Můj bratr
Karin Smirnoff
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/527741/bmid_muj-bratr-657050fceba6a.jpg
4
133
133
Jana Kippová / Trilógia o Jane Kippovej série
1. díl >
Syrové rodinné drama plné vášně i napětí. Švédská literární senzace. Jana Kippo se vrací na rodný statek na severu Švédska. Kdysi odsud utekla poté, co její bratr napadl otce lopatou. Bratr se nyní upíjí k smrti a matka po mrtvici chátrá v domově důchodců. Návštěva v Janě oživí vzpomínky na dětství plné násilí, přesto se rozhodne zůstat, aby se pokusila vyrovnat s minulostí. Jenže drsná realita venkova, kde v rodinách po generace vládne alkohol a nikoho nezajímá, co se děje za zavřenými dveřmi, bude krutým soupeřem. Naděje na odpuštění ale umírá poslední. Snad. Karin Smirnoff je švédská spisovatelka, původně pracovala jako novinářka, ale pak se rozhodla změnit obor a koupila dřevařskou firmu v severním Švédsku. Později vystudovala literární akademii při univerzitě v Lundu a právě v té době začala psát trilogii s hlavní hrdinkou Janou Kippovou, jejíž děj se odehrává ve vesnici nedaleko autorčina rodiště v Umea. Hned první díl se stal ve Švédsku senzací a byl nominován na prestižní Augustovu cenu. Celá trilogie je ceněna jak čtenáři, tak kritiky za svou literární kvalitu. Rodinné drama vypráví o skrytých traumatech, boji se závislostmi a touze někam patřit. Na osudech Kippových líčených se syrovou něhou a jedinečným jazykem autorka odhaluje kruté lidské pohnutky v celé jejich bolestné obnaženosti. Boří při tom nejen pravidla gramatiky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , Kniha ZlínOriginální název:
Jag for ner till bror, 2018
více info...
Přidat komentář
Tak toto byla dost drsná kniha, která se nedala na dlouho odložit. Nevadila malá písmena, chybějící přímá řeč nebo několik slov dohromady. Četla jsem, abych se dozvěděla konec . Už se těším na další pokračování .
Stejně jako už psala v recenzi meliclu,kniha jako by v poslední třetině ztrácela dech. Do té doby jsem byla uchvácena tímto opravdu drsným příběhem. Těším se na další pokračování,které má v češtině vyjít letos v létě.
Příběh má jednu zvláštnost, chybí mu interpunkce, přímá řeč či velká písmena, s tím jsem se doposud nesetkala, ale co mě překvapilo bylo, že mi to četbu vůbec nerušilo.
Syrové drama, psané bez lítosti tak poutavě, že vás nenechá vydechnout. Neotřelý příběh z mrazivého Švédska, jehož temnota vás pohltí. Tohle si dejte, stojí to za to!
To byla síla. Byla jsem přitahována jako můra ke světlu přes všechno to násilí, zneužívání, závislosti. Velice poutavě napsáno. Opravdu syrové rodinné drama, kterému přihlížela celá vesnice.
A pasovala mi k tomu i ta zvláštní gramatika.
Strašně dobře rozehraný, ale někde kolem dvou třetin jak kdyby autorce došel dech a nápady, jak se ze všeho toho bizárku vymotat. Škoda. (Ale pro druhý díl v srpnu stejnak poběžím, ne že ne.)
Původně jsem si myslela, že se ke mně dostalo nějaké "vadné vydání", které neprošlo korekturou (knihu jsem měla vypůjčenou z knihovny jako e-knihu). Pak jsem teprve dočetla, že chybějící interpunkce a velká písmena jsou záměr autorky. Přiznám se, že jsem tento záměr nepochopila, ale zvykla jsem si na něj. Myslím, že by příběh vůbec neztratil na zajímavosti, kdyby byla respektována všechna pravidla pravopisu a skladby. V některých knihách je vybočení z "normálu" geniálně korespondující s obsahem (Růže pro Algernon), ale tady vlastně nevím, jaký to mělo smysl. Nic to ale nemění na tom, že příběh byl opravdu zajímavý, neotřelý a stojí za přečtení.
