Naše matka
Karin Smirnoff
Jana Kippová / Trilógia o Jane Kippovej série
< 2. díl
Společenství neodpouští. Pokračování švédské literární senzace Můj bratr. Jana a její bratr zdědí po matčině smrti dům ve vesnici Kukkojärvi. Brzy si uvědomí, že život je tu úplně jiný a prorostlý přísnými náboženskými pravidly. Kdo se jim nepodřídí, toho komunita vyvrhne. Bratra vesnické společenství s početnými rodinami až hypnoticky přitahuje – a učaruje mu i všudypřítomná mužská nadřazenost. Jana se snaží vzdorovat a zároveň ukončit svůj destruktivní vztah. Když se však spřátelí se svou stejně starou sestřenicí, její manžel, pastor, to nese velice nelibě… Schyluje se k bouři.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , Kniha ZlínOriginální název:
Vi for upp med mor, 2019
více info...
Přidat komentář
Druhý díl je důkazem, že z noční můry nejde jen tak procitnout. Nejde odpustit matce něco, co se odpustit nedá. Nejde začít nový život jinde. Seveřani snad ani nemůžou mít světlo na konci tunelu v jejich věčné temnotě. Až na tu polární záři, ta je jistou nadějí a příslibem v té beznaději kolem.
"Chápu že toho máš už dost ozvala jsem se.
To nevím řekl. Přijímám tě takovou jaká jsi. Tvoji minulost i všechno o čem nechceš mluvit. Ale to že ses sbalila a nechala mi jenom ušmudlaný vzkaz to nepřekousnu. Ohledně satu jsme měli dohodu. A tys místo toho zdrhla jako.
Zloděj uprostřed noci nebo co řekla jsem.
Ne odvětil. Spíš jako vyděšený čokl. Já nemám zbabělce rád prohlásil. Svět je jich plný. Lidí co okolo sebe mlátí a když narazí na odpor převalí se na záda.
A podle tebe taková jsem zeptala jsem se.
Když se vydáš na křížovou výpravu máš odvahu ale nejsi připravená čelit následkům dodal po chvíli.
Myslíš satu řekla jsem
Mimo jiné.
Nemůžeš mi dát ještě jednu šanci hlesla jsem když jsem se přesně podle jussiho tvrzení převalila na záda.
Zavrtěl hlavou. Nejde to. Dáváš ale odmítáš brát. Odmítat brát je stejně k ničemu jako nechtít dávat.
Stříbro a zlato. Dary ležely nedotřené v košíku. Sbalené a označené cenovkami.
Ty jakmile něco dostaneš myslíš si že za to ten druhý něco čeká. Služby a protislužby nemají s láskou nic společného.
V tom případě jsem lásku nikdy nepoznala řekla jsem.
Ale jo řekl poznala. Jenže jí nevidíš. Chceš jinam domů pryč a všechno zároveň."
Takže poučen z prvního dílu jsem přistupoval k tomu, že tohle je jinak psaný text (tedy především jazykově-graficky). Zatímco první díl na mě působil, že autorka nás provádí sem tam jak se jí zachce a v podstatě nebyl děj nějak zásadně určen, tak tady je to bohužel zásadněji zjednodušené. Příběh byl tentokrát prostinký a jen se nabalil styl a zvláštní styl vyprávění. Asi je to problém prostředních dílů, ale tento splňuje přesně to co se říká. Bylo to hodně o ničem.
Tento příběh který prožijete nad kterým polární záře se vznáší a co tak divně začal ten mohlo prožít vaše dítě at chce či nechce rodina.
Ve stáří ve smutku dvě vybledlé figury bolest v tichu.
Příběh posunující skrze pomalu odkrývající neznámou minulost podobně jako v díle minulém.
Bez interpunkcí které jsou ji u zadku v přímočarém bez zbytečných odboček i zdržování v příběhu lásky zrady i nevěry příležitostných sex chtivých dobrodružství ve kterých se objevují nejkrásnější charakterové šmakulády to věro šlha pro vaše smysly stát se může.
Někde na pomezí kde severské lišky přejí sladké sny a bráškové se ocitají na scestí odehrávají se okolnosti v podivuhodných osidlech zdejších zákonitostí venkovské komunity.
Tváře nové tu nejsou zrovinka vítány ale každý kajícník může být napraven.
Veliké aha nasnadě jak jistě brzy uznáte nejde o nějaký laciný kriminální thrillerovatý severský poblouznění.
Psycho ve vztazích a chování vzájemných lidských se tu obnažují a vyvěrají v báječných kompozicích které si s romantikou příliš nezadají.
Tam na severu je žití nelehké někdy až animální spjaté s přírodou.
Zatínající drápky s nebezpečným ochočením celého čtenáře průzkumem na území sámovského twin peaks.
Prvky příchozích z vnějšku nevítaných do zajetých kolejí skupiny domorodých lidí v maloměstském mikrovesmíru.
Vzpomínka na dětské promarněné sny.Leží bez života.Slábnoucí.
Ruku v ruce se strachem a stíny.Pohřební večírek může začít.
Sice moderních ale trošku něco pozůstatků z let pohanských minulých v obyvatelých přetrvávajících. (policista ve spárech film rituál)
Pocity ze čtení studené jakožto literatury žánru příjemné na konci dychtící po pokračování snad již brzy v roce příštím.
Jako u prvního dílu musím napsat, že to byla síla. Moc se mi líbí komentář od Mona-Lisa. Naprosto vystihuje moje pocity.
