Jantarové kukátko
Philip Pullman
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39189/bmid_jantarove-kukatko-0Uy-39189.jpeg
4
758
758
Jeho temné esence / Temné hmoty série
< 3. díl
Ve třetím dílu fantasy trilogie musí Will nejprve najít Lyru, kterou její matka, krásná paní Coulterová, drží omámenou v odlehlé jeskyni. Jejich společná cesta je pak vede do říše mrtvých, kde se oba setkávají se svými blízkými. Bitva na nebesích vrcholí a Lyra bezděky naplňuje úlohu, k níž byla předurčena. Pak ale ji i Willa čeká nejtěžší rozhodnutí ze všech.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2007 , ArgoOriginální název:
The Amber Spyglass, 2000
více info...
Přidat komentář
Za mě je tento poslední díl povedený. Téma jako je náboženství, církev a tomu podobné mi zrovna blízké není takže chvíli trvalo, než jsem se do toho dostala, ale nijak mě to od příběhu neodradilo. Velkou radost mi udělalo, že se tu znovu objevil Lee Scoresby a Iorek Birnison.
Závěr Jeho temných esencí byl bohužel po dvou dobrých knížkách podstatně slabší. Četl se sice pořád hezky, ale bylo tam dle mého až příliš mnoho rozvleklých pasáží, kdy se toho dělo vlastně bolestně málo. Také mi přišlo, že tam bylo až příliš mnoho nedotažených věcí, které nakonec ústily ve zmatené závěry nebo nelogičnosti, jen abychom se dobrali toho konce, kterého se nám dostalo. Je to trošku škoda, protože Pullman budoval v prvních dvou dílech krásný svět, ale nakonec to bylo jako mazat kus másla na příliš velký krajíc chleba. Dojem z celé série mi to ale vyloženě nezkazilo a i přesto, že to je čtení pro mladší čtenáře, jsem v celkovém hodnocení s Jeho temnými esencemi spokojený.
(SPOILER)
Kniha tak trochu klame názvem, kukátko je spíš jen mnohovrstevným sklíčkem z pryskyřice, vzdáleně podobné jantaru (aby byl vidět Prach). Stejně jako kniha. Ovšem těch vrstev má kniha víc. Poměrně kompaktní příběh předchozích dvou dílů rozšlehala do mnoha linií, které se ke konci zase tak úplně nespojily. Z esoterického pohledu by to mohlo být v pořádku, tragédie je všem bytostem vlastní. Ovšem z logiky věci jsou některé úvahy, důsledky i počínání aktérů až nelogické (záleží na tom, jakýma očima na slepenec příběhů pohlížíme) a v určitých okamžicích naprosto nevěrohodné (Lyřiny rodiče?). Vůbec se mi zdá, že v tomto dílu byly některé charaktery posunuty do roviny, které nekorespondují s předchozím vývojem postav.
Lyra je prostě umanutá Lyra a Will je divoký Will. Občas pronášejí moudra, která ne úplně šikují k mladším náctiletým a svým způsobem jsou odsouzeni k samotě. Ale budiž, v záblesku první lásky je to asi v pořádku.
To, co bylo v předchozích dílech lehce pominutelné a pořád se dalo poznat, kde je nahoře a kde dole zde vystupuje rušivě. Jsou to kulisy světů! V některých okamžicích se mi zdálo, jako by mezi světy nebyla jen okna, ale doslova celé řeky (vzdušné i vodní), kterými lze proplout doslova kamkoliv, třeba i do nicoty nebo do říše stínů a zase zpět. Pronikání démonů s každým novým otevřeným oknem ještě mohu pochopit, zvlášť otevírala-li se pouze jedinečným nožem, ale průchody pro celé armády? Prolnutí světů bez oken? Tady autor kulisy dost ohnul. A nebeská mechanika měla taky nějaké svoje podivné zákonitosti, vypadala spíš jak scénář pro komiks (už jen scéna anděla, topícího kněze v řece, je bizár sám) neb jen andělé umí cestovat mezi světy bez oken. A myšlenka prolnutí světů byla tím vlastně úplně opuštěna. Dokonce to na mě v jistých okamžicích dělalo dojem, že se autor vzhlédl ve steampunku a využil jej třeba v popisu vzducholodí nebo válečných strojů.