Syrové drama přesně tak jako země ve které se odehrává. Pro mě další kniha kdy se začtu a musím jet v kuse celou noc, tak moc to bylo čtivé. Místy jsem myslela na mou oblíbenou islandskou autorku Ólafsdóttir (její knihy vřele doporučuji), je velmi zvláštní jak jsou si skandinávští autoři v té syrovosti podobní. Příběh dvojčat kippových je něco co vás natolik zasáhne a žijete tu krutost s nima do posledních řádků, protože je to napsané v dávkách tak aby vás to ničilo, ale zároveň nutilo číst dál. Zvláštní styl překladu, na který se ovšem dá rychle zvyknout a nevadil. Jen dodal na zvláštnosti a síle knihy, která ve mě stále doznívá. A doporučuji přečíst druhé pokračování, byť je momentálně jen ve slovenštině.
Můj bratr má naprosto skvělou severskou náturu. Je to syrový, zkažený, drsný, divný ... ale přesto skvělý.
Janna se vrací do své rodné vesnice, odkud kdysi utekla poté, co její bratr napadl otce. Teď se vrací, odkrývá temnou minulost, se kterou se snaží vyrovnat. Přítomnost ale není o nic lepší...
Příběh měl celou řadu bolavých míst a beznaděj na mě křičela skoro z každé stránky, přesto mě to ale nezlomilo tolik ...v čem byl ten háček?
Háček byl ve stylu autorky. Žádná přímá řeč, žádné čárky a žádná velká písmena u jmen. Vím že absence uvozovek u přímé řeči umí občas navodit takovou tu odosobněnou atmosféru, díky které pak kniha čtenáře zasáhne ještě víc. Tady to ale na mě ten efekt nemělo a k těm velkým písmenům se radši nebo ani víc vyjadřovat. Narovinu říkám že to není kniha pro každýho, šanci si ale zaslouží.
Klobouk ale musím smeknout před překladatelkou, tahle kniha musela být velký oříšek, se kterým si Lucie Olešová poradila na výbornou.
Musí se ale nechat, že Karin Smirnoff píše skvěle a absolutně chápu, proč je ve Švédsku oblíbená. Navíc jsem někde zvětřila, že Karinino pokračování Milénia, Dívka v orlích drápech by měla vyjít letos na podzim a to já si určitě ujít nenechám!
Kniha, kterou jsem nemohla odložit. Temné a ledové.
Dechberoucí a napínavé.
Strach, beznaděj, touha, pocity vyjádřené tak, že jsem se dokázala vcítit.
Co je pravda, co je lež?
A ten konec vyvolal zvědavost.
Těším se na druhý díl, snad brzy.
Opravdu zajímavě napsané. Příběh pro mě úplná Topka nebyla, ale za přečtení stálo
... Zapomeňte na interpunkci, na velká písmena na začátku vlastních jmen, na uvozovky. Písmenka tečou po stránkách a vám jde z toho hlava kolem. Překladatelka Lucie Olešová to měla hodně těžké, své role se ale zhostila skvěle. Od knihy se nedá odtrhnout, a to ani když cítíte, že pro zachování svého duševního zdraví byste ji měli aspoň na chvíli odložit.
Je to jedna z nejtemnějších knih, které jsem kdy četl - po ...a uzřela oslice anděla Nicka Cavea možná vůbec nejtemnější.
Autorka popsala příběh švédského severu bez jakéhokoliv soucitu, pozlátka a s naprostou upřímností. Ta kniha je plná krutosti - a věřte mi, že podrobnosti znát nechcete. To si přečtěte sami.
Několikrát se mi stalo, že jsem při čtení otevřel pusu a musel si těch pár předchozích šokujících řádků přečíst znovu. Když jsem si myslel, že už si autorka dovolila moc, přišla s něčím ještě tvrdším. Ne, tohle fakt není kniha pro citlivé duše. To by mělo stát na obálce knihy jako varování na krabičce cigaret.