Radost, obdiv, nadšení a spokojenost jako u prvního dílu.
Stejně tak ale přemýšlím, komu bych ji doporučila.
Běžnému čtenáři zobajícímu jasně daně vytyčené žánry asi ne.
Tohle je pro mě sympatické právě absencí jasně uchopitelné struktury vyprávění, nějaké kostry, které se můžeš chytit a nabídnout ji dalšímu čtenáři. Tím, že ignoruje interpunkci, velká písmena apod. ti ještě víc zdůrazňuje, jak je originální a chce být jiná, u které si i za x měsíců řekneš: ty brďo, to bylo něco!
Tahle knížka se drolí a zase skládá, tak jako hlavní hrdinka. Jako trosky, které ji v jejím společenství v odlehlé vesničce ve Švédsku obklopují, je celá šedá, pochmurná ale nečekaně i hodně vtipná.
Všichni jsou tam ošlehaní životem. Spíš marně hledaš někoho kdo nepije, nemlatí někoho, sám není bit, má šťastné myšlenky nedejbože šťastný život obecně.
To ti spisovatelka nechce předat.
Já nevím, co ostatním. Ale mě touhle temnotou paradoxně předala naději, že se jde ze všeho vyhrabat.
Hlavní hrdinku bezpodmínečně zbožňuju. I když s ní v mnohém nesouhlasím a je mi za ni ouzko až trapně.
Moc mi sedí a hlavně kvůli ní tuto sérii už oficiálně miluju.
Doporučuju si přečíst určitě první díl a až pak toto.
Při posledních stránkách se mi chtělo brečet, jak je to dobré.
Chtělo se mi brečet kolik knížek čtu -jen abych mohla doporučovat zákazníkům a vůbec mě neposadí na zadek.
Ale je to moje práce, chci mít přehled. Chci být ta, kterou jmenujete - ta mi vždycky dobře poradí…..
Ale nejradši bych pořad četla tyhle severské nekoncentrované temnoty.
Druhý díl KS. Drsný, smutný, co více dodat. Ale je pravda, že pokud vás v dětství potká to, co sourozence dvojčata, následky pociťujete i v dospělosti.
Nezájem rodičů, zneužití otcem, vše pěkné dětem zničit či vzít...a za každou cenu tvrdit, že se nic z toho nestalo, že si vlastně vymýšlíte... ano, jsou mezi námi tací, kteří
něco z toho zažili. Třetí díl určitě dám, ale zda knihu doporučovat, to nevím, není to lehké čtení, byť čtivě podané. Samozřejmě, první díl, byl zkrátka první, ale i ve druhém je spousta myšlenek k zaznamenání, či pozastavení se u nich.
Musím Vám říct, že tato série od autorky Karin Smirnoff je pro mě velkým překvapením. Její předchozí kniha s názvem „Můj bratr“ předčila má očekávání a totálně jsem autorčinu specifickému stylu psaní propadla. A proč specifickému? Autorka nepoužívá velká, malá písmenka, jen zřídkakdy najdete v textu čárky, ale po čase si na to jako čtenář zvyknete.
Pokračování knihy se nese na stejné vlně jako předchozí kniha. Čtení je syrové, živočišné a bez zbytečných příkras. Kniha pomalu graduje, ale je to opravdu gradace se vším všudy. Příběh se stále točí kolem rodinných dramat a starých bolístek, tentokrát jde především o příběh matky, jak název napovídá.
Opět jsem ze čtení nadšená. Doporučila bych jej spíše číst na podzim nebo v zimě, kdy je počasí už pochmurnější a navodí v čtenáři tu správnou atmosféru.
Na závěrečný díl se neskutečně těším. Pokud máte rádi severskou literaturu, autorka Karin Smirnoff Vás jednoznačně nesmí minout!
Výborné druhé pokračování série Jany Kippo, byť je kniha zatím jen ve slovenštině, je to zase zážitek. Kniha za prvním dílem rozhodně nepokulhává, děj pokračuje a točí se tentokrát kolem příběhu matky. Těším se na závěrečný díl a rozhodně doporučuji.
Štítky knihy
sekty švédská literatura rodinné vztahy alkoholismus švédské romány
Autorovy další knížky
| 2024 |  Můj bratr |
| 2024 | Naše matka |
| 2024 |  Dívka v orlích spárech |
Tak pokud jsem tiše doufala, že v dalším osudu sourozenců Kippo přijde naděje, tak jsem se spletla ....
Ten genetický molotovův koktejl je pronásleduje i nadále - a mne místy až mrazilo ....
Hlavně co se týká ovlivnění jedince pseudo/vírou a zneužití postavení
společenství, kde charakter rádobyvůdce určuje míru provinění a dává rozhřešení ....
Ani po změně prostředí nejsou tito dva pochopeni - a Janiny flashbacky do minulých prožitků jsou hrozivé ....
I odtajnění života jejich matky nepřináší vysvobození ....
Jana s bratrem marně hledají cestu k emocím .... a prostředkem se stává fyzický kontakt ....
.... Pojedla jsem z jeho těla a on se napil z mé krve .... a potom jsme se milovali jako bychom rozuměli významu slova milovat ....
Protože služby a protislužby nemají s láskou nic společného .....
Ta závěrečná polární záře přinesla kapku naděje .... ale byla to pouze chvíle a Jana se opět řítí do tmy .....
Autorka dokáže skvěle vykreslit to chmurné prostředí a dusivou atmosféru....
A já teď budu zvědavá na závěrečný díl trilogie ....