Případy inspektora Rádla - Ve službách první republiky
Marek Skřipský
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/246236/bmid_pripady-inspektora-radla-ve-sluzbac-246236.jpg
4
57
57
Maďarští špioni, komunističtí radikálové, vyznavači hákového kříže, ale i sadistická sekta nebo pašeráci kokainu... S těmi všemi se utkává zpravodajský inspektor československé tajné služby a někdejší legionář Jan Rádl. Vstupuje do řad prvorepublikové kontrašpionáže, kde, skryt za scénou, řeší případy zasahující leckdy i do vysokých politických kruhů. Tajná válka je neúprosná...... celý text
Přidat komentář
Třebaže je to na knize to nejatraktivnější, vadila mi paradoxně autorská stylizace do prvorepublikového období; čistě z toho důvodu, jak papundeklově působilo. Znalost historie Marka Skřipského je záviděníhodná, ale jeho zachycení doby na mě bohužel nepůsobilo věrohodně. Neříkám, že před sto lety všechno fungovalo jako dnes, ale lidská psychika i vzorce chování jsou v podstatě stejné už od nepaměti. Když popisujeme minulost, není třeba automaticky přecházet do pohádkové podoby, ani se křečovitě držet ustálených představ.
Samotné povídky pak trpí opakující se šablonou – dojde ke zločinu, přijde Rádl a vyřeší jej. Vše na jedno brdo, žádný pokus o změnu či invenci. Občas sice autor přijde s něčím nápaditým (např. Sluhové temnoty), zabije to ovšem nulovou gradací, o plochých postavách nemluvě. Což mi přišlo jako velká škoda, protože chybí-li forma, leží vše v rukách zápletky. A když nefunguje ani ta, čtu už pouze ze setrvačnosti, doufaje, že třeba v dalším příběhu se věci změní. Nezměnily.
Fajn kniha uvěřitelně zakotvená do období 20. let 20. století - pokud mohu soudit, reálie a atmosféra jsou věrohodné. Zápletky několika povídek spojených hlavními postavami a jejich životními příběhy odpovídají tomu, že se děj otehrává v prostředí zpravodajské služby - nejde tedy o "obvyklé" vraždy a loupeže, řešené zločiny mají často souvislost s politikou, pašováním drog nebo špionáží. Je vidět, že autor se dobře vyzná ve faktografii a umí psát zajímavě. Jediné, co mi přišlo zvláštní, je dlouhodobé soužití Rádla a jeho přítelkyně "na psí knížku" - myslím, že v první čtvrtině 20. století a v této společenské vrstvě by něco takového bylo dost skandální. Kniha mě bavila, teď si dám chvíli pauzu a pak se vrátím k druhému dílu.
Vlastní podstata knihy asi tak špatná není. Líbilo se mi zasazení do doby, historické souvislosti, nevadily mi kratší příběhy, ba možná naopak. Co mě trošku zaráží je mluva postav, která mi přišla taková kostrbatá, nepřirozená a leckdy neadekvátní době (vycházejíc třeba z Panoptika města pražského). Přijde mi zvláštní, že by ve 20. letech oslovoval šéf svého podřízeného Jene apod. Je to pro mě zkrátka málo uvěřitelné. Co mi velmi vadí jsou chyby v němčině. Když byla ve větě, kterou říkal Rádl (ač měl představovat studenta s rakouskou státní příslušností), řekla jsem si, že je to asi úmyslně. Když jsem narazila 2x na stejnou chybu, kterou měl udělat rodilý mluvčí, tak už je to na pováženou (slovo "herein" se píše pouze s jedním r) a za chybu tisku to asi nemůžu považovat. Když už zmiňuji tisk, tak v mém vydání knihy se neshodovala čísla stránek s obsahem. To jde spíš na vrub tiskárně než autorovi.
Doufala jsem, že půjde o spletitější špionážní příběh rozsahu románu. Povídková forma mne trochu zklamala. Ale knihu nezatracuji natolik, abych si nepřečetla pokračování. Jako odpočinkové čtení fajn a autorovi se podařilo navodit atmosféru doby dvacátých let, o které ráda čítávám.