Teď k formě, tomu se nevyhneme. Autorka se rozhodla pošlapat základy gramatiky. To, že v knize chybí interpunkce je jedna věc, ale pro českého čtenáře je ještě horší, že jména a místní názvy píše malým písmem - a jména dohromady (klassjohansson, katarinakarlsonováhanssonová, paníkippová atd.). Na začátku vám to bude dělat trošku zmatek (hlavně asi v postavách), ale navzdory tomu jsem tou knihou prakticky profrčel. Tyto autorčiny pasti mě sice vždy na začátku knihy na malou chvilku zastavily, ale jak jsem pokračoval v příběhu dál, už mě zastavit nedokázaly. Je to vodopád emocí, pocitů a mnoho dalšího.
Karin Smirnoff má obrovský talent a já už se vůbec nedivím tomu, že je ta kniha (alespoň to tvrdí český nakladatel) tak ceněná. Pokud se nebojíte toho, že vaši duši kniha rozloží, tak si ji určitě přidejte na seznam. Je fakt skvělá.
A skláním se před Lucií Olešovou, která ji přeložila. To muselo dát práce.
Hodně specifická kniha, kterou hodnotím na pomezí 3 a 4 hvězdiček. Příběh je nesmírně surový a odpovídá severskému místu, ve kterém se odehrává. Každopádně musím říct, že jsem četla silnější severská rodinná dramata.
Zároveň přiznávám, že jsem trochu měla problém s formou knihy
Temné, syrové, geniální! Chvílemi snad ani nechcete rozplétat další osudy, ale přesto až zoufale chcete číst dál. Těším se na další díl.
Kniha mi vytřela zrak. Nejdříve tím, jakým stylem je psaná. Žádná přímá řeč, jména s malými písmeny, mnohdy dvě až tři slova dohromady. Ale kupodivu to knize vůbec nevadilo. Po chvíli jsem si zvykla a četla a četla.
Kniha s upřímnou surovostí odkrývá bolavá místa minulosti. Švédská vesnice na okraji světa. Jana Kippo se vrací do míst, kde se narodila. Za bratrem dvojčetem, který pije. Za matkou, kterou nenávidí téměř stejně jako svého otce. Neví jak dlouho se zdrží
Přítomnost odkrývá minulost a na povrch se otvírají staré rány. Tak moc to bolí. Jana zjišťuje další okolnosti a tajemství. Zdá se, že pravda nikde nekončí. Každý občan v téhle zprapadené vesnici má svoje tajemství, které je provázané s nějakým dalším.
Jana se musí s tím vším vyrovnat. Přiznat pravdu, vzpomenout si. Kdo neměl hezké dětství, bude posílat zlobu dál. Kdo byl v dětství bit, bude bít své děti. Jde to někdy zastavit?
Kniha vás nenechá vydechnout, až na konci. Najde Jana své místo v životě? Dokáže dostat bratra ze závislosti? Dokáže všechny kostlivce minulosti pozavírat zpátky do skříně? Do dalšího dílu určitě půjdu.
Kniha se mi velmi špatně četla.Nejsou velká písmena u jmen, chybí uvozovky přímé řeči, další interpunkční znaménka. Začala jsem číst, ale daleko jsem se nedostala. Obsah tudíž nehodnotím.
Tenhle příběh je napsaný tak moc depresivně, bolavě a všechny postavy zobrazuje s takovým pesimismem až zlostí, že se to odrazilo při čtení i na mé náladě. Cítila jsem tu zlobu spojenou s nevlídným prostředím, lezavým počasím, zabahněným statkem. Lidi, kteří jsou manuálně zruční, ale intelektu moc nepobrali. Ženy jsou prosté a muži násilničtí.
