Jana Eyrová
Charlotte Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/383289/bmid_jana-eyrova-kC0-383289.jpg
5
4410
4410
Už půldruhého století fascinuje Jana Eyrová čtenářky i čtenáře a znalci si dodnes lámou hlavu, proč je tohle dílo tak oblíbené. Jak už to bývá u knih, které zůstávají stále živé, musí příběh obsahovat něco víc, než jen nečekané zvraty romantických epizod a dramatické prvky gotického románu. Čas odvál upjatost viktoriánské epochy a utišil skandálnost chování a názorů nevázané hrdinky, na jejíž obranu spisovatelka napsala: „Nepleťme si konvenci s morálkou!” Královna Viktorie byla ostatně knihou přímo nadšena. Tajemství velké a široce oblíbené literatury se nedá definovat, ale něco nám generace nadšených čtenářů přece jen prozradí. Uvědomujeme si, že čteme smyšlený příběh, přitom ale cítíme, že hlas vypravěčky je podivuhodně skutečný, emoce jsou opravdové a události výbušné. Proto zápas nezdolné a statečné hrdinky s její nelidskou opatrovnicí, krutými podmínkami v internátní škole a s tuhým sociálním řádem působí tak mocně. Prozrazuje autorčinu vlastní zkušenost, prožitek šikanované dívky po ztrátě rodičů. A nemějme autorce za zlé, že v jejím velkém epickém příběhu láska překoná krutá protivenství, nepřízeň osudu i tíhu strašného tajemství. „Myslíte si snad, pane Rochestere, že když jsem chudá, nenápadná a bezvýznamná, že nemám duši ani srdce?“... celý text
Přidat komentář
Jana Eyrová je moje oblíbená klasika. Využila jsem četby v ČRo a s potěšením si příběh Jany a pana Rochestera znovu prožila. A hádejte, kdo knihu načetl? Samozřejmě Marta Vančurová. Stále tak křehká, noblesní a přesvědčivá, jako když kdysi v televizi Janu Eyrovou nezapomenutelně hrála.
To byla krása. Pocity postav jsou z jiného století, ale i když to přečtěte v dnešní době je to nádhera. Poslouchala jsem v audio verzi a paní Vančurová z toho udělala čtenářský zážitek. Doporučuji.
2023
Po letech jsem se vrátila k Janě Eyrové a vzhledem k faktu, že jsem příběh četla jako velmi mladá, musím říct, že po letech ho vnímám poněkud jinak - dokáži se více vcítit do pocitů a citů hlavních hrdinů, které nám na vlnách strastiplného příběhu autorka vykresluje s umnou důkladností. Takovýto druh knih obvykle nečtu, čas od času však udělám výjimku a zpravidla se to vyplatí. Kniha právem náleží do fondu světové literatury a zaslouženě se dočkala nespočtu dalších vydání.
Už jsem tuhle knihu četla. Sice je to už nějaký ten pátek, ale na takový skvost se nezapomíná. A přesto jsem si jí nedávno znovu vychutnala jako audioknihu. A v podání Marty Vančurové to byl perfektní zážitek. Můžu jen doporučit.
Po zkušenosti s knihou Na Větrné hůrce od sestry autorky, jsem se této knihy opravdu bála. Jsem ale velmi mile překvapená, protože tato kniha se narozdíl od zmiňované hůrky, četla opravdu jinak a mnohem lépe. Příběh je hezky a zajímavý. Bavila mě celá zápletka a vlastně celý konec mi přišel velmi dojemný.
S Janou můžeme prožívat její bolesti a poznáváme, že dívčina dušička není poznamenaná ranami osudu. Vše co prožila jí naopak posiluje a utváří charakter v pevných a čestných zásadách.
Jedna z knih, ve které hlavní postava nepřipadá čtenáři jako postava, ale jako reálný člověk. Vykreslení psychologie Jany Eyrové, její kladné i záporné stránky, ale i dalších hlavních postav, se Charlotte velmi povedlo. Moc se mi líbí celková kompozice příběhu, zaujal mě i nápad, neotřelé popisy lásky a lidských myšlenek. Kladně hodnotím i styl psaní, ve kterém se hezky míchá poetičnost, ale i jistá přímočarost. Každé slovo v románu má své místo, stejně jako postava. Dialogy mě taky velmi bavily. Nejlépe hodnotím konec, ten se je opravdu nádherný. Vím, že ke knize se někdy zase vrátím.
Znovu jsem si přečetla Janu Eyrovou a tentokrát se mi líbila mnohem, mnohem víc než kdysi. Je to krásně napsaný romantický příběh, který si zaslouží nebýt zapomenut.
Konečne som si prečítala originálnu verziu J.Eyre a musím povedať, že napriek pozretým niekoľkým filmovým adaptáciám a prečítaným knižným retellingov tohto diela, som bola prekvapená ako sa príbeh vyvíjal, príbeh Jany som poznala asi len do 1/2 knihy. Kniha ma bavila a napriek tomu, že bola napísaná už dávnejšie, veľmi pútavá.
Jana Eyrová je jednou z knih, ke kterým se člověk během života vrací. Uchvátí svým dějem, pohltí čtenáře a člověk prožívá život Jany a ztotožňuje se s hrdinkou románu. Kniha je napsána tak procítěně, že čtenáři je jasné - kolik tužeb, zklamání a bolesti musela autorka prožít, než napsala tento román, který je po takové době stále v oblibě.
