Japonské pohádky
Barbora Markéta Eliášová
Krátké a prostředím pro nás exotické lidové pohádky, lidé v nich však jsou stejní, jako v těch našich.
Přidat komentář
Štítky knihy
pohádky Japonsko japonské pohádky
Autorovy další knížky
1943 | Japonské pohádky |
1924 | Dcery Nipponu |
1925 | V Japonsku v dobách dobrých i zlých |
1915 | Rok života mezi Japonci a kolem zeměkoule |
1944 | Hanako |
Tyhle pohádky byly místy dosti podivné a valná většina z nich se mi nijak nezalíbila, ale tři bych ocenila:
Jak se myška vdávala - je tu milé porovnávání kdo je jakým způsobem nejmocnější; rodiče krásné dcerušky odmítali jednoho nápadníka za druhým, neboť nebyli nejmocnější; chtěli ji dát nejprve Slunci, které je podle nich nejmocnější, ale pak uznali, že by se dceruška mohla popálit, tak zvolili Měsíc, ale ten vysvětlil, že Mrak je mocnější, protože ho ve chvilce zakryje, Mrak jim vysvětlil, že Vítr ho klidně odfoukne, Vítr řekl, že ho zastaví zeď, a zeď jim vysvětlila, že je mocná jen do té doby, než ji podhryžou myši!
Pohádka Čarovné zrcátko je hezká, zrcátko v té dávné době nebylo obvyklou a samozřejmou součástí domácnosti, ale rozhodnutí krásné maminky ukazuje na její nechuť oddávat se slabostem a marnivosti, zatímco může dělat užitečnější věci, a když zrcátko po své smrti odkáže své dceři a ta do něj pohlédne, uvidí sice sama sebe, ale protože zrcátko nezná, myslí, že vidí maminku, takže s ní rozpráví a je jí líp.
Třetí pohádka, Tanec s čerty, byla pro mne nejlepší, protože to byl vlastně dobrý vtip. Muž s boulí na tváři se schoval před bouří do dutiny stromu, byl svědkem čertího hodování a tance, který ho vybudil, aby vylezl a také zatančil, protože to on uměl hodně dobře, a když chtěl odejít, čerti ho pozvali i na další večer, ať jim zase zatancuje, muž slíbil, ale musel dát něco do zástavy, že opravdu přijde, a čerti vybrali tu jeho bouli na tváři. Vrátil se domů a byl bez boule hezký a soused, který měl bouli na opačné tváři, se jí chtěl taky zbavit, tak tam šel místo něho, ale neuměl tančit tak hezky, proto mu čerti vrátili bouli, takže soused se vrátil asi hodně smutný! (To je jako ten vtip, který si povídají a ukazují děti o holčičce, která měla jednu ruku chromou a modlila se, aby měla obě ruce stejné!) Tak kvůli téhle třetí pohádce a také kvůli jemným a velmi názorným ilustracím dávám celé knížce 4 hvězdy.