Japonsko za zrcadlem
Alan Macfarlane
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215195/mid_japonsko-za-zrcadlem-215195.jpg
4
82
82
Když se antropolog Alan Macfarlane setkal s Japonskem poprvé, připadal si jako Alenka v Říši divů a zatoužil zemi, její kultuře a zvykům více porozumět. V této knize nás provází všemi stránkami japonské společnosti, od těch nejobecnějších až po ty nejintimnější.
Přidat komentář
Pozoruhodný vhled do jinakosti Japonska a Japonců. Kdo se o japonskou kulturu zajímá, možná se nedozví mnoho nového, díky textu ale lze mnohé pochopit - anebo alespoň přijmout jako pro Evropana nepochopitelné.
"Japonci se vymykají naší pojmové soustavě".
Stručný přehled myšlení a specifického chování Japonců z pohledu britského antropologa. Velmi dobrá populárně naučná kniha, která předkládá srozumitelnou formou některé pro Evropana těžko pochopitelné rozpory a zvláštnosti japonské společnosti. Řekl bych, že jsem typický čtenář této knihy: nejsem odborník na Japonsko, nikdy jsem tam nebyl ani neznám žádného Japonce a ani si s žádným nedopisuji. Jen mě obecně zajímá japonský způsob života a pohled na svět. A v této knize jsem našel spoustu zajímavých informací. Jedna z knih, ke kterým se tu a tam vracím. Za mě tedy plný počet a doporučuji.
Kniha popisuje rozdíly mezi japonskou a západní kulturou. Autor knihy je Angličan a proto bohužel pod západní kulturou vidí pouze Británii, rozdíly jsou tedy někdy trošku zkreslené. Trošku mi také vadilo, že ne vždy je přesně vidět, o jakém časovém období japonské historie autor píše. Každopádně i tak jsem se dozvěděl spoustu zajímavých věcí o Japonsku a Japoncích.
Nekritické nadšení rozhodně nesdílím. I když uznávám, že kniha v té české bídě, co se knih o Japonsku týče patří k nadprůměru. Uroveň kapitol se postupně zlepšuje, a zatímco ze začátku je většina úsudků autora nepřesná, či přímo chybná, zejména poslední 3 kapitoly jsou v obecné rovině celkem výstižné, ačkoliv i ony obsahují řadu nesmyslů.
Kniha je bohužel postavená na tom, že autor porovnává svůj britský svět a do protikladu staví japonský svět. V podstatě zcela nepodloženě a náhodně pak generalizuje, když dochází k názorům, že jedni nebo druzí jsou v tom či onom světově unikátní. Je zřejmá hrubá neznalost okolních asijských zemí, i zbytku světa (dokonce i Evropy). Za chybné považuji již základní východisko, že Japonsko pozná z diskusí s japonskými profesory a z oficiálních pramenů. Jistě to není špatný zdroj informací, a mnozí z nich se i velmi snažili, ale je to stále velmi jednostranný pohled, zatížený tím, že jsou věci o kterých mu neřeknou, a které si mnohdy ani sami neuvědomují. Mezi nadprůměrné části knihy tak patří řada citátů děl z 19. století, jejichž autoři v japonsku strávili delší dobu a mnohé postřehy jsou nadčasové. Je škoda, že autor nevyužil širší základnu imformací ke komparaci. Určitě by prospělo, pokud by se seznámil s kulturami i jiných zemí světa, než japonska a anglie (a třetí zemí, s kterou někdy porovnává je Nepál) - zjistil by, že řada věcí je v jiných zemích asie podobná, či částečně podobná, a v lecčem je podobný třeba i tradiční evropský venkov. Stejně tak by bylo přínosné zahrnout mezi zdroje informací i cizince z různých kultur žijící dlouhodobě v Japonsku a naopak Japonce, kteří již dlouhodobě žijí v zahraničí. V rámci japonska rozhodně existuje i celá řada jiných společenských skupin, než právě profesoři v Tokiu, a mnozí vidí řadu věcí jinak. Autor se mohl alespoň seznámit s venkovem.Stejně tak je zajimavý i pohled sousedních zemí (i minulých) na Japonsko.
Autor nedokáže překročit svůj stín a zůstává značně etnocentrický. Navíc jeho vidění západního světa bude patrně většině lidí v ČR vzdálené - autor je zjevně silně věřící křesťan, dříve narozený, s dosti přísnou a studenou výchovou v dětství. A představuje si takto celý nejaponský svět.
Také není schopen oprostit se od svého monoteistického pohledu na věc, ač se o to snaží.