Pullman chtěl chytit do jedné dlaně hodně much a díky tomu příběh vyznívá jako nedopovězená, nedokončená bajka, která vlastně končí s nadějí, ale spíše smutně. Od určitého okamžiku jsem dokonce čekal, asi jako všichni, že si ve finále Lyra a Will vymění své daemony
Text samotný je čtivý, jen trochu rozhozený jak listy salátu. Váhám pouze s doporučením.
Za mě trochu zklamání. Některé pasáže zaujali, ale nesouhlasím s nelogickým koncem.
Tolik nelogičnostní, tolik nesmyslů s ohledem na předchozí, tolik nevysvětlení....z mého pohledu velice špatný díl.
Prvních pár kapitol se hodně táhne a musel jsem vynaložit určité úsilí, aby se přes ně dostal. Navíc se objevuje záplava nových postav i světů a člověku chvíli trvá, než se v tom zorientuje. Ovšem přibližně od druhé poloviny knihy jsem se nemohl od čtení odtrhnout. Z konce jsem nebyl vůbec šťastný, právě naopak, ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že je to takhle nejlepší. Klobouk dolů Pullmanovi, že dokázal nitky pospojovat tak, aby všechny postavy dospěly ke koncům, které dávají smysl. K tomu má naprosto úchvatný styl psaní (doporučuji číst v originále) a já se s radostí nechal vtáhnout do všech těch nádherně vykreslených světů, pozoroval, jak Lyra s Willem dospívají, a prožíval všechno s nimi. Líbilo se mi, že hlavní protagonisté nejsou dokonalí a že jsou charkaterizováni zápornými vlastnostmi - Lyra je lhářka a Will vrah a oba jsou nuceni se ke tomu uchylovat, aby přežili. Byl tu taky skvělý vývoj jejich vztahu s Gallivespiany.
Příběh paní Coulterové mě hrozně bavil a tento díl mě ujistil, že je to moje nejoblíbenější postava z Esencí. I pasáže s Mary Malone byly zajímavé, i když paradoxně pro děj nepříliš důležité a párkrát jsem se přistihl, že počítám, kolik ještě stránek, než její kapitola skončí a přesuneme se zase k hlavním hrdinům.
Bohužel se nemůžu zbavit pocitu, že potenciál téhle série se dal využít o trošku lépe. Máme zde manipulující, represivní a zkorumpované Magisterium, které se nezdráhá absolutně ničeho, aby dosáhlo svých cílů a udrželo si moc. Evidentně tedy bylo cílem vytvořit epickou fantasy, která má poukázat na problémy církve, nebezpečí fanatismu, vyvolávat otázky, stavět se proti dogmatům, atd atd. To je výborný nápad, ale myslím, že když už do toho autor jde, měl by do toho jít se vším všudy. Což se zde bohužel úplně neděje. Pullman přitom v této knize měl prostor se do toho pustit a celou problematiku víc rozvinout, ten prostor ale nevyužil. Prezident MacPhail tady má jen jedinou zajímavou scénu, když mluví s paní Coulterovou, otec Gomez je zase zbytečná a plochá postava, která má přinést laciné drama, ale její příběh čtenáře vůbec nezajímá. Působí to ve výsledku až moc zjednodušeně a autor nám prakticky říká, že Magisterium je špatné, jen protože úplně všichni jeho členové jsou zlí, a to je celé. Jenže tohle prostě nestačí, svět přece není černobílý a svět Jeho temných esencí rozhodně ne.
Jantarové kukátko je každopádně důstojným zakončením velkolepé trilogie. Trilogie, která je v mnoha ohledech jedinečná, předkládá zajímavé myšlenky a nutí vás nad nimi uvažovat. Překypuje komplexními postavami, které si zamilujete, a kombinuje do detailů promyšlený fantasy svět s prvky ze světa vědy. Je to trilogie, která na mě udělala velký dojem a vím jistě, že až se k ní někdy vrátím, budu okouzlen úplně stejně, jako při prvním čtení.
