzato, naprosto nezasloužil zemřít. (Mimochodem Šmahelova knížka je v závěru krutě smutná, kdežto u téhle se — kvůli jistému odosobnění perspektivy — i ten nejjemnocitnější člověk obejde bez kapesníků.)