Knížka je psaná velice zvláštním stylem na který si musíte zvyknout. Bez přímé řeči, uvozovek, čárek v souvětí a jmény s malými písmeny. Zpočátku jsem si říkala, že kdyby to nebyla recenzní kniha, tak ji snad i odložím. Po přibližně třiceti stranách přišel naprostý zlom a já nedokázala přestat číst. Je to příběh, který vás znechutí a zároveň zasáhne. Příběh u kterého budete nadávat, ale i slzet. A konec? Ten mě rozhodil úplně, protože až po dočtení jsem zjistila, že jde o první díl rozepsané série
(SPOILER)
Vždy, když si přečtu takto drsné rodinné drama, kde jsou děti týrány a zneužívány, vždy si vzpomenu na své rodiče a na to,jak krásné a bezstarostné dětství jsem se svými bratry prožila.
Ale teď ke knize, knih na toto téma je spousta, ale ještě nikdo do toho nedokázal vložit tolik mrazu a temna. Bylo to tak skvěle napsáno, že jsem cítila jak mi chlad prostupuje tělem a svírá srdce. Hlavní hrdinka Jana i její bratr jsou drsným dětstvím, tak poznamenáni, že nejsou schopni normálního vztahu. Janu jsem v knize chvíli litovala, chvíli ji milovala a chvíli ji nenáviděla. Ale přesto bych na ní nic neměnila, byla tak jiná než klasické hrdinky, bylo to velmi osvěžující. Kniha má spád, neustále se něco děje a nutí Vas to číst dál a dál.
Musím říct, že větší požitek z četby by umocnilo, kdyby kniha obsahovala interpunkční znaménka. Ale chápu, že je to autorky styl psaní a v dnešní době se chce autor něčím odlišit, přesto doufám, že další díl už čárky bude obsahovat :-)
Včera dotčeno a stále mám příběh v hlavě... . Zpočátku jsem se nemohla začíst,vadil mi způsob psaní autorky,vše bez čárek,jména dohromady,postupně jsem si zvykla.Pribeh je hodně drsný,nebudu prozrazovat detaily,ale rozhodně stojí za přečtení.Hledam druhý díl "Moje matka",u nás ještě není přeložený,ale určitě si ho chci přečíst.Knihu doporučuji.
Štítky knihy
láska venkov švédská literatura rodina rodinné vztahy psychologické romány vztahy mezilidské vztahy vesnice švédské romány
Můj bratr
Kdo jsem co a proč ?
Protože všechno,co mi zbylo jsou moje vzpomínky ze včerejška oh tyto nevlídné časy.
Jednoho rána odjela jsem autobusem za bratrem.
Chumelilo metelilo fučelo nebylo vidět na krok.
Přivezla jsem si vzpomínky.
Co se dozvím.Jak dlouho to vydržím co tu budu.Co mě tu vůbec čeká.Dozvím se něco o sobě ?
Cokoliv dalšího prozrazovat by vám narušilo zážitek.Snad v každé kapitole se něco stane.Stane se něco nepříjemného.Někomu.Něco.Stane se.Současnost.
Minulosti.Vyprávění.Stáří.Umírání.Chlast.Fet.Nemoce.Zneužívání.Násilí.Ponižování.A někdy pro změnu zasvítí i sluníčko,ale jenom někdy.ATD.
Severská drsná škola.Taky by se vám nelíbilo přivázat jako psa k boudě.Psychologická vztahová syrová trnitá mrazivá melancholická záležitost splínového typu.
Každý si nese něco v sobě.Jde oto jak to vyplyne a vybublá na povrch a taky kdy.Když se něco může posrat a ono se to posere ještě víc.
A hlavně to není krimoška.Taky májí jména u žen koncovku - ová :)
Nebude leckdy příjemná.Neodložíte ji.Jenom na chvíli.A pak znovu a zase.Pak to skončí.Skončí první díl.
Bez mašliček.Bez čárek.Poněvadž na tom zase nemůžeme být až tak špatně aby nemohlo být ještě hůř.Když si někdy zoufáme nejede třeba vlak.Co na to kluci v zákopech první války ?
Protože nikdo mě nemá rád.Je to pravda.Nejsou jako ty.
Znovu a znovu nahořklá chut.
Nevinosti poctivost nebo štvanice.Roztroušená semena pohřbené životy.Tajemství našeho převleku se točí.
Okolnosti budou rozhodovat.