Lyra se v posledním díle temnoeseciální trilogie ocitá hned zkraje v roli, která ji odsoudí do neschopnosti zasahovat do dalšího dění Pullmanova příběhu. Až jsem měla neodbytný pocit, že její postavu nahradily desítky dalších, což se mi v díle, který celý příběh uzavírá, nezdálo ideální. Nakonec se však přece jen s Willem vydají na další společnou pouť za záchranu světů. Po dočtení celé trilogie zůstávám trochu zmatená. Dospívající děti (12 let?) se chovají vesměs dětsky v kontrastu k samotnému závěr. Příběh je přitom vážný, jako je celá řada jeho myšlenek a důsledků jejich činů. Je vskutku temný, plný temných postav lačnících po smrti těch druhých, navíc prodchnuto zradou, lží a nesnášenlivostí a ne vždy zřejmé, kdo po kom a proč jde. Navíc se čtenář musí potýkat s častými přesuny z různých světů a měnícími se postavami. Na mě přece jen trochu moc překombinované.
Tohle nebyl pohádkový příběh o pravdě a lži, kde vítězí spravedlnost, rozhodně ne tak, jak by člověk čekal. Příliš mi nekonvenovala ani zápletka odkazující na Adama a Evu. A i když Pullman svou fantasy zjevně pojal křesťansky, některým nadpozemským bytostem přisoudil dost obskurní povahy, stejně jako zločinecké rysy některým postavám zcela duchovním. Jenže tohle se ani omylem netváří jako fantasie humorná, takže mi smysl chování řady postav jaksi uchází, podobně jako vztahy mezi rodiči a dětmi... Popisy milostných pocitů mi taky nepřijdou jaksi pro děti. Možná je to více pro YA, i když hlavní postavy jsou přece jenom děti. No jo, nejsem dítě ani YA, a ti nejspíš nebudou řešit pro mě nepochopitelné nelogismy. Je to přece fantasy, ve které se nadto objevuje celá řada dalších zvláštních bytostí. A já bych konečně měla zjistit, jakou podobu má můj vlastní daemon☺.
Za mě prostě ne... první dva díly se mi četly také docela špatně, ale aspoň se tam něco dělo. Třetí díl jsem dočetla asi do poloviny a nestalo se tam skoro nic... všechno je zmatené, když je konečně nějaká akce, tak je odbytá na dvě strany a následuje sáhodlouhá pasáž s popisy krajiny atd. Nápad mi nepřijde tak špatný, ale zpracování se prostě nepodařilo
Prvni kniha se mi libila nejvice. Druha o neco mene. Ta posledni byla ovsem nejhorsi. Knihu jsem musel v posledni tretine na par dni odlozit, protoze me proste nebavila. Cekal jsem, ze se vysvetli nektere veci (napr. temer vse kolem Lorda Asriela?), ale zustalo to jen tak.. Skoda.
Kiež by sme si len mohli zariadiť dvojdňové posedenie s mŕtvymi. Jedna z mojich najobľúbenejších kníh aké som kedy čítal.
Supr zakončení trilogie. Spousta fantasy prvků a napětí, které drží čtenáře úplně na hraně
(SPOILER)
Ona by to mohla být celkem dobrá knížka, kdyby aspoň trochu dávala smysl. Bohužel, smysl z ní nedává nic. Pár [SPOILER] příkladů:
- když pro anděly nejsou fantomové problém, -tak proč se jednou za 10 let neproříznout domů a nežít tam spolu?
- když může být otevřené jedno okno, druhé by konec konců zase takový problém nebyl
- proč se měli Lyra a Will sejít se svými daemony, aby vyhráli válku? vždyť ta byla vyhraná dávno před tím a po setkání se nic důležitého nestalo
- jak věděla doktorka, že má zůstat zrovna v tomhle světě a že za ní přijdou?
- k čemu vlastně byla celá role hada? za mě jen aby mohl mít ten strašně nepřirozeně našroubovanej zbytečnej smutnej konec
- k čemu byl v knize otec Goméz? než se na něco zmohl, bylo po něm
- proč Asriel vůbec chtěl zabít nejvyššího? jak ho to vůbec napadlo? jak věděl, že je to možné? jak se o tom dozvěděli andělé a všichni jeho následovníci?
- zabití Nejvyššího bylo úplně to nejjednodušší ze všeho, proč se to tolik stránek řešilo?
- Metatron byl taky strašná lama, když ho zvládli takhle jednoduše zpacifikovat.