Jednoznačně doporučuji.
Jana Eyrová je prostě klasika ke,které se ráda vracím. Moc milé čtení plné lásky, soucitu, nelehkých životních situací a souznění dvou dvou srdcí v jedno.
Kniha, která má velkou sílu připoutat čtenáře ke svým postavám. Brontë je o mnoho temnější a syrovější než Austen. Mám ráda tu atmosféru viktoriánských vřesovišť s nádechem tajemna. Jana je hrdinka, která si i přes všechny křivdy, které se jí v životě staly, uchovává silného a svobodného ducha. Sice je mistrně skrytý pod naučenou maskou, v některých chvílích ale probleskne na povrch a když nakonec dostane prostor, je to jako vypustit ptáka z klece.
Také filmové zpracování nezaostává, moje nejoblíbenější je to poslední.
Kniha je delší a jedná se opravdu o klasiku. Příběh je čtivý a Jana se opravdu stane vaší hrdinkou.
Věděla jsem, že se mi bude příběh odstrkovaného sirotka Jany Eyrové líbit. Kdysi dávno jsem viděla i filmové zpracování, miluju temné a tajemné viktoriánské domy a to husí kůži nahánějící ticho v nich.
Nedávno jsem přečetla útlou knížečku Sirotek lowoodský, což je takový úvod a dalo by se říct první část celého příběhu Jany Eyrové.
Celý román jsem si pak střihla v angličtině, což bylo pro mě zprvu trochu krkolomné, než jsem si po pár desítkách stran přivykla na jiný jazyk, ve kterém jsem navíc už strašně dlouho nečetla. Proto jsem se s knihou babrala dost dlouho, hodně slov pro mě bylo nových nebo archaických, ale ani to mě nepřipravilo o čtenářský zážitek a kniha se mi velmi líbila!
Děj románu z roku 1847 je zasazen do anglického venkova viktoriánské éry. Příběh o strastiplné životní cestě sirotka Jany, její mladické ryzí lásce a silné vůli jít si vlastní cestou asi není třeba představovat.
Krásně napsáno, určitě si brzy zas pustím i film a někdy bych si příběh znovu ráda přečetla v češtině. Doporučuji všem, kdo máte rádi romantické příběhy s tragickým pozadím.
Moje zamilovaná knížka. Vracím se k ní a zbožňuju ji. Když jsem ji četla poprvé, měla jsem menší trauma ze začátku (to s kamarádkou v sirotčinci), ale pak už je to lahůdka. Nechybí humor, láska, ani nějaké to drama a hrůza. Dokonalý příběh. Za mě mnohem lepší než Na větrné hůrce.
(SPOILER)
(přečteno v angličtině) Ačkoli běžně romantické příběhy nevyhledávám, kniha se mi moc líbila. Na té klasice prostě asi něco bude :)
Na rozdíl od většiny názorů jsem ale asi nevnímala závěr stejně jako ostatní. Pro mě bylo strašně smutné, že promarnili tolik času a nějak jsem se přes to nedokázala přenést... Chápu, že to byla právě pointa příběhu, že hrdinové překonali všechny překážky a našli k sobě (tedy spíše ona našla) cestu a bylo to celé velmi dojemné, to ano. Přesto se ale nemůžu zbavit jakéhosi rozčarování, že to celé "odloučení" a následná tragédie byla vlastně zbytečná hloupost (zaviněná oběma stranami). Každopádně to ve mně rozhodně dojmy zanechalo, a o to jde především.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura viktoriánská doba venkovské romány romantika osudy žen sirotci zranění romány pro ženyAutorovy další knížky
| 1973 |  Jana Eyrová |
| 1991 | Sirotek lowoodský |
| 1990 |  Villette |
| 1975 | Shirley |
| 2010 | Emma |
Je to vlastně neuvěřitelné. V době, kdy autorka píše tento román, se u nás ještě ani nezdá o rovnoprávnosti žen a tou dobou je zatím nejodvážnější jen Božena Němcová, o trochu mladší "spisovatelská" kolegyně. A co všechno si obě musely zažít - ve výchově, od mužů, od představ společnosti o roli ženy ve společnosti a v rodině....a obě psaly. Takže s vědomím toho, že tento text vznikl 1847 (Babička 1855), je vlastně neuvěřitelně revoluční. Už jenom tím, jak kombinuje určitou romantičnost s realismem a to velmi krutým - výchovné postupy paní Reedové, která se hlavní hrdinky po smrti jejích rodičů v 5 letech ujala, traumata, která se podepsala na celý její život, zároveň životní síla a vnitřní (od)boj, který musela neustále svádět až ke zdánlivě romantickému happyendu. Je to napsané nepatetickým jazykem, ale samozřejmě určitou míru patosu v situacích nalézt lze. A když srovnáme opět s Babičkou, která je vrcholné dílo české literatury poloviny 19. století, je to naprostá idyla a oslava života - Jana Eyrová je proto-feministické zvolání, které jde přes "mrtvoly". Takže obával jsem se, že se utopím v romantickém ňufání, a klobouk dolu! Významná anglická spisovatelka, jejíž následovnicí je Virginia Woolfová.