Ale tak jako vcelku dobrý. Spíš než nějakým zásadním příběhem, se mi to líbilo atmosférou. Původně jsem čekala trochu propracovanější a víc "špionský" děj, takže jsem byla mírně zklamaná, ale nakonec jsem to dočetla a rozhodně nelituji.
K poslednímu komentáři nemám co dodat, vyjadřuje vše co jsem chtěla napsat. Těm, kdo se rádi na pozadí příběhů. dozvídají něco málo z historie, vřele doporučuji a já se těším na pokračování.
Nenáročný průvodce po společensko-politických dějinách prvních let Československa. Mám ráda tenhle typ literatury - skrz příběh zasazený do určité doby se dovídám o všedních radostech i strastech obyčejných lidí, jak fungoval stát nebo co hýbalo hospodou. Kniha obsahuje několik uzavřených kriminálních případů, jsou různorodé a mimo jiné ukazují, jak působil státní aparát a jak byl nucený reagovat na soudobou ekonomickou a politickou situaci. Dobře se čte, styl je úsporný a jasný, hrdinové vcelku sympatičtí.
Ac jsem nejdriv precetla posledni dil a tak trochu ho pomluvila, preci jen se me nejak dotknul a vrham se postupne na dalsi knihy o Radlovi.
Ne, Nelíbilo se mně to. Souhlasím s "Luboshem". Nejvíc mě vytáčelo oslovení dospělého chlapa legionáře "Honzíku", i když to byla mimo jiné jeho vlastní mutr. Nedočetla jsem to, obávám se, že by to pro mě byla ztráta času. Už jsem poučená (viz Dobronínské morytáty), že od soudobých autorů, jestliže nepíší přímo biografie, nebudu nic číst. I knihovnice v městské knihovně kroutila nad většinou dnešních autorů hlavou.
Idea dobrá, zpracování horší. Příběh je psán toporným a "neliterárním" jazykem, postavy jsou minimálně vykreslené a působí šablonovitě, všichni mluví škrobeně a stejným jazykem, promluvy postav jsou víc didaktické než živé. Nevím, do jaké míry to byl záměr, ale kniha působí naivismem podobných děl psaných v době 1. republiky.
Je to zvláštní - atmosféra první republiky z toho dýchá, ne že ne. I faktograficky to sedí - musel jsem si najít, jak dopadla DNSAP, ale že by byl brán Hitler tak vážně už v roce 1923? A díky za osvětlení role Radola Gajdy. Když si přečteme ještě legionářskou literaturu, plasticky z toho vyjde v podstatě neuznaný a nešťastný člověk, kterému se hroutí svět.
Četnické humoresky i Panoptikum se vnucují, ale mně zase vytanul na mysli Petr Stančík a Mlýn na mumie.
Po serii thrilleru jsem potrebovala zmenu, takze jsem sahla po teto retro krimi. Nebylo to spatne, zopakla jsem si dejiny a asi zakoupim i druhy dil. Jen doufam, ze brzy vyjde pokracovani, jsem zvedava hlavne na dejiny druhe svetove.
Zdravím a rád bych poděkoval všem kteří si přečetli (a zejména pak koupili :-) ) mou knihu. Nemám ve zvyku reagovat, nicméně vzhledem k tomu, že se teď doma léčím a také k příspěvku uživatele Disease, udělám malou výjimku.
Předně chci říci, že si vážím každé reakce. Ty pozitivní mě těší, negativní poskytují prostor k uvažování coby kritická zpětná vazba.
Jedna velmi důležitá věc - Rádlovy příběhy NEJSOU ani Četnické humoresky, ani Hříšní lidé (obojí mám velmi rád) a už vůbec ne První republika (kterou mám upřímně a velmi nerad). Zkusil jsem prvorepublikové kulisy uchopit jinak, právě proto, že mi doposud chybělo něco na způsob jakéhosi špionážně politického příběhu z té doby. Jak sám poněkud neohrabaně říkám, jde o "detektivně špionážní thriller z první republiky." Tedy, Jan Rádl NENÍ Karel Arazím, Petr Brázda NENÍ inšpektor Bouše a Rudolf Wuršer NENÍ třeba rada Vacátko.