Za mě díl od dílu horší a horší. I když v prvním to bylo asi hlavně o tom, že to bylo opravdu originální a zajímavě podaný svět. Co se týče příběhu a smysluplnosti celá série pokulhává.
Strhující závěr trilogie, bitvy se mi hlavě odehrávaly jako živé, místy jsem nedýchala napětím a bolest těch dvou byla chvíli i mou bolestí. Na konci zbyl smutek, ale i naděje. Kéž bychom věděli, jak se jejich životy odvíjeli dále. Můžeme jen domýšlet.
Všechny dějové linky byly strašně zajímavé a já nemohla knihu položit. Už určitě nesouhlasím s výrokem, že je to dětská knížka. Filozofický podtext je neignorovatelný.
Poslední díl Pullmanovy trilogie. Na knihu, která je určena dětem a mládeži, má dost dějových linek. Nícméně jsem chtěla vědět, jak to s Lyrou a Willem bude dál, rychle jsem se začetla, linky se začaly spojovat a vše spělo ke svému vrcholu. Konec byl na můj vkus trochu rozvláčný. Ale rozhodně jsem s knížkou strávila hodnotný čas a i slzička mi ukápla.
Knížka, obecně celá série mě hodně bavila, jediné co se mi nelíbilo tak byl ten konec. Já fakt nesnáším smutné konce, jsem jak u filmů tak i u knih na to hodně citlivý, takže když jsem knihu dočetl, tak jsem si i trošku pobrečel a nedokážu to vypustit z hlavy
Poslední díly -logií to mají od samého začátku těžké. Musí - nebo se to od nich alespoň očekává - všechno (do)vysvětlit, neexistující uzlíky svázat, existující dotáhnout, vypořádat se s postavami a situacemi, do nichž je autoři stihli dostat a kde je naposledy zanechali.
A Jantarové kukátko to rozhodně nemělo lehké.
Protože to je v zásadě pohádkový příběh, nemůže chybět uvazování a utahování každé jedné nitky, takže se dočkáme závěrečné bitvy, velkých gest i velké lásky. A protože to je všechno, jen ne pohádkový příběh, je tu snad každá podoba bolesti z loučení, je tu odvaha z přesvědčení, je tu statečnost pramenící z pevného charakteru, kterou bychom chtěli disponovat asi všichni. Pullmanovy Temné esence sází na dobro v nás, na to, že se nakonec všechno převrátí na světlou stranu Síly. Věří, že konec nepřijde a že když budeme chtít, budeme vždycky spolu, byť třeba ne tak, jak bychom si přáli ze všeho nejvíc. Je to oslava rozumu a zvídavého ducha. Je to kniha vybízející k vzájemnému chápání, k tomu, abychom k jiným světům přistupovali s otevřenou myslí a srdcem a žili, dokud můžeme. Je to útěšný příběh.
Pochovejme své deamony. Všichni je máme. A vyprávějme!
Kdo nenašel odpovědi, nečetl pozorně.
A kdo si nepřečte pozorně zadání, dostane za pět.
Celou sérii Jeho temné esence jsem si strašně oblíbila. Pullman dokázal vytvořit zajímavé světy plné dobrodružství a fantazie a mě strašně bavilo o nich číst.
Lyra a Will si na svůj věk prošli nespočtem těžkých situací a zvládali to jak nejlépe mohli. O to víc mě mrzí ten hořkosladký konec, na druhou stranu je tak příběh mnohem uvěřitelnější.
Knize opravdu nemám co vytknout, skvělé mi sedla a čtení jsem si užila.
IG: zrzi_cte
Štítky knihy
přátelství děti magie andělé démoni ohrožení světa paralelní světy multivesmír zfilmováno – TV seriál říše mrtvých, podsvětí
Autorovy další knížky
| 2007 |  Zlatý kompas |
| 2007 | Jantarové kukátko |
| 2007 | Jedinečný nůž |
| 2007 | Temné hmoty |
| 2002 | Rubín v kouři |
Od prvního dílu až po poslední je to stále menší pohádka, ale analogie, která se dá vztáhnout i na "náš" svět - hloupost se pere s moudrostí, je jen jeden nařizovatel, a poslouchat ho je nutné - však to vede k všeobecnému blahu. Těžko se mi loučí, ale je třeba přestat, když je čas.