Bohužel, nepatří mezi lidi, kteří hledají podobnosti a paralely mezi společnostmi, ale naopak inklinuje k ukvapeným závěrům o obřích rozdílech.
Kniha je značně nevyrovnaná, obsahuje celou spoustu citací různých zdrojů a lidí, kdy některé postřehy jsou brilantní a jiné zcela zcestné. Je to tak půl na půl, víc nesmyslů je na začátku, míň na konci. Kniha je dobrá k zamyšlení pro lidi, kteří s japonci již mají dost zkušeností, aby dokázali kritickým myšlením oddělit zrno od plev. Takoví ji ale zase ani moc číst nepotřebují.
Více informací viz můj článek v rubrice recenze.
Jelikož o japonské kultuře něco vím, některé věci pro mě nebyly překvapením. Macfarlane má takový pomalejší rozjezd a používá podle mě až často ty přiblblé příměry o Alence a zrcadlu, ale postupně nabývá kniha na zajímavosti a člověk se dozví o japonském smýšlení první poslední. Trošku místy drhnul ten náhled sociologa, ale dá se na něj zvyknout. Vůbec nejzajímavěhší pro mě byla kapitola ohledně víry a zenu, která víceméně reprezentuje navenek celé japonské hodnoty, které jsou jak jinak pro nás naprosto ojedinělé a cizí.
Autor jde do hloubky japonské kultury. Snaží se vysvětlit, v čem se Japonsko liší od jiných kultur, proč to tak je, důvody často hledá v hluboké historii. Nicméně rozdíly, kterých si všímá, často nachází na základě porovnání s Velkou Británií, tudíž i některá vysvětlení nejsou univerzálně pochopitelná pro všechny. Každopádně Japonsko za zrcadlem je výbornou studií, která otevírá (multikulturní) oči.
Krásná ukázka kouzelného Japonska. Autor uvádí nejen klady, ale také zápory, omyly a různá nepochopení ze strany západní kultury. Trochu jsem však očekával, že se bude věnovat mnohem více zajímavějším námětům, určitě by se jich mnoho našlo. Zklamáním pro mě zůstává kapitola, která se zabývá náboženstvím. Zde jsem očekával spíše zobrazení různých slavností či památných dnů, nicméně jde spíše o teologickou kapitolu. Závěrečnému shrnutí nechybí i jistá gradace.
Po přečtení 1. kapitoly jsem cítil lehké zklamaní, ale to záhy opadlo a zbytek knihy jsem přečetl téměř najednou. V knize se dozvíte témeř vše podstatné o japonské společnosti, částečně o historii a je v ní vysvětlena spousta věci, které, my Evropané, asi nikdy nepochopíme.
Na úvod jsem čekal, že kniha bude o něčem jiném. Čekal jsem, že se dočtu něco o tom, jak my Japonci děláme to či ono. Jak jíme a co jíme, jak se bavíme či o pačinko hernách a karaoke barech.
Nakonec sjem byl příjemně překvapen, že autor moc nepíše o tom, co ajak Japonci dělají ale spíš proč to dělají. proč to mají Japonci v palici srovnané úplně jinak než zbytek světa a proč se tolik lyší i od svých saousedů jako je Korea nebo Čína. Jak k tomu došlo, že pás poměrně malých ostovů v \"přesné\" vzdálenosti od mocné Číny splodil takovou civilizaci, která se navenek nijak neodlišuje od moderní Ameriky nebo Západu ale pod povrchem, kam je velmi těžké proniknout, najdeme kulturu, které nemá na světě obdoby. Rozdíly které ukrývají Japonci v hlavě jsou tak velké, že nejen evropané nedokáží Japonce pochopit ale ani Japonci nedokáží pochopit mnoho evropských pojmů, jako je např. náboženství.Spoustu věcí nedovedou Japonci gaidžinům vysvětlit a to ani poté, co cizinec už žije v Japonsku několik let.
Japonská kultura, myšlení i společnost jsou skrnaskrz \"zenová\". Neuchopitelná, nejednoznačná a nezařaditelná do jednoznačných škatulek (dobro vs zlo, realita vs duchovno) I když....
Ač je kniha vysázena neestetickým \"krabím\" písmem, autor nakonec správně dojde k závěru, že japonská <dosaďte si cokoliv> je nejlepší, nejsprávnější a nejhezčí na světě.
Britský sociální antropolog nabízí svůj pohled na japonský svět i se všemi podivnosti,jak je vidí Evropa.
Zajímavé.
(2013)