Pravda, nevím, do jaké míry se záměr zdařil, protože už několikrát jsem zažil ten smíšený pocit : "Jo, je to perfektní" (koutky úst jdou nahoru) - jako Četnické humoresky (koutky úst jdou dolů)
Uživatel Disease, kterému děkuji za příspěvek, napsal: "tam, kde Markovi stačí napsat, že detektivu Bouše teklo z nosu, se tady uvádí na kterých bojištích bojoval apod." Má naprostou pravdu. Ale ono to tak má být. Vysvětlím - Přestože prioritní je samozřejmě dějová linka vymyšleného příběhu, Rádla pojímám v jakési druhé řadě i coby nenásilného průvodce dějinami první republiky. Tedy životy hlavních hrdinů jsou nějakým způsobem spojeny s tehdejšímy problémy, idejemi, kauzami, atp. Hodně lidí už mi řeklo, že si po přečtení Rádla začalo hledat podrobnější informace, "jakže to tehdy bylo" Ano, i o to jde (byť sekundárně). Do toho jsem šel i s tím rizikem, že to někoho skutečně může poněkud obtěžovat, nebo nudit. Já si ,čistě subjektivně, myslím, že to pomáhá atmosféře. Pravda, ono se to asi více projevuje v dalších sériích.
Jinak, ještě jednou díky všem za zájem. S dosavadním hodnocením jsem velmi spokojen. Jinak, dvojka vyšla koncem srpna. Hezký den a pardon za překlepy
Marek Skřipský
P.S. Málem bych zapomněl ! Ten mýtický hrdina je označován asi deseti variantami svého jména, jednu jsem náhodně vybral. Souhlasím, Bruncvík je jaksi ustálenější a používanější.
Čekal jsem něco jako politickou verzi Markových Panoptik, ale toto se mu ani zdaleka neblíží. Postavy jsou uvedeny téměř celým životopisem, přesto jsem si k nim neutvořil žádný vztah (tam, kde Markovi stačí napsat, že detektivu Bouše teklo z nosu, se tady uvádí na kterých bojištích bojoval apod...). A v neposlední řadě: onen mýtický hrdina se jmenoval Bruncvík, nikoli Brunclík.
Příběhy se nesou na vlně oblíbenosti Četnických humoresek a Hříšních lidí - trochu retro nostalgie nikdy nezaškodí. Příběhy jsou dobře napsány, reálie začátku 1. republiky jsou, alespoň pokud mohu z pozice předky poučeného laika posoudit, dobře vystižené. Kniha se však v žádném případě nesnaží prvoplánově poučovat, jde tady stejně jako ve zmíněných dílech v zásadě o milé vyprávění o sympaťácích, kteří žijí potíráním všech nepravostí tentokráte převážně na poli politickém.
Všemi příběhy se táhne jako červená nit životní příběh Jana Rádla se všemi radostmi i starostmi, které s sebou život přináší. Rádl jen tak mimochodem řeší kriminální příběhy, které rozbouřily vody tehdejší politiky. Vše se odehrává ve dvacátých letech dvacátého století.
Po velmi dlouhé době se mi do rukou dostal detektivní román, který nebyl ani tak napínavý, jako spíš fascinující svou dokonale skloubenou atmosférou s přirozenou vnitřní logikou. Žádné nadbytečné fráze na efekt, nekonzistentní útržky vět, ani naopak samonosné, zatěžující příběhy, což je umění, na které rezignuje naprostá většina jinak geniálních autorů. :-)
Štítky knihy
tajné služby politika špionáž první republika, 1918-1938 krimi české detektivky a krimi legionáři špionážní zápletka špioniAutorovy další knížky
| 2019 |  Ostravská mystéria |
| 2015 |  Případy inspektora Rádla |
| 2015 | Nové případy inspektora Rádla: Muž za oponou |
| 2017 | Vysoké hry inspektora Rádla |
| 2018 | Válka inspektora Rádla |
Uvítal bych zajímavější literární projev, více vtipu, hovorové řeči a živočišnosti. Autorův téměř dokumentární styl je trochu studený a jednotvárný, přesto mě krimi příhody zaujaly a přečtu si i další díly. Hodnotím za tři a půl bodu.