Naše matka přehled

předevčírem

Tak pokud jsem tiše doufala, že v dalším osudu sourozenců Kippo přijde naděje, tak jsem se spletla ....

Ten genetický molotovův koktejl je pronásleduje i nadále - a mne místy až mrazilo ....
Hlavně co se týká ovlivnění jedince pseudo/vírou a zneužití postavení
společenství, kde charakter rádobyvůdce určuje míru provinění a dává rozhřešení ....

Ani po změně prostředí nejsou tito dva pochopeni - a Janiny flashbacky do minulých prožitků jsou hrozivé ....
I odtajnění života jejich matky nepřináší vysvobození ....

Jana s bratrem marně hledají cestu k emocím .... a prostředkem se stává fyzický kontakt ....

.... Pojedla jsem z jeho těla a on se napil z mé krve .... a potom jsme se milovali jako bychom rozuměli významu slova milovat ....
Protože služby a protislužby nemají s láskou nic společného .....

Ta závěrečná polární záře přinesla kapku naděje .... ale byla to pouze chvíle a Jana se opět řítí do tmy .....

Autorka dokáže skvěle vykreslit to chmurné prostředí a dusivou atmosféru....

A já teď budu zvědavá na závěrečný díl trilogie ....

25.11.2024

Druhý díl je důkazem, že z noční můry nejde jen tak procitnout. Nejde odpustit matce něco, co se odpustit nedá. Nejde začít nový život jinde. Seveřani snad ani nemůžou mít světlo na konci tunelu v jejich věčné temnotě. Až na tu polární záři, ta je jistou nadějí a příslibem v té beznaději kolem.

"Chápu že toho máš už dost ozvala jsem se.
To nevím řekl. Přijímám tě takovou jaká jsi. Tvoji minulost i všechno o čem nechceš mluvit. Ale to že ses sbalila a nechala mi jenom ušmudlaný vzkaz to nepřekousnu. Ohledně satu jsme měli dohodu. A tys místo toho zdrhla jako.
Zloděj uprostřed noci nebo co řekla jsem.
Ne odvětil. Spíš jako vyděšený čokl. Já nemám zbabělce rád prohlásil. Svět je jich plný. Lidí co okolo sebe mlátí a když narazí na odpor převalí se na záda.
A podle tebe taková jsem zeptala jsem se.
Když se vydáš na křížovou výpravu máš odvahu ale nejsi připravená čelit následkům dodal po chvíli.
Myslíš satu řekla jsem
Mimo jiné.
Nemůžeš mi dát ještě jednu šanci hlesla jsem když jsem se přesně podle jussiho tvrzení převalila na záda.
Zavrtěl hlavou. Nejde to. Dáváš ale odmítáš brát. Odmítat brát je stejně k ničemu jako nechtít dávat.
Stříbro a zlato. Dary ležely nedotřené v košíku. Sbalené a označené cenovkami.
Ty jakmile něco dostaneš myslíš si že za to ten druhý něco čeká. Služby a protislužby nemají s láskou nic společného.
V tom případě jsem lásku nikdy nepoznala řekla jsem.
Ale jo řekl poznala. Jenže jí nevidíš. Chceš jinam domů pryč a všechno zároveň."