Jan Zrzavý vzpomíná
Jan Zrzavý , Dagmar Maxová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49524/jan-zrzavy-vzpomina-49524.jpg
5
33
33
Na domov, dětství a mladá léta vzpomíná kubistický malíř Jan Zrzavý.
Přidat komentář
Útlá knížečka, která se dobře čte. Vlastní vzpomínky Jana Zrzavého na své mládí, rodiče, přátelé, studia a malířské začátky.
Prostě osobní vzpomínky významného malíře, úvod k pochopení jeho díla, dosti kusé. Některé obrazy, o jejichž vzniku píše, nejsou v obrazových přílohách.
Kniha vydaná v roce mého narození o velké osobnosti českého malířství Janu Zrzavém, kde sám vypráví o svém dětství a mládí, o tom, co pro něj malířství a umění vůbec znamenalo, je nádherná! Přečetla jsem jedním dechem! vše doplněno fotografiemi členů jeho rodiny i některými z jeho nejznámějších obrazů a tajemnými kresbami...
Pěkné, sociálně poetické vyprávění o tom, jak se z neduživého venkovského chlapce stal ryzí umělec za nesnadných podmínek.
"Musíš obrátit všechny své síly, svůj zájem a lásku jedině jen k svému umění a dosažení cíle. Vše ostatní musíš mu podřídit, prvé a poslední, nač myslíš, musí být obraz a zase jen obraz. Jsi-li povolaným k umění, poznáš, že všechny příhody tvého života, dobré i zlé, směřují k tomu, aby ses věnoval jedině jemu. Když všechno tě opustí a zklame, jediná láska ti zbude, umění, které okrašluje život a je jedinou věcí, pro niž lze litovat, že je nám jednou zemřít."
Nemám v obľube čítať (či pozerať) životopisy. V neposlednom rade to bude aj tým, že ľudia, ktorých životopisy sa šíria (nech už je to v akejkoľvek forme), boli do značnej miery vyšinutí a ich život je tým, pochopiteľne, poznačený.
Ale autobiografické spomienky Jána Zrzavého do tejto "kategórie" nespadajú. Sú plné láskavého pohľadu na blízkych, milého humoru, vrúcneho citu k vlasti, úprimných výpovedí o maliarskych začiatkoch, múdrych poznámok o umení a živote vôbec. Všetko toto dokresľujú prílohy zobrazujúce reprodukcie umelca, ktoré podporujú nie nostalgické či sentimentálne spomínanie, lež obzretie sa dozadu, plné pochopenia a poznania.
,,Kdoví kdyby nebylo toho šťastného roku v Přibyslavi, kdyby mě byl otec dál nutil do studií, nebyl bych možná už nikdy maloval."
Oh, jakou hrdost cítím ke svému rodnému městu:D
"Za uměním jsem chodil do galerie SVUP v Rudolfinu. V oddělení renesance visel tehdy obraz svatého Františka ve skalách malovaný širokými tahy černé, bílé a hnědé, vypadal úplně moderně. Jakým omylem se dostal mezi staré mistry? Můj první El Greco!"
Kniha je celkově krásná, každému ji vřele doporučuji. Škoda, že neznáme přesný příběh jejího vydání, patrně by byl též zajímavý. V každém případě si dnes těžko představíme, že podobná publikace by vyšla v nákladu 130 000 výtisků, jako tomu bylo v r. 1971.
Knihu jsem četla mojí mamince, ostatně našla jsem jí v její knihovničce. Po prohlížení obrazových knížek měst a přírody Jižní Moravy to byla rozhodně dobrá volba. Mám ráda tvorbu Jana Zrzavého, hlavně jeho Kleopatru. Proto mě samotnou zajímalo jeho vzpomínání na dětství, domov a mladá léta. Vůbec to neměl lehké a přece se prosadil, což je moc dobře. Nejhorší bylo snad to, že ho nepodporovali v malování ani vlastní rodiče, ano až tak upřímně popisuje svůj příběh. Na jejich obranu nutno uznat, že to byla těžká doba, báli se o něho, že se jako malíř neuživí. Nakonec se přece jen dočkal uznání i od nich, hlavně od otce, který dříve věřil více svému holiči než Janovi.
Moc hezky napsaný životní příběh jednoho velikána bez příkras a kudrlinek. Přečtením poznáte Zrzavého radosti i smutky a také jak vznikaly jeho první obrazy co jim předcházelo. Zajímavé čtení. Moje maminka mé čtení pozorně poslouchala, takže se jí kniha líbila tak jako mi a to mě těší.
Upřímná výpověď jednoho z našich nejvýraznějších malířů, jehož obrazy patří na aukcích k těm nejvíce ceněným.
Kniha je chronologická co se týče vypravování od narození až po věk zralý, občas je vypravování přerušeno několika osobními články, z nichž některé vyšly - jako vysvětlující - o jeho tvorbě a zdůvodnění jeho životních postojů.
Knihu jsem si vychutnávala jako kousek výborného zákusku :-) Okouzlilo mě milé a poetické zpracování myšlenek a vzpomínek na dětství, dospělost, umění a cit k vlasti pana malíře. V neposlední řadě také jeho osobnost.. tajuplná s bohatým vnitřním světem, snová, s neopouštějící cílevědomostí a sebevědomím, však zároveň melancholická.. krásná!