Moja matka

17.11.2024

Takže poučen z prvního dílu jsem přistupoval k tomu, že tohle je jinak psaný text (tedy především jazykově-graficky). Zatímco první díl na mě působil, že autorka nás provádí sem tam jak se jí zachce a v podstatě nebyl děj nějak zásadně určen, tak tady je to bohužel zásadněji zjednodušené. Příběh byl tentokrát prostinký a jen se nabalil styl a zvláštní styl vyprávění. Asi je to problém prostředních dílů, ale tento splňuje přesně to co se říká. Bylo to hodně o ničem.

17.11.2024

Tento příběh který prožijete nad kterým polární záře se vznáší a co tak divně začal ten mohlo prožít vaše dítě at chce či nechce rodina.
Ve stáří ve smutku dvě vybledlé figury bolest v tichu.
Příběh posunující skrze pomalu odkrývající neznámou minulost podobně jako v díle minulém.
Bez interpunkcí které jsou ji u zadku v přímočarém bez zbytečných odboček i zdržování v příběhu lásky zrady i nevěry příležitostných sex chtivých dobrodružství ve kterých se objevují nejkrásnější charakterové šmakulády to věro šlha pro vaše smysly stát se může.
Někde na pomezí kde severské lišky přejí sladké sny a bráškové se ocitají na scestí odehrávají se okolnosti v podivuhodných osidlech zdejších zákonitostí venkovské komunity.
Tváře nové tu nejsou zrovinka vítány ale každý kajícník může být napraven.
Veliké aha nasnadě jak jistě brzy uznáte nejde o nějaký laciný kriminální thrillerovatý severský poblouznění.
Psycho ve vztazích a chování vzájemných lidských se tu obnažují a vyvěrají v báječných kompozicích které si s romantikou příliš nezadají.
Tam na severu je žití nelehké někdy až animální spjaté s přírodou.
Zatínající drápky s nebezpečným ochočením celého čtenáře průzkumem na území sámovského twin peaks.
Prvky příchozích z vnějšku nevítaných do zajetých kolejí skupiny domorodých lidí v maloměstském mikrovesmíru.
Vzpomínka na dětské promarněné sny.Leží bez života.Slábnoucí.
Ruku v ruce se strachem a stíny.Pohřební večírek může začít.
Sice moderních ale trošku něco pozůstatků z let pohanských minulých v obyvatelých přetrvávajících. (policista ve spárech film rituál)
Pocity ze čtení studené jakožto literatury žánru příjemné na konci dychtící po pokračování snad již brzy v roce příštím.

15.10.2024

Jako u prvního dílu musím napsat, že to byla síla. Moc se mi líbí komentář od Mona-Lisa. Naprosto vystihuje moje pocity.

25.09.2024

Radost, obdiv, nadšení a spokojenost jako u prvního dílu.
Stejně tak ale přemýšlím, komu bych ji doporučila.
Běžnému čtenáři zobajícímu jasně daně vytyčené žánry asi ne.
Tohle je pro mě sympatické právě absencí jasně uchopitelné struktury vyprávění, nějaké kostry, které se můžeš chytit a nabídnout ji dalšímu čtenáři. Tím, že ignoruje interpunkci, velká písmena apod. ti ještě víc zdůrazňuje, jak je originální a chce být jiná, u které si i za x měsíců řekneš: ty brďo, to bylo něco!
Tahle knížka se drolí a zase skládá, tak jako hlavní hrdinka. Jako trosky, které ji v jejím společenství v odlehlé vesničce ve Švédsku obklopují, je celá šedá, pochmurná ale nečekaně i hodně vtipná.
Všichni jsou tam ošlehaní životem. Spíš marně hledaš někoho kdo nepije, nemlatí někoho, sám není bit, má šťastné myšlenky nedejbože šťastný život obecně.
To ti spisovatelka nechce předat.
Já nevím, co ostatním. Ale mě touhle temnotou paradoxně předala naději, že se jde ze všeho vyhrabat.
Hlavní hrdinku bezpodmínečně zbožňuju. I když s ní v mnohém nesouhlasím a je mi za ni ouzko až trapně.
Moc mi sedí a hlavně kvůli ní tuto sérii už oficiálně miluju.
Doporučuju si přečíst určitě první díl a až pak toto.
Při posledních stránkách se mi chtělo brečet, jak je to dobré.
Chtělo se mi brečet kolik knížek čtu -jen abych mohla doporučovat zákazníkům a vůbec mě neposadí na zadek.
Ale je to moje práce, chci mít přehled. Chci být ta, kterou jmenujete - ta mi vždycky dobře poradí…..
Ale nejradši bych pořad četla tyhle severské nekoncentrované temnoty.

05.09.2024

Druhý díl KS. Drsný, smutný, co více dodat. Ale je pravda, že pokud vás v dětství potká to, co sourozence dvojčata, následky pociťujete i v dospělosti.
Nezájem rodičů, zneužití otcem, vše pěkné dětem zničit či vzít...a za každou cenu tvrdit, že se nic z toho nestalo, že si vlastně vymýšlíte... ano, jsou mezi námi tací, kteří
něco z toho zažili. Třetí díl určitě dám, ale zda knihu doporučovat, to nevím, není to lehké čtení, byť čtivě podané. Samozřejmě, první díl, byl zkrátka první, ale i ve druhém je spousta myšlenek k zaznamenání, či pozastavení se u nich.

28.08.2024

Musím Vám říct, že tato série od autorky Karin Smirnoff je pro mě velkým překvapením. Její předchozí kniha s názvem „Můj bratr“ předčila má očekávání a totálně jsem autorčinu specifickému stylu psaní propadla. A proč specifickému? Autorka nepoužívá velká, malá písmenka, jen zřídkakdy najdete v textu čárky, ale po čase si na to jako čtenář zvyknete.

Pokračování knihy se nese na stejné vlně jako předchozí kniha. Čtení je syrové, živočišné a bez zbytečných příkras. Kniha pomalu graduje, ale je to opravdu gradace se vším všudy. Příběh se stále točí kolem rodinných dramat a starých bolístek, tentokrát jde především o příběh matky, jak název napovídá.

Opět jsem ze čtení nadšená. Doporučila bych jej spíše číst na podzim nebo v zimě, kdy je počasí už pochmurnější a navodí v čtenáři tu správnou atmosféru.

Na závěrečný díl se neskutečně těším. Pokud máte rádi severskou literaturu, autorka Karin Smirnoff Vás jednoznačně nesmí minout!