Jana Eyrová zajímavosti
Charlotte Brontë
Už půldruhého století fascinuje Jana Eyrová čtenářky i čtenáře a znalci si dodnes lámou hlavu, proč je tohle dílo tak oblíbené. Jak už to bývá u knih, které zůstávají stále živé, musí příběh obsahovat něco víc, než jen nečekané zvraty romantických epizod a dramatické prvky gotického románu. Čas odvál upjatost viktoriánské epochy a utišil skandálnost chování a názorů nevázané hrdinky, na jejíž obranu spisovatelka napsala: „Nepleťme si konvenci s morálkou!” Královna Viktorie byla ostatně knihou přímo nadšena. Tajemství velké a široce oblíbené literatury se nedá definovat, ale něco nám generace nadšených čtenářů přece jen prozradí. Uvědomujeme si, že čteme smyšlený příběh, přitom ale cítíme, že hlas vypravěčky je podivuhodně skutečný, emoce jsou opravdové a události výbušné. Proto zápas nezdolné a statečné hrdinky s její nelidskou opatrovnicí, krutými podmínkami v internátní škole a s tuhým sociálním řádem působí tak mocně. Prozrazuje autorčinu vlastní zkušenost, prožitek šikanované dívky po ztrátě rodičů. A nemějme autorce za zlé, že v jejím velkém epickém příběhu láska překoná krutá protivenství, nepřízeň osudu i tíhu strašného tajemství. „Myslíte si snad, pane Rochestere, že když jsem chudá, nenápadná a bezvýznamná, že nemám duši ani srdce?“... celý text
Zajímavosti (5)
O napsání vlastního pokračování Janina příběhu se pokusila autorka Hilary Baileyová. Vydáno bylo pod názvem Paní Rochesterová. (D.-e.-e.-)
Kniha vyšla pod Charlottiným pseudonymem Currer Bell. (AnetW94)
Edward Eyre (1815 - 1901) je skutečná historická postava. Angličan Eyre odešel do Austrálie v roce 1832 ve věku 17 let. Pracoval jako "honák dobytka" a hnal stáda přes celou zemi. Objevil jezero a poloostrov, které se nyní jmenují po něm. V roce 1840 se k jeho náročné expedici, kdy hledal cestu, která by spojila Adelaide s Albany, připojil domorodec Wylie. 1841 se dostávají do Albany. (viz Obrazový atlas objevů) (Seraphin)
Kniha se dočkala okamžitého úspěchu u kritiky i čtenářů, velký obdiv na její adresu vyslovil např. William Makepeace Thackeray, kterému Charlotte Brontëová poté věnovala druhé vydání. Román inspiroval řadu dalších umělců a patří k největším klenotům klasické světové literatury. O jeho významu svědčí i vznik cca 30 filmových, televizních a muzikálových adaptací. (Kamčari)
Kniha inspirovala několik filmařů. Uvádím tato zpracování: Jana Eyrová, rok 2011, režie Cary Fukunaga; Osudová láska Jany Eyrové (seriál), rok 2006, režie Susanna White; Jane Eyre, rok 1997, režie Robert Young; Jana Eyrová, rok 1996, režie Franco Zeffirelli; Jana Eyreová (seriál), rok 1983, režie Julian Amyes; Jane Eyre (seriál), rok 1973, v hlavní roli Stephanie Beacham; Jana Eyrová, rok 1972, režie Věra Jordánová, v hlavní roli Marta Vančurová; Jana Eyrová, rok 1970, režie Delbert Mann; Jane Eyre (seriál), rok 1963, v hlavní roli Ann Bell; Jane Eyre, rok 1961, v hlavní roli Zachary Scott; Jane Eyre, rok 1956, v hlavní roli Stanley Baker; Sangdil (Jane Eyre), rok 1952, v hlavní roli Dilip Kumar; Jane Eyre, rok 1949, režie Franklin J. Schaffner; Jana Eyrová, rok 1944, režie Robert Stevenson; Jane Eyre, rok 1934, režie Christy Cabanne; Jane Eyre, rok 1914, v hlavní roli Irving Cummings. (D.-e.-e.-)
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura viktoriánská doba venkovské romány romantika osudy žen sirotci zranění romány pro ženyAutorovy další knížky
1973 | Jana Eyrová |
1991 | Sirotek lowoodský |
1990 | Villette |
1975 | Shirley |
2010 | Emma |